8 Nudíte se? Já nikdy.

Fakt ne. Nechápu, že lidi můžou mít dlouhou chvíli, já bych naopak uvítala, kdyby měl den 36 hodin. Dnes už mám odběháno, za chvíli začnu vařit oběd na zítra. Drahý se momentálně vypravuje do posilovny, takže využiju volné chvíle a pustím se do šití náhrdelníku. A v jednu začíná přenos z biatlonového mistrovství světa z Nového Města na Moravě. 

Včera dopoledne jsem byla vybírat nové boty na běhání. Většinou si projdu tři ověřené prodejny, kouknu na sortiment, nové kolekce, ceny, vyzkouším pár bot... A nechám si přes noc proležet v hlavě, kam zamířím druhý den. Většinou sahám po značkách Asics a New Balance, Saucony mě taky nezklamaly. Včera jsem to udělala jinak - zašla jsem do ortopedicko-sportovní prodejny, abych si ověřila, jestli jsem si náhodou všechny ty roky nekupovala "špatné" boty. 

Ač dlouhé roky bez zranění, trochu jsem se nechala zviklat všemi těmi pronacemi a supinacemi. Tak jsem se bosá proběhla na páse a čekala jsem zvědavě na ortel. Pan měřitel pak klikl na ikonku a na obrazovce se objevilo video - záběry na moje nohy zezadu od pasu dolů. Docela zvláštní pocit vidět sebe samou běžet a koukat zblízka na svoje nohy zezadu. Došli jsme k závěru, že mám ideální běžecký krok (aby ne, za ta léta), že pěkně dopadám na přední část chodidla a moje kotníky a kolena se nevychylují z ideální osy. Tudíž mi nehrozí jednostranné zatížení, nadměrné opotřebování kloubů ani chronická zranění. Mohl den začít lepší zprávou? Ani ne. Pak se pán poptal na oblíbenou značku, požadavky na účel, povrch a pohodlnost a donesl ze skladu krabici s botami. A to byly taky jediné boty, které jsem si vyzkoušela. Připadala jsem si jako Popelka. Slibuju, že nový přírůstek do botníku ukážu hned, jak mi dorazí domů.

Odpoledne jsem pak hloubala nad dalším běžeckým tréninkem. Do půlmaratónu zbývají všeho všudy tři měsíce. Šmarjá, to utíká! Začínám mít pochyby, jestli moje ambice nebyly až příliš vysoké. Možná i proto jsem se v týdnu utrhla ze řetězu a cvičila některé dny dvoufázově. Zjistila jsem totiž, že v práci máme v suterénu starobylou malou posilovnu spojenou s tělocvičnou. Po pracovní době se tam chodím trochu odreagovat - půlhodina stačí a peláším domů. V pátek jsme si s kolegy zablbli při intervalovém kondičním tréninku, který jsem na místě narychlo spíchla. Docela se těším, že z toho uděláme tradici.  

A taky jsem pořídila jedno fitness foto. Sama se za fitness girl rozhodně nepovažuju, protože necvičím pro vzhled, neřeším jídelníčky, nepopíjím proteinové šejky a nerýsuju svaly sacharidovými vlnami. Ale když už jsem v té posilovně zase jednou byla... 

Mějte se hezky!