6 Recyklace, mozoly a absence barev

Pěkný páteční večer vám všem!

U nás panuje krásné babí léto. Listí se své zelené barvy zbavuje jen velice neochotně a ze všech sil se drží větví a haluzí. Jako by se létu nechtělo pryč ze scény, ačkoli astronomický podzim už podupává za dveřmi. Vůbec si nemůžu vzpomenout, kdy naposledy jsem zažila tak krásný začátek podzimu. 

Letos mám snad dvakrát víc energie než jindy (i když podzim byl vždycky mým nejmilejším obdobím v roce). Zbavuju se hromady nepoužívaných nebo málo užívaných věcí - boty a vyprané oblečení putují do Armády spásy, skenuju papíry a vyhazuju fyzické originály, prošla jsem knihovnu a přečtené paperbacky donesla do jedné z místních škol, kde poslouží dalších čtenářům. Recykluju, třídím, posílám dál. 

Recykluji taky svoje staré tréninkové plány a aktualizuji je podle momentálních cílů. Včera jsem dostala další dávku nápadů při inspiračním dni u nás ve fitku. Pilovali jsme techniku u thrusters (sem s českou alternativou, pokud ji znáte, mně tahle terminologie v češtině míjí) a nadhozu a během deseti minut odcvičili poměrně intezivní sestavu sestávající z mrtvých tahů, sklapovaček, kliků, výrazů s jednoručkou a angličáků. Dnes jsem tak akorát vláčná a okusuju si suchou kůži z mozolů, abych si ruce vzápětí promazávala hutným krémem. Znáte to - jakmile v mrtvém tahu nezvednete 110% své hmotnosti, zapomeňte na rukavice nebo trhačky. Ne že by se mě to týkalo - já bez potíží zvládám i stopadesát procent své živé váhy (i když s rukavicemi je to větší komfort). Nejsem měkkota, že. 

O víkendu mě čeká ranní běh a další zastávka ve fitku, tentokrát to bude cvičení s malými dětmi. Co si ale nenechám ujít, je zítřejší veletrh věnující se fyzickému a duševnímu zdraví a trvale udržitelnému rozvoji. A v neděli plánuju strávit konzumní dopoledne v nákupním středisku a poohlídnout se po nějakém oblečení na podzim a zimu. Bohužel se nemůžu zbavit pocitu, že s dobrou nepořídím - výlohy okupují tmavé, depresivní oděvy. Tmavě šedá, černá, temně hnědá. A vínová jako vrchol vynalézavosti. Ještě tak hořčicově žlutá sem tam prosvitne hordami nudných svetrů, kabátů a kalhot. Přitom já bych si tak přála jasné barvy - nebesky modrá, lesní zelená, fialová vřesová, vanilková žlutá, námořnická modrá, rubínová, perlová bílá... To jsou moje barvy. A né ta hrůza, co je k dostání všude okolo. 

Snad si taky stihnu udělat pořádek v kosmetice. Spotřebovávám jak divá, ale věcí neubývá - domů mi přibylo pár mně doteď neznámých značek, laky na nehty, oleje a séra. Chtělo by to vymyslet nějaký funkční systém a hlavně uskladnění... 

Pěkný víkend!