úterý 12. ledna 2016

50 Kauza: Dětské koutky v restauracích

... aneb: Ženy, hlídejte si laskavě svoje děti a nenechte je rušit ostatní hosty!

***

Ač žiju notnou dávku let v zahraničí, sleduju český tisk každý den. Nejlíp několik periodik najednou, ráda si dělám obrázek o (nejen) české žurnalistice jako takové, čtenářích vůbec, a mínění veřejnosti obecně. V posledních dnech se to na titulních stránkách hemží zprávami o uprchlících páchajících násilí na ženách a na české scéně se proti sobě srocují davy v bitvě o dětské koutky v restauracích a kavárnách. 

http://zpravy.idnes.cz/detske-koutky-v-kavarnach-09p-/domaci.aspx?c=A151220_152640_domaci_jkk

Nehodlám řešit jedno ano druhé, ale ráda bych nabídla poněkud jinačí úhel pohledu. 

Ve Švédsku je v současnosti prakticky nemyslitelné, aby děti měly zákaz do restaurací a kaváren. Když jsem se stala mámou, řeklo mi nezávisle na sobě několik kolegyň a kolegů - tak, a teď si můžeš užívat kaváren doaleluja, já když jsem byl/-a na mateřské, proseděl/-a jsem tam takovou dobu jako nikdy dřív ani potom. Ne že bych tolik horovala pro restaurační zařízení, raději si popovídám při procházce a čaj si s sebou beru do termosky. Ovšem i se svým malým mrňousem kavárny (a restaurace) občas navštěvuji, a nikde necítím nevraživé pohledy hostů ani obsluhy. Zdejší zařízení dokonce rodičům (protože nejen žena je ve Švédsku na mateřské rodičovské dovolené - a možná se nápověda skrývá tady) vycházejí vstříc. Dětské židličky v počtu větším než jen dva kusy, mikrovlnka na ohřev příkrmů, na toaletách (a to prosím nejen dámských, i když mnohem častější jsou tu smíšené) přebalovací pulty. Čili elementární materiální zázemí pro rodiče s ratolestmi. 

V této souvislosti bych se také ráda okrajově dotkla pojmu "švédská výchova". Chápu, že v ČR je to velice hanlivé označení pro tzv. curling a rozmazlené spratky vůbec. Což ovšem nekoresponduje se skutečností v jídelních zařízeních. Nezažila jsem snad ani jednou - ani jako bezdětná, ani jako dětná, aby tu děti pobíhaly, křičely či jinak obtěžovaly ostatní hosty. Naproti tomu jsou občas dost slyšet děti přistěhovalců, ale tak už to holt je - hlasitost dialogu průměrných Švédů při obědě je ve srovnání s obyvately např. Balkánu prostě o několik (desítek) decibelů nižší a jejich dětí taktéž.  

Překvapuje mě taky, jak česká společnost odsuzuje matky prostřednictvím dětí za rušení klidu v restauraci, kde si manažeři "potřebují něco projednat", a dává jim vinu za nevychované ratolesti. Já bych to tak jednostranně neviděla. Pro mě je např. nemyslitelné, abych šla něco důležitého vyjednávat v době oběda. V polední pauze se chodím najíst a trochu vypnout. "Miluju" české manažery (ano, mužský rod, málokdy totiž slyším jejich ženské protějšky), kteří se zhlédli v některých zvycích zemí na západ od ČR, a hlasitě deklamují podmínky obchodu, který chtějí uzavřít. Nad talířem svíčkové, ve frontě na odbavení na letišti atp. Ale nešť, dejme tomu, že oběd a fronty, kde vás zákonitě musejí slyšet jiní a kde vy tudíž zaznamenáte i jiné spolustolovníky, jsou pro vás, drazí manažeři, těmi rozhodujícími okamžiky při uzavírání dohod. 

Ovšem teď přijde onen jiný úhel pohledu, před kterým jsem varovala v úvodu: Jakpak by asi situace vypadala, kdyby doma s dětmi zůstávali také čeští muži? (A nepište mi do komentů, vy rozhořčení otcové, kteří jste si vyzkoušeli rodičovskou dovolenou, jak jste dobří a jak vy svoje potomky dokážete umravnit. Tato debata není o jednotlivcích a promilech českých otců na rodičovské). Kdyby to byli muži, kteří s dětmi tráví čas v jídelních zařízeních? Mluvilo by se o líných otcích s cigárkem v koutku a sem tam okřiknuvších svoji drobotinu v důležitém rozhovoru s kamarádem? Nasazovala by se jim psí hlava za to, že si stěžují na tu hromadu práce spojenou s péčí o děti (hlavně že mají čas aktualizovat FB) a nedokážou si uhlídat ty svoje nevychované spratky? Že se nerozpakují přebalit děcko přímo na stole? 

Fascinuje mě, že jak čeští muži, tak české ženy útočí na matky (a jsem si naprosto vědoma toho, že skutečně existují matky totálně ignorující svoje rozmazlence). Já vám řeknu otevřeně, že kdybych byla na mateřské v ČR, asi bych se zbláznila. Tím monotónním břemenem, které mateřská dovolená obnáší, ale hlavně totálním nepochopením ze strany lidí (mužů), kteří zhusta nemají ani tu nejmenší potuchu, co jejich protějšek každý den zažívá a jak je matka v české společnosti perzekvována. Jak ekonomicky, tak společensky. 

Nuž, jsem ráda, že si svoji rodičovskou dovolenou dělím s manželem, na němž jsem díky systému a jeho postoji ohledně péče o vlastní děti nemusela být závislá, vydělávám zároveň (i na svou penzi) a mám možnosti v kariérním růstu i po dobu částečného úvazku. Nemluvě o pohodlí, které nám jako rodičům severská společnost nabízí. A abych neadorovala jen Švédsko, které samozřejmě má svoje mouchy, stačí si zajet na nejbližší německou benzinku za českými hranicemi. S největší pravděpodobností tam najdete dětské židličky, přebalovací pulty a nad nimi zhusta i tepelnou zářivku, aby vašemu drobkovi nebylo při přebalování chladno. Jak to vím? Inu, něco jsme toho s mrňousem v autě po Evropě nacestovali a tak mám srovnání - jak ohledně materiálního zázemí, tak v otázce společenského mínění.

50 komentářů:

  1. ti fakt nevím, z mého pohledu a zkušeností mi ta kauza dětských koutků v kavárnách přijde strašně vyhrocená. nikdy jsem se totiž s ničím takovým nesetkala. a možná je to tím, že prostě bydlíme na malém městě a ne v Praze? jako to si možná vymýšlím, ale s dětmi jsem občas chodila třeba do pizzérie nebo do cukrárny, už když byly malé, a nikdo mi nikdy nic neřekl. naopak mi třeba i někdo podržel dítě a pohlídal to druhé, abych si mohla zajít na záchod. přitom jsem občas chodila třeba i s kamarádky synem, takže to byla taková spíš malá školka než dítě v restauraci a fakt nikdy nic negativního.

    jediné, co se u nás na městě tedy objevilo, bylo, že jeden obchod zakázal vjezd kočárků. s dítětem se mohlo, s kočárkem ne. a bylo kolem toho fakt brutální haló, jaká diskriminace a jak jsou matky rozhořčeny. přičemž jako ten obchod... no narvat se do dveří kočárkem je fakt umění a vevnitř je to opravdu maličké. takže asi tak, mi to přišlo docela logické, že s kočárkem dovnitř ne.

    a druhá část článku mi taky tak tragická nepřijde, ale je pravda, že jsem asi trošku specifický příklad. ale rovnoprávnost v české společnosti neexistuje, jen taková imaginární, to je pravda. v posledním roce mě nejvíc vytáčí, že se s někým pracovně bavím, přijde řeč na to, že mám děti... a hned další otázka je: a kdo je hlídá? tohle se muže prostě nikdo nikdy nezeptá, ale že jsem holka, tak se automaticky předpokládá, že prostě hlídám děti. takže tolik asi k rovnoprávnosti.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Určitě bude rozdíl v Pze vs. menší město, vidím to sama, když v ČR zastavujeme na různých místech.

      Jsi jedna z mála, kdo řekne, že v ČR neexistuje rovnoprávnost, já mám zkušenost hlavně s lidmi (kupodivu jsou mezi nimi především muži a určitý podíl tvoří i mladé bezdětné ženy), kteří tvrdí naprostý opak - že V ČR mají všichni stejné možnosti, že emancipace už je dávno dosaženo. No nevím. Na druhou stranu si tatáž skupina mužů stěžuje, že po rozvodu vídají svoje děti jednou za dva týdny. Samozřejmě je to chyba feministické justice.

      Ale to už je jiná diskuze.

      Smazat
    2. tak jasně, že papírově taky rovnoprávnost existuje. papírově pro všechny, reálně pro mladé bezdětné a svobodné ženy taky určitě existuje. ale nějaký ten vztah v tom vždycky dost zamíchá a tak nějak jsou to vždycky ženy, které se kvůli tomu začínají nějak omezovat, nebo vztah skončí. no a s dětma se to všechno ještě víc vyhrotí. nedávno mě dostal na idnesu článek, že rozvodem/rozchodem si muž vždy v reálném příjmu a financích přilepší, zatímco žena si vždy v reálném příjmu pohorší. i přes to, že muži musí platit alimenty. což asi tak pěkně svědčí o tom, jakou tady máme rovnoprávnost. a jako neříkám, že je to všechno jenom chyba systému nebo společnosti jako takové, za spoustu věcí si můžou ženy i samy... ale prostě pokud má žena děti, tak jako rovná s muži není.

      Smazat
    3. Vidíš, a mně se zdá, že v ČR neexituje rovnoprávnost ani papírově. Rozhodně ne, co se týká mateřské a otcovské dovolené, v jiných oblastech třeba jo, to nevím. Ale rodičovská se mě aktuálně týká, takže jsem pár velkých rozdílů zjistila.

      Ten článek na idnes jsem četla. Překvapuje mě, kolik mužů je schopno tvrdit, že ženy mají stejné platové možnosti jako muži, ačkoli statistika říká úplný opak. Vyplývající mj. z toho, že žena je na mateřské a často i rodičovské, zůstává s dětmi doma v jejich nemoci atd. Což je často způsobeno tím, že má nižší plat, takže na tom rodina finančně míň tratí (ovšem v důsledku na tom tratí žena v kariérním vývoji a důchodu). Prostě začarovaný kruh. Taky je mi naprosto jasné, že žena doma vykonává neplacené domácí práce a práci okolo dětí v daleko větší míře než muž, což je další problém.

      Podle mě je to jednoznačně chyba systému, ne žen, ty se prostě přizpůsobují systému, zatímco muži ho využívají. Systém v ČR je jednoznačně patriarchální, a žena v patriarchátu nikdy nebude mít stejné možnosti jako muž. Za co si podle Tebe můžou české ženy samy? Ptám se ze zvědavosti, ne útočně.

