2 "Po svatbě je to vždycky jinak"

Navzdory nulové aktivitě z mé strany blog stále žije, mám-li soudit z blogové statistiky, do které sem tam nahlédnu. Jedním z klíčových slov, díky nimž můj blog kdosi našel, je i slovní spojení v nadpisu.

Nuž, netroufnu si tvrdit, jestli je to po svatbě vždycky jinak. Jednak nemám ráda slova paušalizující (vždycky, nikdy, všichni, nikdo atp.), zadruhé se mi nezdá, že by zrovna svatba byl nějak výrazný mezník v životě jedince s průměrnou schopností sebezpytu a duševní vyzrálostí. To o dost výraznější mezník je narození dítěte. To ovšem poznamenávám pouze pro dotyčného čtenáře v případě, že se sem někdy vrátí a pomocí Googlu bude opět hledat vysvětlení životních předělů. Tak vězte, milý čtenáři (čtenářko), že případný problém nebývá ve svatbě. Ale konec konců ani v přivedení nového člověka na svět vezdejší.



V blogové mezipauze se u mě nic výraznějšího nestalo. Přihlásila jsem se na kraulařský kurz pro pokročilejší a pravidelně chodím plavat; běhat se dostanu pořád ještě za tmy. Foťák na zachycování momentek nebo hvězdnaté noční/ranní oblohy s sebou neberu, ale zhruba tak jako na sreenshotu to u nás někdy vypadá. Hromada jasných hvězd, pravá severská zima a sníh, že už mi pomalu leze krkem. Připočtětě si normální pracovní provoz, čilé dítko, kterému se klubou zuby, a máte obrázek mého posledního měsíce. Taky zkouším probiotika v kosmetice, vzdělávám se v oblasti aktivních látek a přemýšlím, jak se nejefektivněji hýbat tak, abych po čtyřicítce mohla začít svou hvězdnou sportovní kariéru. Ne že bych na blog neměla čas, ale holt se už teď pokouším žít stejně, jako se snažím Minicyklistku vést. Tzn. minimální koukání do obrazovky (počítače, telefonu, televize) přes den (i když by to znamenalo mnohem víc času pro mě samotnou, přece jenom i roční batole se u smartphonu zabaví na poměrně dlouhou dobu, ale to já nechci) a raději smysluplné venkovní aktivity. A postupné vedení k samostatnosti. No a večer čas u počítače taky čas trávit nechci, když toho život a lidi v něm (kromě Minicyklistky) nabízejí tolik zajímavého.

Což ovšem neznamená, že blogování věším na hřebík. Kdy jindy než díky blogu bych měla čas na hloubání nad složením kosmetiky, analyzování studií na pubmedu a na jiné hříčky vůbec. Jen přemýšlím nad změnou formátu a jinou formou příspěvků. Uvidíme, kam to moje přemýšlení povede...

Tak se zatím mějte!