V útulné pohovce barvy vlčího máku si hověl tmavovlasý muž. Prošedivělé skráně, hluboké rýhy na čele a vějířky okolo očí napovídaly, že již překročil čtyřicítku, ale oči vyzařovaly jiskru člověka, který ještě zdaleka není omlácený stereotypem života, jež mnozí lidé blížící se věkové příponě "-sát" vedou. Dlouhé svalnaté nohy měl zkřižmo natažené před sebe a ruce sepnuty na břiše. Gesto člověka, který je zvědavý i skeptický zároveň. Nezúčastněně si mě měřil, když jsem se k němu blížila ve své červenošedé uniformě.
Začal výslech.
Muž na otázky odpovídal jednoslabičně a ani otevřené otázky neposkytly přespříliš vodítek k tomu, abych v duchu mohla začít spřádat plán. 45 let, nedávno ukončené intenzivní vysokoškolské vzdělání korunované titulem strojního inženýra. Rodina s malými dětmi, málo času. Žádné výrazné zdravotní omezení, jen konstantní bolest v šíji a v levém rameni. Protože skutky řeknou víc než slova, bylo moudřejší dialog ukončit a vydat se na místo činu. Kradmo jsem sbírala vizuální vjemy a rychle je propojovala s tím, co jsem od pana Málomluvného slyšela. Nezapadalo to do sebe. Posledních pět let strávených studiem, ale po shrbených zádech ani památky. Žádné známky otisků brýlí na nose, které by naznačovaly problémy krátkozrakých se strnulým krkem, ani čočky. Stejně tak ani památky po studentské pneumatice zaviněné fastfoodem a nepravidelným stravováním.
Naopak. Nakračoval zlehka a svižně. To rozhodlo. Nebyl důvod začínat s elementárními cviky, účinnější bude okamžitě zaútočit na nejzranitelnější místa - šíji, záda a ramena. Rozhlížela jsem se po nejvhodnějším nářadí. Metr a půl dlouhá dřevěná tyč poslouží výborně!
Pár desítek sekund a diagnóza je jasná - ztuhlé ramenní klouby, lehce zkrácené prsní svaly a omezená hybnost v bocích při rotaci. Zkrácené šlachy pod koleny. Nic neobvyklého, za pár týdnů až měsíců bude po problému. Protáhnout a posílit svaly okolo a žádné gely z lékárny proti bolesti nebudou zapotřebí. Zároveň mě však udivovala páně Málomluvného schopnost okamžitě a správně napodobit předvedené cviky. Ten člověk musí mít odžitou sportovní minulost!
Jedna věc jsou viditelná fakta, druhá věc jejich příčina. Zdravotní problémy i pohybové dovednosti obvykle někde pramení. Řešení se nachází nedaleko a má-li být dlouhodobé, musí být postaveno na základě, který je člověku blízký a který mu přináší potěšení. Potěšení přece bývá silnějším motivem než povinnost. A mým cílem je dodat tréninkový plán, který splní klinetovy požadavky a navíc ho bude bavit, ne takový, který bude dodržovat proto, že musí. Z musu vzniká jen technická dokonalost, ale hnací síla, ta se skrývá jinde.
Opět jsem proto začala spojovat odpozorované. Zkrácené šlachy na svalnatých nohách, kompaktní, tvrdé svaly tamtéž, výška, velké rozpětí paží, do očí bijící schopnost perfektně napodobit technicky obtížnější cvičení a evidentní zvyk dotáhnout pohyb až do krajní polohy při dobré koordinaci dolní i horní poloviny těla - pan Málomluvný musí být atlet/vrhač, mít průpravu z míčových her nebo být aspoň fotbalista. A ten akcent... Kdepak, podle přízvuku je pán z Balkánu, takže nejspíš košíková nebo házená. A to levé rameno... Levák. Bezpochyby.
Než se pustím do definitivní výstavby tréninkového plánu, je zapotřebí si fakta ověřit - a to mě podržte! Pan Málomluvný přitakává, opravdu až do brzké dospělosti závodně hrával házenou a dokonce v domovině působil i jako učitel tělocviku. Je levák a bolest v rameni pravděpodobně způsobilo pětileté nošení batohu přes rameno a přidržování levou rukou (My, co nosíme kabelky a kabely se vším možným, víme po čase svoje, já jsem třeba jednu dobu nosila v kabelce pár týdnů i kladivo.)
