11 Jak si přes zimu udržet zdraví - vzkaz pro mě na příští rok

Nedočkavě vyhlížím jaro, místo toho se zase pořádně ozvala zima. Včera ráno -14°C, větrno a přitom zářivě slunečno. Sníh už skoro definitivně roztál, jen u krajů silnic se válejí špinavé hromádky. Ven jsem včera vyběhla natěšená na sluneční lázeň a domů jsem se vracela prokřehlá a ošlehaná ledovým vichrem. Jaro se odkládá na dobu neurčitou... 

Zimu jsem zatím přežila bez nemocí, navzdory častému cestování, změně pracovního prostředí a tedy bacilů. Momentální bilance: několikadenní rýmička před měsícem a teď se mi klube opar. Teď zrovna! Pytlíky černého čaje nezabraly, lékarnické masti se můžou jít vycpat, zubní pastu ani nezkouším... Snad to nejhorší zakryje aspoň náplast :/ 

Pro příští rok si přesto znamenám recept, jak si zachovat fyzické zdraví:

• zázvor
• prášek z rozemletých šípků
• každodenní pohyb venku, mrazy nemrazy
• sauna
• otužování studenou vodou po koupeli/osprchování
• spánek (tam mám mezery)

Rozemleté šípky objednávám na iHerbu. Jeden pytlík o váze necelého půl kila mi vystačí na cca 4 měsíce. Lžíci šípků si přidávám do müsli nebo smoothie, celá směs pak dostane příjemnou sladko-nakyslou chuť. Obzvlášť smoothie, které dělám nejčastěji jen z banánu a zředěného jablečného džusu, chutná mnohem plněji. Šípky nepoužívám denně, spíš obden, nejmíň ale dvakrát týdně. Šípky obecně jsou perfektním zdrojem vitamínu C a raději než z citrusových plodů ho do sebe dostávám právě ze šípků. 

Zázvor je stálice v mé kuchyni, v ledničce ho mám celý rok. Jakmile mě začne škrábat v krku nebo lidi okolo začínají postonávat, nastoupí zázvorový čaj. Šťávu ze zázvoru přidávám i do doma vyrobených tělových krémů. 

Venku se snad budu hýbat i napřesrok, ale stejně. Myslím, že hromada lidí si za sníženou imunitu může právě tím, že se zavřou doma. Bavila jsem se s jedním známým a řeč se stočila na školky - ptal se, jak to funguje ve Skandinávii. Tady jsou děti venku každý den zhruba hodinu, za každého počasí. Neexistuje, aby se vychovatelky zavřely uvnitř s tím, že děti by se mohly nachladit (nebo že se vychovatelkám nechce ven). Tak doufám, že i u nás v republice to funguje podobně. 

Otužování jsem přišla na chuť až poslední zimu. Ráda si dopřávám pořádně horkou sprchu a z koupelny většinou lezu rudá jak rak, od podzimu ale sprchu končím postupným otáčením kohoutku směrem k modré. Stačí ale tak minuta dvě, jinak bych asi drkotala zuby. Studená voda mi kupodivu dodává na dobré náladě :) 

Spánek musím bezpodmínečně zlepšit, většinou spím necelých šest hodin. Ráno se přesto budím odpočatá, mírná krize mě chytá po příchodu z práce a ke konci týdne. A taky po obědě. Kávu jsem se ještě nenaučila pít, tak to řeším lehkými obědy. Nejradši mám pátek odpoledne/podvečer, to občas na hodinu dvě zapíchnu natažená na divanu a s knížkou na břiše. Už asi stárnu... Dokonce se cítím unavená i po náročnějším cvičení v posilovně, kole nebo běhu. No jo, už mi není patnáct... Zaplaťpámbu. Snažím se ale tělo poslouchat, takže se namasíruju a zalezu do peřin. Přesto bych asi měla spát víc. Protože co až přijdou děti? Rozhodně bych měla naspat něco do zásoby... Ale kdyby se nezadařilo, tak se pořádně prospím později, v dřevěným spacáku. Jak říká moje sestra.