středa 21. května 2014

8 Vlněné ponožky - komfort na dlouhých běžeckých štrekách

Do nedávné doby jsem si myslela, že vlněné ponožky do běžeckých bot jsou tak trochu oxymoron. Pod pojmem vlněné ponožky jsem si totiž představovala poctivé, při dlouhých zimních večerech babičkou uštrikované fusakle sahající vysoko nad kotníky. Takových ponožek mám v šuplíku ne zrovna pomálu. Z několika důvodů: zajedno mám pilnou babičku, zadruhé hřejí, drží a nerozpadnou se ani po x vypráních. A taky se vyznačují vysokým stupněm útulnosti. A jsou tlusté. Proto mi vlna a běžecké boty nešly dohromady. Zatímco vlna a hrnek horkého čaje - po běhu? Bez problémů.   


Pak jsem v outletu se sportovním zbožím natrefila na ponožky z technické vlny a koupila hned dva páry. Když jsem loni sháněla rozumy před prvním ultramaratonem, byly vlněné ponožky vysoko v kurzu. Hlavně díky tomu, že prý se na chodidle a v botě nekrčí a zamezí tak vzniku puchýřů a otlačenin a že i promočené zachovají teplo. Neměla jsem co ztratit, outletová cena byla víc než příznivá a přiznám se, že mě nalákalo i jméno Skinnarmo (Ola Skinnarmo je profesionální cestovatel/dobrodruh/dokumentarista, takový švédský Petr Horký, ale orientovaný na severní kraje a o dost víc hardcore). Jednou jsem měla možnost zúčastnit se jeho přednášky spojené s promítáním z výpravy do Grónska a i když je z něj cítit obchodník na sto honů, přesto mě svým vyprávěním strhl. Na výpravu bych s ním nejela (je to drahýýý!... a kromě toho si dobrodružství umím najít sama), ale na koupi ponožek jeho charisma stačilo.  

Ponožky jsem otestovala v terénu i na asfaltu, naběháno v nich mám cca 70 km, z toho jeden závodní půlmaraton a několikrát jsem je prala (v ruce), tudíž se cítím oprávněná dělat závěry. Podotýkám, že na obrázku je druhý, pořád ještě neposkrvněný pár ponožek skvící se novotou. První pár prohnaný bahnem a provoněný potem se v době focení válel v prádelním koši a nepřipadal mi natolik fotogenický, abych ho vystavovala čtenářským zrakům. 


Funkce a forma:
Ponožky opravdu drží slovo. Nekrčí se na chodidlech a běh v nich nepřivodí bolestivé otlačeniny ani puchýře. Nevěřila jsem, ale je to tak. Jen je pravděpodobně mít zapotřebí správnou velikost. S velikostí 39 se držím u horní hranice koupeného páru a neměla jsem tak se shrnováním kdekoli (kolem kotníku, v prstové části) žádné problémy. Ponožky jsou pružné a chodidlo dobře obepínají, střih je pohodlný, bez znatelných švů a nevytváří humpolácké látkové přebytky v některých partiích, jak se občas může stát. Ponožky dobře absorbují vlhkost, aniž by v botě těžkly a ochlazovaly nohu. Je v nich teplo i ve vlhkém počasí nebo když omylem šlápnete do kaluže. A je v nich samozřejmě teplo i ve dvacetistupňových jarních odpoledních. Mimo jiné také proto, že podrážka je zesílená. 

Ponožky jsou o něco tlustější než tenká bavlna nebo směs bavlny, polyesteru a elastanu, na které jsem byla zvyklá doteď. Do bot, které sedí natěsno, se vlněné ponožky hodit nebudou. Pokud však máte svoje maratonky "rozběhané", neměl by být problém se do nich vejít. Protože mám v oblibě krátké kotníkové ponožky a stejný případ jsou i dnešní recenzované, nemůžu posoudit, jestli vysoké ponožky sahající výš na lýtko sklouzávají ke kotníkům nebo jestli způsobně drží vytažené, případně jestli pružné vlákno v lemu zanechává na lýtku otlaky. 



