6 Halloween TAG

Děkuji Blekotě za námět k TAGu, jež si můžete přečíst u An nebo u původkyně nápadu Moory. 

Takže ten Halloween. Tak ten já neslavím, resp. neslavím ho ve smyslu "netopýři, dýně, strašení, koledování a sladkosti, horrory během halloweenského víkendu" atp. Halloween je pro mě spojen spíš s útulnými Dušičkami, rozsvícenými lampami a lampičkami, zapálenými svíčkami, vřesem v květináčích a truhlících, vůní smrkových větví a věnců, extra vzpomínkou na nejbližší zesnulé. Velká část mých příbuzných zemřela na konci listopadu (nešlo o žádnou hromadnou nehodu), v období, kdy už je podzim pochmurný a sychravý, přibývá tmy a do slunovratu je daleko. Ač to může znít morbidně, vlastně mi listopad přijde jako naprosto přirozený měsíc k umírání, když pomyslím na to, co se v tu dobu děje v přírodě. Pro lidi, unavené stářím a nemocemi, je myslím naděje v podobě Lucie (noci upije) a slunovratu už moc vzdálená. 

Ale zpátky k Halloweenu... Ten je pro mě osobně oslavou světla ve tmě, oslavou návratu domů. Ať už to znamená cokoli. (Třeba když se na kole přibližuju k domovu a z dálky vidím rozsvícenou lampu na okenním parapetu. Máme tam timer, chytrá věcička.)

Švédsko je vůbec kouzelnou zemí plnou světel a světýlek, jakmile se dny začnou krátit. Čajové svíčky se prodávají po stovkách a já se vždycky ráda zatoulám do oddělení se žárovkami, lampami všech velikostí, extra stínítky. Po změně času na zimní se s Mužem skoro každoročně jezdíváme podívat na světelné instalace do jednoho menšího městečka. Většinou se jedná o několikakilometrovou procházku městem a parky, kde průvodce dělají hlavně tma, sychravý podzim a různě nasvícené stromy, budovy, mosty, rákosí v jezírku a tak dál. Vypadá to pohádkově! A ta atmosféra, když společně s dalšími lidmi, kteří přijeli za úplně stejným účelem jako vy, putujete po světelné stezce! Neskutečně útulné, zvlášť když procházku zakončíte v kavárně u hrnku s horkou čokoládou a na hotelu se pak zavrtáte pod peřinu, pořád ještě napůl omámení z kontrastu tmy a světel a znavení chladným vzduchem a pár kilometry v nohách. 

7 Investice do sebe je vždycky dobrá investice

Nerozumím odměnám, které jsou protipólem toho, oč se člověk snaží. Případně pokud odměny vedou k vytvoření návyků, které pak člověk mermomocí chce odstranit. 

Třeba když si někdo snažící si zformovat postavu zajde do posilovny a po cvičení se "odmění" větrníkem. Cílem je přece udělat z tělesné námahy něco pozitivního, aby se člověk na pohyb těšil; nemělo by to být zlo, které je potřeba vyvážit sladkostí (aby bylo jasno, já mám ráda jak pohyb, tak větrníky a na obém si ráda smlsnu, ale nepodmiňuju konzumaci druhého vykonáváním prvního).

Nebo když rodiče, v každodenním životě snažící se vést potomstvo ke zdravému jídelníčku, slibují dětem návštěvu v McDonald's, pokud budou hodné. Můj kolega naopak vodí děti do McDonald's za trest. 

Sama se materiálně odměňuju věcmi, které mě v mých zájmech a zálibách budou posouvat dál. Jako když jsem si na VŠ za odměnu z první udělané zkoušky koupila výkladový slovník. Nebo když jsem si z brigádního výdělku koupila cyklistické tretry, abych se mohla zlepšovat v technických pasážích v lese. Nebo - pokud přeskočím x let a x jiných odměn - když jsem si letos jako dárek po úspěšně absolvovaném půlmaratonu pořídila běžecký batoh. Jako investici do sebe, do dalšího sportování, do udržování kondice. 

