pondělí 23. května 2016

2 Aktuální pohybové aktivity

Vstupuji do třetího trimestru (letí to přímo neskutečně) a využívám veškerých možností k pohybu, které mi světlá část dne nabízí. V zaměstnání se nám rozběhla měsíc dlouhá soutež o nejlepší "chodce", takže kdo chtěl, nafasovali jsme krokoměr a s vervou chodíme a registrujeme pohyb za každý uplynulý den. Mám docela sedavé zaměstnání a i když u psacího stolu spíš víc stojím než sedím (a když už sedím, tak na gymballu), stejně se člověk musí namáhat, aby aspoň těch pět tisíc kroků za pracovní dobu nasbíral. Zaměstnavatel si docela hledí našeho fyzického a pychického zdraví a momentální chodecká soutěž je jednou z aktivit, kterou chce motivovat zdraví na pracovišti a minimalizovat  dlouhodobá onemocnění (třeba vyhoření, které je u nás docela běžné). 

Je docela legrační pozorovat kolegy a kolegyně, kterak sem tam kouknou k opasku a porovnávají svůj výkon s výkonem z předešlého dne. Můj kolega dnes dokonce zvolil zajímavou strategii a během krátkého rozhovoru neustále chodil sem a tam (jako postava Pavla Vondrušky v Marečku, podejte mi pero), jiný kolega začal poctivě šlapat pět km do práce a stejnou štreku domů. Mě na chození moc neužije, natož na nějaký power walk, mnohem raději  mám běh. Chůze mi přijde příliš pomalá. Ale kdo má teď s břichem běhat, nezbývá nic jiného než chodit. Takhle to vypadalo v deset ráno:


To už jsem kromě čtyř tisíc kroků měla na kontě i pět km na kole, čtyřicet minut v posilovně a příslib aktivního dne před sebou. Aby ne, s batoletem (a kolem batolete) se člověk naběhá až až. Předminulý týden jsem během jednoho dne schválně měřila, kolik km nachodím jen doma okolo Minicyklistky, v běžném "rodičovském provozu". Bez toho, abych registrovala naše procházky, na které se vypravujeme dvakrát denně. Prostě jen chůze pod střechou. Vyplivlo to dobrých 2,5 kilometrů, což mi přišlo docela dost. 

Takhle krokoměr vypadal dnes, o dvanáct hodin později:


Deset tisíc kroků navíc, skoro deset nachozených kilometrů celkově, dalších pět km na kole a hodina sekání trávy a zneškodňování slimáků. Jsem spokojená. Ono se to možná nezdá, ale i každodenní pohyb je v součtu někdy víc, než třeba jen půlhodina joggingu. Zítra zas budu "závodit" sama se sebou. A teď jdu honem registrovat svůj výkon, ať to družstvu přihodí nějaké drobné.

Dobrou noc!
Blogger Tricks

středa 18. května 2016

4 6 věcí, kterými mě moje tělo po porodu překvapilo

Jako mladší a bezdětná jsem si těhotenství, porod a mateřství vůbec často spojovala s rozkydlým tělem, které je poznamenáno estetickými či zdravotními následky. Však víte - povislá prsa a břicho, strie, inkontinence, chronické bolesti zad, prořídlé vlasy atp. Mno, moje tělo mě s prvním těhotenstvím a porodem nemohlo víc překvapit a jsem pořád ještě udivená, jak fantastické ženské tělo je! 






Tady je 6 nejlepších věcí, kterými mě moje "mateřské" tělo překvapilo:


1. Lepší vytrvalost 
Tím myslím tu obecnou vytrvalost, kdy bych dokázala hodiny běžet/jet na kole/jiné aerobní aktivity ve stejném tempu, aniž by mě to zvlášť unavilo. Prostě takové to klasické polykání kilometrů na autopilota bez zvláštních obtíží.

2. Schopnost rekonvalescence
Přiznávám, že první těhotenství a porod pro mě nebyly žádnou noční můrou, naopak jsem se cítila výborně a porod byl skvělý. Rychlý, velice intenzivní a úžasný. Přesto jsem byla připravená na případnou "zradu" v podobě poporodních komplikací a pomalou rekonvalescenci. I tady byl opak pravdou. Sice mě zastihla lehčí forma SPD, ale dala jsem se rychle dohromady.

3. Minimální dopad na funkčnost
To, čím ženské tělo projde při těhotenství, porodu a po něm, je samozřejmě úplně normální, jsme na to ostatně stavěny. Ale ta rychlost, s jakou jsem se dostala zpátky do formy (a tím nemyslím váhově, takhle se na svoje tělo už dlouhou dobu nedívám), mě stejně překvapila. A naplnila jakousi úctou a zároveň respektem k sobě samé. 

4. Větší síla
Možná ne ta absolutní, ostatně od prvního porodu jsem se nijak nepokoušela zvedat maximální váhy a překonávat osobní rekordy, ale ta obecná se určitě dočkala zlepšení. Díky každodennímu posilování s živou váhou, která sebou poslední měsíce navíc čile mrská, se rozhodně cítím silnější a výkonnější než bezdětná. Silnější paže, silnější střed těla, lepší koordinace při zvedání břemen (i těch živých), no prostě i když nezvednu dvojnásobek své váhy v mrtvém tahu, přesto vím, že moje svaly jsou zatraceně v kondici. I teď, na konci druhého trimestru s druhým Pasažérem. Je to vidět a je to znát.