      Smazat
    4. hele ono fakt záleží z jakého úhlu se na to podíváš. protože na jedné straně tady není nabídka té rovnoprávnosti. to je chyba v systému. poloviční úvazky nebo nějaká home office s dětmi nejsou běžné. stejně tak i rozdíly v platu. prostě ženám je automaticky nabízen spíš menší plat. ale na druhé straně tady není ani poptávka. ženy si o vyšší plat neříkají. taky jsou zaměstnány spíše v oborech s nižšími platy všeobecně, ty více placené je nezajímají. ženy si ani neříkají o ty poloviční úvazky. ani nevím, kolikrát jsem slyšela "do práce nepůjdu, raději druhé/třetí dítě a mateřská opět na čtyři roky".

      stejně tak ženy mají mnohem větší tendence soudit třeba střídavou péči nebo to, když žena s malými dětmi pracuje na plný úvazek. mužům je to dost často jedno, ale pokud se bavím se ženou a řeknu jí, že mám malé děti, tak většinou se dočkám určitým způsobem odsouzení, že s nimi netrávím 100 % času. což je dost zajímavé, protože když to řeknu muži, tak občas se třeba zeptá, ale jinak spíš má tendenci pokračovat v odborné konverzaci, protože děti pro něj nejsou až takovým tématem.

      takže proč by měl vlastně systém nabízet tu plnou rovnoprávnost, když o to ženy v podstatě nestojí. jako je otázka taky, proč o to většina žen nestojí. což je na jedné straně asi taky způsobeno tradičním systémem, ale na druhé straně to hodně záleží také na výchově. a kdo vychovává děti? no opět ženy. takto bych to viděla já, ze své zkušenosti, navíc mi přijde, že se dokážu poprat s těmi nerovnostmi, které přináší systém. ale nerovnosti, které plynou z odsuzování mé situace jinou ženou... jako s těmi toho fakt moc nenadělám.

      Smazat
    5. Rozhodně souhlasím s tím, že nabídka rovnoprávnosti neexistuje.
      Že si ženy o vyšší plat neříkají? Mno, neřekla bych. moje zkušenost je taková, že prostě vyšší plat nedostanou, protože muži mají tendenci svoji práci vychválit víc, než ve skutečnosti dělají. Navíc jaký je podíl šéfů mužských a ženských? A komu dá muž šéf vyšší plat - ženě nebo muži? Ve Švédsku předloni vz3la velice zajímavá studie, podle které je v pozici výkonného ředitele (v podnicích s inevstiční zaměřením) víc mužů, kteří se jmenují Johan, než žen celkově. Jako nedělám si iluzi, že v ČR je to lepší. Docela bych se i vsadila, že v ČR by se dala najít paralela - určitě se najde víc mužů šéfů jménem Jan, než šéfek obecně.

      Proč jsou ženy zaměstnávány v oborech s nižšími platy obecně (učitelství, zdravotnický a pečovatelský personál, úklid atd.)? No protože předsudky - v české škole jsem s tím setkala sama. Těžko se ženy budou hrnout do profesí čistě mužských, zvlášť když jim to tam chlapi dají pěkně sežrat. Řešením je zatraktivnit tyhle obory pro muže, ne přesunovat pozornost na ženy, aby se víc draly do "typicky mužských" povolání - stačí si vzpomenout na kantořinu. Kdysi (19. a poč. 20, století) vážená profese reprezentovaná převážně muži, dnes mizerně placená práce. Proč asi? Protože feminizace.

      To "do práce nepůjdu, raději druhé/třetí dítě a mateřská opět na čtyři roky" mi moc nekoresponduje s nízkou porodností v ČR, ale vůbec nezpochybňuju to, co slyšíš.

      Ohledně toho odsuzování žen ženami. Jo, to je typická nemoc patriarchátu. Ženy se prostě musejí nad někoho povýšit, někde si naklovat body, získat pozitivní hodnocení (u mužů nebo nad ostatními ženami), aby nějakou prestiž vůbec měly. Můži Ti říct, že ve Švédsku se tohle taky občas děje, ale zdaleka ne v takové míře jako v ČR. Mnohem víc se s tímhle jev setkávám u žen pocházejích ze společností, kde jako ženy mají nižší postavení než muži. Nejsem překvapená, že čeští muži tohle neřešá - vždyť který český muž řeší péči o děti (i vlastní)? Na to má přece někoho jiného.

      Jsem i nejsem překvapená, když píšeš, že české ženy o víc, než mají, nestojí. Možná to bude tím, že nemají (díky zapřažení jak doma, tak v práci) čas na vyžadování a provedení strukturálních změn ve společnosti. Navíc si ty, které se o to snaží, dost často vyslouží nálepku trhlá slepice, feministka a kdovíco (jak od mužů, tak od žen, důvody výš), a vůbec si nedělám iluze, jejich iniciativa je naprosto odsouzená už dopředu.

      Smazat
    6. Jinak ohledně výchovy a že za výchovu zodpovídají ženy. Bezpochyby! Ale je podle mě chybou vinit ženy! Já chybu vidím především v absenci mužů - v tom, že s dítětem netráví čas, nedělají úkoly, nemají přehled o zdrav. stavu atp. Vinu imho nesou muži svou neangažovaností, svou leností, podivných chlapáctvím založeným na dávno zastaralých hodnotách z 19. století, ne-li z pravěku, ne ženy. (A pak se strašně diví, že po rozvodu děti vídají jednou za dva týdny.)

      Opět sem zatáhnu Švédsko - tady je muž 60 dnů na otcovské dovolené a minimálně další půlrok na plný úvazek doma s děckem (další věc je, že ne vždy to bere se vším všudy, často se stává, že ženská pořád pere, vaří, krátka dělá doma druhou šichtu). Ale furt je to úplně o něčem jiném než v ČR, o čemž se bohužel přesvědčuju při každé návštěvě. Ženský okruh mých známých je úplně mimo, že Muž zastane ohledně mrněte úplně všechno od jejího narození (kromě kojení samosebou), zatímco muži se na něj dívají jak na podpantofláka, protože přece "správnej chlap vydělává peníze a je ochráncem rodiny". No, někdy se mi z těch českých poměrů a mužských postojů chce zvracet, to říkám přímo.

      Smazat
    7. jako ve spoustě věcí máš pravdu, ale stejně bych to prostě neviděla tak jednostranně.
      například klesající porodnost je takové pěkné zaklínadlo, které tedy úplně neplatí. od roku 1999 porodnost spíš stoupá (měřeno jednoduchým počtem narozených dětí), s tím že vrchol byl v letech 2008 - 2010, což je přesně moje věková skupina a ty silné ročníky jsou poznat, takže soudím podle toho. a teď už tedy porodnost opět mírně klesá, ale pořád je vyšší než v devadesátých. a možná v Praze je to zase jiné, tam jsou asi jedináčci normální, ale já snad ve svém okolí nemám nikoho, kdo by měl pouze jedno dítě. výjimkou nejsou ani třeba tři děti v rodině.

      k výši platu. opět můžu soudit jenom podle vlastní zkušenosti. ano řekla jsem si méně než mužský kolega a při nástupu jsem i méně dostala. (docela o dost) pokud jsem si ale řekla o přidání, tak jsem dostala. a ano muž je chápán jako živitel rodiny, a tak většinou dostává vyšší plat. šéfů je určitě víc než šéfek. ale zase. je to chyba systému nebo je to důsledek toho, kdo chce šéfa dělat? na rovinu můžu říct, že já bych třeba šéfování odmítla. mnohem víc mi záleží na tom, jak a kde trávím čas, než na nějakém kariérním postupu. třeba před vánoci jsem fakt hodně pracovala a měla dobrý plat, ale bylo mi to až líto, že nemůžu raději trávit čas s dětmi. takže jsem zpátky na svém minimálním platu, co mě uživí, a jsem spokojená. ale chudá a příjmem se mužům určitě nevyrovnám. to není chyba systému, to je chyba moje.

      jinak asi ženy možná stojí o víc. a ta, která o to fakt stojí, si to vybojuje. myslím si. ale podle mě jí to bude prostě stát tolik osobních ústupků, že možná to za to prostě nestojí. horší než systém mi přijde to, co zmiňuješ. ten stereotyp, že žena se stará o domácnost a muž vydělává. ona to totiž není výhra pro ženy, ale často ani pro muže.

      jako těžko tohle nějak hodnotit z většího měřítka, takže ti můžu říct jenom moji zkušenost. a můj život byl jen o maličko horší než mužský kdysi dávno, když jsem neměla děti (a byla jsem nezadaná). takže jsem se třeba musela víc snažit, ale v podstatě nebyl rozdíl a jsem ochotná i přiznat nějakou tu rovnoprávnost. s dětma se ty rozdíly mezi ženou a mužem výrazně zvětšují a rovnoprávnost není. ale z mého pohledu si nejsem jistá, že to je jenom chyba systému. protože alespoň z části to je chyba jenom moje, že nejsem ochotná se vzdávat kvalitně stráveného času s dětmi za větší plat. + tedy navíc mě občas někdo odsoudí, že dávám přednost kariéře před 100% stráveným časem s dětmi. to mi asi vadí nejvíc na té české "rovnoprávnosti".

      Smazat
    8. Myslím, že se v zásadě shodneme. Jako bezdětná bych taky (v ČR) dala ruku do ohně za to, že si v konkurenci s muži vybojuju svoje, že mám stejné možnosti. Jako dětná bych na tom v ČR byla o mnohem hůř - nejen vinou systému, ale minimálně stejnou měrou i vinou stereotypů.

      Takhle s geografickým odstupem (a s možností srovnání) přiznám na rovinu, že moje volba (ztotožňuju se do určité míry s Tebou, ale nechci psát o Tobě) upřednostnit děti před šéfským postem, případně zkrátit svou pracovní dobu, pochází právě z těch stereotypů. Není to moje vina! Do jaké míry má člověk skutečnou možnost vlastní volby, když je odmalička vychováván k určitým hodnotám jen proto, že se narodil jako žena? Jak se společnost staví k opaku, když člověk vybočí? Odsudky, izolace atp. Proč nemá stejné priority jako Ty otec dětí? Protože si to vybral? Určitě, ale taky asi byl nějak vychován, někým ovlivněn.

      Já to vidím jednoznačně. Chyba je v patriarchátu. Máš naprostou pravdu, že současný systém není výhrou ani pro muže (ale časteji je to prohra pro ženy). Určitě existují muži, kteří by rádi byli doma s dětmi, ale nemůžou, protože systém (patriarchát) si neváží "ženské" práce např. zdravotní sestry natolik, aby ona sama mohla uživit rodinu, zatímco muž je s dětmi doma. Nebo ty typické atributy pravého "mužství" - muž nesmí ukázat slabost, musí být rozhodný, zásadový, neukazovat city atp. Přitom tohle všechno jsou vlastnosti, které rozhodně nejsou ku prospěchu v partnerství, kde je zapotřebí se umět domluvit, ustoupit, přiznat chybu, vyjít si vstříc. Nebo fakt, že muži se při rozvodu o své děti buď nezajímají, nebo je dostanou na víkendy. To je přesně důsledek patriarchátu a zkostnatělých stereotypů, že muž je živitelka, kdežto žena pečovatelka.
      Jako řeknu Ti, že až mně přijda nabídka šéfovat, chtěla bych do toho jít. Ne proto, že mi záleží víc na penězích a míň na dětech, ani si nepotřebuju něco dokazovat. Ale ráda bych ukázala svým potomkům (hlavně Minicyklistce), že lze být dobrým rodičem (dobrou mámou) a přitom se věnovat i kariéře. Že se nemusím obětovat pro rodinu. Můžu se trochu utěšovat tím, že í šéfové v mém oboru pracují 40,5 hod/týden a že mě moje švédské okolí nebude odsuzovat. Ale už dopředu vím, že se budu rozmýčlet, budu zvažovat pro a proti, budu počítat, budu mít výčitky, až domů budu chodit pozdě. Zatímco na tohle všechno průměrný muž poravděpodobně ani nepomyslí.
      (Neber to prosím tak, že se nějak chci povyšovat nebo se srovnávat - nejsou to moje zásluhy, tyhle podmínky pro mě vybojovaly jiné ženy přede mnou.)