Povzbuzena dílčími deduktivními úspěchy se usmívám pod vousy a tréninkový plán najednou nabývá jasnějších obrysů. Jako bývalý házenkář navyklý technice i rychlosti si určitě užije úplně jinačí cviky než cyklohobík nebo máma tří dětí s lehkou nadváhou a nedostatkem času. V posilovně jakoby se najednou rozsvítily uličky přímo k těm činkám a nářadí, které budou pasovat nejvíc. Zbývá jen vyřešit dvě menší záhady - dlouhodobě strnulá šíje a lupání v pravém rameni nad kloubem, které se najednou začne ozývat. Když jsem zažádala o podrobnější lokaci onoho loupání, poznala jsem sama sebe... Takhle se ozývá rameno člověka, který systematicky a dlouhodobě hází - u mě jako u praváka je to jasné, házení oštěpem a diskem se holt časem projeví. Pán je však levák...
Ale počkat! 45 let, to by ještě mohl patřit ke generaci přeučovaných leváků. Pane, že vy umíte používat obě ruce stejně dobře? Pánovi se roztáhne pusa do úsměvu - levou jen píše, všechno ostatní dělá pravou, včetně někdejšího házení míče do soupeřovy branky. Tak mi ještě pomozte s tím strnulým krkem! Vždyť jste jinak ve formě a všechno ostatní myslitelné jsme už vyloučili. Pán přemýšlí. Nadhodí, že by to mohl být stres. On totiž kromě studia provozoval i full-time job, a k tomu ještě ty intenzivní roky s malými dětmi... Vida, stres, na to jsem nepomyslela.
Shodneme se, že protahovací a uvolňovací cviky by bolesti mohly odpomoct. Tréninkový plán pomalu nabývá své konečné podoby. Společně ho procházíme, diskutujeme technické provedení jednotlivých cviků a pilujeme detaily.
Pán během lekce úplně roztál a vypadá, jako kdyby právě našel výherní los, který poslední měsíce bezvýchodně hledal. Dá si dva tři měsíce se stávajícím plánem přesně tak, jak si ho představoval, a potom ho v případě potřeby (= určitě) překopeme. Za tu dobu dá do pořádku svůj krk, ramena a záda a začne se pooohlížet po nových výzvách. Doufám, že se zase uvidíme! Protože mě to cvičení s Vámi fakt bavilo.
Začal výslech.
Muž na otázky odpovídal jednoslabičně a ani otevřené otázky neposkytly přespříliš vodítek k tomu, abych v duchu mohla začít spřádat plán. 45 let, nedávno ukončené intenzivní vysokoškolské vzdělání korunované titulem strojního inženýra. Rodina s malými dětmi, málo času. Žádné výrazné zdravotní omezení, jen konstantní bolest v šíji a v levém rameni. Protože skutky řeknou víc než slova, bylo moudřejší dialog ukončit a vydat se na místo činu. Kradmo jsem sbírala vizuální vjemy a rychle je propojovala s tím, co jsem od pana Málomluvného slyšela. Nezapadalo to do sebe. Posledních pět let strávených studiem, ale po shrbených zádech ani památky. Žádné známky otisků brýlí na nose, které by naznačovaly problémy krátkozrakých se strnulým krkem, ani čočky. Stejně tak ani památky po studentské pneumatice zaviněné fastfoodem a nepravidelným stravováním.
Naopak. Nakračoval zlehka a svižně. To rozhodlo. Nebyl důvod začínat s elementárními cviky, účinnější bude okamžitě zaútočit na nejzranitelnější místa - šíji, záda a ramena. Rozhlížela jsem se po nejvhodnějším nářadí. Metr a půl dlouhá dřevěná tyč poslouží výborně!
Pár desítek sekund a diagnóza je jasná - ztuhlé ramenní klouby, lehce zkrácené prsní svaly a omezená hybnost v bocích při rotaci. Zkrácené šlachy pod koleny. Nic neobvyklého, za pár týdnů až měsíců bude po problému. Protáhnout a posílit svaly okolo a žádné gely z lékárny proti bolesti nebudou zapotřebí. Zároveň mě však udivovala páně Málomluvného schopnost okamžitě a správně napodobit předvedené cviky. Ten člověk musí mít odžitou sportovní minulost!
