úterý 26. července 2016

9 Muži se prý bojí emancipovaných žen...

Opravdu?

Tak si tohle tvrzení rozeberme trochu do hloubky. Jakou konkrétní hrozbu (emancipované) ženy pro muže představují? Stejný plat? Ekonomickou nezávislost? A v důsledku toho rozpad "tradiční rodiny"? Schválně píšu uvozovky, protože jestli feministky představují hrozbu v době, kdy se už tak rozvádí každé druhé manželství, tak k tomu nemám co říct (tedy měla bych, a to dost, ale zmůžu se jen na únavený povzdych). Tak proč jsou muži tak strašně proti emancipaci žen? Vadí jim, že by ženy mohly mít stejné možnosti jako oni? Nebo jsou tu snad jiné hrozby ze strany žen? Hrubé vystupování třeba (pod pojmem hrubé rozumějme halasnost, bujarost, oplzlé komentáře na adresu opačného pohlaví) čili věci, které muži normálně praktikují a téměř nikdo se nad tím nepozastaví, ba dokonce to některým ženám i lichotí? A proč mužům takové chování prochází, ale na ženy se okolí dívá skrz prsty?

A teď si to vezměme naopak - mají (nejen) emancipované ženy důvod bát se mužů? Mno. Stačí otevřít jakýkoli zpravodajský server a začíst se do rubrik jako černá kronika, terorismus, či otevřít statistiky násilných trestných činů. Drtivou většinu znásilnění (na ženách, dětech, mužích) páchají muži. Za násilné trestné činy (ublížení na zdraví, vražda) jsou z velké části souzeni muži. Vezměte si jakýkoli teroristický útok z poslední doby - kdo z 95 % mačká spoušť/vytahuje pojistku? Muži. Neschovávejme se za výmluvy, že jde o narušené, psychicky nemocné jedince. Nejde, jde o normální muže odvedle, které okolí popisuje jako bezkonfliktní, přátelské či dokonce oddané otce. Aneb když nedávno jeden mladý muž zavraždil těhotnou kolegyni v zaměstnání, a známý ho popsal slovy: "Byl to přátelský kluk, který do ní byl zamilovaný." No potěš koště, jestli je tohle standardní chování zamilovaného muže. A pokud bychom všechny pachatele přesto zařadili do kolonky "psychicky labilní a nebezpeční okolí", proč tedy politici (nápověda: hádejte, které pohlaví mezi politiky na zákonodárské úrovni převládá) nepodnikají víc preventivních opatření, aby agresivita klesla?

Tak tolik k tomu, kdo představuje větší hrozbu - ať už na životě nebo na zdraví (nemluvě o stejných možnostech pro obá pohlaví).  

Výstižně to shrnula postava Stelly Gibson v seriálu The Fall (kdo neviděl a chce vidět, toho čeká pěkná porce krutých pravd):






Takže až vám zase někdo bude tvrdit, že muži se emancipovaných žen bojí, ostrouhejte to až na dřeň a nebojácně se zeptejte, jakou konkrétní hrozbu ženy pro muže představují. Protože muži se bojí akorát toho, že je ženy odmítnou či zesměšní - něco, co se nejen veřejně známým ženám děje dnes a denně. Jó, kdyby tohle byla ta největší hrozba ze strany mužů... Bohužel, verbální veřejné pranýřování žen je ve srovnání s jinými praktikami, kterými jsou ženy odkazovány na své místo, pouhá špička ledovce.


Kdepak, muži se ze strany žen rozhodně nemusejí bát (a taky se nebojí) téhož jako ženy ze strany mužů. 
Blogger Tricks

sobota 23. července 2016

9 INCI pod lupou: Niacinamide

Niacinamide, niacin nebo také vitamín B3 je jednou z aktivních složek, která mě v posledním půlroce zaujala natolik, že jsem ji chtěla prozkoumat blíž. Při studování účinků aktivních složek v kosmetice mi nejde ani tak o anti-aging vlastnosti jako takové, jako spíš o funkčnost kožní bariéry a vliv aktivních složek na ni. Zdravá pleť pro mě není bezvráščitá pleť. Mně v mých 33 letech bohatě stačí pleť, která nevyšiluje při náhlých teplotních a povětrnostních změnách (čti: není vysušená nebo naopak netrpí nadměrnou produkcí kožního mazu a ucpáváním pórů), netrpí na hyperpigmenaci a celkově vypadá barevně sjednocená, jasná a jakž takž pevná. Vrásky sem tam neřeším a myslím, že nebudu řešit ani za deset let (jestli v tu dobu ještě budu blogovat, zkusím si na tento post vzpomenout). 