      Viš, já jsem si všimla, že je v ČR častým jevem, že už znevýhodněná skupina obyvytelstva (ať už jsou to ženy s dětmi, postižení, oběti trestného činu atp.) jsou často navíc i obětmi sekundární viktimizace. Prostě je jim ještě připisována vina (anebo si tu vinu často vyčítají sami), že se dostatečně nezabezpečili, že nepředvídali, že si nedávali pozor, že si špatně vybrali. Vyčítají si tohle lidi, kteří nejsou systémem znevýhodněni? No, moc často se s tím nesetkávám. Ti se prostě otřepou a jedou dál.

      S porodností Ti věřím, nemám přesný přehled. Myslíš, že by ženy v Tvém okolí uvažovaly jinak, kdyby měly možnost částečného úvazku a ideálně, kdyby totéž měly i jejich mužské prostějšky?

      Otázka je, jestli je v ČR zájem tuhle nerovnoprávnost změnit. Druhá otázka pak je, jakým způsobem.

      Smazat
    9. * muž je živitel, žena pečovatelka
      * za další překlepy se omlouvám

      Smazat
    10. nojo na management moc nejsem. a taky si myslím, že kladný vzor můžu dát i jinak. ale to už fakt zacházíme to takových odlišností, na kterých možná ani nezáleží. vůbec je to ale zajímavý, že pod vlivem severského sociálního systému tak prosazuješ podobu systému jako to určující. to si pamatuji z dánska, že systém je hodně důležitý, má být nastavený spravedlivě, rovně a systémově, tak si nejsem úplně jistá, jestli to je ve švédsku to samé. to já si totiž spíš myslím, že každý to má takové, jaké si to udělá. v práci i doma. a pokud chce být žena opravdu rovnoprávná, se vším všudy a vždy, mzdy, pozice v rodině, kariérní postup, děti, tak to v prvé řadě musí chtít ona. systém by to měl umožnit a to je vše. a pokud rovnoprávnost není, tak na vině je jak systém, tak i samotné ženy. v čr bych to odhadla tak 50:50.

      nevím, možná tak před pěti lety jsem na to měla hodně podobný (radikálnější) názor. že by měla být systémově zajištěna rovnoprávnost a docela mě to trápilo, že není. stejně tak i stereotypy, že kariéra, nebo starat se o děti. a tak si žiju tak jako dost nestereotypně, ale v podstatě spokojeně. občas mě zamrzí ty nerovnoprávnostní postoje okolí, ale moje děti už jsou vlastně dost velké na to, aby to už nebylo téma... takže se tak pomalu vracím do oblastí, kde nějaká ta zhruba rovnoprávnost existuje. no a většina kamarádek, co znám, je na mateřské spokojená. a ty co nebyly, tak si našly velmi rychle práci, tedy s tím, že děti většinou hlídá babička nebo jiný příbuzný. nojo, ta podpora polovičních úvazků prostě není.

      Smazat
    11. Co myslíš tím "na management moc nejsem. a taky si myslím, že kladný vzor můžu dát i jinak"?

      Jinak ad systém jako určující prvek: Asi se to ztratilo mezi řádky, ale stejně důležitý jako systém jsou pro mě i stereotypy (které považuju za součást systému) a samozřejmě i (hlavně, vysvětelní vzápetí) vůle jednotlivce něco změnit. Sama píšu, že za svoje možnosti, které mám, vděčím ženám, které je vybojovaly přede mnou. Co nezaznělo (možná proto, že jsme se bavily spíš v teoretické rovině a na příkladech ostatních): Sama se aktivně snažím, abych i jiným ženám vytvořila ještě lepší podmínky. Což většinou znamená jít proti proudu, proti zaběhnutým sterotypům. S rizikem, že nesu kůži na trh, že se názorové odlišnosti podepíšou na některých vztazích. Kdybych žila v ČR a žila, jak žiju tady, platila bych za extrém, slepici, podivínku, tu, která nenávidí muže. A samozřejmě, nejhorší myslitelná urážka - za feministku (nejlíp ošklivou, nečesanou, s chlupatým podpažím a nohama atp.)

      Výš jsem psala, že jsem i nejsem překvapená, že české ženy o víc, než mají, nestojí (jako reakce na Tvoje slova). Naprosto chápu, proč nevyžadují víc, a zároveň se musím divit, že se raději spokojí se současným stavem věcí. Nevím, jestli bych se pod vliven silnějších stereotypů chovala stejně, ale raději vzít tu šéfskou pozici, zkusit si prosadit částečný úvazek, říkat si o víc než míň, než být přehnaně skromná, potvrzovat zaběhnutý "fakt", že nelze slkoubit kariéru a rodinu atd. Ovšem to se lehko řekne - píšu z pozice, kde už mi jiné ženy a nyní systém tohle umožňují, takže vím, že je to možné.

      Já rozhodně (už) nejsem liberál. To, že každý může dosáhnout, čeho chce, a jak si to, každý udělá, takové to má, jsem si myslela do té doby, než se mi narodila Minicyklistka (a to prosím žiju v prostředí, kde ženy s dětmi mají úplně jiné postavení, než jak je tomu v ČR). Jsem teď na několik let mnohem závislejší na systému (ne na svém protějšku či babičkách, jak je to často v ČR), a byla by drzost tvrdit opak. Až moje děti nastoupí do školy, pak asi opět budu liberálnější. Nevím, možná opět nabudu iluze, že každý dosáhne, čeho chce. Jestli budu stejně aktivní v tom, co dělám teď, totiž snažit se vyvrátit aspoň některé stereotypy, to ukáže čas.

      Smazat
    12. Opravila bych: Sama se aktivně snažím, abych i jiným ženám a mužům vytvořila ještě lepší podmínky.

      Smazat
    13. jo stereotypy jsou mrchy. no a já jsem liberál strašný. navíc jakýkoliv systém mi přijde, že není nikdy vhodný pro všechny. a konkrétně ty severské systémy mi přijdou, že dělají z jednotlivců slabochy a navíc oslabují rodinné vazby. nebo alespoň ten dánský jo, možná je švédský jiný.

      no a management prostě nikdy není už jenom o dobré práci. je o dobré práci, kterou dělají jiní, zatímco úkolem šéfa je tak nějak ošéfovat ty lidské zdroje. tak jako příklad můžeš dávat jakkoliv, ne jenom úspěchy v práci. a prací myslím zaměstnanecký poměr. vzdělání, jednání s lidmi, vlastní podnikání, celkově trávení dne a jednání s lidmi a rozhovorem s dětmi... a ono je sice pěkné, že žena řekne na šéfování ano, ale znám tedy mnohem víc mužů, kteří si šéfování stanovují jako životní cíl a tlačí se kamkoliv to jde.

      Smazat
    14. Samozřejmě že žádný systém není vhodný pro všechny, od toho je tu možnost volby, aby si člověk ten svůj mohl vybrat (a taky svou volbu přijmout se všemi důsledky).

      Co myslíš tim, že severské systémy dělají z jednotlivců slabochy? Jako lidsky, morálně, berou jim možnost vlastní volby nebo jak? Ještě mě napadlo, jak dlouho že jsi to žila v Dánsku?

      Vidíš, já myslela, že Tvoje odmítnutí pozice šéfa vyplynula z toho, že upřednostňuješ děti. Jestli je to kvůli tomu, že Tě management neláká, tak to už je myslím jiná věc (a otázka je, jestli by Tě lákalo, kdybys byla výchovávaná jako kluk - naznačuješ to tím "znám tedy mnohem víc mužů, kteří si šéfování stanovují jako životní cíl a tlačí se kamkoliv to jde"). Já osobně šéfování beru jako pokračování svého profesionálního i lidského rozvoje. Bezpochyby je však rozdíl ve švédské a české firemní kultuře, nárocích na nadřízené atd., takže se pravděpodobně zase bavíme o dvou různých věcech.

      Jinak taky si myslím, že žena může svým dětem kladný příklad dávat jakkoli a bourat stereotypy taktéž. Otázka však je, kolik žen v ČR to opravdu dělá nebo spíš nedělá (pod tlakem okolí, systému, stereotypů). Pokud však české ženy chtějí vydělávat zhruba tolik, co muži (o čemž jsme se myslím bavily od začátku), a ne o pětinu míň, tak prostě budou muset bourat stereotypy převážně v pracovní oblasti - přijímat víc zodpovědnosti v zaměstnání, vyjednávat vyšší plat atp. Což v českých poměrech znamená míň času strávený s dětmi a odsudky od okolí. Dokud ženy s tímhle nezačnou, budou pořád tam, kde jsou, protože muži ženám těžko budou vycházet vstříc (v jejich světě to znamená omezovat se na úkor žen a to většina mužů dobrovolně nikdy neudělá). No jako je to těžký, ale jinak to asi nepůjde.

      Smazat
    15. asi dva roky, ale tedy přerušovaně. no asi jsem nikdy jinde neviděla tolik "ztroskotalých" existencí, které se spoléhají na to, že stát pomůže. vůbec to asi nesouvisí s rovnoprávností, ale poslouchat, jak zdraví jedinci nepůjdou do práce, protože se uživí z dávek a chtějí si dát delší dovolenou a přemýšlet co se životem... navíc ta dánská systémem tlačená rovnoprávnost vede k tomu, že holky jsou opravdu rovnoprávné. ale tak jako hrubě, takže se jich kluci bojí.

      no a jinak mě vlastně tak trošku vychovávali jako kluka. nijak extrémně, ale určité prvky tam byly. ovšem vzhledem k tomu, že výchova má na osobnost jedince většinou vliv maximálně pár desítek procent, tak si stejně myslím, že zrovna konkrétně tento přístup k šéfovským pozicím je dán alespoň částečně biologicky. jako jo, je víc šéfů než šéfových, ale důsledek (ne)rovnoprávnosti je to jen částečně. může za to i biologie a stejně jako i přístup žen k tomu, že chtějí být doma s dětmi. a nemyslím si vlastně, že tohle je špatně. to, že je málo šéfových, mě příliš ani netrápí a nevnímám to úplně jako projev nerovnoprávnosti. jsou horší věci a stereotypy.

      Smazat
    16. Ale, a čehopak se dánští muži ze strany žen bojí? Fyzického násilí, znásilnění, smrti?

      Vidíš, mě taky vychováli spíš jako kluka, takže bych klidně mohla oponovat opakem - že jak k tobě přistupuje okolí, takové osobnostní rysy dostanou navrch. Ovšem my se tu od začátku bavíme o sociálních rolích (matka, otec, dítě, šéf, šéfová), a ty se člověk učí, jimi se stává. Stejně jako si osvojuje předsudky ohledně žen a mužů. Sociální role nejsou kódované geneticky. Osobnostní předpoklady k nim, to je druhá věc - a i tady mám potíž pochopit, proč by se geny k šéfování dědily jen na mužské potomky.

      Rozhodně si nemyslím, že k šéfování je potřebný penis. A dokonce bych ani neřekla, že vagína mi někdy byla překážkou při řízení auta, vyměňování řetězu na kole, instalování sofwaru do PC nebo sekání dřeva (jiné "typicky mužské" činnosti). Dokonce jsem ani nezpozorovala, že díky vagíně jsem lepší v umývání nádobí nebo ve vysávání než muži v mém okolí. To jsi rozhodně menší liberál než já, pokud takovou váhu vidíš v biologii.