Jedna věc jsou viditelná fakta, druhá věc jejich příčina. Zdravotní problémy i pohybové dovednosti obvykle někde pramení. Řešení se nachází nedaleko a má-li být dlouhodobé, musí být postaveno na základě, který je člověku blízký a který mu přináší potěšení. Potěšení přece bývá silnějším motivem než povinnost. A mým cílem je dodat tréninkový plán, který splní klinetovy požadavky a navíc ho bude bavit, ne takový, který bude dodržovat proto, že musí. Z musu vzniká jen technická dokonalost, ale hnací síla, ta se skrývá jinde.
Opět jsem proto začala spojovat odpozorované. Zkrácené šlachy na svalnatých nohách, kompaktní, tvrdé svaly tamtéž, výška, velké rozpětí paží, do očí bijící schopnost perfektně napodobit technicky obtížnější cvičení a evidentní zvyk dotáhnout pohyb až do krajní polohy při dobré koordinaci dolní i horní poloviny těla - pan Málomluvný musí být atlet/vrhač, mít průpravu z míčových her nebo být aspoň fotbalista. A ten akcent... Kdepak, podle přízvuku je pán z Balkánu, takže nejspíš košíková nebo házená. A to levé rameno... Levák. Bezpochyby.
Než se pustím do definitivní výstavby tréninkového plánu, je zapotřebí si fakta ověřit - a to mě podržte! Pan Málomluvný přitakává, opravdu až do brzké dospělosti závodně hrával házenou a dokonce v domovině působil i jako učitel tělocviku. Je levák a bolest v rameni pravděpodobně způsobilo pětileté nošení batohu přes rameno a přidržování levou rukou (My, co nosíme kabelky a kabely se vším možným, víme po čase svoje, já jsem třeba jednu dobu nosila v kabelce pár týdnů i kladivo.)
Povzbuzena dílčími deduktivními úspěchy se usmívám pod vousy a tréninkový plán najednou nabývá jasnějších obrysů. Jako bývalý házenkář navyklý technice i rychlosti si určitě užije úplně jinačí cviky než cyklohobík nebo máma tří dětí s lehkou nadváhou a nedostatkem času. V posilovně jakoby se najednou rozsvítily uličky přímo k těm činkám a nářadí, které budou pasovat nejvíc. Zbývá jen vyřešit dvě menší záhady - dlouhodobě strnulá šíje a lupání v pravém rameni nad kloubem, které se najednou začne ozývat. Když jsem zažádala o podrobnější lokaci onoho loupání, poznala jsem sama sebe... Takhle se ozývá rameno člověka, který systematicky a dlouhodobě hází - u mě jako u praváka je to jasné, házení oštěpem a diskem se holt časem projeví. Pán je však levák...
Ale počkat! 45 let, to by ještě mohl patřit ke generaci přeučovaných leváků. Pane, že vy umíte používat obě ruce stejně dobře? Pánovi se roztáhne pusa do úsměvu - levou jen píše, všechno ostatní dělá pravou, včetně někdejšího házení míče do soupeřovy branky. Tak mi ještě pomozte s tím strnulým krkem! Vždyť jste jinak ve formě a všechno ostatní myslitelné jsme už vyloučili. Pán přemýšlí. Nadhodí, že by to mohl být stres. On totiž kromě studia provozoval i full-time job, a k tomu ještě ty intenzivní roky s malými dětmi... Vida, stres, na to jsem nepomyslela.
Shodneme se, že protahovací a uvolňovací cviky by bolesti mohly odpomoct. Tréninkový plán pomalu nabývá své konečné podoby. Společně ho procházíme, diskutujeme technické provedení jednotlivých cviků a pilujeme detaily.
Pán během lekce úplně roztál a vypadá, jako kdyby právě našel výherní los, který poslední měsíce bezvýchodně hledal. Dá si dva tři měsíce se stávajícím plánem přesně tak, jak si ho představoval, a potom ho v případě potřeby (= určitě) překopeme. Za tu dobu dá do pořádku svůj krk, ramena a záda a začne se pooohlížet po nových výzvách. Doufám, že se zase uvidíme! Protože mě to cvičení s Vámi fakt bavilo.
Jeje, přesně po takovém příspěvku lituji, že nekomentuji na tomto blogu častěji. Jsem ráda, že je aspoň všechny přečtu, protože mě zaujmě, pobaví, poučí úplně každičký, i když je to třeba téma, které bych jinde s klidem přeskočila!
