neděle 18. října 2015

7 Jak se běží půlmaraton pět měsíců po porodu?

Shrnuto jedním slovem: pohodově. Určitě si to musíte zkusit taky!


Čím se letošek lišil do loňska? Tak předně, loni jsem běžela těhotná, letos už zase jen "sama". Loni jsem byla maximálně koncentrovaná na sebe a svoje tělo, připravená závod kdykoli skrečovat, pakliže zaznamenám sebemenší signál; letos jsem byla maximálně uvolněná - jak fyzicky, tak psychicky. Možná k tomu přispěl i fakt, že moje seriózní běžecká příprava čítala 50 kilometrů (ta neseriózní sestávající spíš z lehkého poporodního joggingu a rychlé chůze zahrnovala zhruba dalších 70 km), neměla jsem jaksi na čem stavět, takže jsem sama sebe mohla jen překvapit. Nicméně, hromada lidí mi prorokovala, že organismus kojící ženy po porodu je nesmírně silný. A já jim dávám za pravdu. Během půlmaratonu jsem se cítila maximálně vyladěná (ono se to dost těžko popisuje, jde spíš o souhru jak fyzické, tak mentální koncentrace, tělo pracuje jaksi efektivně, úsporně a přitom dost výkonně, aniž bych během toho nebo poté byla unavená). Vlastně se tak cítím ještě teď. Naspím toho o dost míň než Muž, ale překypuju energií. V posilovně, na kole, v bazénu či při běhání to odsýpá. Podvědomě i vědomě se sice brzdím, mám zábrany ze sebe vydat všechno (stejně jako v květnu při půlmaratonu). Nemůžu si dovolit strhat se do mrtě jako dřív, když vím, že v noci budu vstávat ke kojenci. Zkuste si několikrát za noc vstát, shýbat se do postýlky, zvedat malého člověka a  manipulovat s ním, když máte svalovou horečku. Já jsem si to zkusila - samou radostí ze cvičení jsem ze začátku zapomínala, kdy přestat - a víckrát takovou blbinu neudělám. 

Letos jsem třeba vůbec neřešila startovní čas a skupinu. Přijeli jsme na místo konání závodu a pro mě bylo nejdůležitější, abych veškerou přípravu a závod zvládla do maximálně tří hodin, poněvadž prioritou číslo jedna bylo kojení. Ještě teď si pamatuju, že těsně po třetí odpolední jsem v autě kojila, vyměnila plínku, připíchla na tričko startovní číslo, utáhla tkaničky, dala poslední instrukce švagrové ohledně Minicyklistky (Muž koncertoval a Minicyklistku poprvé hlídal někdo jiný, byla jsem trochu na trní, jak to celé dopadne) a vyběhla z parkoviště na start vzdálený skoro kilometr. To byla moje rozcvička. Pak jako obvykle už jen návštěva toitoiky a zařadila jsem se do masy lidí mířících ke startu. Za další tři minuty (které jsem věnovala psaní sms Muži, kde a kdy nás najde po závodě) jsem slyšela pípnout svůj čip, když jsem protínala startovní bránu.

V průběhu závodu jsem myslela převážně na dvě věci - jak skvěle se mi běží, a na mlíko. Na každé občerstvovačce jsem poctivě pila. Začala jsem svědomitě už na druhém kilometru a pokračovala celý závod. Pěkně v klidu nebo za pomalé chůze, do dna. Shrnu to - na kojení se těch 21 kilometrů samozřejmě nijak nepodepsalo. A představte si ten běžecký komfort! Kochala jsem se výhledem na moře, děkovala skandujícímu publiku máváním, plácala si se špunty, kteří stáli podél tratě a s rukou nastavenou čekali na podobně naladěné běžce... Jednadvacítka pro mě není žádná neznámá štreka a nadto už celkem vím, jak tělo reaguje na nastavené tempo. I když... Letos to byl přece jen trochu adrenalin, nevěděla jsem, co od sebe po porodu čekat, jestli mi třeba náhle nedojde. Když jsem se u značky s číslicí 10 podívala na hodinky, zjistila jsem, že běžím zhruba 56 minut, což mi přišlo jako super čas. A protože jsem byla zvědavá, co provádí Minicyklistka, vytáhla jsem telefon a jala se volat švagrové. Zjistila jsem, že malá spí od té doby, co jsem odběhla od auta, takže i ona evidentně prožívala pohodový půlmaratonský den (stejně jako jiné dny).

Samozřejmě i letos to trochu bolelo, i letos byly nohy ztěžklé a i letos jsem toužila po cíli, zvlášť po osmnáctém kilometru. Ale letos jsem rozdávala víc energie. Vždycky se mi líbilo, když mi při jiných závodech běžec, který mě předbíhal, dodal elán prostým "běžíš dobře" (bez špetky ironie). Tady na Severu je tohleto kolegiální povzbuzování hodně časté a vůbec to nemá demotivující účinek, jak by si někteří mohli myslet. I když to není právě super pocit, když vás někdo předbíhá, dodají slova člověka, který má v nohách totéž, co vy, a stejně si najde čas na pozitivní hodnocení vašeho momentálního výkonu, sílu a tu správnou bojovnost ze sebe vydat ještě víc. Proto jsem letos povzbuzovala - a tím povzbuzovala i sama sebe. 

