Přirozeně mě zajímalo, jak asistenční a ošetřovatelské služby fungují v ČR a hlavně jaké pomůcky jsou pro starší, nepohyblivé lidi dostupné. Uvažovali jsme totiž o tom, že nemocnou babičku bychom dočasně, než se zotaví ze zranění, ubytovali v domě s pečovatelskou službou. Poté, co jsem si šla oťuknout zamýšlený dům, jsme od nápadu upustili. Personál a ubytovací možnosti sice byli bez výtky, ale ubytovaní klienti by podle našeho nepřispěli k babiččině psychické pohodě. Tudíž jsme částečně nepohyblivou babičku nechali v jejím domácím prostředí (doma je doma) a střídali se s pomocí a "dozorem". Jen jsme museli nakoupit pár zdravotnických pomůcek.
A tehdy nastaly menší zmatky, které se naštěstí brzy rozplynuly. V tu dobu jsem opravdu byla ráda, že mám zkušenosti s ošetřovatelstvím a péčí o hendikepované lidi, protože babiččin obvoďák bohužel není žádné terno. Naběhla jsem do prodejny se zdravotnickými potřebami a skoupila všechno, co částečně nepohyblivým lidem (a především těm, kteří se o ně starají), může usnadnit život. Protiskluzovou podložku do vany, madla na vanu a na WC + na strategická místa po domě, kde je potřeba se chytit. Sedák do vany (existují i jiné varianty), nástavec na WC, žebříček k pelesti postele kvůli vstávání a otáčení se. Prostě všechno, co zabraňuje sklouznutí, pomůže zachovávat rovnováhu a usnadňuje zvedání se ze sedu a z lehu. Inkontinence se nás netýkala, takže matracové chráníče a pleny jsme řešit nemuseli. Investovali jsme ale do lepší matrace, aby nevznikaly proleženiny (antidekubitní matrace). Hodit se můžou i různé pomůcky k otvírání lahví, sklenic a konzerv, případně hrnky s pítkem, talíře s protiskluzovým dnem atp. Doporučuju připevnit koberce k podlaze nebo je úplně vyhodit, zamyslet se nad výškou prahů,.... Zamezit zkrátka co nejvíc zakopávání a eliminovat riziko zranění při případném pádu.. 
Pokud je obvodní lékař neochotný a nemá se k předepsání potřebných pomůcek, doporučuju navštívit prodejnu se zdravotnickými potřebami a poptat se. Mně prodávající ochotně napsala čísla všech pomůcek, které jsou hrazené pojišťovnou a které vzhledem k babiččině zdravotnímu stavu připadaly v úvahu. S lístkem jsem pak naklusala k doktorovi, který pak už celkem ochotně dodělal zbytek.
Pak už jsem babičce jen napsala cvičící plán a ponoukla ji k pravidelnému pohybu. Ze začátku jsem cvičila s ní, aby cviky dělala správně, pak už to zvládala sama. Cviky nemusejí být nijak složité - my jsme společně protahovaly svaly, zlepšovaly hybnost kloubů a taky na posilování s vlastní vahou došlo. Důležité je, aby senior měl dostatečnou oporu (neztratil rovnováhu) a neublížil si. Pohyb je zatraceně důležitý, protože jak si starý člověk jednou lehne, už se mu nechce moc vstávat. Ani s přílišnou pomocí by se to nemělo přehánět - jen ať si něco přitáhnou, podají nebo si pro něco dojdou (samozřejmě v rozumných mezích).
Pevně doufám, že se vy a vaši příbuzní těmto a mnohem horším (babiččin případ není ve skutečnosti nic ve srovnání s tím, s čím se setkávají sestry v LDN) zážitkům vyhnete. Není o co stát, ale s dobrou vůlí, trpělivostí a nadhledem se dá spousta věcí vyřešit. Často mě mrzí, že nejsem blíž a nemůžu víc pomoct, ale děláme, co jen situace dovolí. A jsem opravdu šťastná, že mám starostlivou a ochotnou rodinu, která se o babičku stará.
Kompenzační pomůcky jsme objednávali z tohoto katalogu. U každé položky je napsáno, do jaké míry je hrazena pojišťovnou.
Mějte se hezky a udržujte se zdraví!
Strašně přínosný článek, klobouk dolů!!! Já mám naštěstí babičku i v 77 letech čupr a doufám, že to tak zůstane ještě dlouho :) Z prarodičů už mám jen ji a jelikož je to pro mě jeden ze dvou nejdůležitějších osob na světě, ani nemusím říkat, jak jsem ráda, že to tak je...
OdpovědětVymazat