pondělí 23. května 2016

12 Aktuální pohybové aktivity

Vstupuji do třetího trimestru (letí to přímo neskutečně) a využívám veškerých možností k pohybu, které mi světlá část dne nabízí. V zaměstnání se nám rozběhla měsíc dlouhá soutež o nejlepší "chodce", takže kdo chtěl, nafasovali jsme krokoměr a s vervou chodíme a registrujeme pohyb za každý uplynulý den. Mám docela sedavé zaměstnání a i když u psacího stolu spíš víc stojím než sedím (a když už sedím, tak na gymballu), stejně se člověk musí namáhat, aby aspoň těch pět tisíc kroků za pracovní dobu nasbíral. Zaměstnavatel si docela hledí našeho fyzického a pychického zdraví a momentální chodecká soutěž je jednou z aktivit, kterou chce motivovat zdraví na pracovišti a minimalizovat  dlouhodobá onemocnění (třeba vyhoření, které je u nás docela běžné). 

Je docela legrační pozorovat kolegy a kolegyně, kterak sem tam kouknou k opasku a porovnávají svůj výkon s výkonem z předešlého dne. Můj kolega dnes dokonce zvolil zajímavou strategii a během krátkého rozhovoru neustále chodil sem a tam (jako postava Pavla Vondrušky v Marečku, podejte mi pero), jiný kolega začal poctivě šlapat pět km do práce a stejnou štreku domů. Mě na chození moc neužije, natož na nějaký power walk, mnohem raději  mám běh. Chůze mi přijde příliš pomalá. Ale kdo má teď s břichem běhat, nezbývá nic jiného než chodit. Takhle to vypadalo v deset ráno:


To už jsem kromě čtyř tisíc kroků měla na kontě i pět km na kole, čtyřicet minut v posilovně a příslib aktivního dne před sebou. Aby ne, s batoletem (a kolem batolete) se člověk naběhá až až. Předminulý týden jsem během jednoho dne schválně měřila, kolik km nachodím jen doma okolo Minicyklistky, v běžném "rodičovském provozu". Bez toho, abych registrovala naše procházky, na které se vypravujeme dvakrát denně. Prostě jen chůze pod střechou. Vyplivlo to dobrých 2,5 kilometrů, což mi přišlo docela dost. 

Takhle krokoměr vypadal dnes, o dvanáct hodin později:


Deset tisíc kroků navíc, skoro deset nachozených kilometrů celkově, dalších pět km na kole a hodina sekání trávy a zneškodňování slimáků. Jsem spokojená. Ono se to možná nezdá, ale i každodenní pohyb je v součtu někdy víc, než třeba jen půlhodina joggingu. Zítra zas budu "závodit" sama se sebou. A teď jdu honem registrovat svůj výkon, ať to družstvu přihodí nějaké drobné.

Dobrou noc!

12 komentářů:

  1. Bezva vychytávka! A jestli jsem to před časem správně pochopila, pracuješ vlastně na úřadu, kde se +/- "sedavost" předpokládá, takže tím spíš je to od zaměstnavatele dobrý nápad. A od tebe dobrý výkon! Renina Š.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý nápad určitě a sedavé zaměstnání mám, jako většina lidí, kteří pracují u počítače. Zas ale většinu časuu prac. stolu prostojím nebo aspoň sedím na balónu...

      Vymazat
  2. Máš velmi ohleduplného zaměstnavatele. U nás v práci jsou občas lekce pilates nebo tai-chi,pokud si je člověk sám zaplatí.A jinak se jednou ročně koná Firemní běh na 5 km,čehož se účastní většina firem v Chemnitz a tedy i naše divadlo a je pěkné pozorovat,jak se manšaft dělí na "vykašlete se na to a dejte si radši pivo" a "proboha,dal jsem 5 km za 31 minut,to je konec" :) Syndromu vyhoření si okolo sebe všímám docela často,většinou se to projevuje problémy se šlachami na rukách,bolestmi zad,depresemi.Rovněž si všímám,že kolegyně s dětmi jsou podstatně stresu odolnější,v kritických momentech si myslí své a neřeší kdejakou prkotinu jako ty bezdětné,které se hroutí už když jim člověk nepodrží dveře.

    OdpovědětVymazat
  3. P.S. A ten náramek na první fotce vypadá moc zajímavě.Jaké šperky máš v oblibě a jaký styl oblečení ?Inspirace není nikdy dost :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Víš, že přesně tohle mě taky napadlo? Tedy mě zaujaly ještě ty hezké světlé boty :-) Jenže vím a respektuju, že se Cyklistka nechce ukazovat, ale tak aspoň slovně popsat by svůj styl popsat mohla, že? Plus nafotit ty šperky. A napsat, co jsou zač ty boty????? Renina Š.