      Že ženy chtějí být doma s dětmi? No, se nedivím - vždyť jsou k tomu odmalička vedeny. Tady máš gumové miminko a kočárek na hraní, tady sporáček, pojď, uvaříme oběd, tvůj táta a bráška mezitím půjdou umýt auto. A tak dál.

      Já si nemyslím, že je špatně, pokud žena upřednostní děti před kariérou. Špatně je, proč takhle neuvažuje otec dětí, proč automaticky volí kariéru, když je mu nabídnut post, který obnáší sice víc peněz, ale miň času s rodinou.

      Ad jestli severské systémy dělají z lidí slabochy a že oslabují rodinné vazby...

      O dánském systému nevím nic, ale říct můžu jedno: švédský systém neoslabuje rodinné vazby, nýbrž oslabuje vzájemnou ekonomickou závislost na členech v produktivním věku. Ženy nejsou závislé na mužích, muži nejsou závislí na ženách, staří nejsou závislí na mladých, čerství dospělí nejsou závislí na svých rodičích. Aby ve Švédsku bydlelo s rodiči 30 % lidí ve věku nad třicet let, jak je tomu v ČR? Nemyslitelné. Aby žena v produktivním věku chodila do práce, starala se o děti a zároveň o své/manželovy rodiče? Ne, sendvičová generace je spojení, které tu nikomu nic neřekne. Stejně tak není švédská žena nucena zůstávat v destruktivním vztahu kvůli financím, a průměrný švédský muž svoje děti vídá každý druhý týden (ne o víkendech nebo vůbec jako český muž), přičemž rodiče jsou schopni spolu normálně komunikovat.

      Jestli někdo vnímá jako utužování rodinných vztahů, pokud je žena existenciálně závislá na muži, staří na svých dětech, studenti na rodičích, tak samozřejmě jo.

      No a k těm slabochům... Jako já nevím, v jakém okruhu lidí ses pohybovala. Já jsem za těch x let tady poznala různé skupiny lidí, od alkoholiků přes vzdělané penzisty, lidi s maximálně ukončenou ZŠ, akademiky. Navíc díky práci se setkávám s opravdu různorodou směskou lidí. Slaboši se najdou všude. Ale jestli jsem si něčeho všimla, tak není vinou systému, ale vinou rodičů. Curling nebo naprostá autoritativní výchova, nebo naopak rodiče, kteří už jaksi v systému jedou a děcka to prostě vezmou za své. Nevím, jak je to v Dánsku, ale ve Švédsku nejde sedět doma a pobírat dávky zároveň.




      Smazat
    17. tak ani já si nemyslím, že k šéfování je nutný penis. myslela jsem, že se nebavíme jenom o sociálních rolích. že se bavíme o systému. dejme tomu 1/2 co zařizuje stát a tohle je v čr docela bída. a 1/2 stereotypy, které taky nic moc. sociální role jsou důležité to jo, ale nemyslím si, že by byly až tak důležité, tedy pro mladou generaci, dejme tomu 20 - 30. ty už mají tolik různých vlivů a informačních možností, že mnohem víc mi přijde vliv třeba biologie, ne genů, ale biologického a hormonálního nastavení. to vůbec neznamená, že ženy jsou kvůli biologii horší jako šéfové. spíš prostě jsou jiné.

      jinak si myslím, že pokud budou ženy budou používat fráze jako "chci dokázat, že zvládnu kariéru i děti". nebo "děkuji svému muži za pomoc s dětmi". nebo "jsem vděčná, že mi pomáhá s dětmi". tak prostě nikdy rovnoprávné opravdu nebudou. protože tohle nikdy žádný muž neřekl. alespoň jsem to nikdy neslyšela.

      no a dánský systém mám taky prozkoumaný z hlediska dost různorodého. staří mladí. chudí bohatí. maturita profesor. jen tedy neznám moc lidí z kodaně, tam to bude asi dost jiné. no a často jsou to slaboši, co si raději nechávají vyplácet dávky než pracovat. dánský systém to umožňuje. jako určitě tam jsou nějaké podmínky, ale je možné si dojít za doktorem, který potvrdí, že prostě práce je na tebe zrovna moc, že potřebuješ pauzu a že nestíháš.

      no a jinak finanční samostatnost je fajn, to je jasné. ale proč potom tolik starých lidí umírá samotných. děti se stěhují od rodičů v šestnácti. přibývá singl domácnosti. lidi nepotřebují nikoho, aby se o ně starat, protože se o ně postará stát. a třeba v tom vztahu k rodičům mi to přijde trošku smutné.

      Smazat
    18. No jo, když Ty evidentně vidíš systém, stereotypy a sociální role jako na sobě nezávislé (nebo málo závislé) prvky. Ve skutečnosti jsou však propojeny a odrážejí sebe navzájem. Já systémem myslím hlavně patriarchát. Je jedno, o jaký ekonomický či politický systém jde (liberalismus, socialismus, kapitalismus atp.), patriarchát je jejich společným jmenovatelem, a bílý muž v produktivním věku jeho tvořitelem a symbolem. Jsou to mužské vlastnosti, které jsou ceněny. Jsou to normy a zákony, které tvoří muži, které jsou považovány za jediné akceptovatelné, a ostatní mimo tyhle normy je označováno za iracionální, zbloudilé, nenormální či nemorální. Hezky to zrcadlíš sama svými slovy: "ženy jsou spíš prostě jiní šéfové" (protože normou je muž, žena je... ehm, jiná). Nebo že sis zvolila děti a ne práci (a peníze) a tudíž je Tvoje chyba, že jsi hůř finančně ohodnocená. Protože v patriarchátu se hodnotí nasazení, ostré lokty, práce, peníze. Děti a starost o ně je podřadná práce nehodná finančního ohodnocení (a proto ji vykonávají ženy). Patriarchát.

      V patriarchátu jsou ženy viněny z toho, že vydělávají míň, protože upřednotňují děti. Nesou vinu v případě znásilnění, protože si o to "samy říkaly" svým chováním a oblečením. V patriarchátu nikdy není viníkem muž, stojí-li proti ženě. A je celkem typické, jak píšeš, že ženy si můžou samy za to, že nejsou rovnoprávné. Opravdu si myslíš, že ženy někdy v patriarchátu můžou být rovnoprávné s muži?

      Můj názor je, že to muži mají tak nízko nastavené standardy v neplaceném čase (jako je péče o děti či o domácnost), že jakákoli pravidelná (byť minimální) pomoc v domácnosti se cení málem zlatem. Ty vidíš chybu hlavně v ženách (a proto jsem výš mluvila o sekundární viktimizaci) - já ji vidím v patriarchálním systému. Kde žena rozhdoně nemá stejnou startovní pozici jako muž a taky má mnohem klikatější dráhu před sebou. Než muž. Pořád je to totiž muž, se kterým je žena nucena se měřit, aby mohla dosáhnout aspoň podobného finančního ohodnocení (než se jí narodí děti, pak už je to v háji úplně, aspoň tedy v ČR).

      Proč tolik starých lidí umírá samotných? Proč se děti stěhují od rodičů v šestnácti? Tak teda nevím, o jaké zemi a jakých lidech teď mluvíš. Ve Švédsku si staří lidé většinou platí pečovatelskou službu a sami většinou neumírají - pokud mají děti. Protože i když se děti odstěhovaly za prací/za protějškem/za studiem, s rodiči udržují kontakt (za předpokladu, že spolu normálně lidsky vycházejí) a málokdy je nechají živořit či dokonce umřít bez pomoci. Ne, lidi nepotřebují někoho, aby se o ně staral (tím "někým" je samozřejmě implicitně někdo ženského pohlaví), protože finančně se o ně postará stát. Lidi ve Švédsku drří pohromadě soudržnost vytvořená nikoli finanční závislostí, ale tím, jaká pouta si k sobě vytvořili v dětství a dospívání. Mně to přijde mnohem fér - lidi si víc uvědomují, že se k sobě nemůžou chovat jak sv*ně, protože i když mají peníze, nemusejí mít automaticky vazbu s rodinou. Přijde Ti lepší, když je v ČR starý člověk nucen žít se svým potomkem, protože nemá dostatečný vysoký důchod na vlastní bydlení a zaplacení všech výdajů okolo? Nemluvě o tom, že ne vždy se potomek chce starat o svého nemohoucího rodiče, protože má práci, rodinu, nedejbože partnera/-ku, který toho starého nemůže vystát.

      Já tu neadoruju Švédsko, jen jsem mnohem radši, že žiju tady, kde sice je patriarchát+stereotypy, ale v mnohem menším měřítku než v ČR. A že nemusím volit buď rodinu, nebo kariéru, protože můžu mít oboje. Aniž bych se kvůli tomu nutně musela chovat jako muž.

      Smazat
    19. když mi zase přijde, že v tom nevidíš jednotlivce. musím říct, že jsem si mnohem více připadala utlačovaná (jakože nerovnoprávná) díky svému dánskému partnerovi než díky českému systému. ano v dánsku bych to měla lepší díky jejich systému, na druhou stranu ten jejich rovnoprávný systém vychoval někoho, kdo se rovnoprávně ve vztahu nechoval. a ano, myslím si, že ženy můžou být v patriarchátu rovnocenné, ale musí se o to snažit činy a ne slovy. český systém není dobrý jasně, ale až tak černě bych to neviděla. já v současné době vydělávám stejně jako můj mužský protějšek.

      Smazat
    20. Tak bavíme se od začátku o systému, ne o jedincích. Jestli jsi měla smůlu na špatného partnera, nevidím v tom chybu systému, ale především rodičovské výchovy (pokud tedy partner nebyl vychováván systémem a neprošel pěstounskou péčí nebo jinými ústavy).
      Pokud vyděláváš stejně jako Tvůj mužský protějšek, fajn. Ale asi nevyděláváš stejně, jako Tvůj mužský kolega v práci, že? A Tvůj protějšek pravděpodobně vydělává víc, než jeho kolegyně ženy. Takže rovnováha tu jaksi není.
      Pokud si myslíš, že ženy můžou být v patrirchátu rovnocenné (já si to nemyslím), tak mi přijde škoda, že podléháš patriarchálním stereotypům a k rovnocennosti nepřispíváš.

      Smazat
    21. tak já nemám mužského protějška. jestli tedy myslíš jako partnera. a ano vydělávám stejně jako můj kolega v práci. asi jsem špatně použila slovo protějšek. mi je zase líto, že nevidíš systém jako soubor jednotlivců. často je totiž svobodná volba ženy starat se o děti. jako ten systém, tedy podpora rodin s dětmi a rovnoprávné postavení, je určitě lepší na severu. česká podpora rodin s dětmi je dost ubohá. a toto by se mělo změnit. pak je tady druhá část toho systému a to jsou stereotypy patriarchiátu, o kterých mluvíš. a se kterými ale musí udělat něco samy ženy. já ty stereotypy překročila... musela jsem, jinak bych nás jako matka samoživitelka neuživila. takže střídavá péče, pracuji klidně 60 hodin týdně. to ale nic nemění na tom, že většinou jsou to ženy, které mě za to odsuzují. a to mi přijde jako nejhorší. nemůže za to patriarchát. můžou za to ženy, které jsou ve svém životě třeba normálně rovnoprávné, budují si kariéru a co já vím... a hlasitě deklarují, jak oni chtějí budovat rovnoprávnost a dokázat, že zvládnou kariéru a děti. ale slova nejsou činy. takže stejně mají výhrady proti střídavé péči. takže jo, stále si myslím, že za toto nerovnoprávné postavení si můžou ženy z velké části samy.

