pondělí 20. června 2016

1 32. týden a pořád aktivní #2

(aneb malá vzpomínka na 32. t. předchozího těhotenství)
 
Poslední dva týdny jsem zažila menší pohybovou krizi v kombinaci se zvýšenou zálibou v obilninách (rozuměj pečivo, krekry, slazené müsli), což ústilo do zadržování vody v těle a ještě menší chuti se hýbat, když jsem si představila, jak se mám svlíknout do plavek. Naštěstí se mi podařilo najít cestu ven z toho začarovaného kruhu (stačila zatuhlá záda, bolest v kříži a nevrlost a k tomu ještě návštěva bazénu, zajímavé, že pohyb člověka nakopne natolik, že ho pak přejde žravá) a teď už jsem opět ve své kůži a návštěvy bazénu se proměnily v ctižádostivé pokusy plavat ještě dál a technicky ještě líp než při každé posledním tréninku (jestli se teda o trénincích dá mluvit v pokročilém stádiu těhotenství, ale věřím, že ano, rozhoduje přece subjektivní pocit). A bolesti v bedrech jsou zase tytam, za což jsem opravdu vděčná.




Plavání a rehabilitační posilování doma nebo v práci tvoří moje hlavní tréninkové aktivity. Ve srovnání s minulým těhotenstvím prakticky nezvedám činky a na crosstrainer jsem si ani nevzpomněla. Namísto toho se mi o každodenní pohyb stará Minicyklistka. Minimálně hodinové procházky denně prokládané dřepy (musíme si prohlídnout každého mravence a ulomenou větvičku), vzpírání s rotací střídané s poponášením těžknoucího břemena (to když se moje a Minicyklistčina vůle ohledně směru chůze rozcházejí), krátké sprintové intervaly (hrajeme na hoňku, ať už doma nebo na čerstvém vzduchu) a tak podobně. Kromě toho plavání třikrát týdně, deset km denně na kole a posilování obden a na nedostatek pohybu si opravdu nemůžu stěžovat. Pak taky ta měsíční soutěž "o nejaktivnějšího chodce" v zaměstnání (můj průměr činil 16 800 kroků/den). Však taky večer usínám během pádu do postele. 

Zatím nepozoruju výrazné rozvolňování vazů a s tím spojené obtíže (jako jo, jsem po ránu trochu ztuhlá a večer unavená, ale na to první platí rozvičení a na druhé spánek) a moc bych si přála, aby mi moje dobrá kondice vydržela až do dne D (a taky dlouho po něm). Užívám si čilé Minicyklistky a poklidného Pasažéra v břiše, ale už teď mám plány na aktivity bez těhotenského břicha. V září jsem přihlášená na pětikilometrový závod (ještě se uvidí, v jakém stavu budu tak brzo po porodu) a hlavně se nemůžu dočkat svých ranních výběhů (za předpokladu, že mě Pasažér pustí mezi čtvrtou a šestou z postele). Protože plánuju delší výběhy a chci s tím skloubit i kojení (kéž by Pasažér byl stejně snadný novorozenec jako Minicyklistka!), pořídila jsem si běžeckou láhev do ruky. Ano, mám sice batoh s vakem, ale nad dvacet kilometrů ty svoje běhy nevidím. Zkrátka se na podzim cítím poměrně dobře připravena. Střádám si na své zdravotní konto a jsem vyzbrojena vědomím, že už nebudu muset nově růst a zrát do mateřské role (už přece jen vím, co to obnáší být mámou). No a k tomu ještě ta láhev od Salomonu. No jejej. Podzime, těším se na tebe! 

Ale nejdřív si užiju léto.



Blogger Tricks

úterý 14. června 2016

11 Úspěšní muži a vyčerpané ženy

Ve Švédsku v současnosti probíhá osvětová kampaň ohledně syndromu vyhoření a vyčerpanosti, které postihují převážně ženy. V této souvislosti jsem na tomto blogu našla článek, který mi přišel natolik trefný, že mi přišla škoda nepodělit se o něj (jedná se o volný překlad):

