pondělí 16. ledna 2017

1 Můj rok 2016

Půlka ledna už je sice pryč, ale kdy s dvěma mrňaty najít čas na sumírování uplynulého roku? I když, on by čas určitě našel, kdybych opravdu chtěla, mně se však moc nechce. Nechápejte mě špatně, blogování mě baví, kosmetiku a sport jsem ani náhodou neopustila, ale ten čas, který dřív mělo vyhrazeno blogování, teď investuju do renovování a kutilství doma, vymýšlení akcí pro děti, sebevzdělávání a tak. On ten online strávený čas ubíhá mnohem rychleji než můj současný skutečný život, který se většinou ubírá poklidným, rozvážným tempem, ale v tomhle pomalém tempu jsem našla zalíbení. Mám možnost poznávat úplně dva nové lidi od jejich první sekundy na světě (nemluvě o měsících předtím), účastnit se jejich pokusů osvojit si všechny veledůležité životní poznatky (třeba že když taháte sousedovic kočku za ocas, dost možná vás sekne) atd. Stejně jako mě bavilo být bezdětná, mě baví být se svými dětmi. Takže třebaže jsem dřív avizovala konto na IG, mám většinu dne internet stejně vypnutý, počítač vytáhnu tak obden na hodinu, prostě zábava je teď doslova na dosah ruky a pozitivní zpětnou vazbu mi ti moji prckové (a Muž) dávají do takové míry, že nemusím nic tankovat jinde. Zatím. I toto jednou pomine. 



Takže... Bilancování roku 2016...

Blogger Tricks

neděle 4. prosince 2016

6 Ticho na blogu, napilno v životě

S dvěma dětmi to platí doslovně. Ráda bych blogovala častěji, ale to bych musela mít víc času jen pro sebe. Nicméně, našla jsem si jinačí platformu, najdete mě na instagramu pod @osamelacyklistka. Kosmetika, feminismus & genderové stereotypy plus sem tam další postřehy ze všedních dní dvojnásobné mámy ve Švédsku. Sport, jedno z nosných témat tady na blogu, se objevuje jen sporadicky - nestíhám pravidelně trénovat a když se vzácně naskytne příležitost, je to pro mě natolik stresující, že jsem si radši dala pohov. Všechno má svůj čas. 

Příjemný advent vám všem, kteří se sem vracíte!

úterý 2. srpna 2016

9 Motivace

Časná brzce podzimní rána. Babí léto ve vzduchu, vůně přírody v plné síle těsně před tím, stromy začnou ztrácet svou zelenou barvu  a listy zvolna opadávat. Možná dokonce i první mrazíky. Pasažér má na svět přijít v době, která pro mě vždy znamenala začátek něčeho nového, napínavého a kdy vzduch byl plný očekávání.

Letos nijak velká očekávání nemám, spíš se jen těším. Snad jen vyšetřit hodinu dvě brzo zrána a vydat se ven dýchat vůni lesa. Tyhlety chvilky jsem si vizualizovala už v červnu a skoro bez váhání skočila po lahvi do ruky, když jsem ji viděla ve slevě.


Poslední týden se ploužím šnečí rychlostí kvůli skřípnutému nervu v zádech. Potkala jsem sice skvělou lékařku, která mi předepsala ještě lepší lék, jenomže když jste jeden z sta, kterého postihnou vedlejší účinky, musíte vydržet a doufat, že po porodu se nerv uvolní sám. Ještěže existuje kolo a bazén, kde nervu domlouvám, a především můj úžasný Muž. A pak vidina volného pohybu na čerstvém vzduchu, která je zhmotněná ve flašce od Salomonu. Mám tuhle vidinu uloženou v šuplíku a občas ho jdu otevřít, abych se přesvědčila, že budoucnost má určité kontury a že je na dosah ruky. Jsem si samozřejmě vědoma toho, že ne vždy plány vyjdou podle představ (možná přijde kolika, možná poporodní komplikace, možná zas někdo umře - doufejme že ne), ale vím o sobě, že si to svoje vždycky najdu a přítomnou realitu si dřív či později uplácám do tvaru, s nímž se dá pohodlně žít a se kterým se dá pracovat do budoucna.  