Vymyslela jsem si totiž, že budu běhat do a z práce. Zaplácnu tak dvě mouchy jednou ranou: trochu potrénuju a zároveň využiju čas, který bych jinak stejně strávila přesunem do zaměstnání. A tak běhám. Devět kilometrů dvakrát až třikrát týdně. Po cestě jsou sloupy svádící k intervalům, sem tam se moje trasa střetne s linkovým autobusem jedoucím stejným směrem. A tak ho občas vyzvu na souboj.  

Mým cílem není honit osobní rekordy nebo nabíhat objemy. Teď, mezi třicítkou a čtyřicítkou, mám skromné sportovní plány a moje koncentrace je upřená na rodinný život, který mi dělá velkou radost (a v němž se opět příhodně odměňuju). Za deset let se však chystám zvednout pohled z podlahy poseté hračkami... a... snad ho zase ho upřu ke hvězdám na dobu delší než deset vteřin. A nejlepší na tom všem bude, že nebudu muset začínat od nuly (doufám tedy), protože všechny moje odměny mě motivují souběžně pokračovat v zájmech a zálibách, byť se jim nemůžu věnovat na sto procent.

Kde sebe vidíte za deset let vy?

6 Půlmaraton, vzorky, ekzém a Gressa Skin (to jméno si zapamatujte)

Pakliže mě postrádáte, vězte, že se mi daří dobře a nelením. 

* Mám za sebou půlmaraton. Padesát naběhaných kilometrů za rok vám bohatě bude stačit k času 2:00 hod. (kdybyste náhodou uvažovali, jestli se nějakého půlmaratonu zúčastnit, ale obáváte se, že nemáte natrénováno). 

* Mám nasysleno přehršel vzorků (Kjaer Weis, Neal's Yard Remedies, Aurelia Probiotic Skincare, Bodhi&Birch) a budu se snažit představit každý týden jeden.

* Mám radost, že mám jakés takés znalosti o kůži, poněvadž jsem donedávna řešila ekzém a klep klep ho snad vyřešila (povíme si ještě jednou o glycerínu).

* Mám přetrvávající radost z tekutého makeupu od Gressa Skin. Zanedlouho by mi měl dorazit balík se zapomenutými vzorky; těším se na tekutý bronzer, rozjasňovač, balzám na rty a pečující olej. 

Mějte se stejně skvěle, jako se mám já!

8 Konečně seriózní posilování...

Před pár týdny jsem se konečně dostala do posilovny a pracuju tom, aby se z toho stal zvyk. Copak o moji motivaci ani tak nejde, ale skloubit to nějak časově s Mužovou nepravidelnou pracovní dobou a dobou, kdy Minicyklistka spí a nepotřebuje moje služby...! Zatím to vypadá, že nejvhodnější čas u nás doma bude brzy ráno - po posledním nočním (nebo taky prvním ranním) kojení balím ranec a vyrážím směr posilovna. V 5.45 už se loguju a nedočkavě ze sebe stahuju svršky. 

Při vůbec první návštěvě fitka jsem byla tak hin z toho, že mám k dispozici skoro celé ráno pro sebe, že jsem čtvrthodinu lítala mezi stroji a samou radostí nevěděla, na kterou činku dřív skočit. Pak jsem byla nucena se trochu zklidnit, abych spánkem vykoupenou dobu nepromrhala neefektivním pobíháním, a zamířila do multihaly s olympijskými činkami. Teď, když času o samotě není nazbyt, je zapotřebí odcvičit co nejefektivněji za krátkou dobu. Takže jsem najela na staré známé stronglifts. Beru to teď pěkně pomaličku, 40 kg výchozí váha v mrtvém tahu a dřepech je pro začátek ideální. S radostí jsem zjistila, že techniku si svaly pamatují, teď jen být důsledná a hlavně se pravidelně vracet. Jak já jsem se na tenhle okamžik těšila! Po porodu jsem poctivě dřela jak blázen, aby hloubkové svaly trupu a zad byly v cajku, než se pustím do těžších vah, a nová éra posilování je konečně tady. 

Jsem definitivně zpátky!

