středa 18. května 2016

8 6 věcí, kterými mě moje tělo po porodu překvapilo

Jako mladší a bezdětná jsem si těhotenství, porod a mateřství vůbec často spojovala s rozkydlým tělem, které je poznamenáno estetickými či zdravotními následky. Však víte - povislá prsa a břicho, strie, inkontinence, chronické bolesti zad, prořídlé vlasy atp. Mno, moje tělo mě s prvním těhotenstvím a porodem nemohlo víc překvapit a jsem pořád ještě udivená, jak fantastické ženské tělo je! 






Tady je 6 nejlepších věcí, kterými mě moje "mateřské" tělo překvapilo:


1. Lepší vytrvalost 
Tím myslím tu obecnou vytrvalost, kdy bych dokázala hodiny běžet/jet na kole/jiné aerobní aktivity ve stejném tempu, aniž by mě to zvlášť unavilo. Prostě takové to klasické polykání kilometrů na autopilota bez zvláštních obtíží.

2. Schopnost rekonvalescence
Přiznávám, že první těhotenství a porod pro mě nebyly žádnou noční můrou, naopak jsem se cítila výborně a porod byl skvělý. Rychlý, velice intenzivní a úžasný. Přesto jsem byla připravená na případnou "zradu" v podobě poporodních komplikací a pomalou rekonvalescenci. I tady byl opak pravdou. Sice mě zastihla lehčí forma SPD, ale dala jsem se rychle dohromady.

3. Minimální dopad na funkčnost
To, čím ženské tělo projde při těhotenství, porodu a po něm, je samozřejmě úplně normální, jsme na to ostatně stavěny. Ale ta rychlost, s jakou jsem se dostala zpátky do formy (a tím nemyslím váhově, takhle se na svoje tělo už dlouhou dobu nedívám), mě stejně překvapila. A naplnila jakousi úctou a zároveň respektem k sobě samé. 

4. Větší síla
Možná ne ta absolutní, ostatně od prvního porodu jsem se nijak nepokoušela zvedat maximální váhy a překonávat osobní rekordy, ale ta obecná se určitě dočkala zlepšení. Díky každodennímu posilování s živou váhou, která sebou poslední měsíce navíc čile mrská, se rozhodně cítím silnější a výkonnější než bezdětná. Silnější paže, silnější střed těla, lepší koordinace při zvedání břemen (i těch živých), no prostě i když nezvednu dvojnásobek své váhy v mrtvém tahu, přesto vím, že moje svaly jsou zatraceně v kondici. I teď, na konci druhého trimestru s druhým Pasažérem. Je to vidět a je to znát.

5. Lepší pleť
Je pravda, že od té doby, co jsem při používání kosmetiky začala trochu myslet a neřídila se jen reklamou a značkami, se mi pleť neskutečně zlepšila a akné jsem úplně přestala řešit. Nicméně, pořád jsem občas bojovala s vysušenou pletí. Teď se zlepšilo o tohle a nikdy jsem si nepřipadala hezčí a zdravější (možná je to i placebo, když jsem začala používat dražší značky?).

6. Větší disciplinovanost a psychická odolnost
Aneb jak se švédsky pěkně říká "starkare pannben". Porod mě psychicky ohromně posílil a dodal mi dlouhodobě (myslím, že to bude až do konce života) velkou kuráž, odvahu a důvěru ve vlastní tělo a schopnosti. Všechna čest všem půl- a ultramaratonům, které jsem absolvovala předtím, ale to, co se mnou udělal porod, ve mně zanechalo mnohem hlubší, pozitivní otisk, než čtyřiadvacetihodinovka a jí podobné marasty. Když si vzpomenu na tu šílenou, málem až traumatizující bolest, které bych určitě podlehla, kdybych na ni nebyla mentálně a fyzicky připravená, je veškerá únava po x hodinovém běhu a krvavé puchýře slabým čajíčkem. No, ráda bych, abych stejně posílená byla po dalším porodu/porodech, protože s tímhle vědomím začít svoji seriózní sportovní kariéru za nějakou dekádu, to ze mě bude hotový uragán.


A co vy? Najde se někdo s podobnými nebo naopak úplně odlišnými zkušenostmi?

8 komentářů:

  1. Prvních pět bodů dejme tomu, ale ten poslední ani náhodou :-( Bohužel porod mi sebevědomí a důvěru sebe a své tělo velmi srazil dolů. Po 42 hodinách od prasknutí plodové vody s 36 hodinách kontrakcí co 5 minut skončil akutním císařským řezem. Naštěstí miminko bylo v pořádku. Při každé zmínce o porodu mi hned vyskakuje pocit selhání, neschopnosti a ztráty. :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je mi moc líto... Existuje v ČR (nebo tam, kde jsi rodila) možnost nějaké poporodní terapie?