Poněvadž jsem celkem měla problém najít v evropských luzích a hájích pečující kosmetiku s obsahem niacinamidu, objednávala jsem ze zemí, kde je niacinamide díky svým účinkům celkem v kurzu - v Asii. Niacin má totiž - mezi jinými - tu vlastnost, že zesvětluje pimentové skvrny vzniklé v důsledku akné a slunečního záření (navzdory pečlivému mazání a klobouku jsem se nevyhnula pár pigmentovým skvrnám v obličeji, a že jsem těhotná, celou věc moc neulehčuje). Niacinamide je ve své podobě stabilní  a není znehodnocován světlem a přirozenou vlhkostí vzduchu (narozdíl třeba od snadno oxidujícího vitamínu C). Nerovnoměrné zabarvení pleti, akné, zmenšená elasticita pleti, narušení kožní bariéra i konec konců akné, to všechno je niacinamide schopen zkorigovat. Pokud tedy nejste alergičtí zrovna na vitamín B3 nebo netrpíte na rosaceu, tam je niacinamide kontraproduktivní. Koncentrace mezi dvěma a pěti procenty je nejúčinnější, obsah pod nebo nad touto koncentrací nemá smysl. 

Kosmetika s niacinamidem, kterou poslední dva měsíce testuji:

COSRX BHA Blackhead Power Liquid (exfoliátor)
COSRX Galactomyces 95 Whitening Power Essence (zvhlčující toner)
Pure Heal's Propolis 90 Ampoule (sérum)

Víc o niacinamidu na:





pondělí 20. června 2016

12 32. týden a pořád aktivní #2

(aneb malá vzpomínka na 32. t. předchozího těhotenství)
 
Poslední dva týdny jsem zažila menší pohybovou krizi v kombinaci se zvýšenou zálibou v obilninách (rozuměj pečivo, krekry, slazené müsli), což ústilo do zadržování vody v těle a ještě menší chuti se hýbat, když jsem si představila, jak se mám svlíknout do plavek. Naštěstí se mi podařilo najít cestu ven z toho začarovaného kruhu (stačila zatuhlá záda, bolest v kříži a nevrlost a k tomu ještě návštěva bazénu, zajímavé, že pohyb člověka nakopne natolik, že ho pak přejde žravá) a teď už jsem opět ve své kůži a návštěvy bazénu se proměnily v ctižádostivé pokusy plavat ještě dál a technicky ještě líp než při každé posledním tréninku (jestli se teda o trénincích dá mluvit v pokročilém stádiu těhotenství, ale věřím, že ano, rozhoduje přece subjektivní pocit). A bolesti v bedrech jsou zase tytam, za což jsem opravdu vděčná.




Plavání a rehabilitační posilování doma nebo v práci tvoří moje hlavní tréninkové aktivity. Ve srovnání s minulým těhotenstvím prakticky nezvedám činky a na crosstrainer jsem si ani nevzpomněla. Namísto toho se mi o každodenní pohyb stará Minicyklistka. Minimálně hodinové procházky denně prokládané dřepy (musíme si prohlídnout každého mravence a ulomenou větvičku), vzpírání s rotací střídané s poponášením těžknoucího břemena (to když se moje a Minicyklistčina vůle ohledně směru chůze rozcházejí), krátké sprintové intervaly (hrajeme na hoňku, ať už doma nebo na čerstvém vzduchu) a tak podobně. Kromě toho plavání třikrát týdně, deset km denně na kole a posilování obden a na nedostatek pohybu si opravdu nemůžu stěžovat. Pak taky ta měsíční soutěž "o nejaktivnějšího chodce" v zaměstnání (můj průměr činil 16 800 kroků/den). Však taky večer usínám během pádu do postele. 

Zatím nepozoruju výrazné rozvolňování vazů a s tím spojené obtíže (jako jo, jsem po ránu trochu ztuhlá a večer unavená, ale na to první platí rozvičení a na druhé spánek) a moc bych si přála, aby mi moje dobrá kondice vydržela až do dne D (a taky dlouho po něm). Užívám si čilé Minicyklistky a poklidného Pasažéra v břiše, ale už teď mám plány na aktivity bez těhotenského břicha. V září jsem přihlášená na pětikilometrový závod (ještě se uvidí, v jakém stavu budu tak brzo po porodu) a hlavně se nemůžu dočkat svých ranních výběhů (za předpokladu, že mě Pasažér pustí mezi čtvrtou a šestou z postele). Protože plánuju delší výběhy a chci s tím skloubit i kojení (kéž by Pasažér byl stejně snadný novorozenec jako Minicyklistka!), pořídila jsem si běžeckou láhev do ruky. Ano, mám sice batoh s vakem, ale nad dvacet kilometrů ty svoje běhy nevidím. Zkrátka se na podzim cítím poměrně dobře připravena. Střádám si na své zdravotní konto a jsem vyzbrojena vědomím, že už nebudu muset nově růst a zrát do mateřské role (už přece jen vím, co to obnáší být mámou). No a k tomu ještě ta láhev od Salomonu. No jejej. Podzime, těším se na tebe! 