      Smazat
    22. Tak to se omlouvám, špatně jsem pochopila Těbou mýšlený obsah slova "protějšek".
      Já systém vidím jako výsledek rozhodování většiny (protože lidi zhusta táhnou za většinou, aniž by zpochybňovali to, co většina reprezentuje). Prostě systém (jak politický, tak ekonomicky, morální atp.) je prostě utvářen tím, co za vhodné zvolí většina. Pod pojmem "jednotlivci" si představuju lidi, kteří se systému vymykají - buď nad nebo pod většinou odsouhlaseným normálem. No a tihleti jednotlivci mají samozřejmě v systému smůlu, nezapadají - třeba jako Ty. Musejí jít svou vlastní cestou.

      Patriarchální stereotypy... Tak já si myslím, že za to odsuzování žen (ženami) může patriarchát. Schválně - kdyby byla společnost/systém vystavěna na hodnotách, které jsou důležité pro ženy, myslíš, že by Tě ženy pořád odsuzovaly? Já myslím, že ne, protože by necítily potřebu řešit životy jiných žen, když se samy můžou rozhodovat, jak chtějí, a systém (který si vystavěly), jim v případě jakékoli volby půjde na ruku. takhle to totiž v patriarchátu dnes mají muži. Ať už udělají téměř cokoli, vždycky z toho nějak vyklouznou, společnost (jiní muži) je málokdy exkludují. Je snad nějaký muž pomlouván, haněn, vysmíván, opovrhován jinými muži, když pracuje 60 hodin týdně a děti má ve střídavce? Ne, je to kabrňák, zvládá práci i děti. Kdežto na ženu se furt kouká jako na pečovatelku (patriarchální stereotyp jak ze strany mužů, tak žen), takže 60 hodin práce týdně a děti ve střídavce dokazují, že... No, nic pozitivního (v českém kontextu tedy, ve Švédsku to nic pobuřujícího není).

      Docela by mě zajímalo (upřímně), jak by ženy měly tyhlety stereotypy měnit. Ve Švédsku se to podařilo, i když velká část pořád zůstává.

      Smazat
    23. no to je právě to, v čem se neshodneme. a chápu, proč nevidíš, jak systém změnit. protože žádná revoluční změna neexistuje. změna systému, stereotypů, přijde až s evolucí jednotlivců. a vlastně mi přijde, že Tvůj postoj, že já jsem jednotlivec, který se vymyká systému, v podstatě k té nerovnoprávnosti přispívá. stejně jako jsou ženy, které mě za to odsuzují. protože jsou to ženy, které samy sebe dělí do skupiny "mám kariéru i dítě" nebo "jsem doma s dětmi". navzájem se většinou tyto skupiny odsuzují, alespoň částečně, a tím v podstatě přispívají k nerovnosti. muži tohle vůbec neřeší, prostě: máš dítě? aha zajímavé. a chodíš do práce? tak pojďme pracovat. a to je tak všechno. přitom pokud budeme považovat ženy, které mají děti a pracují jako muži, za výjimky, které budeme buďto adorovat nebo odsuzovat, tak rovnoprávnost nebude. vlastně mi přijde až vtipný, že si mě v posledních příspěvcích označila, jak za pipinku, co je spokojená v patriarchátu, tak i za tu výjimku, co žije mimo systém.

      přijde mi i trošku mimo dávat rovnítko mezi "jsem doma s dětmi" = "jsem závislá na muži" = "muž chodí do práce" = "o dítě a domácnost se muž nestará". pokud chce dobrovolně žena zůstat doma, tak opravdu nechápu, proč ji za toto feministky odsuzují. stejně tak nechápu, proč ženy v domácnosti odsuzují pracující ženy s dětmi. navíc v poslední době stále přibývá případů, kdy ženy na mateřské rozjely třeba úspěšné podnikání. což ve Švédsku třeba vůbec není, co si tak pamatuji, tam poměr podnikatelů k zaměstnaným je 3x větší v ČR oproti severským zemím. taky přibývá případů, kdy podnikání rozjede muž, aby mohl trávit více času doma (home office). to už jako odbočuji, ale chci tím říct, že přesně toto je cesta, jak se ten systém stereotypů mění. a překážky do této změny bohužel většinou přináší samy ženy.

      Smazat
    24. Ale to se pleteš, systém lze změnit. Daří se to ve Švédsku, a protože to není tak dávno (90. léta), je to poměrně dobře zdokumentované a trend trvá.

      Ano, já jsem jednotlivec, který se vymyká. Sterotypům minimálně, a to způsobem, který spěje k rovnosti (i za cenu osobních ústupků). Nevím jistě, jestli se vymykám systému, protože ten je nastaven na jakous takous rovnost. Čili, příspívám k nerovnosti, pokud bořím patriarchální stereotypy? Tak to rozhodně ne. Přispívám tak akorát k nepohodlí, které mi dávají najevo muži a ženy, kteří patriarchát berou jako teplé známé hnízdečko. Jak sama píšeš, systém by měl zajišťovat polovinu, ženy by se měly snažit o tu druhou. Nuž, kdyby Ti systém zajistil, abys nemusela pracovat 60 hodin týdně, abys uživila rodinu, měla bys možnost zbořit patriarchální stereotyp a přijmout šéfskou roli. Ovšem tuhle možnost nemáš, a zvolila sis rodinu. Já tě za to neodsuzuju (a psala jsem to i výš), protože jsem si vědoma toho, že český systém ženám nedává stejné možnosti jako mužům. Jestli Ti vadí, že já můžu mít obojí, tak jsem Tě nahoře ujistila, že to není moje zásluha, ale zásluha žen, které tenhle boj (které české ženy teprv čeká, pokud tedy budou chtít něco změnit) musely vybojovat přede mnou.

      Jestli máš pocit, že ženy dělím do skupiny "mám kariéru a dítě" a "jsem doma s dětmi" a odsuzuju druhou skupinu, tak jsi nepochopila moje předchozí příspěvky. Já druhou skupinu neodsuzuju, nýbrž konstatuju. Konstatuju fakt, že každá žena, která se v patriarchátu rozhodne "jít za hlasem svého srdce" a zůstat s dětmi doma víc, než dělá její partner (a je statisticky vcelku jedno - i když samozřejmě subjektivně ve vztahu ne, jestli partner doma dělá domácí práce, protože to se nepodepisuje na už rozdílném profesním a ekonomickém vývoji žena-muž), nebo upřednotňuje děti před čímkoli jiným, prostě přispívá k udržování patriarchálních stereotypů, že žena patří k dítěti, případně že kariéru a děti nelze skloubit. Jestli Ti to připadá jako odsuzování, tak pardon. Je to prostě fakt. A sama píšeš, že ženy by se měly snažit, aby stereotypy bořily samy. Což bohužel v patriarchátu nepůjde za cenu osobního nepohodlí a špatného svědomí (např. že šidím děti). I to píšu výš, to je prostě výchozí situace i stav žen v patriarchátu. Ženy tohleto budou muset dělat, dokud nebudou mít stejný politický vliv a možnost rozhodovat o trendech v pracovní a sociální politice. Takže je mi líto, ale pokud muž bude především živitel a žena pečovatelka věnující se dítěti, ke změnám ve společnosti a rovnosti nepřispívá. Nebo máš pocit, že ano?

      Proč Tě muži neodsuzují? A proč by proboha měli? Pro ně jako jednotlivec s dětmi na střídavce a žena, co nepřijala vyšší pozici, nepředstavuješ žádnou hrozbu, že boříš jakýkoli systém. Jo kdybyste v ČR byly jako ženy skupina, která se rozhodne něco vyžadovat, to by vaše rozhovory vypadaly jinak (nemluvě o rozhovorech mezi muži za Tvými zády). Že Tě odsuzují ženy? Vždyť jsem to psala, nějak si musejí nahnat sebevědomí, že jsou lepší (matky). A jestli máš pocit, že Tě odsuzují feministky... Tak bych Tě chtěla ujistit, že většina feministek je matkami (protože až s dítětem přijdou ty razantní systémové a stereotypní nerovnosti), takže pro Tebe mají lidské pochopení, a mají i pochopení, že Tě omezuje systém. Ovšem dobrovolná volba "děti a rodinný život" prostě maří úsilí těch, které chtějí dosáhnout změn ve společnosti (pro všechny ženy, jen tak mimochodem).

      Pokud české ženy podnikají zd domu, fajn. Ve Švédsku je zas mnohem větší podíl podnikatelů v důchodovém věku - chci tím říct, že výchozí podmínky pro rovnost v tom kterém státu jsou rozdílné, a prostředky k jejich dosažení taky. Ovšem jedno mají společné - pokud změny nepřijdou shora (což znamená větší procento žen v politice), bude cesta k rovnoprávnosti mnohem delší a bude opět hlavně za podmínek, které diktují muži.

      Závěrem bych Tě chtěla poprosit, abys mi do úst nevkládala hodnotící výrazy jako "pipinka". Nikde v textech jsem ho nepoužila a ani to nehodlám dělat.

      Smazat
    25. pipinka jsi neřekla, mi to tak jen vyznělo, to se omlouvám za špatnou interpretaci. přiznám se, že teď jsem dost zmatená a trošku už asi nechápu hlavní body. ten nejhlavnější je tedy asi ten, že by měly ženy za svoji rovnoprávnost "bojovat" samy, vstoupit do politiky a omezit své osobní pohodlí. no a to je to, co jsem říkala na začátku. nebo ne? ženy si za případné nerovnoprávné postavení v ČR můžou prostě částečně samy a dělají to z důvodů různých, které podle všeho nepřijímáš (ale možná se v tom pletu, jak říkám, jsem teď fakt zmatená), ale já pro ně mám částečné pochopení. taky asi nevím, jak a kde si vzala, že jsem odmítla vedoucí pozici a že se mě muži nebojí? a taky jsem se trošku ztratila v tom, kdo je tedy v tom systému. já tedy asi ne. a ty jen napůl ale v jiném? a kdo je tedy ten jednotlivec? doufám, že jsem jednotlivec, protože jestli ne, tak jsem na tom fakt špatně.

      Smazat
    26. S tou ”pipinkou” v pohode, mne jsou proste jen tyhlety vyrazy cizi. Nerada pouzivam tahle a podobna hanliva slova na adresu zen, jejich pouzivanim se jen stvrzuji ty patriarchalni stereotypy.
      Jo, pristoupila jsem na Tvou argumentaci, protoze se porad tocime v kruhu. Ty si myslis, ze zeny by se o rovnopravnost mely snazit predevsim samy, ja s tim nesouhlasim, a vysvetlila jsem proc. Ty si myslis, ze zeny v patriarchatu muzou byt rovnopravne, ja ne, a vysvetlila jsem proc. Myslim, ze jsem i dostatecne vysvetlila, v cem vidim vyhody svedskeho systemu a hlavne PROC ten system funguje, jak funguje. Proc to, co rikas, v CR nefunguje a nebude fungovat, je evidentni z dosavadniho vyvoje rovnopravnosti v CR, a resenim neni podnikani zen materske. O rovnopravnosti se v CR jenom mluvi, ale 90 % z tech, kteri neco chteji resit, resi zeny, vcetne Tebe. Coz je uprimne trochu mimo, tahle cesta nikam nepovede.
      Ohledne te vedouci pozice – cetla jsem jeste jednou a omlouvam se. Pokud jsem to napodruhe pochopila spravne, nechtela jsi pracovat vic kvuli detem a mas tedy minimalni plat.
      Ad ze se Te muzi neboji… Ja jsem chtela kulantne napsat, ze muze nezajimas, a zvolila jsem asi nestastne slova, ze v Tobe nevidi hrozbu. Obecne ano, muzi se zen neboji (proto jsem reagovala na to, jak jsi psala, ze danske zeny jsou rovnopravne hrubym zpusobem a ze se jich muzi boji. Muzi se boji akorat toho, ze je zena zesmesni/ztrapni, nebo maximalne zmen, ktere predstavuje, rozhodne se jich neboji stejnym zpusobem, jako se zeny boji muzu). Ty – hadam podle toho, co a jak pises – pro ceske muze nepredstavujes ani jedno. Jestli mam byt brutalne uprimna (a neberu Ti, pokud mas jinaci nazor), tak muze vubec nezajimas, proto Tvuj soukromy zivot neresi. Hrajes podle jejich pravidel v jejich (patriarchalnim) systemu, proto Te neresi vic nez ciste obchodne. Neberu Ti, pokud je Tvuj nazor jiny. Muzskych kolektivu jsem si prosla dost, abych vedela, ze loajalita mezi muzi navzajem je pro muze nej. A ze loajalita k zene je vzdy pouze docasna. Dusledek toho (krome jineho) je, ze zijeme v patriarchatu s dvojim metrem pro muze a zeny, a ne ve spolecnosti, kde zeny maji stejna prava jako muzi.