Žijeme v době, kdy víme, že muži i ženy mají (nebo víme, že by měli mít) stejnou hodnotu, možnosti, finanční nezávislost, odborné profesní znalosti, ambice, pracovní morálku, a obá pohlaví by tak měla mít stejné předpoklady pro sebeuplatnění, dlouhodobý kariérní rozvoj a pohodový soukromý život (ať už se tím myslí rodina nebo přátelský okruh). Statistika však prozrazuje něco jiného. Totiž to, že muž s motivací a možnostmi si vydobyde společenský status, profesní prestiž a finanční úspěchy, zatímco žena se stejnými vlastnostmi (a řekněme i možnostmi) má s velkou pravděpodobností slušně našlápnuto k vyčerpání či dokonce vyhoření.    

pondělí 23. května 2016

12 Aktuální pohybové aktivity

Vstupuji do třetího trimestru (letí to přímo neskutečně) a využívám veškerých možností k pohybu, které mi světlá část dne nabízí. V zaměstnání se nám rozběhla měsíc dlouhá soutež o nejlepší "chodce", takže kdo chtěl, nafasovali jsme krokoměr a s vervou chodíme a registrujeme pohyb za každý uplynulý den. Mám docela sedavé zaměstnání a i když u psacího stolu spíš víc stojím než sedím (a když už sedím, tak na gymballu), stejně se člověk musí namáhat, aby aspoň těch pět tisíc kroků za pracovní dobu nasbíral. Zaměstnavatel si docela hledí našeho fyzického a pychického zdraví a momentální chodecká soutěž je jednou z aktivit, kterou chce motivovat zdraví na pracovišti a minimalizovat  dlouhodobá onemocnění (třeba vyhoření, které je u nás docela běžné). 

Je docela legrační pozorovat kolegy a kolegyně, kterak sem tam kouknou k opasku a porovnávají svůj výkon s výkonem z předešlého dne. Můj kolega dnes dokonce zvolil zajímavou strategii a během krátkého rozhovoru neustále chodil sem a tam (jako postava Pavla Vondrušky v Marečku, podejte mi pero), jiný kolega začal poctivě šlapat pět km do práce a stejnou štreku domů. Mě na chození moc neužije, natož na nějaký power walk, mnohem raději  mám běh. Chůze mi přijde příliš pomalá. Ale kdo má teď s břichem běhat, nezbývá nic jiného než chodit. Takhle to vypadalo v deset ráno:


To už jsem kromě čtyř tisíc kroků měla na kontě i pět km na kole, čtyřicet minut v posilovně a příslib aktivního dne před sebou. Aby ne, s batoletem (a kolem batolete) se člověk naběhá až až. Předminulý týden jsem během jednoho dne schválně měřila, kolik km nachodím jen doma okolo Minicyklistky, v běžném "rodičovském provozu". Bez toho, abych registrovala naše procházky, na které se vypravujeme dvakrát denně. Prostě jen chůze pod střechou. Vyplivlo to dobrých 2,5 kilometrů, což mi přišlo docela dost. 

Takhle krokoměr vypadal dnes, o dvanáct hodin později:


Deset tisíc kroků navíc, skoro deset nachozených kilometrů celkově, dalších pět km na kole a hodina sekání trávy a zneškodňování slimáků. Jsem spokojená. Ono se to možná nezdá, ale i každodenní pohyb je v součtu někdy víc, než třeba jen půlhodina joggingu. Zítra zas budu "závodit" sama se sebou. A teď jdu honem registrovat svůj výkon, ať to družstvu přihodí nějaké drobné.

Dobrou noc!

středa 18. května 2016

8 6 věcí, kterými mě moje tělo po porodu překvapilo

Jako mladší a bezdětná jsem si těhotenství, porod a mateřství vůbec často spojovala s rozkydlým tělem, které je poznamenáno estetickými či zdravotními následky. Však víte - povislá prsa a břicho, strie, inkontinence, chronické bolesti zad, prořídlé vlasy atp. Mno, moje tělo mě s prvním těhotenstvím a porodem nemohlo víc překvapit a jsem pořád ještě udivená, jak fantastické ženské tělo je! 






Tady je 6 nejlepších věcí, kterými mě moje "mateřské" tělo překvapilo:


1. Lepší vytrvalost 
Tím myslím tu obecnou vytrvalost, kdy bych dokázala hodiny běžet/jet na kole/jiné aerobní aktivity ve stejném tempu, aniž by mě to zvlášť unavilo. Prostě takové to klasické polykání kilometrů na autopilota bez zvláštních obtíží.