Už ani nevím, z čeho se těšit dřív. Jestli z toho, že se navzdory uskřinutému nervu a SPD pořád můžu hýbat, z vděčnosti za skvělý back-up doma, z příchodu Pasažéra nebo co mě čeká na podzim.

Mějte se hezky!



sobota 30. července 2016

2 Trénink/cvičení/pohyb v těhotenství #2

Pasažér číslo dvě tedy ještě není na světě, ale víc k pohybu a cvičení ve svém těhotenství nevymyslím, a protože blog mi někdy slouží jako nostalgické ohlédnutí za určitými životními periodami, musím si zčerstva zaznamenat věci, na které jednou budu chtít vzpomínat.

Zdroj: http://www.bbc.com/news/magazine-36402624

úterý 26. července 2016

16 Muži se prý bojí emancipovaných žen...

Opravdu?

Tak si tohle tvrzení rozeberme trochu do hloubky. Jakou konkrétní hrozbu (emancipované) ženy pro muže představují? Stejný plat? Ekonomickou nezávislost? A v důsledku toho rozpad "tradiční rodiny"? Schválně píšu uvozovky, protože jestli feministky představují hrozbu v době, kdy se už tak rozvádí každé druhé manželství, tak k tomu nemám co říct (tedy měla bych, a to dost, ale zmůžu se jen na únavený povzdych). Tak proč jsou muži tak strašně proti emancipaci žen? Vadí jim, že by ženy mohly mít stejné možnosti jako oni? Nebo jsou tu snad jiné hrozby ze strany žen? Hrubé vystupování třeba (pod pojmem hrubé rozumějme halasnost, bujarost, oplzlé komentáře na adresu opačného pohlaví) čili věci, které muži normálně praktikují a téměř nikdo se nad tím nepozastaví, ba dokonce to některým ženám i lichotí? A proč mužům takové chování prochází, ale na ženy se okolí dívá skrz prsty?

A teď si to vezměme naopak - mají (nejen) emancipované ženy důvod bát se mužů? Mno. Stačí otevřít jakýkoli zpravodajský server a začíst se do rubrik jako černá kronika, terorismus, či otevřít statistiky násilných trestných činů. Drtivou většinu znásilnění (na ženách, dětech, mužích) páchají muži. Za násilné trestné činy (ublížení na zdraví, vražda) jsou z velké části souzeni muži. Vezměte si jakýkoli teroristický útok z poslední doby - kdo z 95 % mačká spoušť/vytahuje pojistku? Muži. Neschovávejme se za výmluvy, že jde o narušené, psychicky nemocné jedince. Nejde, jde o normální muže odvedle, které okolí popisuje jako bezkonfliktní, přátelské či dokonce oddané otce. Aneb když nedávno jeden mladý muž zavraždil těhotnou kolegyni v zaměstnání, a známý ho popsal slovy: "Byl to přátelský kluk, který do ní byl zamilovaný." No potěš koště, jestli je tohle standardní chování zamilovaného muže. A pokud bychom všechny pachatele přesto zařadili do kolonky "psychicky labilní a nebezpeční okolí", proč tedy politici (nápověda: hádejte, které pohlaví mezi politiky na zákonodárské úrovni převládá) nepodnikají víc preventivních opatření, aby agresivita klesla?

Tak tolik k tomu, kdo představuje větší hrozbu - ať už na životě nebo na zdraví (nemluvě o stejných možnostech pro obá pohlaví).  

Výstižně to shrnula postava Stelly Gibson v seriálu The Fall (kdo neviděl a chce vidět, toho čeká pěkná porce krutých pravd):






Takže až vám zase někdo bude tvrdit, že muži se emancipovaných žen bojí, ostrouhejte to až na dřeň a nebojácně se zeptejte, jakou konkrétní hrozbu ženy pro muže představují. Protože muži se bojí akorát toho, že je ženy odmítnou či zesměšní - něco, co se nejen veřejně známým ženám děje dnes a denně. Jó, kdyby tohle byla ta největší hrozba ze strany mužů... Bohužel, verbální veřejné pranýřování žen je ve srovnání s jinými praktikami, kterými jsou ženy odkazovány na své místo, pouhá špička ledovce.


Kdepak, muži se ze strany žen rozhodně nemusejí bát (a taky se nebojí) téhož jako ženy ze strany mužů.