      System v nasem diskuznim kontextu chapu takhle: aby se v systemu mohla odehrat nejaka zmena nebo aby se udrzel status quo, je zapotrebi, aby system podporovala vetsina. Jednotlivec zmeny nezmuze, jakkoli si to myslis, to by musel spolecne s jinymi vedome vytvorit opozici a systematicky pracovat na zmene (coz mne osobne nepripadne, ze delas, ale klidne se muzu plest). Takze jo, jednotlivec samozrejme muze zit v systemu, ale nemusi se mu prizpusobovat. Jakmile se mu prizpusobi (jen nucen se mu prizpusobit), je soucasti stada. Ty na me z toho, jak pises, pusobis, ze jo, mozna mas stridavku (jsi v mensine a predstavujes spis jednotlivce), ale zaroven odmitas lepsi plat kvuli detem (pohnutky nechme stranou), cili stvrzujes patriarchalni stereotypy. Jako jednotlivce Te dle Tve celkove argumentace nevnimam, ale v ceskem kontextu jsi mozna vic hardcore, nevim.

      A jestli ja jsem v systemu? Ano, ziju v tom svedskem, ale neprizpusobuju se mu. Do patriarchatu nezapadam (a proto me dost nevybirave resi i muzi) a spolecne s jinymi jednotlivci pracuju na opozici.

      Smazat
    27. no právě o rovnoprávnosti se jenom mluví, ženy si o tom pokecají, ale v podstatě se podle toho nechovají. a proto je to v ČR takové, jaké to je. snad chápu, jak chápeš systém. systém = většina. + státní regulace a pravidla (tady jsem trošku zmatená, jestli jo). + uspořádání společnosti. a systém se musí změnit. a podle mě změnou v chování jednotlivce/ů. výjimek bude přibývat, dojde k paradigmatické změně a většina se přesune jinam. pro větší rovnoprávnost musí ženy začít samy u sebe. nebo jaké jsou možné změny systému? kvóty? ty se v ČR projevily třeba u Buzkové, co možná byla ministrem, ale hlavně si nechala zmenšit prsa. zákony? teď tady jeden máme o rovnosti platů. i odborníci se shodují v tom, že se to bude těžko dokazovat. lepší rodinná politika? ano ta by měla vliv, ale to si myslím, že jsme se na tom už shodly (ale jsem fakt trošku zmatená, takže možná ne). navíc rodinná politika není v podstatě věc rovnoprávnosti, podporuje hlavně děti a rodinu. a jaké jiné systémové změny, které nevychází z jednotlivce, jsou možné?

      asi mě nepřestane udivovat, jak málo informací komu stačí k vyslovení soudů o čemkoliv. nikdy jsem neřekla, že odmítám lepší plat. odmítám spíš jen pracovat víc, než je mi v danou chvíli příjemné. chci pracovat jen tolik, kolik vyhovuje mně, a peníze pro mě nejsou motivací. takže nejsem součástí klasického systému, jako je stálé zaměstnání nebo pravidelná 40h pracovní doba. a pokud to znamená, že občas budu pracovat za minimální příjem 20h týdně (což je podle tebe asi špatně, protože dávám přednost dětem - a to je v tu chvíli pravda) a jindy budu pracovat 60h týdně (pochopila jsem, že to taky chápeš jako nerovnoprávné), tak pro mě to je fajn, protože dělám přesně to, co chci já a kdy to chci já, bez jakýchkoliv ústupků a navíc to můžu kdykoliv změnit. pořád v tom patriarchální systém a nerovnoprávnost nevidím. no a pokud tebe řeší hlavně muži, tak já vlastně nevím, co to znamená. nikdy jsem v tak vyostřeném konkurenčním odvětví nepracovala, abych musela toto řešit. navíc si nemyslím, že rovnoprávnost ženy se měří tím, jak moc se vymezuje proti mužům. pokud už mám loajalitu s nějakým mužem, tak je většinou dlouhodobá. asi dlouhodobější než u žen. ale tohle je podle mě dost závislé na osobních zkušenostech, možná mám jen štěstí na muže (pracovně). a to jsem tedy na jejich (patriarchální pravidla) nepřistupovala, nemám to totiž zapotřebí.

      Smazat
    28. Ne, neshodneme se. Já napíšu, že situace v ČR je taková, jaká je, kvůli tomu, že 90 % lidí řeší ženy, a Ty zase napíšeš, že chyba je na straně žen, protože ženy si o rovnoprávnosti jenom povídají. To je jak házet hrách na stěnu, jako sorry. Víš, kdy nastane změna paradigmatu a něco se začne dít? Až nerovnoprávnost mezi pohlavími bude vnímána jako celospolečenský problém, nejen problém žen. Až lidi s podobným smýšlením jako Ty přestanou nerovnoprávnost dávat za vinu ženám, a vinit ženy z toho, že jen mluví, a nekonají.
      Změna paradigmatu nastane, až otázku rovnoprávnosti začnou řešit muži. Měla jsem za to, že díky pobytu v Dánsku jsi si vědoma, proč je Skandinávie s rovnoprávností někde úplně jinde než ČR, proto jsem se Tě ptala, jak dlouho jsi tam žila. Spletla jsem se.

      Takže - pro větší rovnoprávnost ženy můžou mluvit, jednat, demonstrovat, skákat po hlavě a stejně se nestane nic zásadního, i když jich bude pár nebo rovnou stovky. Nebo i když se klidně dostanou jako feministická strana do parlamentu. Jenom budou označovány za nány a pipinky nejen muži, ale i ženami, které se budou potřebovat povýšit a ukázat, že ony takové nány rozhodně nejsou. Takže teprv až muži začnou pronikat do "typicky ženských" oblastí jako péče o děti a výchova, školství, zdravotnictví (na úrovni zdrav. a peč. sester) atp. povede to k větší rovnoprávnosti a zvyšování platů v "typicky ženských" oborech. A k bourání stereotypů.
      Podobné to mimochodem bylo třeba s přírodní kosmetikou. Dokud složky a původ řešily hlavně ženy, byly za slepice a biopodivínky. Když z přírodní kosmetiky začali dělat byznys muži, najednou je tu přehršel značek a její status je někde úplně jinde než před pěti lety. A stejně je to s čímkoli, co dřív bylo prudce alternativní a dnes je to standardem. Protože co řekne a dělá muž, má v patriarchátu úplně jinačí váhu, než to, co říká a dělá žena.

      Btw, velice Ti vadí, že Tě odsuzuju, píšeš to snad v každém druhém komentu. Jo, přešla jsem totiž schválně na Tvoji argumentační logiku. Ty viníš ženy z toho, že se dostatečně nesnaží, a když Ti to vytknu já (že podléháš stereotypům), nelíbí se Ti to. Navíc evidentně nemáš daleko k odsuzování žen sama (viz pipinky a to jak mi neustále předhazuješ, že Tě odsuzuju, ač jen konstatuju). Takže to vinění žen z toho, že se dostatečně nesnaží, se klidně může obrátit proti Tobě. Snad sama vidíš, že to nikam nevede, protože řešení je jinde.

      Že můžeš pracovat, jak chceš? No výborně! To já můžu taky a společně se mnou téměř všichni rodiče. Rozdíl je, že v ČR vás s takovým privilegiem moc není (a kolik znáš mužů, co podobně jako Ty dobrovolně pendlují s úvazky? od toho můžeš odvozovat tu nerovnoprávnost), kdežto ve Švédsku je to norma, protože v závislosti na tom, kolik chce rodič trávit času s dětmi, je mu zaměstnavatel povinen vyjít vstříc. Jak otci, tak matce.

      Ne, rovnoprávnost ženy se neměří tím, jak se vymezuje proti mužům. Je to o tom, jak se jak ženy, tak muži vymezují proti patriarchálním stereotypům. Až nebude proti čemu se vymezovat, budou si ženy i muži rovnoprávní i rovnocenní a už se tu nebudem bavit o patriarchátu. Bohužel, do té doby se někdo vymezovat musí. A měli by to být nejen ženy, ale hlavně muži, aby nějaká změna vůbec nastala.

      Píšeš, že jsi nikdy nepracovala v tak vyostřeném konkurenčním odvětví, abys musela řešit, co znamená, když muži řeší ženy. Tak to mám dobrou zprávu - nemusíš měnit zaměstnání, aby ses to dozvěděla. Stačí jenom razatně vybočit z patriarchálních představ o ženě a jejích rolích. Vyzkoušej si to. Přispěješ k tím k bourání stereotypů a taky se dovíš něco o těch mužích, o kterých říkáš, že na ně máš štěstí. Dokud totiž nevybočuješ, jsi jenom pěšákem v patriarchátu a můžeš si dál nalhávat, že na patriarchální pravidla nepřistupuješ.

      Ze své strany považuju diskuzi za ukončenou. Je mi jasné, že se neshodneme, ale nevadí mi to. Sice je i zatraceně líto, že v ČR na tom jsou ženy (a muži) pořád tak, jak jsou, ale díky naší diskuzi naprosto chápu proč. Třeba se to někdy změní.

