6 Zamyšlení nad zdravotním stavem českého obyvatelstva a nad tím, jak to stát hodlá řešit

Doporučuju přečíst tento článek, než se pustíte do dalších řádků... A máte-li zájem, přečtěte si víc i na samotné stránce AIFP.

Pro mě je na článku nejzajímavější fakt, že od roku 2002 přibylo nejvíc lidí s nemocemi pohybového ústrojí. Celkově je nemocných cca 6 milionů lidí a nemoci pohybového aparátu se opět pohybují na předních místech. Co mě ale nadzvedlo ze židle, je navrhované řešení - státu se prý vyplatí investovat do modernější léčby a efektivnějších léků. To dokážu pochopit u lidí už nemocných, ale zase s výtkou... Proč investovat převážně do léků? Léky jen zmírňují symptomy, zdraví se jejich prostřednictvím nikdo nikdy nedočkal. Proč taky (raději!) neinvestovat do prevence u dosud zdravých lidí a do nemedicínských způsobů, jak status quo udržet tak, aby se nezhoršoval? Zdůrazňuji, že mluvím o nemocech pohybového aparátu, ne o např. o kardiovaskulárních onemocněních (i když princip "prevence vs. léčba" je stejný). 

Ve státech západní a severní Evropy, které jsem měla možnost navštívit, je proces naprosto opačný. Stát a podniky si zdraví svých zaměstnanců (a tím pádem státní kasy, protože o peníze jde jako všude až na prvním místě) hledí natolik, že běžná je hodina "tělesné kultury" v rámci čtyřicetihodinového pracovního týdne. Tzn. je normální odejít kterýkoli den z práce o hodinu dřív a věnovat čas udržování kondice (tělesné i duševní - a věřte tomu, že zaměstnanci tu hodinu opravdu neprobendí). Stejně tak je běžné, že zaměstnanci mají každoročně nárok na proplacení určité částky, kterou investují do permanentek (a tak je to určitě i v ČR).  

Pokud to vezmu na osobním příkladu: Jako státní zaměstnanec mám zadarmo plavání a saunu v místním aquacentru a 50% z částky za roční permici dostanu zpět (horní hranice je omezena). Podotýkám, že se nejedná jen o permanentky do fitka, ale subvencovaný je třeba i tanec, tenis, balet, kolektivní sporty atd. To jsou moje zaměstnanecké výhody. Kromě toho jsem však aktivní u nás ve fitku, které mi umožňuje cvičení zdarma na jakékoli lekci, dvakrát ročně padesátiprocentní slevu na na míru vyrobené běžecké boty a možnost cvičit zdarma v jakémkoli fitku našeho řetězce doma i v zahraničí. Že by mě stát tolik miloval? Ne, jde mu o daně, které mu ve zdraví odvedu, v nemoci už ne. 

To nepíšu proto, abych se pochlubila a pošimrala si ego! Jde mi o to, že některé vlády evidentně pochopily, že prevence stojí míň než samotná léčba. 

Je mi jasné, že problém netkví jenom v postoji vlády a ministerstva, ale taky v samotné mentalitě lidí. (A teď to možná vyzní kriticky, ale klidně se do mě pusťte v komentářích.)... Já si nemůžu pomoct, ale kolik lidí v ČR se pravidelně hýbe? A tím nemyslím jednou týdně fotbálek a pak pivko nebo fitko a pak kafíčko (nic proti pivu ani kávě). Kolik lidí - pokud už tu možnost mají (jakože ji mají všichni, snad kromě svobodných matek bez podpory rodiny) - se pravidelně ve svém volném čase dvakrát třikrát týdně sbalí a jde se proběhnout/projít/zajezdit na kole/cokoli? Abych jen nedštila síru - takových lidí znám hodně, ale to je opět dáno tím, že se pohybuju mezi sportovci. 

V mém momentálním působišti je naprosto normální, že lidí si po práci zajdou zasportovat a pak teprve jdou domů, vystřídají se s partnerem u dětí a vyčistit hlavu si jde ten druhý. Případně děti berou s sebou. To není jen o tom, že mají slevu na permanentku. Kolik lidí já v zahraničí potkávám celoročně v běžecké stopě, to mi hlava nebere (největší legrace je to teď potmě v lese - čelovky to jistí a tak pohyb milující světlušky nejsou vzácností). Zato když jdu běhat v ČR, mám les prakticky pro sebe a na ulicích na mě lidi koukají jak na mimozemšťana. 

Přála bych si, aby pohyb a zdraví byly chápány jako dvě související věci. Zdravý člověk je přece výdělečný člověk. Kéž by pohyb byl víc než jen výsadou určité vrstvy, která si ho může dovolit. A kéž by se s přirozeným pohybem začínalo už u dětí - nejen ve školkách, ale i doma v rodině. Protože pohyb je zadarmo. Přála bych si, aby lidi (ano, i vy, politici a zástupci farmaceutických společností) pochopili, že lidské tělo JE stvořeno ke zdraví a k pohybu, a našli cestu zase zpátky sami k sobě. 

P.S.: Zkrátka a dobře - myslím, že je účinnější řešit příčinu a ne důsledek.
P.P.S.: Nekvalitní strava a nevhodné složení (a kolik lidí do sebe cpe náhražky čehokoli, je napováženou)  je stejné zlo jako nedostatek pohybu.