OdpovědětVymazatPřijde mi, že máš takový „Sherlock Holmes přístup“ prakticky ke všemu- to myslím jen v dobrém, strašně se mi to líbí :)
Tak hodím dotaz sice mimo tento článek, ale snad to nevadí (normálně mám ještě asi tisíc dotazů na Tebe, na Tvůj názor a jako na potvoru si vzpomenu jen na jeden:D). Narazila jsem na chválu na Petrželkový krém od Ziaji ( http://www.polstore.com/ziaja-anti-wrinkle-cream-for-under-eyes-with-parsley/ ), že snad zmizíkuje kruhy pod očima, čemuž jsem ochotná věřit, ale po vypátrání složení se mi do něj nece-přeci jen už jsem si zvykla na čisté oleje apod. Tak jsem se pídila po petrželkovém oleji, nemáš s ním náhodou zkušenosti? V krému jsou ještě vitamíny A, E a panthenol. Tak si říkám, že ho pořídím a budu mazat na celou pleť, protože jsem narazila na nějaký čistící petržel. olej, že je vhodný pro všechny typy pleti, tak by nemusel dělat neplechu a já ho kdyžtak nějak vymažu nebo užiju v kuchyni :)
Jé, a už vím, na to se Tě chci poptat už dlouho. Znáš Zuzku Light? Co si (zhruba:)myslíš o jejím cvičení a tak :) Od té doby, co jsem z Jillian přesedlala k ní a přidala občas jogu, přijde mi, že výsledky jsou mnohem více znát- v síle, rychlosti, výdrži a když se potom řádně protáhnu, jsem jak nová. Jillian jsem určitě vděčná za to, že mě virtuálně dokopala k takovému typu cvičení, ale Zuzka mi přijde ještě o level jinde- za mnohem kratší dobu cvičení lepší kondice.
No nic, to jsem se rozvášnila, těším se na další články =)(=
Svoje mlada leta jsem stravila se SH, tak se to nekde muselo zakonite odrazit...
VymazatPetrzelkovy olej znam diky masce od Aesop, ale nemela jsem moznost vyzkouset. Dej na instinkt - jestli slozeni nevypada tak omracujicne, nebude takovy asi ani vysledek. Cisty petrzelovy olej bych si koupila vsemi deseti.
Zuzku Light znam jenom podle jmena a par dalsich zkratkovitych veci. Jeji workouty jsou pro me nezname, jednou jsem koukala na jeden ze zvedavosti - jestli si pamatuju dobre, byl to kruhovy trenink s prevazne vlastni vahou jako zatezi.
Preju Ti jeste vetsi radost ze cviceni a tesim se na dalsi vasnive komenty! :)
http://www.stylecraze.com/articles/amazing-health-benefits-of-parsley/
VymazatTak myslím, že do něho jdu :) ještě jsem někde vyčetla, že snad zlepšuje zrak, což u mě, věčného sleponě, za zkoušku stojí.
Děkuji moc za odpověď, právě se mi líbí její přístup, že ovládat své tělo je základ. Ona je tedy (jestli jsem to dobře pochopila) proti posilovnám, což já zas do budoucna bych si to chtěla aspoň vyzkoušet. Každopádně unést sama sebe, dá někdy dost práce i tak :Da zatím se vyřádím i jen s těma tříkilovkama, když je to rychlé, krátké, intenzivní cvičení :)
Přeji pátek a víkend, jak má být :)
Určitě sdílím názor, že ovládat vlastní tělo je základ! Kdo tohle neumí, ani by snad neměl mít ambice zvedat velké váhy s činkama.
VymazatDěkuju a taky přeju krásný víkend!
Bohužel mi to tak kolikrát přijde, že ti namakaní hoši hledí hlavně na číslo na čince, než aby pracovali s vlastním tělem-rozhodně nechci mluvit o všech, prostě jenom znám pár nabušenců, kterým se posilovna stala domovem a opravdu hódně přibyli na svalech, ale přijde mi, že někde zakrněli. Nebo holčiny, které začnou chodit do posilovny a „zvedají“, ale bojí se pánského kliku, tak to moc nechňápu :)
VymazatTak to jsme dvě... Hodně to pozoruju hlavně v posilkách v ČR (resp. jen ve dvou, kam se jednou za čas při návštěvě domova dostanu, takže to nevypovídá vůbec o ničem) - chlapi jedou ty svoje izolované cviky, biceps, záda, benč, a ženský se potí na stepperu/pásu.