      Smazat
  2. Začnu úvodem - sice nevím, která periodika z ČR čtete, ale dělat si obrázek z českého tisku, byť vydávajícího se za kvalitní, o české veřejnosti i čtenářích (jak velké procento píše komenty a co je to za lidí se lze jen domnívat, osobně oba 2 faktory nepovažuji za určující ve vztahu k celku) pravděpodobně vede ke značně zkresleným závěrům.
    Také bych problematiku neviděla tak tvrdě, spíš mám názor jako Trb. Mně osobně spíš vadí lidé, kteří si pořídí dítě a nechtějí nijak měnit životní styl. Mám na mysli trávení víkendů v obchodních domech (vždy tam ty děti lituju), dlouhé a časté vysedávání v restauracích s tím, že dítě je doslova odloženo v koutku a rodič má svojí zábavu. Nechtěla bych být takto "vychovávaným" dítětem, proto se tak sama nechovám. Tím nechci říci, že se svým dítětem nikam nechodím, ale od mala délku pobytu přizpůsobují jeho potřebám a vedu k sezení u stolu či rozumnému hraní nikoliv k lítání a křičení mezi lidmi.
    A abych nebyla jen v Čechách, kauza restaurace, kde nechtěli rodiče s dětmi, proběhla nedávno i v Německu. Pokud se tam rodiče s dětmi chovali podobně, jako to znám z ČR, docela toho restauratéra chápu)).
    Na závěr ještě perlička z české drogerie. Syn jako batole sedící v košíku rychlostí blesku vytáhl z regálu tvářenku, kterou v zápětí rozbil. Chtěla jsem jí zaplatit, ale moc hodná vedoucí mi řekla, ať na to zapomenu. V ČR se tedy najdou i velmi vstřícné osoby:). Carol

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. A tak nejenom periodika a diskuze pod články, ale i vybavení/dostupnost restaurací a jiných veřejných zařízení + přístup personálu a návštěvníků. Prostě mám s čím srovnávat a ČR z toho nevychází dobře. Zas na druhou stranu, třeba Polsko je na tom taky bledě, nemluvě o írácké části Kurdistánu.
      Trváit s dětmi x hodin v OC a odložit je někam do koutku je jedna strana mince. Druhá strana mince je (psala jsem to níž), že evidentně není v zájmu měst (možná tak je těch větších a to hlavně v centru) vynaložit prostředky na bezbariérový přístup. To mi přijde jako mnohem větší diskriminace matek (a samozřejmě vozíčkářů) než zákaz vstupu do restaurace.

      Nechci být prostě jako matka odkázaná na ochotu druhých, chci mít stejné možnosti dostat se z bodu A do bodu B pomocí MHD jako ti, kdo momentálně dítě nevozí.

      Smazat
  3. Nějak si nepamatuji, jak dlouho již žijete mimo ČR, ale musím Vás pochválit za velice dobrou paměť, neboť popis typických českých manažerů je stále aktuální :-) díky za pěkný článek a střízlivý názor. Plně s vámi souhlasím. Sami jsme s mužem s dětmi, a to i kojeňátky občas na jídlo zašli a občas jsme vyrazily s ženami na kávičku :-) samozřejmě před těmi x lety jsme museli vybírat z několika mála zařízení, pro děti vhodných (nenahuleno, atp). Ale vždycky jsme se snažila děti vést k tomu, že jsou tam sice "za zábavou", ale musí se chovat kultivovaně. Sama nemám ráda, když jsem v restauraci a za zády mi ječí spratek.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak oni ti čeští manažeři se rádi nechávají slyšet, přesvědčuju se o tom snad pokaždé, když zastavujeme někde v Pze.
      Ano, umět se chovat v restuaraci je další náhled na přítomnost dětí v nich, patří to jaksi k výchově. Zároveň je těžké vychovávat kojence nebo batole a připomínat mu, jak se v kavárně chovat, ale přesto...
      Myslím, že mě hodně ovlivnil život tady, hodně zdejších postojů jsem převzala i aktivně, protože je prostě považuju za důležité. taky myslím, že diskuze o přitomnosti dětí v "dospěláckých" zařízeních je vedená špatným způsobem a z podivného úhlu.

      Smazat
  4. Ahoj,

    děti sice nemám,(možná proto) nevidím nějaký větší problém. Kam se vrtnu, tak tam dětské koutky spíš přibývají, konkrétně tedy v cukrárně a jednom obchodním centru v místě mého bydliště. Obecně jich potkávám hodně a spíš více než méně. Myslím, že maminky s dětmi si svá místa bez problémů najdou, na druhou stranu si nemyslím, že je nutné je mít všude. Někdo do kavárny chodí psát, relaxovat, učit se (o tom, nakolik je to efektivní polemizovat nebudu, nevím :) ..) a takové vřískající děcko (týká se zejména miminek+ nejmenších, které za to nemůžou a všichni, jasně, jsme vřískali) není to, po čem každý touží. Aspoň relativní klid v době oběda/večeře je fajn. Je fakt, že u těch odrostlejších, kteří si zkrátka hrají a jsou u toho hluční, problém nevidím žádný. Neva mi to. Chápu, že někomu jo, proto je fajn, že je možnost volby.

    Proč sem lezu primárně je kvůli tomuhle, s článkem nesouvisejícím, videu. Vím, že si ho sama jistě najdeš, ale co kdyby Ti utekl a zdá se mi, že by to pro Tebe (taky) bylo zajímavé.
    http://video.aktualne.cz/dvtv/skalska-palmovy-olej-kryje-klamava-reklama-hledejte-rostlinn/r~bcf5860ab97111e590ec0025900fea04/

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Blekoto!

      Přesně, možnost volby. Mně ovšem přijde, že matky s malými dětmi v ČR nemají možnost žít takový život, co se týká dostupnosti, jako před dětmi. Slyšela jsem i argument, že "no jo, ale to nejde žít stejný život jako před dětmi, to sis měla rozmyslet, než sis je pořídila". To mi přijde fakt úplně z cesty, protože diskuze není jen o dětských koutcích. Já v ČR postrádám třeba plošinky v MHD, rampy, výtahy, nájezdy. Tak, abych se s kočárem mohla dostat všude - na poštu, do banky, do busu. Čert vem dětské koutky.

      O tom rostlinném aka palmovém oleji už diskuze proběhla dřív, nebo se pletu? Nebo to bylo jenom tady ve Švédsku? Každopádně to mají dost blbý lidi alergičtí na kravskou bílkovinu, z těch rostlinných alternativ k máslu a mléčným výrobkům obsahuje palmový tuk naprostá většina a ve velkém množství.

      Jj, mají tam zajímavé rozhovory na dvtv a dík za Tvoje upozornění, co může stát za zhlédnutí. Někdy si ale ťukám na čelo, kdo tam dostává slovo a jak dotyční argumentují (tím nemyslím p. Skalskou).

      Smazat
  5. Já mám asi štěstí, že na matky a děti v kavárnách a restauracích tolik nepotkávám (uznávám, otce a děti ještě mnohem méně, prakticky nikdy). Děti jako takové mi nevadí, nemám k nim tu typickou averzi mojí generace ("Ježíši, děti?? Nikdy!") a celkem se těším, že je jednou mít budu sama. Takže i k rodičům s dětmi jsem tolerantní a zpravidla s nimi nemám žádný problém.
    Nicméně občas se mi stalo, že matka svojí ratolest totálně nezvládala a nastalou nepříjemnou situaci, kdy dítě skutečně vřískalo na celý podnik, se rozhodla řešit ignorací. Prostě ať si řve, co ona by se namáhala ho zklidnit. Že to rvalo uši všem kolem a nebylo slyšet vlastního slova, to ji evidentně netrápilo. V takových chvílích by podle mého názoru měla zasáhnout obsluha a požádat rodiče, aby si své dítko uklidnili, případně zaplatili a odešli.
    Naposledy mě to opravdu celkem namíchlo, protože jsem seděla u oběda s kamarádem, se kterým jsme se neviděli delší dobu a ke sdělení jsme toho měli oba dost, jenže se zkrátka nešlo ani slyšet. Požádat o přesazení? Jistě. Škoda, že nebylo kam.
    V kočičích kavárnách mě zas derou děti, které kočky necitelně tahají, přitom je jasně v pokynech pro návštěvníky jak se ke kočkám chovat. Chudinky číči se pak návštěvníků bojí a schovávají se a ani pohladit se nenechají. Škoda toho. I v tomhle případě musí zasáhnout obsluha, myslím si.
    Ale jak píšeš, extrém se najde všude. Jakýkoliv nadměrně hlučný host či hosté v restauraci nebo kavárně budou obtěžovat. A je jedno, jestli jsou to matky s neutišitelnýma děckama lítajícíma kolem a řvoucíma z plna hrdla, bujaří manažeři uzavírající obchody nebo jen hlasité kamarádky drbající o chlapech.
    Chci říct - je to o toleranci a ohleduplnosti. To bohužel mnohým - zdaleka nejen nezodpovědným matkám s dětmi - chybí.
    Ta kauza, co se tu otevřela, vskutku je na můj vkus poměrně vyhrocená, ale chápu, co k tomu vedlo. Ale když nic jiného, otevře to tu diskuzi a třeba to pomůže některé věci změnit a lidi se zamyslet.
    A kavárna, která nepovoluje vstup rodičům s dětmi? To je, řekla bych, výlučně v kompetenci majitele. Jen si dost ubírají body, pokud to dávají takto nahlas na vědomí.
    Verunka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Kočičí kavárny? To slyším poprvé! Jak to v takové kavárně vypadá?
      Jsi teda jedna z mála, co zareagovala na tu disproporci matka + dítě vs. otec + dítě.
      Mě tohle totiž na české společnosti opravdu dost štve, tohleto že za dítě automaticky zodpovídá matka, zatímco otec... Co vlastně otec českých rodinách? Co ten vlastně dělá, co matka nedělá? A přes to všechno je dítě hlavně záležitostí matky.

      Nevadí mi třeba brečící miminka, to jaksi chápu, že si nemůžou pomoct, ale sejří mě nevychované děti předškolního věku. Potažmo jeho rodiče. Souhlasím s tím, jak píšeš, že by v akových případech měla zasáhnout obsluha a požádat rodiče o vyřešení situace.

      Smazat
  6. Zajímal by mne ,Cyklistko,Tvůj názor nebo i osobní zkušenost s pověstnou a díky Norsku nechvalně známou "ochranou dětí".Jak je to ve Švédsku ?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Norský Barnevernet znám jen zprostředkovaně z médií a s ohledem na to, jak česká média zprostředkovávají zahraniční události, se radši zdržuju definitivního úsudku. Moje pocity se ale dají shrnout ai takto: cože? no to si děláte legraci, není možná, ty bláho, to jako fakt? opravdu tu nikdo nic nepřekrucuje a nezamlčuje?
      Zatím jsem neměla možnost zeptat se svých norských známých na názor.
      Že by Švédsko mělo nějakou parelelu, vůbec nevím. Tady děti patří k rodičům a co znám z praxe případy třeba rodičů alkoholiků, snaží se sociální služba o vyřešení situace tak, aby děti vždycky měly možnost bydlet s rodiči a mít s nimi maximální kontakt (samozřejmě pokud to negativně neovlivňuje jejich fyz. a psychický stav a vývoj). Obecně je můj dojem takový, že děti jsou tu odmalička vychovávány k zodpovědnosti, že se s nimi jedná jako s naprosto svéprávnými lidmi s vlastním názorem.
      Mám-li uvést pár příkladů z každodenního života: Třeba při návstěvách lékaře jsem vždycky pozitivně překvapená z toho, že s Minicyklistkou ošetřující personál nejdřív navázal kontakt (oční i verbální a dali si u toho načas), než přišla na řadu samotná prohlídka. Málokdy se se mnou lékařka/sestra baví o Minicyklistce, spíš si povídají s ní, a já nebo Muž jsme tam na vedlejší koleji.
      Ad ochrana dětí - tu supluje sociální služba, což je městský orgán. Pak jsou tu různě odstupňované obdoby pěstounské péče - děti mají možnost být u náhradních rodičů (extraföäldrar)třeba jen na víkend nebo prázdniny, nebo u nich rovnou bydlet, atd. To posuzuje soc. služba a rodiče k umístění dětí do jiné rodiny musejí dát souhlas.