35 To chce jenom to trochu rozhýbat...

I přes velkou dávku empatie mi naprosto chybí schopnost porozumět lidem, kterým je pohyb cizí. Kterým cvičení připadá nepřirozené a sport nesmyslný. Chápu, že ne každý má štěstí na aktivní rodiče a že existují tací se špatnou koordinací, kterým pohyb znechutil třeba tělocvik ve škole a výsměch spolužáků (nebo rovnou hloupé poznámky učitelů). Ale přesto... Vždyť i z toho se dá vyrůst a najít si svoji oblíbenou formu. 

Pro mě je pohyb stejně přirozený jako dýchání. Stokrát raději popadnu kolo než udělat pár kroků k autu, cvaknout ovladačem a šlápnout na plyn. A co teprv normální chůze nebo výšlapy do schodů místo čekání na výtah. Každodenní pohyb pro mě rozhodně není ztrátou času. Stejně tak cvičení - nebýt něj, byla bych ve svém věku o dost sešlejší, držení těla nic moc atd. Koukám občas na sedavé lidi o pár let mladší a ta shrbená záda, kulatá ramena a postavy typu "muffin" jsou dost tragické.

Pohyb, cvičení a sport jsou pro mě:

- radostí, že moje tělo funguje

Kdo někdy zažil stav, že tělo nefungovalo tak, jak má, a znovu se vrátil do sedla, nepovažuje svoje fyzické schopnosti a hranice za samozřejmost.

- potěšením, protože i malá fyzická námaha je lepší než žádná

Těch pár kroků denně navíc se za pár měsíců nasčítá, stejně jako se časem sesumírují hodiny strávené vsedě před počítačem.

- cestou k sebepoznání

Nikdy bych neměla takovou víru v sebe sama, kdybych se nevystavovala/nebyla vystavena fyzickému nepohodlí, nepřízni počasí, propadům a výpadkům, chybnému plánování ze svojí strany atp. Někdo tomu říká mrzačení se (což vypovídá víc o konkrétním člověku než o adresátovi), ale takovým lidem naprosto uniká duševní rozměr toho, čemu se člověk rád a cílevědomě věnuje.

- investicí do budoucna, do sebe a do své duševní pohody

Viz druhý bod. Věřím tomu, že moje dnešní cvičení se mi zúročí. Nemusí to být zítra ani za pár týdnů, ale s jistotou vím, že v obdobích, kdy nebudu mít možnost být tolik aktivní/budu jakkoli strádat, bude z čeho brát. A ze stejného důvodu se rychle vrátím do původní formy. Vím, že nic nedělám na dluh (a to neplatí jen o cvičení). 

- úlevou v psychicky vypjatých obdobích

Pohyb/cvičení/sport mi vždycky pomohly ze s*aček. Můžu být vzteklá/rezignovaná/na dně/plná negativních emocí, ale fyzická námaha mě z toho vždycky dostala. Ať už se jednalo o čištění kurníku nebo ubrečené pobíhání po lese.

- regenerací po fyzicky náročných výkonech a nemocech

Regeneruju mnohem rychleji, pokud se u toho trochu rozproudí krev. Stačí procházka nebo lehké protažení, abych se zase začala cítit sama sebou.

- katalyzátorem 

Pohyb/cvičení mi vždycky dokázaly napovědět, kam se přesune jazýček vah. Když se cítím na hromádce, jdu se lehce zpotit. Buď jsem do příštího dne fit, nebo se nachlazení rozjede naplno.

- lékem a prevencí

Při většině běžných zdravotních indispozicích nesahám po tabletách a pilulkách, ale přemýšlím o příčinách a jestli bych se z toho nemohla dostat svépomocí. Bolest hlavy léčím čerstvým vzduchem, uvědomělejším dýcháním a přísunem vody. Na namožené svaly mi nejvíc pomáhá lehké protahování a masáž. Na menstruační bolesti zabírá nazutí maratónek a vyběhnutí na čerstvý vzduch. Vím, že každý má svoje způsoby, jak se obtíží zbavit, mně pomáhá "problémy" z těla a z mysli vytřepat a nechat je někde na cestě. Muž mi nedávno řekl: "Ty bys jednou na náhrobku měla mít napsáno -To chce jenom to trochu rozhýbat-..."

Pěkné podzimní pondělí!

