4 Trénink/cvičení/pohyb v těhotenství #2

Pasažér číslo dvě tedy ještě není na světě, ale víc k pohybu a cvičení ve svém těhotenství nevymyslím, a protože blog mi někdy slouží jako nostalgické ohlédnutí za určitými životními periodami, musím si zčerstva zaznamenat věci, na které jednou budu chtít vzpomínat.

Zdroj: http://www.bbc.com/news/magazine-36402624

Tak tedy v porovnání s prvním těhotenstvím (srovnání se nevyhnu) jsem strukturu tréninku vůbec neřešila. Poprvé jsem se pídila po všech možných informacích, co je a není zdraví prospěšné, a většinou došla k závěru, že článek vlastně nepřinesl žádné konkrétní informace. "Poslouchejte svoje tělo", tahle mantra se objevovala snad všude. Ona je to nakonec pravda a já jsem se tím řídila a řídím doteď. Přesto to vypadá, že ohledně pohybu/tréninku v těhotenství se objevily nové články, nemůžu se nepodělit třeba o "Why it's OK to run when you are pregnant" http://www.bbc.com/news/magazine-36402624

Možná vám taky neušlo těhotenství Marit Björgen a její fyzické aktivity v něm, ostatně v norských a švédských novinách se články sem tam objevovaly. Nechápejte mě špatně - nechci se ani náhodou srovnávat s elitními atletkami, jen mě prostě podobné články povzbudí, protože čím víc informací se o určitém fenoménu (pokud tedy tak normální věc jako těhotenství fenomén je), tím líp, protože se každý může rozhodnout sám za sebe. Taky mě těší, že i neelitní sportovkyně a "obyčejné" ženy píšou víc o fyzických aktivitách v těhotenství. Nepovažuju to za styl "jsem (nastávající) Matka, kdo je víc".

Běhala jsem "až" do pátého měsíce, a to hlavně formou transportního běhu do a z práce, případně s Minicyklistkou v běhacím kočáru. Břicho mi navzdory očekáváním začalo růst až po 22. tt, a to už jsem dávno našla alternativu k běhání, totiž kraulařský kurz. Plavání mě ostatně provází doteď, nevzdala jsem se ho ani pár týdnů před porodem. V druhém těhotenství jsem netrpěla ani nevolnostmi, ani únavou (a protože mi ani nerostlo břicho, dlouho jsem se bála zamlklého těhotenství a na pozitivní myšlenky přicházela právě díky tréninku), neobtěžovalo mě ani stále probíhající kojení Minicyklistky. Takže veškeré fyzické aktivity u mě měly zelenou. Jen ten čas... Toho jsem zas až tolik neměla, ale zas já si ráda přivstanu - máchat se v bazéně před sedmou ranní nebo jet do posilovny na šestou mi nedělá problém.

Posilování, tomu jsem tedy moc nedala. Aspoň tomu vyloženě silovému ne. Po prvním porodu mi stačilo, že jsem se dostala na 90 % svých maximálních vah. Osobáky si nechávám na dobu, až odnosím a odrodím všechny děti, které bychom si přáli. Zato rehabilitačnímu posilování jsem se věnovala a věnuju dost, přece jen těhotenství, porod a první rok po něm JE pro tělo velký záhul. 
Vsuvka: Nechápu, jak ženy, které nejsou zvyklé se hýbat, těhotenství a porody přežijí bez zdravotních následků. A taky je mi záhadou, proč se ve zdravotnictví nevyčleňuje víc peněz na prevenci a rehabilitaci rodiček (přeci jen v populaci je víc než 50 % žen a většina z toho minimálně jednou rodí). Bolesti zad, diastáza, křečové žíly, hemorojdy a další obtíže vzniklé v souvislosti s těhotenstvím/porodem buď přechodného nebo chronického charakteru, to všechno se týká minimálně poloviny lidstva a nikdo se nad sníženou kvalitou života téhle poloviny zvlášť nepozastavuje. Nuž, to už ale opět brnkám na svou feministickou strunu a tu dnes nebudu rozeznívat. 

Zpátky k posilování: takže tedy i v těhotenství všechno téměř jako před ním. Dřep, rotace, tlak, tah, jako obvykle. Břicho a trup jsem od 15. tt posilovala hloubkově, hlavně dýchacími cviky. Uvidíme, jestli si tentokrát odnesu rozestup. Bohužel mě v 34. tt postihlo SPD a to v sedací oblasti, což mě dost nemile překvapilo, poněvadž žít s bolestí 24/7 (je to cítit i v noci), nemoct se pořádně shýbat, chodit a kolikrát řešit každé obyčejné došlápnutí, to na kvalitě života moc nepřidá. Trénink (záměrně píšu trénink) mě z toho vždycky na pár hodin vysvobodí. Všední pohyb nestačí, ten spíš poukazuje na to, co nefunguje. Velkou radostí a spásou je pro mě plavání a rehabilitační posilování, ale plavání je určitě nej. S kraulem jsem na úplně jinačí úrovni než na jaře, cítím, že se pořád zlepšuju. Plavu s ploutvemi i bez nich, trénuju techniku. Chystám se pořídit si plavecký piškot a desku, ať se i nadále technicky rozvíjím, ale to až po šestinedělí. Skončila jsem s kotrmelci při obrátkách, s břichem to teď už tak dobře nejde.

Chodíme taky "plavat" s Minicyklistkou, té se ve vodě moc líbí. Žádný organizovaný kurz nenavštěvujeme a plavat ji neučíme, spíš máme za cíl, aby se ve vodě nebála (cíl splněn při druhé návštěvě) a nedělala si nic z vody v nose, neměla problém potopit hlavu, případně aby se rychle otřepala. Takže foukáme brčkem do vody, vznášíme se s pěnovými nudlemi, lijem na sebe vodu z konvičky, házíme si míček atp. Celkem legrace i pro dospělého, hlavně když vidí, že drobka to baví.

S plaváním určitě budu pokračovat i na podzim. Muž se taky přihlásil do plaveckého kurzu, těší se. K posilování s činkami se hodlám vrátit, jak jen to bude možné, zatím posilujeme ve třech nebo s Mužem v páru doma. Běhání postrádám, v polovině září jsem přihlášena na závod a beru ho spíš jako motivaci, abych do sebe necpala jednu sušenku za druhou. Jestli se pořád budu cítit rozklížená, zúčastním se jen v roli diváka. Nicméně v květnu příštího roku bych si chtěla zaběhnout osobák na půlmaratonu. Taky se těším na ranní poporodní běhání (kéž by Pasažér měl pochopení pro moje touhy a nechal mi prostor). A pak uvažuju navázání kontaktu s nějakým profesionálním trenérem/trenérkou. Ale to až se dám do cajku a kojení se ustálí v rozumných intervalech. 

No ale teď mě čeká porod, snít ve velkém se odvážím až po něm.

Mějte se krásně!