13 Moje cvičení v těhotenství (shrnutí & benefity)

Nastal čas zhodnotit moje těhotenské cvičení a hned na úvod musím říct, že jsem přešťastná a vděčná, že jsem se během oněch devíti měsíců hodně hýbala. Pohyb a držení chutí na uzdě se vyplatily a ani teď, při hodnocení s časovým odstupem, bych nedělala nic jinak. Ano, někdy jsem se ke cvičení dokopala se sebezapřením, ale vyplatilo se to. A stejně je to zvláštní pocit, ještě před dvěma měsíci jsem chodila s břichem a teď mi přijde, že jsem těhotná snad ani nebyla, nebýt teda toho viditelného a občas slyšitelného výsledku...

Na blogu jsem zatím psala jen o cvičení v druhém a třetím trimestru. Vlastně jsem dlouho přemýšlela, jestli vůbec vytrubovat do blogosvěta, že jsem v očekávání a okolnosti s tím spojené. Nakonec jsem si řekla, že pokud se budu držet svých hlavních linií - pohybu, sportu a kosmetiky/péči o kůži, nehrozí riziko, že se to tu promění v babyblog.

V prvním trimestru jsem se fyzicky necítila úplně v top formě kvůli únavě. Do přibližně 8. tt jsem navštěvovala posilovnu jako obvykle, pak už byla únava natolik velká, že jsem volný čas většinou prospala. Na běhání a posilovnu jsem se cítila příliš malátná, přesto jsem však pokračovala aspoň ve svižných procházkách na čerstvém vzduchu. Což je hlavně Mužova zásluha, protože nebýt něj, pravděpodobně bych většinu odpolední lapěla doma a trávila hodiny mezi spánkem a polobděním. Kromě procházek jsem každý den jezdila na kole do a z práce a to mi ke spokojenosti úplně stačilo. 

Naštěstí tahle pro mě nezvyklá únava po pár týdnech odezněla, což jsem ve druhém trimestru oslavila půlmaratonem a pětikilometrovým během přes překážky všeho druhu (oheň, balancování na kládách v řece, brodění se ledovou vodou... - obsah této závorky je tu úmyslně, abych trochu popíchla případné prudiče). Hodně jsem váhala, jestli se půlmaratonu zúčastnit, konzultovala to s PA, ale dočkala jsem se jen rady "dělej to co doposud, jen poslouchej svoje tělo, ono si samo řekne". Půlmaraton jsem navzdory minimálni přípravě a vědomé opatrnosti zaběhla jen o pár minut pomaleji než ten předloňský, na který jsem brousila formu kdovíjak dlouho. Evidentně jsem se předloni přetrénovala. Jsem zvědavá, jak se mi poběží letos, pět měsíců po porodu. Běhat s kočárem jsem začala nedávno a i když sama netahám žádná těhotenská kila navíc, přece jen před sebou tlačím nějakých 18 kilo a na systematický trénink to zatím není. Aspoň ne na ten rychlostní. 

Po půlmaratonu jsem běhat přestala úplně a stejně tak jsem přestala s posilováním přímých břišních svalů, tento předěl byl někde kolem 15.-17. tt. Hodně se řeší, jestli břišní svaly v těhotenství posilovat nebo ne. Já jsem se řídila selským rozumem - nechtěla jsem vystavovat svaly kombinaci narůstajícího tlaku zevnitř a zátěže zvenčí a zbytečně tak zvyšovat riziko diastázy. Zpětně můžu říct, že to asi byla správná cesta, protože rozestup břišních svalů mě výrazně nepostihl, i když povolené břicho jsem po porodu samozřejmě měla. Do 17. tt. jsem břišní svaly posilovala skoro stejně jako před těhotenstvím, víc důrazu jsem však kladla na hloubkové svalstvo. Víc než kdy jindy jsem cvičila zavěšená v TRX, a to nejen břišní svaly. Tady jsou některé moje oblíbené cviky, k nimž se vrátila i po porodu:

 

Obecně cvičení můžu shrnout tak, že čím víc jsem se blížila termínu porodu, tím víc jsem tíhla k TRX a gymnastickému míči a procvičovala hlavně koordinaci a hloubkové svalstvo. 

Druhý trimestr byl na cvičení úplně nejpohodovější, břicho mě neomezovalo a únava pro mě byla cizí slovo. Posilování se definitivně přehouplo do udržovacího modu, kondičnímu cvičení jsem se nejradši věnovala venku (kolo, procházky), vevnitř pak např. na elipticalu. Víc informací tady: http://a-solitary-cyclist.blogspot.se/2014/08/moje-cviceni-v-druhem-trimestru.html

Ve třetím trimestru jsem pořád ještě měla hodně energie, břicho mi pořád ještě nestálo v cestě a s trochou nadsázky musím přiznat, že jsem pořád čekala, kdy že mě to postihnou těhotenské obtíže - špatná koordinace, otoky, inkontinence, nemotornost, únava, těžké nohy a kdo ví co ještě. Nekonalo se nic a tak jsem pokračovala ve cvičení a každodenním pohybu. Do práce a práce jsem denně najezdila deset kilometrů, kromě toho měla čas chodit do fitka a na bazén... No prostě fantazie. Úsměvné okamžiky jsem zažila v posilovně, kde se mě lidi ptali, kdy že mám rodit, a odpověď "dnes" vyvolala nejedno zvednuté obočí. Kéž bych se takhle skvěle cítila i u dalších potomků!

Shrnutí mého závěrečného trimestru: http://a-solitary-cyclist.blogspot.se/2014/11/moje-cviceni-ve-tretim-trimestru.html  
 

Díky pravidelnému cvičení jsem se po celé těhotenství cítila dobře, byla zdravá a netrpěla obvyklými potížemi. Zvládala jsem každodenní zátěž a na mateřskou "dovolenou" šla dva dny před vypočítaným termínem. V podstatě jsem nepotřebovala těhotenské oblečení - což nevypovídá ani tak o cvičení jako o mém šatníku - a i když jsem nabrala nějakých +/- 20 kg navzdory cvičení a vyhýbání se cukrům, tři týdny po porodu jsem se odvážila natáhnout na sebe předtěhotenské džíny a šlo to hladce. Tělo sice vypadá trochu jinak, ale jako výchozí pozice je to víc než slušné. Dobrou kondici jsem hodně ocenila jak u samotného porodu, tak v šestinedělí, kdy cvičení nebylo úplně pravidelné a proto jsem mohla těžit ze zásob. Vyhnula jsem se bolestem v zádech při kojení, při zvedání potomka z postýlky a poponášení a ponocování se mi taky snášelo líp. 

Teď, dva měsíce po porodu zase pravidelně posiluju a běhám a jestli všechno půjde jako doteď, budu za pár týdnů ve svém obvyklém tréninkovém režimu. Akorát s tím drobným rozdílem, že se už nebudu radostně potit sama, ale bude mě u toho pozorovat pár zvědavých očí.