23 Veselé historky kadeřnické

Když jsem napoprvé psala tenhle post, proměnil se ve snůšku negativních zkušeností s kadeřnicemi a končil zoufáním, proč je tak málo kvalitních kadeřnic (resp. kadeřnic odpovídajících mým měřítkům). Celý článek mi přišel tak ufňukaný, že jsem ho raději trochu přepsala - a snažila se soustředit se na ten typ kadeřnice/kadeřníka, ke které bych chodila ráda. Možná ne často (v salonech krásy jsem nikdy nebyla pečená vařená), ale ráda a opravdu s důvěrou, že i doma po umytí vlasy budou vypadat skvěle.  A klidně bych i za zastřihnutí konečků zaplatila o něco vyšší cenu než v jiných salonech. Protože kvalitně odvedená práce dělá spokojeného zákazníka a za kvalitu já si ráda připlatím. 

Než se pustíte do napínavého popisu (zatím utopického) kadeřníka, jak si ho představuju já, musíme si nejdřív ujasnit moje preference. Protože moje požadavky nemusejí odpovídat požadavků -náctileté slečny s chutí mít ve vlasech duhu nebo pořádného kohouta (nic proti obému, jen nadhazuju příklad). Vezměte v potaz, že jsem člověk daleko za pubertou a minimálně stejně daleko před krizí středního věku, s delšími přirozeně vlnitými vlasy tmavého blond odstinu. Nemám zálibu v módních výstřelcích typu ombré nebo růžové konečky, ráda se hýbu a vlasy proto nesmějí padat do obličeje. Na druhou stranu mám ráda upravený a přirozený vzhled bez tuny laků, vosků a jiných stylingových produktů. A ještě jeden důležitý fakt: úprava musí jít fakt rychle! Na druhou stranu jsem vlasům ochotná věnovat pořádnou péči a nedělá mi problém vyšetřit si nějakou tu hodinu týdně na masky nebo zábaly.  

A jak by můj ideální vlasový opečovávatel měl vypadat? 

- upravená paní/slečna/upravený pán s vlasy, které vypadají zdravě (kadeřníci s chemlonem na hlavě nebo vlasy zničenými žehlením na mě pozitivní dojem neudělají)

- bez barevných melírů, které působí jak pěst na oko (tzv. klimakteriální červená je fakt mor stejně jako strašné tenké blonďaté melíry, co si pořizují někteří pánové, nebo tlusté pruhy melírů u dam aka zebra)

- s pěstěnýma rukama a přiměřeně dlouhými nehty (nedovedu si představit, že mi někdo vlasy umývá akrylovými drápy).  

- člověk, která před tím, než se vůbec zeptá, co chci s vlasy provést tentokrát, hrábne do mé kštice, prokoukne směr růstu vlasů a případné víry a posoudí hustotu vlasů na jednotlivých částech hlavy (protože vlasy opravdu nerostou všude stejně rychle a stejně hustě)

 - posoudí kvalitu a strukturu vlasu, zeptá se na vlastnosti (jestli jsou vlasy přirozeně rovné/vlní se, jestli vypadávají, lámou se, mastí atp.). Nebo se o tomhle rovnou informuje po telefonu, pokud jdu poprvé, jako se mi párkrát stalo a byla jsem tím příjemně překvapená. 

- pak se teprve zeptá, co si přeju, jak si to představuju a jak to koresponduje s tím, co mi na hlavě doopravdy roste. 

- načež mi moje přání schválí, poupraví nebo diplomaticky rozmluví. Předpokládáme, chci lehce udržovatelný účes, který vyzdvihne kvality vlasů a nebude upozorňovat na jejich nedostatky. 

A s čím jsem se zatím setkala (uvádím zkušenosti z ČR i ze Švédska, z malých i velkých salonů). Obecně platí, že čím větší očekávání, tím větší zklamání: 

- Pozitivní zážitek mám z malého zastrčeného kadeřnictví tak strašně socialistického vzezření, že první myšlenka byla hodit nohy na ramena a utéct. Paní kadeřnice ovšem nejenže pochopila, co opravdu chci (a odvedla perfektní práci), ale dovedla posoudit i svoje možnosti. Ofinu mi tenkrát i za mého mohutného povzbuzování neustřihla a na férovku a s omluvou přiznala, že si u mých hustých vlasů netroufá. Myslete si o jejím umu, co chcete, ale u mě tím upřímným přiznáním stoupla. Dodnes ráda vzpomínám na výsledek její práce, i když jsem proti původnímu plánu odcházela bez ustřihnuté ofiny.

- Cennou zkušenost jsem získala ve vyhlášeném salonu. Kadeřnice, k níž jsem se objednala na základě doporučení kolegyně, mi tenkrát stříhala ofinu a sestříhávala zbytek vlasů. S mým dovolením použila žehličku s argumentem, že "se mi ty Vaše husté vlasy budou narovnané líp stříhat". Neměla jsem jí to vůbec odsouhlasit. Vždyť proboha nestříhá vlasy, které jsou v přirozeném stavu rovné jak hřebíky! Dopadlo to, jak to dopadlo. Vlasy vypadaly skvěle, ale jen vyžehlené. Což znamenalo brát do ruky žehličku prakticky každý den, protože moje kštice se zvlní s první známkou vlhkosti ve vzduchu. Ona si práci vyžehlením ušetřila, mně ji naopak přidala. 