A tak jsem i letos šťastně a ve zdraví doběhla do cíle. Dvě hodiny a jednu minutu mi to trvalo. Popadla jsem svoji medaili a banán a na unavených nohách vyběhla hledat kočár a jeho doprovod. Trochu mě po cestě ze stadionu hryzalo, že jsem se s časem nevešla pod dvě hodiny. To jsem celá já - nejdřív si řeknu, že poběžím na pohodu a o čas se nebudu starat, protože důležitější jsou jinačí věci, a pak mi to stejně nedá a málem si nadávám, že jsem mohla běžet mnohem rychleji. Evidentně konflikt vyzrálé rozvážnosti a chtivosti si zazávodit. Nemůžu však říct, že jsem zklamaná. Nejsem. Byl to ten nejpohodovější půlmaraton, co jsem zatím běžela! (Ale příště už chci běžet na čas.)
 

7 komentářů:

  1. Milá Cyklistko,díky za super motivační článek Já začala s během před 2ma lety,protože se v mém městě koná každoroční 5km "Firmenlauf"- no a co by člověk pro firmu neudělal,že ? A pak jsem si začala přidávat,protože mi běh naprosto vyhovuje...ted' jsem na nějakých 15 km,střídám s kratšími vzdálenostmi,snad těch 21 km do zimy zvládnu a na jaře pak nějaký závůdek :) Člověk se tím ohromně pozná,mně se např. prvních 20 minut běží zoufale špatně,a mám chut' se na to vykašlat,ale pak se to najednou zlepšuje a člověku narostou křídla.A není nad to se pořádně zpotit,imunita dělá divy,klepu na dřevo že od dob běhu prakticky nejsem nemocná a to mám 3 děti ve školce plné rýmy a nejrůznějších virů ..Vydržme,běhejme,vyplatí se to ! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo! Ja taky nebyvam nemocna a doma zustanu jednou za rok na dva dny jen proto (maskuju to nachlazenim), abych trochu vypnula.
      A mas pravdu, ze clovek sam sebe ohromne pozna, ostatne to me na sportu tolik bavi. Vystavovat sam sebe nepohodlnym situacim, popasovat se s tim a pak z pocitu, ze jsem udelala kus dobre prace a ze jsem se prekonala, cerpat energii pri jinych zivotnich vyzvach. Nebo naopak, kdyz clovek pohori, rozebrat to a pokusit se priste. Vzdyt je to jen sport, hlavni je byt poctivy sam k sobe a nezavirat oci pred svymi slabinami.
      Smekam pred sportovanim se tremi detmi! A drzim palce pri prodluzovani a brzkem zavodeni!

      Vymazat
  2. Odpovědi
    1. :) Tak on to zas takovy vykon nebyl, protoze svuj cil jsem si splnila uz par mesicu pred pulmaratonem. Pulmaraton byl jen obezlickou, jak se v tehotenstvi drzet ve forme a po porodu se do ni zase dostat. Jenomze ono oboji bylo mnohem lehci, nez jsem cekala, takze uz jsem zavod bezela spis pro forma...

      Vymazat
  3. Ty se tak dobře čteš :). Motivuješ, povzbudíš, zbytečně nementoruješ (v tom neg. slova smyslu), zkrátka je to fajn. A moc Ti (i) za tenhle článek děkuji.

    Vím, že to sem nepatří, ani, že TAGy příliš nepíšeš, ale jeden Ti navrhnu a třeba Tě zaujme. Mě by totiž zase hodně zajímaly Tvé odpovědi na něj. Nejde o kosmetiku, je to Halloweenský tag. (Otázky najdeš např. zde - http://www.propadlo.cz/2015/10/halloweensky-tag-aneb-pojdme-zamorit.html). Samozřejmě, když se Ti do něj nebude chtít, tak se vůbec nic neděje. Stejně tak doufám, že se nebudeš zlobit za to, že jsem své přání/tip vecpala pod tenhle článek :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, tak to moc dekuju. Porad si nemuzu zvyknout na, ze v mem psani spousta spatruje motivaci a inspiraci, vzdyt jenom sumiruju svoje myslenkove pochody a zazitky z normalniho zivota, coz mne prijde uplne obycejne.

      Na TAG u Ann jsem koukala, on Halloween neni uplne muj salek caje a neprozivam ho, ale mozna by stalo za to se rozepsat proc :)
      Poznamky tykajici se temat a blogosfery jsou vzdy vitany!

      Vymazat
  4. Cyklistko, gratuluji!
    Ano, článek je opravdu motivační, včetně poznámky o dobrém zdraví)).
    Přestože nejsem zvláštní sportovec, začala jsem Vážně uvažovat, že začnu s cíleným tréninkem, abych to cca do roka také zvládla a byla zdravější). Carol

    OdpovědětVymazat

Děkuju za váš čas, který věnujete čtení článků a psaní komentářů!