 

5 Když se (marnivé) sny stanou skutečností

Taky někdy zažíváte, že se okolnosti tak nějak semelou a všechno vám hraje do karet? Že cítíte pozitivní vibrace okolo, dokážete se na ně naladit a pak už se jen vezete na vlně směrem ke svému cíli? Někdy mám dojem, že se energie okolo jakoby zhmotní, zhustí a že ji málem cítím jako jemnou, lehkou kapalinu, kterou se můžu probírat rukama. Čas se trochu zkomprimuje a prožívaná skutečnost se jaksi "naúhlí" (nevím, jak líp to popsat, představuju si to, jako kdybyste klasický trojrozměrný prostor mohli ohýbat nábojem celkové situace a svého rozpoložení). V takových chvílích mi vždycky připadá, že stačí jenom plout s proudem a ten mě spolehlivě doveze a vysadí přesně tam, kde jsem si přála přistát. Nejednou jsem se takhle dostala k milníkům, které pro mě byly - v pár případech existenčně - důležité...  (A co teprv když s sebou na takovou jízdu vezmete i podobně naladěného, ale míň uvědomělého člověka, to pak vyvstane pár "notyvole" momentů, zatímco vy se jen usmíváte pod fousy a jste šťastní, že jste tuhle rovinu mohli někomu ukázat). 

Nevím, jestli jsou takové dny/týdny vyústěním předchozí dřiny. Ale pokud by se takové magické chvíle daly označovat slovem štěstí, vždycky si budu stát za tím, že tohleto se stává jen připraveným. Bez ohledu na to, jak sami hodnotíte svoje předchozí oběti a jak vaše úsilí hodnotí lidi kolem.  

Takže jenom zlomky tohoto týdne... Protože jakékoli další pitvání by vedlo k rozbití celé úspěšné bubliny. 

***

Přála jsem si, aby rozbalování nikdy neskončilo...

... pak jsem jen dlouho hleděla na ty malé červené krabičky a potěžkávala je v ruce... 

... promítala si fotky, které jsem na webu i v duchu viděla nejmíň x-krát. A které se najednou zhmotnily přede mnou...

 Ano, ta těžká kovová balení jsou úžasná. A jejich obsah taky.

Zatímco Kjaer Weis potěší zrak, sluch (to magnetické zavírání tak krásně jemně klape) a hmat (pochopí asi jen ten, kdo KW někdy držel v ruce), SAMA bude doufejme stejně luxusním zážitkem pro smysl čichový. 

Že se jim ty vzorky povedly, co?

Přeju pěkný víkend. Kdyby se tu dalších pár dnů nic nového neobjevilo, tak je to proto, že se pořád ještě vezu na šťastné vlně, dokončuju stávající projekty a připravuju půdu pro události nadcházející.

5 Sliby (a zvlášť sobě) se mají plnit i uprostřed léta - dva nové nákupy a jedna výměna

Před týdnem jsem si škrtla další dvě položky z dvanáctiměsíčního wishlistu - doma se ocitl čisticí jíl od May Lindstrom a sada 5-free laků od Priti NYC. Už někdy v únoru jsem na ně zaměřila, zbývalo jen najít ten správný webshop, případně si počkat na akci. Přání se mi splnilo na začátku května - v aliceandwhite zrovna překopávali svůj obchod a nabízeli dvacetiprocentní slevu na všechno zboží plus dopravu zdarma. Háček byl jen v tom, že balíky začali posílat až v červnu. Kdo si počká, ten se dočká!

Abych si svoje těšení prodloužila, nechala jsem si veškeré procedury a lakování nehtů až po dovolené (na balík jsem stejně čekala měsíc, tak co tři čtyři týdny navíc udělají...). 

Kromě toho jsem s kamarádkou udělala malý swap - moje zánovní, minimálně opotřebená paletka The Finer Things od bare Minerals se se mnou rozloučila a místo ní jsem doma uvítala skoro novou Beautiful Creatures od Pür Minerals (navzdory velkým očekáváním mě BM neoslnily). Protože já mám raději líčení v neutrálních zemitých tónech a Ulrika je zas fandou BM, byly jsme výměnou nadšené obě. Vyšlo to spravedlivě - paletka za paletku, osm stínů za osm stínů. Je pravda, že já jsem tu svoji kolekci dostala bez štětce, ale komu to by to vadilo, když má doma sadu štětců na oči od Bdellium Tools... 

