4 Běh/kondice: různé podklady - různé účely

Předchozí post o běhání v mrazu mě podnítil k přemýšlení o podkladech, po kterých běhám. Asfalt, beton, lesní pěšiny, kamenité stezky, polní cesty, běžecký pás, tartan, tráva, po tomhle jsem běhávala nebo běhávám. Písek jsem sice vyzkoušela, ale minimálně, tudíž mi dlouhodobá zkušenost chybí...

Asfalt

Po asfaltu momentálně běhám nejčastěji, může za to aktuální roční období. Výhody asfaltu vidím v povaze povrchu - hladký, rovný, předvídatelný. Nemusím se soustředit, kam šlapu, často při delším běhu vypnu a přemýšlím většinou nad nesmrteností chrousta :)

Nevýhoda je zase v tom, že je poměrně tvrdý, a tak je riziko opotřebení kyčelních a kolenních kloubů poměrně velké. Asi se moc nehodí pro lidi s nadváhou. Na co ho využívám: intervaly, úseky, objemový trénink.

Chodníky

Chodníky jsou často z betonu a to je vůbec nejtvrdší materiál. Riziko opotřebení kloubů je tak ještě větší než u asfaltu. 

Po chodnících běhám minimálně, protože v centru města se moc nepletu a běhání soustředím jinam. Pro ty, kteří jinou možnost nemají, by alternativou mohly být stezky pro chodce/cyklisty. Ty jsou u nás z asfaltu. 

Nevýhodou chodníků je nutnost vyhýbat se chodcům, kočárkům, sloupům, značkám atp. Než běhat slalom mezi nimi, to radši seběhnu  na kraj asfaltky. 

Lesní pěšiny

Tak les to u mě jednoznačně vyhrává. Od svých brzkých -nácti jsem v lese jako doma. Dokonce mi připadá jako nejbezpečnějsí místo na světě :) Na lesní téma bych tu mohla básnit do aleluja, ale nechám to na jindy.

Výhody: Rozmanitý, měkkoučký povrch, který se hodí ke zlepšování stability a koordinace a je šetrný je kloubům. Fartleky v lese nemají konkurenci. Stejně tak objemovou část běhání směruju nejradši do lesa. 

Nevýhody: Zase povrch - riziko zranění se zvětšuje, pokud člověk vypne a místo na došlap se soustředí na blbiny. Dvakrát jsem si takhle v lese zvrtla kotník. Zas na druhou stranu, jsou to asi moje nejvážnější sportovní zranění. V lese se hůř měří intervaly. 

Kamenité stezky

Po kamenitých stezkách běhám většinu roku taky často. Je to dáno  polohou a podnebím státu, kde žiju. Tenhleten povrch patří asi k těm nejzrádnějším - kameny a štěrk se můžou kdykoli uvolnit pod chodidlem, takže zranění nejsou nijak řídká, pokud na nich běhá začátečník. 

Najde se ale i pár výhod - nevypočitatelnost terénu zlepšuje koordinaci a stabilitu, postřeh. To, že člověk občas musí skákat jako kamzík, se pozitivně odráží na síle. Když jsem v ČR, ráda si sem tam zaběhnu hřebenovku v našich horách. Doporučuju všemi deseti! 

Polní cesty

Svou polohou většinou nabízejí hladký, nekopcovitý povrch. Pokud tedy právě není deštivé období a traktory nevyjely zorat/osít všechna pole v odhledu, to se pak v tom marastu nedá pořádně jít, natož běhat. 

Povrch je hodně variabilní, může to být jen uježděná zemina, drobný či hrubější štěrk, tráva... Čím nerovnoměrnějí povrch, tím větší roziko zranění, ale tím větší šance, že vás běhání bude bavit, protože to není nuda. 

Polní cesty se hodí na delší běhy i úseky. V ČR jsou často součástí mého běhání, protože do lesa se dostanu právě přes ně. Mám je ráda i pro výklus.

Běžecký pás

Nepatří zrovna k mým favoritům a to proto, že si na něm připadám jak křeček v kolečku. Taky mě nebaví běhat zavřená v místnosti. Ale! Tuhletu zimu to trochu změním. Začala jsem běžecký pás využívat k intervalům. V manželově posilovně jsou pásy dokonce tak dobré, že samy nabízejí různé druhy intervalových tréninků bez toho, že bych musela mačkat tlačítka a měnit sklon. Tak uvidíme. 

Výhody: Rovný povrch, pružící a proto šetrný ke kloubům. Vypozorovala jsem, že chodidlo má na pásu sklon dopadat na svoji přední část, takže k rozvoji a zlepšování běžecké techniky je pás dobrý prostředek. 

Tartan

Na tartanu jsem neběhala už docela dlouho, i když dřív to byl málem můj denní chleba. Na měřené úseky a intervaly je výborný, ale běhat na něm objemově je na hlavu a nedělá to snad nikdo.

Povrch je stoprocentně hladký a rovnoměrný, dobře se z něj odráží. Nevýhodou je, pokud běháte pořád jedním směrem (doleva - to je na dráze standardní směr behu). Dokáže to hodně ovlivnit levou stranu těla - svaly, šlachy, klouby. Rozklus a výklus jsem proto vždycky běhala opačným směrem. Obecně je dobré měnit směr svých tras, ať už je to tartanová dráha nebo běhání okolo rybníka. 

Tráva

Běhávám na ní málokdy. Možná tak při přeběhu z jednoho lesa do druhého přes pastviny nebo když pole leží ladem a zarostou trávou. 

Záleží zase na tom, jak je povrch pod trávou rovnoměrný a jak je tráva vysoká a hustá. Běhat ve vysoké trávě rovná se koledovat si o zvrtnutí, zato hustá, měkká travička je pro chodidla rájem.  

Na úseky a intervaly se tráva nehodí, ale třeba takový výklus naboso po fotbalovém hřišti, to je pohádka.

Písek

Zkoušela jsem minimálně, většinou na dovolených. Nijak jsem běhání v písku na chuť nepřišla, ale třeba by to chtělo zkoušet delší dobu. Líbilo se mi, že nohy se běháním v písku pořádně unavily a že můj běžecký krok vypadal trochu jinak - třeba takové podkolenní šlachy, achillovka a šlachy v nártu dostaly daleko víc zabrat. Svaly taky reagovaly podstatně odlišně, což jsem brala jako pozitivum. 

Jako zpestření je to docela zábava, ale nedovedu si představit takhle běhat každý den.

Dalo by se pokračovat víc a obšírnějí (napadá mě běhání v zimě, to má taky svoje specifika). Ale to asi pro dnešek bude stačit... Chystám se péct linecké a perníčky :)

Mějte se a užijte si druhou adventní neděli!