2. Schopnost rekonvalescence
Přiznávám, že první těhotenství a porod pro mě nebyly žádnou noční můrou, naopak jsem se cítila výborně a porod byl skvělý. Rychlý, velice intenzivní a úžasný. Přesto jsem byla připravená na případnou "zradu" v podobě poporodních komplikací a pomalou rekonvalescenci. I tady byl opak pravdou. Sice mě zastihla lehčí forma SPD, ale dala jsem se rychle dohromady.

3. Minimální dopad na funkčnost
To, čím ženské tělo projde při těhotenství, porodu a po něm, je samozřejmě úplně normální, jsme na to ostatně stavěny. Ale ta rychlost, s jakou jsem se dostala zpátky do formy (a tím nemyslím váhově, takhle se na svoje tělo už dlouhou dobu nedívám), mě stejně překvapila. A naplnila jakousi úctou a zároveň respektem k sobě samé. 

4. Větší síla
Možná ne ta absolutní, ostatně od prvního porodu jsem se nijak nepokoušela zvedat maximální váhy a překonávat osobní rekordy, ale ta obecná se určitě dočkala zlepšení. Díky každodennímu posilování s živou váhou, která sebou poslední měsíce navíc čile mrská, se rozhodně cítím silnější a výkonnější než bezdětná. Silnější paže, silnější střed těla, lepší koordinace při zvedání břemen (i těch živých), no prostě i když nezvednu dvojnásobek své váhy v mrtvém tahu, přesto vím, že moje svaly jsou zatraceně v kondici. I teď, na konci druhého trimestru s druhým Pasažérem. Je to vidět a je to znát.

5. Lepší pleť
Je pravda, že od té doby, co jsem při používání kosmetiky začala trochu myslet a neřídila se jen reklamou a značkami, se mi pleť neskutečně zlepšila a akné jsem úplně přestala řešit. Nicméně, pořád jsem občas bojovala s vysušenou pletí. Teď se zlepšilo o tohle a nikdy jsem si nepřipadala hezčí a zdravější (možná je to i placebo, když jsem začala používat dražší značky?).

6. Větší disciplinovanost a psychická odolnost
Aneb jak se švédsky pěkně říká "starkare pannben". Porod mě psychicky ohromně posílil a dodal mi dlouhodobě (myslím, že to bude až do konce života) velkou kuráž, odvahu a důvěru ve vlastní tělo a schopnosti. Všechna čest všem půl- a ultramaratonům, které jsem absolvovala předtím, ale to, co se mnou udělal porod, ve mně zanechalo mnohem hlubší, pozitivní otisk, než čtyřiadvacetihodinovka a jí podobné marasty. Když si vzpomenu na tu šílenou, málem až traumatizující bolest, které bych určitě podlehla, kdybych na ni nebyla mentálně a fyzicky připravená, je veškerá únava po x hodinovém běhu a krvavé puchýře slabým čajíčkem. No, ráda bych, abych stejně posílená byla po dalším porodu/porodech, protože s tímhle vědomím začít svoji seriózní sportovní kariéru za nějakou dekádu, to ze mě bude hotový uragán.


A co vy? Najde se někdo s podobnými nebo naopak úplně odlišnými zkušenostmi?

čtvrtek 5. května 2016

12 Aktuální péče o pleť

Přiznám otevřeně, že jsem od DIY kosmetiky přešla víc či míň ke kosmetice běžně dostupné (a vlastně i docela drahé, když se zamyslím). Je to spíš z nedostatku času než ze snobství, protože zkoumání ingrediencí a možnost ovlivnňovat jejich poměr ve vlastnoručně míchaných výrobcích mě pořád teoreticky baví a vím, že to přináší svoje výsledky (viz naše mrně a její ekzém). Taky jsem konečně dospotřebovala všechny zásoby olejů, k čemuž mi velmi dopomohla právě Minicyklistka, která se ukázala jako minimálně stejná, ne-li náročnější konzumentka, a nové oleje se (zatím) objednávat nechystám (i když, kdo ví, fresholi nebo a:koma mě možná stejně nalákají). Finančně jsem se narozdíl od posledních tří až čtyř let, kdy mě kosmetika vycházela díky olejům a DIY na pakatel, docela rozšoupla, přestože jsem nakupovala ve slevách. Ale když si spočítám, že tuhletu zásobu budu mít minimálně na rok, a když k tomu připočtu poměr cena-výkon, přičemž se za stejnou cenu dá koupit kosmetika plná silikonů a minerálních olejů, nemám vůbec pocit, že bych zbytečně rozhazovala.