  

Ať je vaše léto stejně pohodové jako to moje!

8 Překvapení týdne

... mi připravila Dandelijon! Vzpomněla si na mě při čtení časopisu a nadto ještě poslala mail. Netušila jsem, že balzámová metoda zapustila kořeny i na Slovensku. Moc díky, Dandelijónku! 

(článek najdete v časopise Madam EVA)

9 Jak si plním svoje kosmetická přání 2014?

Pamatujete, jak jsem si povolila "jenom" 12 úplně nových věcí za celý rok? 

Pointa celého projektu je za rok nakoupit 12 nebo míň věcí, které z nějakého důvodu chci mít (a nutně je nepotřebuju). Věci kterými nahrazuju spotřebované produkty, se do seznamu nezapočítávají.

3 Trocha romantiky...

Valentýn mi nic neříká, ale první máj! Kdybych byla nezadaná a smutnila nad momentální osamělostí, asi bych si jako katalyzátor pustila některý z následujících filmů. Ani jeden neskončí pohádkově "...a žili spolu šťastně až do smrti", ale proč se prvoplánově hnípat ve šťastně končících romancích, když vztahy vzniklé z přeskočení jiskry můžou být tak napínavé a variabilní. 

Prime (2005)

Ten věk, ten věk... Nebo vlastně ne věk, ale neodžité zkušenosti, které nepřeklene ani láska. Nebo vlastně naopak - právě láska se je nesnaží překlenout. 

Before Sunrise/Před úsvitem (1995)

Ve vlaku můžete potkat pašeráky drog (Transsibiřský express), mozkomory (Harry Potter), Hercule Poirota (Vražda v Orient Expressu) nebo dojet až k černokněžníku Zababovi (Pohádky o mašinkách), ale vykolejit vás může i úplně normální člověk. Další dva díly z trilogie jsou stejně uvěřitelné jako první strávená noc.  

The English Patient/Anglický pacient (1996)
Poušt, horko, rozpálený písek, válka a Jeskyně plavců. Romance mě za srdce moc nevzala, ale atmosféra ano.

P.S. I Love You (2007)

Je to možná až za hranicí, ale tak odzbrojující, že když Holly volá manželovi do hlasové schránky, raději jsem si místo balíčku kapesníků přinesla celou roli toaletního papíru. Ke konci se na podlaze tyčila malá eiffelovka. 

Revolutionary Road/Nouzový východ (2008)

Velká emocionální nálož a uvěřitelný film o jednom manželství, kde jeden je schopen obětovat všechno a druhý je posera. Navzdory stejným hercům se nejedná o pokračování Titaniku (i když myšlenka je to zajímavá). 

(500) Days of Summer/500 dní se Summer (2009)

Když vám někdo, o koho dost stojíte, tvrdí, že na lásku nebo vztahy nevěří, pravděpodobně jenom nejste ten Pravý/Pravá. Ušetřete si čas a běžte dál, než do toho spadnete úplně, nebo si lízejte rány s hlavním hrdinou. 

Krásný lásky čas!

10 Moje oblíbené filmy - téma: sport II.

Chariots of Fire/Ohnivé vozy (1981)
Klasika. Ne každého film nutně musí nadchnout, ale minimálně kvůli srovnání s olympijskou zahajovací parafrází ho stojí za to vidět. 

The Greatest Game Ever Played/Golfový sen (2005)

Tenhle film musel natočit člověk, který má golf hodně rád. Aspoň tak mi to ze spousty záběrů přišlo. A i když golf nehraju a nerozumím mu, užila jsem si ho.

Undisputed III: Redemption/Neporazitelný: Vykoupení (2010)

Upozornění na úvod: Vypněte mozek hned s první minutou filmu, mlátičku Scotta Adkinse si užijete mnohem líp.

Peaceful Warrior/Pokojný bojovník (2006)

Upozornění na úvod: Tady mozek naopak zapněte, příběh si užijete mnohem víc. Film s přidanou hodnotou. 

Any Given Sunday/Vítězové a poražení (1999)
Testosteron stříká z každého záběru, ženský jsou ve filmu jen na ozdobu. Al Pacinův proslov se objevuje snad v každém "motivational videu" na youtube. 