Terén vs. asfalt
Na vlnu jsem byla extra zvědavá při běhu v terénu. Chodidlo a bota jsou vystaveny výraznějším nerovnostem, a ponožky obecně se při mém terénním běhání shrnují nepravidelněji než při monotóním běhu po rovném asfaltu. Vlna obstála. Chodidla jsou v nich stabilní a nekloužou, vzniklý pot neovlivní běžecký komfort. 

Po sobotním půlmaratonu mi nevyskočil ani jeden puchýř a zatímco loni jsem na kočičích hlavách dost trpěla, letos jsem nepohodlí nezaznamenala ani jednou. Tím se ponožky definitivně katapultovaly mezi nezbytnosti pro delší běžecké závody. 

Materiál a praní: 
60 % vlna, 35 % polyamid, 5 % elastan.
Doporučená teplota praní je 40°C. Ponožky peru v ruce stejně jako sportovní podprsenky a nepoužívám aviváž (do máchání stačí přidat pár kapek éterického oleje a vyjde to nastejno). Po dvou třech praních se objevily žmolky, ale na pohodlí a funkci nemají vliv. 

Závěr:
Koupě ponožek nebyla ztrátou peněz. Naopak, takhle levnou investici s velkým ziskem jsem už dlouho neudělala. Pokud se v brzké době budu moci přihlásit na nějaký dálkový běh, mezi prvními sbalenými věcmi budou i vlněné ponožky. Škoda jen, že jsem si nekoupila nějaký světlejší odstín...

8 komentářů:

  1. Ahojky,
    Ponožky z Merino vlny používám běžně do pohorek při zdolávání vrcholů a delších treků, ale na běhání by mě to nenapadlo...Má to asi něco do sebe, protože faktem je, že nejvíce mi po delší době chůze/běhu trpí ploska nohy a tohle by to mohlo alespoň částečně pomoct. Jen by mě zajímalo, jestli bych zvládla běžet ve vlněných položkách teď na červnovém 1/2 maratonu v Olomouci- obávám se, že teploty budou docela vysoko :-(
    Ale rozhodně jsi naťukla moji zvědavost a půjdu se na podobné kratší kotníčkové krásky někam podívat :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ahoj! :) Vysokych teplot se taky trochu obavam, pri 21 stupnich to slo v pohode, nemela jsem pocit, ze by mi bylo vedro od noh nebo ze bych se potila. Na zkouseni v opravdovem horku si jeste budu muset pockat.

      Smazat
  2. Něco na té vlně bude;), já mám sice vlněné ponožky jenom do pětiprstů, kde nejsem schopná nic moc hodnotit, ale u jiného oblečení vlnu miluju a hodlám v přidávání vlněných věcí do svého vybavení pokračovat. Mám docela ráda "tlustší" ponožky i v létě kvůli otlakům - na kratší trasy je to nyní vyřešeno pětiprsty, ale na delší nebo asfalt bych raději riskovala pocení v silnější ponožce než otlaky. A vlna mi připadá jako dobrý nápad, i když to může být jenom tím, že jsem se tuhle zimu zamilovala do vlněných punčoch.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Pro mě byly ponožky prvním vlněným kusem oblečení, docela mě nadchly a jsem ochotná investovat do dalších vlněných věcí. A rozhodně souhlasím s tím, že je lepší pocení než otlaky!

      Smazat
  3. Milá cyklistko, omlouvám se, není to k tématu. Někde jsi se zmínila o přednášce jednoho profesora jak zvládnout zlobivce a špatně spolupracující žáky. Formou dvou pochval, tak nějak. Prosim tě kde bych to mohla sehnat. Já si samozřemě nepamatuju, v jakém článku jsi to zmiňovala. Nejsem pedagog a tohle by mi fakt bodlo. Je to berlička i pro učitele. Děkuju Cikupka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dylan Wiliam. Formativní hodnocení není o zlobivcích a není to formou pochval, ale konstruktivní zpětné vazby (kterou bohužel málokdo umí dát a podat tak, aby měla tu správnou účinnost na motivaci). Sorry že zním tak školometsky, ale on je v tom fakt diametrální rozdíl.

      Smazat
    2. Dekuju moc, ja to neumela lepe vyjadrit. Cikupka

      Smazat
    3. V pohodě :) Snad Ti to pomůže i u zlobivců :)

      Smazat

Děkuju za váš čas, který věnujete čtení článků a psaní komentářů!