      Vymazat
  2. Je pravda, že se cítí lépe než třeba ve dvaceti, ale to spíš souvisí s věkem a zkušenostmi než s porodem. Mám tři děti a každé těhotenství i porod byly jiné. První dcera absolutně bez potíží, porod super. Syna jsem rodila KP po vyvolání - nic moc, ale super. Poslední dcera porod jsem bohužel pro úplně blbou polohu musela ukončit sekcí, navíc se u ní pár dní před porodem objevila srdeční arytmie. Dodnes na to nevzpomínám ráda. Rekonvalescence byla poprvé nejrychlejší. Nyní po třetím těhotenství je prostě břicho lehce vytáhlé, jinak váhu má stejnou už cca 10 let a spíš si musím hlídat, abych nezhubla příliš. Myslím, že ženu (i muže :-)) nejvíc změní mateřství - to že náhle zodpovídá i za jinou bytost než sama za sebe, než porod. Přeji fajn porodní zážitek i napodruhé.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc! Rodičovství člověka určitě změní, resp. bych řekla, že vycizeluje jeho osobnostní a charakterový profil :)
      Díky, že ses podělila!

      Vymazat
  3. V tehotenstvi me zaskocily pocatecni nevolnosti (nic mi nechutnalo a byla jsem slaba). Priserny vedro. Jsem rada, ze jsem aspon mohla jezdit do prace na kole. Po prvnim trimestru jsem se tesila, ze bude lepe a objevily se zilni potize. Prostredek byl docela fajn az na obcasna nachlazeni, ktera se strasne tahla. Kvuli tomu jsem musela vzdat plavani. Nakonec mi zustaly jen vylety a kratke prochazky.
    Celkove jsem mela predstavu, ze bude me tehotenstvi pestrejsi.
    Ze mi posledni tri tydny popraskalo bricho (mazala jsem od 3.mesice) jsem uz brala stoicky. Porod me prekvapil kladne i zaporne. Masaz hraze sice byla k nicemu (nastrih), ale schopnost tela zapomenout tu silenou bolest uz pet dni po porodu je obdivuhodna.

    Behem sestinedeli me udivilo, ze telo si zvykne na neustale buzeni a je schopno fungovat po tak malo hodinach spanku. Sila hormonu asi.

    Ovsem psychicky me to dost rozhodilo. Myslela jsem si, ze spoustu nejisdtot a strachu jsem davno zpracovala a ono ne.

    Jste zajimavou inspiraci a preju dalsi prijemny porod.

    Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Martino! Jo, ta schopnost organismu fungovat navzdory spánkovému deficitu... A ta schopnost zapomínat (i když já osobně si nejsem moc jistá, jestli jsem zapomněla...). Psychika dělá hodně, a s těmi nejistotami a strachy souhlasím. Myslím, že to souvisí s tím, že jak je člověk otevřený novému člověku a maximálně vnímá minimální signály, je zároveň lehce přístupný i případným připomínkám na nevyřešenou minulost/současnost.
      Ať se Vám daří!

      Vymazat
  4. Ahoj Cyklistko, díky za (opět) zajímavý článek. Fakt mě to tu u Tebe baví :-) Víceméně s Tebou souhlasím, jen lepší pleť u mě vzala aktuálně (16 měsíců po porodu) za své s návratem cyklu, ach jo :-) Pro mě bylo těhotenství super, neměla jsem žádné potíže, nebývalo mi špatně, nic mě nebolelo, akorát jsem byla trochu citlivější na zápachy. Kromě posilovny a běhu (u toho mě bolely prsa) jsem se nijak neomezovala ani co se týče aktivity. A ten klidný a pohodový průběh těhotenství podle mě předznamenal i všechno ostatní. Porod nebyl úplně bez komplikací, strašili vyvoláváním, protože mi dva dny pomalu odtékala plodová voda, dostala jsem kapačku s antibiotiky. Nakonec se ale malá narodila poměrně rychle a vyvolávání nebylo třeba. Můj muž mi po porodu řekl něco v tom smyslu, že to byl životní závod, protože ho nešlo vzdát. A tak nějak to vnímám i já. Co se týče Tvého šestého bodu, s psychikou to u mě bylo trochu na houpačce. Zjistila jsem, co všechno zvládnu, ale taky jak mě i zdánlivá maličkost dokáže rozhodit. Těžko říct, do jaké míry to přičítat hormonům a do jaké míry mému velkému strachu, abych tomu tvorečkovi nějak neublížila (mluvím o dnech až týdnech po narození, než jsme se sžily). Aktuálně vnímám samá pozitiva, co se týče mého "seberozvoje" a i mého těla, kromě rozestupu břišních svalů, se kterým ten rok a čtvrt zatím neúspěšně bojuju.

    Přeju pohodový poslední trimestr!

    Veronika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Petro!
      Sdílím Tvůj názor, že pohoda v těhotenství určitě může předznamenat i následující porod (anebo nemusí, že, člověk nikdy neví).
      No a k té houpačce - ty první týdny po porodu jsem taky cítila velkou úzkost. Rozestup svalů jsem ťuk ťuk řešit nemusela (uvidíme zanedlouho), ale cvičila jsem, jako bych ho měla. Koncentrace na hluboké břišní svaly v leže, v sedě a vestoje, dýchání a zatínání, "zapínání zipu" atp. Přeju Ti, ať máš brzo zase plně funkční břicho! (Ona si totiž imho většina lidí včetně lékařů myslí, že jde jenom o problém estetický, a radí provádět jen Kegelovy cviky.)

      Vymazat

Děkuju za váš čas, který věnujete čtení článků a psaní komentářů!