Rudy/Bourák (1993)
Sdrcovka. 

A feministické okénko na závěr:

Jak jste si asi všimli, v tomto i předchozím postu figurují skoro jen mužští hrdinové. Jako by cílevědomost, houževnatost, oddanost svému cíli nebo týmová spolupráce byly jenom mužskými atributy. Což je hloupost, stačí se podívat na jakýkoli sport do kategorie žen. Tak proč se točí tak málo sportovních filmů s nějakou ženskou hrdinkou v hlavní roli? Ráda bych se podívala na celovečerní film (ne dokument), kde heroina nebude determinovaná jen vztahem k nějaké mužské postavě, kde se nebude vyskytovat množství perfektně nasvícených záběrů na hrdinčino vypracované tělo, nebudou se řešit poruchy příjmu potravy v souvislosti s tréninkem a kde i ve vedlejších rolích budou figurovat ženy. A nemusí jít nutně o film z prostředí gymnastiky, krasobruslení nebo jiných "ženských sportů". Chápete, co myslím? Jestli o nějakých normálních, ne přímo mužských sportovních filmech máte povědomí, dejte mi vědět. 

7 Šťastná (ze včerejška)

Stačilo k tomu jenom dvanáct kilometrů zasněženým lesem. 

Mějte se!

10 Moje oblíbené filmy - téma: sport I.

Sportovní filmy často obsahují spoustu klišé - talentovaný hlavní hrdina na cestě ke slávě, ale sražený na kolena nepřízní osudu nebo momentálně schopnějším soupeřem. Vůle, tvrdý trénink, podporující zázemí, finální souboj, vítězství. Ale když pravidla žánru přijmete, můžete se kochat omáčkou okolo a vychutnávat samotný příběh.  

Seabiscuit (2003)

Trochu schématický film s mnou neoblíbeným Tobey Maguirem a oblíbeným Jeffem Bridgesem. Úplně nejradši mám nenápadnou postavu George Woolfa, přítele hlavního hrdiny. Pokud se rádi koukáte na koně, bude se vám Seabiscuit líbit. Doporučuju zkouknout taky filmy o jiných legendách dostihů - Phar Lap nebo Secretariat. 

The Natural/Přirozený talent (1984)
Pomalu plynoucí sportovní film o basebollu, kde jsou důležitější naprosto ne-sportovní věci. 

Warrior/Válečník (2011)

Zlomené nosy, roztrhlé obočí, vyražené zuby a ostatní "napravené" části těla mi nikdy nepřivodily takovou husí kůži jako vykloubené rameno. 

Rocky IV (1985)

Černobílejší souboj tady snad ještě nebyl a tréninková sekvence kdesi na Sibiři mi připomíná, proč mám zimu tak ráda. Podruhé v životě jsem tu zaznamenala jméno Dolph Lundgren (poprvé to bylo v béčkovém akčňáku Temný anděl) a netušila, že jednou budu mluvit stejným jazykem jako on.  

A League of Their Own/Velké vítězství (1992)

Zase jeden film o basebollu a vypitém trenérovi v podání Toma Hankse. Pro některé je sport jediným smyslem života, pro některé jen uvolněním a výplní určité životní etapy. Přesto můžete být ikonou s tím i oním přístupem. 

Pěkný víkend!

(A nezapomeňte se hýbat!)

9 All I want for Christmas a co si asi pořídím

Nebudu se ohánět zdravím a pohodou pro nejbližší, které se stejně nedají jak známo za peníze směnit, a vezmu to z materialistického konce. 

Radost si udělám:

- čelovkou. Lehkou, ergonomickou čelovkou s dobrým dosvitem a dlouhou dobou svícení. Letos mě tma neomezí v plašení losů a srnek v lese. 

- BBC Ultimate War Box. Dobrých dokumentů není nikdy dost.

- nějakou rtěnkou od Idun Minerals, odstín Jungfrubär vypadá slibně a stejně tak Körsbär. A vlastně tak nějak všechny se mi moc líbí, ale vyberu si jen jednu. 

- permanentkou v kovárně. Letos jsem na stříbro kvůli nedostatku času ani nechytla a kování mi ohromně chybí. 

Co byste pod stromečkem nejradši našli vy?