VymazatNo ale co, proti gustu... Ale stejně mě kdysi potěšilo, když jsem na výšce chodila do univerzitního tělocviku (kredity prakticky zadarmo) a jeden takový svalnatý kápo aka vůdce opičí smečky, jak jsem mu v duchu přezdívala, mě asi po dvou měsících začal sám od sebe zdravit.
Bezvadný článek, bavilo mě to od začátku do konce :)
OdpovědětVymazatPřidávám se. Perfektní článek. I bych do takové posilovny chodila. Zatím jsem SH u nás nepotkala. :-)
OdpovědětVymazatDekuji za pozitivni ohlasy :) Urcite by se vam u nas libilo!
OdpovědětVymazatWow, to bylo dokonale. Proc neni takovych lidi jako jsi Ty vic? Je videt, ze jdes do hloubky a zajimas se o souvislosti.
OdpovědětVymazatNa jare jsem chodila do posilovny a byla jsem se svou trenerkou moc spokojena. Umela vyborne motivovat a mela svatou trpelivost i s takovym trdlem jako jsem ja. Ale nikdy jsme nedelaly takovouto analyzu mych nedostatku, coz me ted trochu mrzi, kdyz ctu Tvuj prispevek.
Já myslím, že hodně záleží na tom, s čím do posilovny klient přijde a co si "objedná". Ke mně třeba málokdy chodí lidi, co chtějí vyloženě jenom zhubnout.
VymazatVětšinou mívám klienty s nějakými zdrav. problémy, od kterých chtějí odpomoct, nebo mi rovnou přijde někdo s doporučením od fyzioterapeuta a chce tréninkový plán na základě toho, co předepíše lékař/fyzioterapeut. Občas mi chodí závodní sportovci s tím, že chtějí vykompenzovat monotónní zátěž, je to jak kdy.
Moje filozofie je, že dobrý tréninkový plán musí vycházet z momentálních pohybových schopností, ale zároveň musí být o stupínek náročnější. Snažím se vycházet z každodenních pohybových vzorů konkrétního klienta - protože proč v posilovně dělat něco, co bych jinak vůbec neprováděla? A hlavně to musí být trochu zábava. Např. náruživému hráčí golfu bych nikdy nenavrhla izolované cviky na biceps, ale snažila bych se, aby posilování paží nějak kopírovalo pohyby při golfu. Protože až příště bude máchat tou svojí golfovou holí, bude zároveň myslet i na to, co dělá v posilovně - se mu ty dvě věci prostě propojí, místo toho, aby je odděloval. Proto mě třeba strašně baví kineziologie a biomechanika, vydržela bych koukat na zpomalené záběry boxerských úderů, běhu přes překážky, kraulování atp. dlouhé hodiny, čmárat si před sebe na papír a analyzovat. To samé, když vidím, jak se lidi ohýbají a zvedají děti, jak nosí těžké nákupní tašky...
Trochu úchylka.
Moc dobrý článek, ale snad ještě víc mě zaujal Tvůj komentář tady kousek výš. Možná se pletu, ale mám pocit, že v Čechách by nikdo se zdravotním problémem do posilovny nezamířil a nehledal řešení v tréninkovém plánu. Začal by u doktora, někdo by pak (nebo přímo bez doktora) dospěl na fyzioterapii, ale tam to končí a propojení chybí. Aspoň tak to znám já. Třeba má někdo z jiných míst republiky jiné zkušenosti. Představa, že bych od lékaře/fyzioterapeuta zamířila do posilovny, mi přijde zcela nereálná. Přitom to asi není špatný nápad.
OdpovědětVymazatStres je prevít, ve vypjatých obdobích se mi stává, že i ráno po probuzení cítím, že mám "ramena u uší" a jsem ztuhlá, což bych chápala po dni u počítače, ale ne ráno.
Tobě přeju stresu co nejmíň a aktivní a pohodové těhotenství až do konce:)
Mně zas přijde úplně postavené na hlavu, když lidi řeší svoje zdravotní problémy pojídáním léků. Mám na mysli problémy typu bolest zad, kloubů, nadváha atp., taková srdeční arytmie je samo úplně něco jiného. Tady někdy doktoři vyloženě předepisují "recept na fyzickou aktivitu", pacienti pak mají možnost vybrat si nějakou formu pohybu.
VymazatDěkuju za přání a Tebe ať stres neruší ani ráno, ani během dne (ramena u uší znám a není to zrovna optimální stav).