- S požadavkem na melírování jsem se jednou vypravila do salonu vyhlášeného barvicím umem zaměstnaných kadeřníků. Cílem bylo sjednotit barvu vlasů po melírech. Představovala jsem si, jak odbornice zná všechny taje vlasové alchymie a přesně stanoví koncentraci barvy/vyvíječe v poměru ke stále ještě porézním délkám a nepoškozeným odrostům. Ovšem uvěřila jsem jejímu argumentu, že "odstín musí být o něco tmavší, aby byl rozdíl vůbec poznat", a trpělivě seděla s alobalem ve vlasech. Pak jsem seznala, že ve vlasech nemám dva odstíny, ale tři. Díky těm jejím melírům. Rozdíl byl opravdu poznat, ale takovým způsobem, že jsem si chtěla vlasy vytrhat. Marné bylo její utěšování, že na denním světle barva bude vypadat světleji. Nevypadala. I když se druhý den nabízela, že mi melír "stáhne" a znovu nabarví, neměla jsem zájem. Od té doby pozorně koukám, jak daleko od denního světla jsou umístěné židle a jakého zabarvení je umělé osvětlení. A pořád jsem ještě nenašla odvahu vylepšit barvu svých vlasů. Místo toho se doma pinožím s katamem a amlou a nebaví mě to, i když je to přírodní, protože vlasů mám hodně a vždycky něco opominu. 

- V dobré víře, že kadeřnice jako majitelka hustých vlasů si dovede poradit i s mojí hustou pokrývkou hlavy, jsem jednoho dne s důvěrou vkročila do orientálního salonu. S tím, že si nechám doporučit sestřih od odborníka. Dohodly jsme se na délce a perská kadeřnice se dala do práce. Stříhala a prostříhávala, na moje varovné poznámky nebrala ohledy (vždyť jsem jí nechala volnou ruku). Hromada vlasů pod židlí narůstala, stejným tempem i můj neklid a v konečné fázi se dostavilo nefalšované zoufalství. Výsledek se velice podobal tomu, co měla na hlavě kolegyně stojící hned vedle. Hned mi secvaklo, kdo je autorem... Dílo bylo ohodnoceno slovy "Máte to sice trochu kratší, ale vypadá to šmrncověji, než co jste si přála Vy." Moje hodnocení bylo "orvané kuře, co právě vyvázlo lišce ze spárů". Tenkrát jsem poprvé odmítla zaplatit, vyklopýtala odtamtud se slzami na krajíčku a doma to dopižlala sama. Asi kulturní bariéra...   

- Jednou jsem šla otestovat jeden z větších (a dražších) salonů a kadeřnice se rozplývala nad vzhledem a kvalitou mých vlasů. Povídaly jsme o všem a o ničem, jak už to v podobných situacích bývá, a došly i k balzámové metodě. Kadeřnice ji ohodnotila slovy, že to jako sprchovat se tělovým mlékem. Tím mě trochu popudila, protože jinačí argumenty, proč BM je/není vhodná v péči o vlasy, neměla. Nakonec jsem jí prozradila, že výsledek BM měla celou dobu pod rukama, což vedlo k chytrému strategickému obratu a přesvědčování, abych si u nich v salonu koupila šampon určité značky. Že prý je opravdu dobrý pro můj typ vlasů. Koukla jsem na složení a optala se, jaká přesně složka ho dělá vhodným zrovna pro moje vlasy. Žádná kloudná odpověď. Na tvrzení typu "tohle je pro tebe opravdu dobré" jsem pomalu alergická. Zvlášť když druhá strana neví, proč by to dobré mělo být. Ale všude se o tom mluví, tak to přece dobré je. 

Postupem času a trochou námahy jsem přišla na pár poznatků. Díky tomu, že vím, jaký je můj typ vlasů, si nenechám vnutit představu kadeřníka, která je diametrálně odlišná od mojí . Slova "Vaše přání respektuju a myslím, že sestřih bude vypadat skvěle, ale není to trochu moc fádní? Jste přece mladá...", znamená v překladu chci si zařádit a potřebuju k tomu tvůj souhlas, abych se pak z katastrofy mohl vyvlíknout. 

Svoje vlasy znám líp než člověk, co je vidí poprvé (nebo i podruhé či popáté) v životě. Vím, že mi ( = vlasům 2C-3A) nejlíp sedí postupně sestříhaný účes s nejkratší délkou v půlce krku, protože na něm vlny nejlíp vyniknou. A kromě toho se vlasy pořád ještě dají stáhnout do culíku nebo zamotat do drdolu. Vím, že pokud chci ofinu, budu se muset smířit s občasným používáním žehličky. Vím, že moje vlasy mají hodně červeného pigmentu, a tak je nenamáhám odbarvováním a opětovným barvením, protože to chytá do rezava. A ráda bych, aby mi kadeřníci důvěřovali, když jim tohle všechno říkám, a nesnažili se stříhat/barvit podle toho, co si žádá většinový zákazník nebo právě letí. Proto kadeřníkům zakazuju používat: efilačky, vyfoukávání přes kulatý kartáč a tužidla všeho druhu. 

Povedený sestřih/účes poznám podle toho, že i po umytí (sodou, balzámem, rasulem) vypadá pořád stejně dobře. Samozřejmě jinak než při odchodu ze salonu, ale pořád k mojí spokojenosti. Protože o to mi jde. Asi patřím k menšině, ale po příchodu domů od kadeřníka okamžitě smyju všechno, co mi na hlavě vytvořili v salonu, a upravím vlasy podle svého zvyku. Tak se pozná kvalita.  

Pěkný pátek!