      Vymazat
  4. Přesně :) Ano,ukazovat se nemusí,ale článek o oblékání,proč ne ?Třeba jsme Cyklistku právě monstrózně inspirovaly a tak se nad náma smiluje :)

    OdpovědětVymazat
  5. Renina + Petrushka: No inspirovaly jste mě opravdu mocně :) Náramek je z výprodeje v Oasis a boty loňský model od Dasia.
    Fotit se v outfitech, na to mě moc neužije, takže opravdu zbyde jen ten slovní popis (styl si určitě odvodíte samy). Mám ráda dobře ušité oblečení (materiál, střih, zpracování), hlavně co se týká svrchního oblečení (kabáty, saka, trenčkoty), šatů a bot (mezi značky, kde si většinou vyberu - pokud už bych nějaké značky musela jmenovat - patří Filippa K, London Fog, Elie Tahari, Chci Chi London, z levnějších Anna Field, v obuvi jsem zaparkovala u pohodlných Tamaris, Caprice, v zimní obuvi vede Rieker). Nakupuju poslední roky většinou po netu (v Oasis kvůli barvám, na Zalando kvůli servisu a výběru, v aukcích kvůli hůř dostupným modelům), věci na jednu sezónu (bílá trička atp.) a džíny seženu většinou v Kappahl a Lindex. Svoje nejstarší a nejoblíbenější kousky mám v šatníku sedmým rokem (hlavně kabáty a šaty) a musím říct, že je super dostat komplimenty třeba za pět let staré zimní boty. Snažím se vyhýbat černé (nosím snad jen černé punčocháče v zimě a občas kalhoty stejné barvy), protože mi přijde děsně depresivní. Naopak prahnu po optimistickém barevném oblečení (odstíny zelené, fialové, modré, červené, bílé, šedé), které není úplně lehce dostupné. Z kovů mám v oblibě stříbro, bílé a růžové zlato, titán. Šperky nejradši nosím vlastní vykované, bižuterii taky, náramek na fotce je něco, co bych si (velice přibližně a zdaleka ne tak precizně a se vsazenými/vlepenými kamínky) vykovala, kdybych na to měla čas. Trendy mě míjejí, mám ráda slow fashion a věci nosím většinou do roztrhání. Nosím všechno, od kalhot/džín přes šortky a sukně k šatům, šaty asi nejraději. Když mě něco (propínací svetry nebo kabáty např.) omrzí, přišiju tomu třeba nové knoflíky, nebo přijdou na řadu doplňky typu brož/scarf. Nerada dostávám obzvlášť šperky (potažmo oblečení, kosmetiku) darem, raději se obdarovávám sama. Ráda bych si pořídila víc kvalitních blůz podobného stylu, jako nosí Stella Gibson :) A ráda bych se jednou naučila šít. Abych si mohla spíchnout pouzdrové šaty, které ráda nosím, ale které se mi těžko shánějí kvůli nepoměru v ramenou-pasu-bocích.
    Ještě nějaké dotazy? :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ne ne, je to vyčerpávající. Ty značky oblečení neznám, nejspíš v Čechách zastoupení nemají, obuv ano a ve značkách se naprosto shodujeme. Stejně tak co se týče kovů a barev pokud jde o šperky. Jj, cítím tam velkou podobnost. Do té černé se tedy utíkám často, ale přiznávám, že je to z mé strany spíš trošku pohodlnost, manžel i kamarádka mi to vyčítají, že to není příliš moje barva. Na šití tedy fakt nemám buňky, ale spíš dumám o švadleně - za dob mých tanečních to tak chodilo, teď je to nějak zapomenutá profese, ale bylo fajn mít něco přesně na sebe. A hlavně originál. A moc děkuju za odpověď, není to přímo předmět tvýho blogu, ale zajímalo mě to. Renina Š.

      Vymazat
    2. Jj, švadlena. Tady kdybych k nějako šla, tak tam nechám minimálně trojnásobek, spíš čtyřnásobek ceny, za kterou bych si zhruba totéž (samozřejmě bez možnosti mít naprostý originál) mohla koupit v obchodě. Na to se mi teď nechtějí vynakládat prostředky, ale až mi bude tak k padesátce, děti z domu, velké výdaje půjdou jen na objíždění mistráků ve světě a pokud jsem se do té doby pořád ještě nenaučila šít, tak si nějakou šikovnou určitě najdu :)
      To jsem ráda, že je nás víc oblíbenkyň výš zmíněné obuvi, máš tip ještě na něco? A nějaký speciální design, co se týká šperků?

      Vymazat
  6. Kurs šití rozhodně doporučuji.Ohromně to baví,a já ušetřila už hromadu peněz za zkracování kalhot například. Šicí stroj mám denně na stole,nově jsem synkovi ušila potah na kornout do první třídy- v designu žraloka i s ploutvemi a zubisky. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No vida, jaké mám štěstí!
      A na čem šiješ, Petrushko? Máš nějaké tipy pro úplného začátečníka? Kurz pro samouky na youtube např., kde sehnat střihy na jednoduché věci (pončo třeba) tak, aby se na tom dalo co nejmíň zkazit a aby to člověka nakoplo do dalšího rozvoje? Co sis jako první ušila Ty? Kde čerpáš inspiraci? Určitě se toho dá spousta vygooglovat, ale já jsem spíš ve fázi představ. Děkuju předem za informace a ten kornout musí vypadat skvěle! :)

      Vymazat
  7. Já bych Ti doporučila vyhledat kurs,kam se chodí "naživo",k šikovné paní,která Tě naučí všechno ,co je potřeba.Když něco takového existuje v saské vsi jménem Chemnitz,určitě to dohledáš i v okolí místa,kde bydlíš Ty.Přijde mi,že poslední dobou jsou kursy šití dost v módě.Já šiju na obyč Lucznikovi,kterého mi před lety koupil manžel,asi aby mne namotivoval.Investice do kursu jsem nikdy nelitovala,na začátku je lepší,když Ti někdo ukáže,jak natáhnout nitě do stroje,atd.Je to super relax !:)

    OdpovědětVymazat

Děkuju za váš čas, který věnujete čtení článků a psaní komentářů!