Ale nejdřív si užiju léto.



úterý 14. června 2016

13 Úspěšní muži a vyčerpané ženy

Ve Švédsku v současnosti probíhá osvětová kampaň ohledně syndromu vyhoření a vyčerpanosti, které postihují převážně ženy. V této souvislosti jsem na tomto blogu našla článek, který mi přišel natolik trefný, že mi přišla škoda nepodělit se o něj (jedná se o volný překlad):

Žijeme v době, kdy víme, že muži i ženy mají (nebo víme, že by měli mít) stejnou hodnotu, možnosti, finanční nezávislost, odborné profesní znalosti, ambice, pracovní morálku, a obá pohlaví by tak měla mít stejné předpoklady pro sebeuplatnění, dlouhodobý kariérní rozvoj a pohodový soukromý život (ať už se tím myslí rodina nebo přátelský okruh). Statistika však prozrazuje něco jiného. Totiž to, že muž s motivací a možnostmi si vydobyde společenský status, profesní prestiž a finanční úspěchy, zatímco žena se stejnými vlastnostmi (a řekněme i možnostmi) má s velkou pravděpodobností slušně našlápnuto k vyčerpání či dokonce vyhoření.    

pondělí 23. května 2016

12 Aktuální pohybové aktivity

Vstupuji do třetího trimestru (letí to přímo neskutečně) a využívám veškerých možností k pohybu, které mi světlá část dne nabízí. V zaměstnání se nám rozběhla měsíc dlouhá soutež o nejlepší "chodce", takže kdo chtěl, nafasovali jsme krokoměr a s vervou chodíme a registrujeme pohyb za každý uplynulý den. Mám docela sedavé zaměstnání a i když u psacího stolu spíš víc stojím než sedím (a když už sedím, tak na gymballu), stejně se člověk musí namáhat, aby aspoň těch pět tisíc kroků za pracovní dobu nasbíral. Zaměstnavatel si docela hledí našeho fyzického a pychického zdraví a momentální chodecká soutěž je jednou z aktivit, kterou chce motivovat zdraví na pracovišti a minimalizovat  dlouhodobá onemocnění (třeba vyhoření, které je u nás docela běžné). 

Je docela legrační pozorovat kolegy a kolegyně, kterak sem tam kouknou k opasku a porovnávají svůj výkon s výkonem z předešlého dne. Můj kolega dnes dokonce zvolil zajímavou strategii a během krátkého rozhovoru neustále chodil sem a tam (jako postava Pavla Vondrušky v Marečku, podejte mi pero), jiný kolega začal poctivě šlapat pět km do práce a stejnou štreku domů. Mě na chození moc neužije, natož na nějaký power walk, mnohem raději  mám běh. Chůze mi přijde příliš pomalá. Ale kdo má teď s břichem běhat, nezbývá nic jiného než chodit. Takhle to vypadalo v deset ráno:


To už jsem kromě čtyř tisíc kroků měla na kontě i pět km na kole, čtyřicet minut v posilovně a příslib aktivního dne před sebou. Aby ne, s batoletem (a kolem batolete) se člověk naběhá až až. Předminulý týden jsem během jednoho dne schválně měřila, kolik km nachodím jen doma okolo Minicyklistky, v běžném "rodičovském provozu". Bez toho, abych registrovala naše procházky, na které se vypravujeme dvakrát denně. Prostě jen chůze pod střechou. Vyplivlo to dobrých 2,5 kilometrů, což mi přišlo docela dost. 

Takhle krokoměr vypadal dnes, o dvanáct hodin později:


Deset tisíc kroků navíc, skoro deset nachozených kilometrů celkově, dalších pět km na kole a hodina sekání trávy a zneškodňování slimáků. Jsem spokojená. Ono se to možná nezdá, ale i každodenní pohyb je v součtu někdy víc, než třeba jen půlhodina joggingu. Zítra zas budu "závodit" sama se sebou. A teď jdu honem registrovat svůj výkon, ať to družstvu přihodí nějaké drobné.

Dobrou noc!