5. Lepší pleť
Je pravda, že od té doby, co jsem při používání kosmetiky začala trochu myslet a neřídila se jen reklamou a značkami, se mi pleť neskutečně zlepšila a akné jsem úplně přestala řešit. Nicméně, pořád jsem občas bojovala s vysušenou pletí. Teď se zlepšilo o tohle a nikdy jsem si nepřipadala hezčí a zdravější (možná je to i placebo, když jsem začala používat dražší značky?).

6. Větší disciplinovanost a psychická odolnost
Aneb jak se švédsky pěkně říká "starkare pannben". Porod mě psychicky ohromně posílil a dodal mi dlouhodobě (myslím, že to bude až do konce života) velkou kuráž, odvahu a důvěru ve vlastní tělo a schopnosti. Všechna čest všem půl- a ultramaratonům, které jsem absolvovala předtím, ale to, co se mnou udělal porod, ve mně zanechalo mnohem hlubší, pozitivní otisk, než čtyřiadvacetihodinovka a jí podobné marasty. Když si vzpomenu na tu šílenou, málem až traumatizující bolest, které bych určitě podlehla, kdybych na ni nebyla mentálně a fyzicky připravená, je veškerá únava po x hodinovém běhu a krvavé puchýře slabým čajíčkem. No, ráda bych, abych stejně posílená byla po dalším porodu/porodech, protože s tímhle vědomím začít svoji seriózní sportovní kariéru za nějakou dekádu, to ze mě bude hotový uragán.


A co vy? Najde se někdo s podobnými nebo naopak úplně odlišnými zkušenostmi?

čtvrtek 5. května 2016

10 Aktuální péče o pleť

Přiznám otevřeně, že jsem od DIY kosmetiky přešla víc či míň ke kosmetice běžně dostupné (a vlastně i docela drahé, když se zamyslím). Je to spíš z nedostatku času než ze snobství, protože zkoumání ingrediencí a možnost ovlivnňovat jejich poměr ve vlastnoručně míchaných výrobcích mě pořád teoreticky baví a vím, že to přináší svoje výsledky (viz naše mrně a její ekzém). Taky jsem konečně dospotřebovala všechny zásoby olejů, k čemuž mi velmi dopomohla právě Minicyklistka, která se ukázala jako minimálně stejná, ne-li náročnější konzumentka, a nové oleje se (zatím) objednávat nechystám (i když, kdo ví, fresholi nebo a:koma mě možná stejně nalákají). Finančně jsem se narozdíl od posledních tří až čtyř let, kdy mě kosmetika vycházela díky olejům a DIY na pakatel, docela rozšoupla, přestože jsem nakupovala ve slevách. Ale když si spočítám, že tuhletu zásobu budu mít minimálně na rok, a když k tomu připočtu poměr cena-výkon, přičemž se za stejnou cenu dá koupit kosmetika plná silikonů a minerálních olejů, nemám vůbec pocit, že bych zbytečně rozhazovala.


středa 20. dubna 2016

26 Moje mužské úterky


Do třetice všeho dobrého feministického.


V úterý žiju jako většina mužů s rodinou (tedy kromě faktu, že většina mužů není zároveň těhotných jako momentálně já).  Po v poklidu strávené noci vstanu do práce, neboť manžel je tři dny v týdnu doma na rodičáku a má plnou zodpovědnost za naše batole, včetně nočního vstávání k němu v případě nočních můr nebo hladu. Vypiju si čaj a posnídám, zatímco nahoře v ložnici už slyším čilé mládě natěšené na skotačení a hopsání v peřinách. Představuju si, jak je po neklidné noci s Minicyklistkou mně. Nezávidím Mužovi. Ještě by určitě zamhouřil oči a aspoň čtvrthodinu si pospal, ale je mi líto. Dnes to nejde, jsi táta na plný úvazek a já živitelkou rodiny.

středa 13. dubna 2016

6 Dělám pokroky!

V zimě jsem se přihlásila do pokračovacího plaveckého kurzu a teď, po deseti lekcích, kdy jsem pilovala kraulařskou techniku se vším, co k tomu patří, se konečně začínám ve vodě cítit bezpečně. Panika, která mě občas přepadla, když jsme z pětadvacítek přešli na padesátky a začali plavat na čas, zmizela. Respektive neobjevuje se tak často a dokážu ji zvládat, aniž bych musela změnit plavecký styl nebo dokonce udělat pauzu, abych se mohla uklidnit. Začala jsem si ve vodě víc věřit. Teda ne že bych si ve vodě dřív nevěřila, ale při kraulu jsem se obyčejně tak zakyselila, že jsem po pár desítkách metrů nebyla schopná pokračovat, což vyústilo v poměrně špatné kraulařské sebevědomí a velký respekt z úseků delších než 25 m.

Včera jsme opět plavali na čas, 12x25metrů (6x25 s ploutvemi, druhou polovinu bez), poté 4x50 m s dvacetivteřinovým odpočinkem. Protože se snažím plavat spíš hlavou, než být na druhé straně co nejrychleji - přece jen jsem v polovině druhého trimestru - byl pro mě včerejší trénink dalším pozitivním zážitkem a už se těším, až se do bazénu ponořím zítra. Snažím se poslední týdny plavat třikrát týdně a cítím, že mi to ohromně svědčí. V porovnání s prvním těhotenstvím, kdy jsem si kondici udržovala hlavně na crosstraineru, se cítím snad ještě líp a hlavně se pořád učím něco nového. Jsem zvědavá, jak mi to půjde v dalších týdnech. Od trénování motýlka po skončení kurzu už asi upustím, ale kraul, znak a prsa (a hlavně ten volný styl), budu pilovat dál. A taky to bude perfektní způsob, jak se dostat po porodu zpět do formy...!