14 Cvičení s pasažérem

Dlouho, předlouho jsem se na blogu nevěnovala cvičení. V reálném životě bych si takovou pauzu nedokázala představit! Ale když na vás cvičící články skáčou z denního tisku domácího i českého, řeší se funkční prádlo na běhání, speciální boty, jídelníček před pouťáky, paleo, podprsenky pro velký holky (ano, i tenhle titulek jsem zahlídla), řeší se, jestli je lepší zumba, cross fit nebo pole dance... Tak vás ani nenapadne zahlcovat virtuální prostor články z vlastní klávesnice.

Nicméně, v posledních pár měsících (byly opravdu hezké a ty zbývající budou doufám stejně pohodové) pro mě pohyb nabyl nového rozměru. Celých třicet let se hýbáte svým zamýšleným tempem, po vlastní ose, na základě pevně daných předpokladů, a pak se jednoho dne (a následující týdny) hýbete ve dvou. Vždycky mě zajímalo, jak se k tomu moje tělo bude stavět, protože myšlenka, že se v těhotenství přestanu hýbat, pro mě byla (a je) naprosto nepředstavitelná. Tudíž hned na první rendez-vous s porodní asistentkou jsem dorazila s archem papíru v ruce a asi patnácti otázkami, z nichž asi polovinu tvořily obecné i specifické otázky ohledně cvičení s prckem v břiše. Nepotěšila mě svými odpověďmi, ta postarší paní porodní asistentka, a já jsem ji asi taky nepotěšila. Neboť jsem usoudila, že bude lepší, když naši společnou devítiměsíční cestu utnu už hned ze začátku. Další týden jsem dorazila k jiné asistentce, podstatně mladší, a otázky radši nechala doma. Že si radši pobádám sama. Protože jak jsem odtušila, vyzjistila od ostatních nastávajících rodičů ve stejné situaci, a nakonec i usoudila, zdravotnický personál nemá rád, když na ně jdete s jinými než velice basic otázkami. Nadto se mi zdá, že hromada zdravotníků jede po několika letech tak jaksi ze setrvačnosti, ve vyjetých kolejích (kdo ne? naštěstí se sem tam najdou výjimky), a vaše otázky ohledně nových výzkumů s úsměvem (ano, s úsměvem, jsme přece na Severu) smete ze stolu.

Nakonec jsem ke cvičení přistoupila naprosto pragmaticky. Budu dělat všechno, na co jsem zvyklá, a tělo samo naznačí, když budu na hraně. Řeknu vám, tahle jednoduchá myšlenka mi doposud velice usnadnila život. Musím ale dodat, že jsem zdravá, poměrně odolná a dobře odhadnu, kdy se ještě můžu kousnout a kdy věci nelámat přes koleno.

Stejně jsem si pro jistotu pár věcí o cvičení v těhotenství načetla. A po dvou letech opět byla vděčná za trenérský kurz, který jsem absolvovala a kde část o cvičení v těhotenství a po porodu zahrnovala poměrně dost času. Ale připadně mi, že dobré literatury je i na internetu zoufale málo! Všude se jen řeší yóga a těhotenské cvičení ve vodě. Ale co posilování, běhání, kolo? Trochu akční věci? Hluboké devítiměsíční óóóm mě prostě harmonií nenaplňuje. A speciální lekce cvičení pro těhotné... Nevidím v tom ve svém případě smysl - připadá mi to jako zbytečné vyhazování peněz. 

Takže pořád posiluju (izolované cviky na strojích, gymnastický míč, TRX, thera band, kettlebells). 

Po 16. tt jsem přestala běhat (a strašně mi to chybí). 

Jezdím na mtb - koupila jsem si jen kratší představec, abych seděla víc napřímo, a širší sedlo pro větší komfort. Pravda, o nějakém akčním ježdění v terénu nemůže být řeč, ale na normální cykloturistiku to ještě minimálně do prvních podzimních plískanic bude. A pak už budu tak strašně těhotná, že ani ten kratší představec nepomůže.

Chodím plavat. 

Pořád ještě cvičím ve fitku variace na aerobik a navštěvuju jiné neskákavé lekce. 

A propos cvičení ve skupině... Moje rostoucí břicho jaksi vyvolává legitimitu u ostatních, aby si cvičení mohli trochu ulehčit. Minulou středu jsem zaznamenala, že se ke mně z druhé strany tělocvičny cíleně začínají přesouvat ti, kteří nemůžou, mají potíže s nadváhou nebo nějaké zdravotní omezení atp. A dokonce imitují moje náhražkové cviky! Na jedné straně mě to trochu rozladilo - okolí mě naprosto samozřejmě zařadilo do skupiny lidí neschopných normálního pohybu. Na druhou stranu to potěšilo moje ego - jiní po vás opakují to, co děláte vy (takže jste jednoocí mezi slepými králem). 

Taky jsem investovala do pár věcí na cvičení (kromě toho představce a sedla). Koupila jsem dva široké gumové pásy (rehabilitační thera band, kdyby to někoho zajímalo). Jsou perfektní! Půjčuje si je i Muž. 

Bohužel jsem zjistila, že sportovní obchody naprosto nejsou připraveny na nájezd budoucího rodiče (využila jsem dovolené a zavítala do Sportissima). Těhotenské tílko/tričko do fitka? Nebo tříčtvrťáky? A to nemluvím o plavkách nebo cyklotriku. Jestli se někdo chystáte podnikat, tak tady je díra na trhu. Naštěstí i ve 24. tt pořád oblíknu svoje stávající věci. A pak to vyřeším koupí oblečení o velikost či dvě větší.  

Cvičení s pasažérem (jak mé nenarozené dítko nazývá kolegyně z práce) mě zatím velice obohatilo. Některé věci ze srdce postrádám, ale jinak jsem nadšená z vědomí, jak je lidské tělo dokonalé a jak přirozeně reaguje na změny. Jinou výhodou - pro mě i pro fitko - je, že za poslední dva měsíce u mě by byly další dvě nastávající mámy na instruktáži v posilovně. Podle hesla svůj ke svému. 

Jestli budu cvičit až do porodu? Pokud mi to zdravotní stav dovolí, nevidím důvod, proč přestat. 

Pěknou neděli!