      Smazat
  7. Zastávám podobný názor jako trb.
    Já si teda ještě k tomu říkám zlaté Česko. Ve Francii jsou ženy natolik emancipované a natolik odmítaly nechat svou kariéru ovlivnit mateřstvím, že z toho vzniklo, že se dítě ve třech měsících šoupne do jeslí, popř. k chůvě, která se stará u sebe doma o dvě až čtyři děti. Dítě rodiče vidí ráno cestou do jeslí, večer ho vyzvednou, nakrmí, vykoupou a dají spát. Fakt skvělý systém. Neumím si představit, že by mého syna při prvních krůčcích doprovázela nějaká cizí ženská.
    Ale jo, pro mě kariéra není důležitá, nechápej mě špatně, ano, chci se realizovat, pracovat, to zas jo, jen mi prostě přijde přirozené být prvních pár let s dítětem doma a nechci se toho za zádnou cenu vzdát (důsledek výchovy? systému? nevím). Možná bych brala práci třeba na dvě dopoledne v týdnu nebo poloviční úvazek s možností home officu.
    Nevím, jak to přesně funguje ve Švédsku, oba rodiče mají částečný úvazek nebo se střídají na rodičovské po měsících? Třeba to je opravdu dobrý systém.
    Nicméně mezi Francií a ČR volím ČR.
    Petra

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky za názor, Petro. Pro mě je bohužel poněkud nepochopitelný, a hned vysvětlím proč. Píšeš, že ve Francii jsou ženy natolik emancipované, že děti dávají do jeslí ve třech měsících, zároveň píšeš, že je pro Tebe důležité, abys s dítětem strávila prvních pár let doma.

      Vůbec v Tvém komentu nevidím (ani mezi řádky) otce dítěte a nerozumím tomu (podobně jako u trb), proč v kontextu nehraje žádnou roli. Copak on nechce strávit prvních pár let doma s dítětem? Nepřemýšlí stejně jako Ty, že po založení rodiny se samozřejmě pořád chce realizovat, ale důležitější jsou jeho potomci? Stejně jako u trb ani z Tvého komentu nemůžu pobrat, proč by s dětmi doma měly zůstávat jen matky (nebo cizí ženské, jak píšeš). Na úkor vlastního příjmu a v důsledku i nevalné penze. Kde je otec dítěte? Stačilo by, aby projevil trochu rodičovškého zájmu a taky na pár měsíců zůstal doma. Nebo mu snad nejde o to, aby měl se svým dítětem blízký vztah? Nebo není dostatečně ohleduplný, aby své ženě umožnil aspoň podobný platový vývoj, jako má on? Nerozumím tomu.

      Přijde mi, že ať se na toto téma bavím s kteroukoli českou ženou, v 95 % je to ona, který se cele věnuje dětem, péči, opakování do školy, atd. atd. Přitom stejně jako otec dětí chodí do práce na 8 či víc hodin denně a vydělává (v důsledku x let na mateř. a rod. dovolené) až o pětinu míň, zříkává se vyšších pozic kvůli dětem atd. V případě rozchodu s otcem dětí na tom ekonomicky pravděpodobně nebude dobře. Přesto těmhle ženám vůbec nepřijde divný ten diametrální rozdíl v rodičovských rolích...

      Fakt se omlouvám, ale nepobírám, že ženy nemají na otce svých dětí vyšší nároky. A nerozumím mužům, že nechtějí být se svými vlastními dětmi doma, starat se o ně, trávit s nimi čas, ať už je jim rok nebo tři.

      Ve Švédsku je francouzský systém mateřské a rodičovské dovolené přesným opakem toho, jak by měla vypadat systémová rovnoprávnost. Přesně jak píšeš - ženy se snaží dohnat muže, takže děti šoupnou do jeslí ve třech měsících. Jasně, je tu jakože rovnoprávnost. Ženy tráví minimum času doma a tak se platově můžou přiblížit mužům. Ale co děti? Fakt si myslíš, že je to chyba žen, že se snaží být na stejné úrovni s muži? Když to z biologického hlediska není a nebude možné? Co takhle aby muži, místo aby děti šly do jeslí, s nimi zůstali doma? Tady už biologie vůbec roli nehraje, vdyť vlastní otec se určitě postará líp než vychovatelka v jeslích, stačí jen chtít. Problém je, že francouzští muži asi nechtějí...

      Ve Švédsku má každý rodič 240 dnů rod. dovolené. Určitá část se dá převést na druhého rodiče, zbytek ne. Zaměstnavatel je povinen umožnit rodiči částečný úvazek do té doby, než dítě započne školní docházku. Kromě toho mají rodiče možnost být doma s dítětem 30 dnů současně během jeho prvního roku. Pravidel je víc, ale v důsledku to znamená, že otec zůstává s dětmi doma déle než jinde v Evropě.

      U nás doma to vypadá tak, že oba s Mužem pracujeme na půl úvazku a zbytek kombinujeme s rod. příspěvkem. Ale rozdíl je (a je mi fakt trapně, že to musím psát, protože takhle by imho měli přemýšlet všichni otcové), že Muž CHTĚL a CHCE být s Minicyklistkou doma. Chce se o ni starat, normálně jí vaří, pere, vymýšlí program atp. Nechce, aby do školky šla v roce, a nechce, abych já měla menší plat (a penzi) než on, protože čert nikdy neví. A já s povděkem kvituju, že mám Muže, který do puntíku chápe pojem rovnoprávnost a nehází starost o děti a domácnost na mě s výmluvou, že jsem k tomu biologicky předurčená.

      Smazat
    2. Ale otec se stará. Není na rodičovské, to ale neznamená, že nemá zájem o své děti nebo že vykořisťuje manželku. Konkrétně můj partner si se synem hraje, přebaluje, krmí, nosí v šátku, koupe ho nebo se koupe s ním, zpívá mu, atd. K tomu vykonává domácí práce - vaří, nakupuje, zamete, vytře, vyluxuje... V podstatě celé šestinedělí zastal kromě svého zaměstnání veškerou péči o domácnost, já jsem v prakticky jen kojila a byla s miminkem.
      Nyní toho zvládám víc sama, ale vařím protože se mi chce a baví mě to, a ne že by to byla moje povinnost jakožto ženy. Pokud uvařeno není, muž automaticky skočí ke sporáku.
      V tom vidím asi zásadní rozdíl mezi českými a francouzskými muži, Francouzi bez jahékoli zaváhání vykonávají domácí práce. Klidně řeknou ženě po příchodu z práce: Jdi si odpočinout, já uvařím.
      A já se přiznám, že mně takto popsaná dělba rolí vyhovuje. Ano, vyhovuje mi být doma s dítětem, zatímco partner nás po tu dobu zajišťuje ekononicky. Může ti to připadat nepochopitelné, ale je to moje volba, moje preference. Ano, jsem nyní na partnerovi finančně závislá, ale nevadí mi to. Nezávislá jsem byla do svých 35, vím, že se o sebe umím postarat a dokázala bych to znova. Jenomže momentálně mě to nezajímá, teď mě fakt nezajímá kariéra, chci se starat o své dítě a být s ním, kariéra může počkat. Nemyslím si, že by to byl systém, který mi to diktuje, spíš je to můj instinkt nebo srdce, říkej tomu, jak chceš.
      Samořejmě chápu, že některé ženy to mají jinak. Některé se nechtějí vzdát kariéry, jiné pracovat musí, protože je muž nedokáže zajistit nebo jsou třeba svobodné matky, ale já si neskutečně vážím toho, že můžu být doma s dítětem.
      To, že muž netráví s dítětem celé dny od rána do večera, neznamená, že ho jeho potomci nezajímají nebo že je špatný otec.

      Smazat
    3. Samozřejmě, stejně jako neznamená, že žena je skvělá matka, pokud je s dítětem doma od rána do večera po dobu několika let.

      Pokud jsem to pochopila správně, ženy mají ve Francii dvě volby: buď odevzdají kojence do jeslí, aby mohly mít šanci na stejný kariérní vývoj jako muži, nebo zvolí péči o dítě a tedy jsou ekonomicky závislé na partnerovi. Suma sumárum - ekonomická rovnoprávnost buď žádná, nebo na podmínkách, které stanovili muži (předpokládám, že i ve Francii tvoří většinu politiků muži). Pokud je to jinak, určitě se rozepiš.

      A nad tímto "fenoménem" se pozastavuju. Že rodinná politika evidentně není ve středu pozornosti v patriarchální společnosti, a že žena tudíž musí volit mezi dítětem a kariérou.

      Smazat
    4. Samozřejmě jsem nechtěla říct, že matka, která je několik let doma s dítětem je lepší než matka pracující. Mrzí mě, jestli to tak vyznělo.
      Zpět k diskusi, nerada generalizuju a vynáším obecné soudy, proto jsem mluvila o tom, jak to mám já. Chtěla jsem prostě jsem chtěla říct, že si umím představit, že český systém spoustě žen vyhovuje (mně by také vyhovoval), takže nejspíš nebudou moc silné tlaky na jeho změnu, a to ani ze strany žen.
      Co se francouzského systému týče, můžu mluvit jen o tom, jak to na mě působí a jak to mají (pravděpodobně) ženy v mém okolí.
      Mám pocit, že jim systém vyhovuje, že samy chtějí nastoupit, co nejdříve do práce, nezdá se mi, že by v sobě řešily dilema: odložit dítě do jeslí x vzdát se kariéry.
      Řekla bych, že naprostá většina pracujících považuje za normální být na mateřské pouze tři měsíce a nijak je netrápí brzké odloučení od dítěte (ale jak říkám, jsou to mé dojmy, můžu se mýlit).
      Celkově je zde takový trend (jak u otců, tak u matek): přeci se nenecháme omezovat dítětem a měnit kvůli němu svůj život. Většina Francouzek například nekojí, přijde jim to omezující a navíc může v noci vstávat otec a krmit dítě umělým mlékem.
      Působí to na mě tak, že rovnoprávnost si vyřešily na úkor potřeb dítěte. Je zde velký tlak na jeho samostatnost, aby spalo ve svém pokoji, ideálně hned celou noc bez jediného probuzení, aby si samo hrálo, aby neobtěžovalo rodiče. Ano, mluvím o pártýdenních miminkách. Od synových dvou týdnů se (i v rodině) setkávám s překvapenými dotazy: ty ještě pořád kojíš?

      Jestli je jiná možnost než jesle, nebo ztratit zaměstnání (tedy vlastní příjmy)? No, některé ženy se stávají chůvami, kdy se kromě svého dítěte starají u sebe doma ještě o 1 až 3 děti cizí, za což dostávají zaplaceno.
      Pak jsou ženy,které nepracovaly ani před mateřstvím a žijí ze sociálních dávek, ale to je jiný příběh.
      Píšeš, že jsou české matky perzekvovány společensky, přitom mně se naopak líbí množství mateřských center a široká nabídka aktivit pro matky (otce) s dětmi v ČR a tím tedy i možnost setkávat se s dalšími ženami (ok, abych nediskriminoval tak i muži) v podobné situaci. O tom si můžu ve Francii skutečně nechat pouze zdát (alespoň v oblasti, kde žiju). A je to pochopitelné, vzhledem k tomu, že matky obvykle pracují, není poptávka, tedy ani nabídka volnočasových aktivit. Nezapomenu, jak jsem chtěla jít se synem na pár minut do sauny, a bylo mi důrazně řečeno, že mimina do sauny nesmějí (v sauně momentálně nikdo nebyl, syn měl plínku a neplakal, byl spokojený v mém náručí, ale prostě do sauny nesmí a basta). Ale je fakt, že v restauraci problém s dětmi není, no.

      Smazat
  8. Určitě, pokud většině systém vyhovuje, respektive pokud většina nezpochybňuje jeho legitimitu a "správnost", žádné změny se dít nebudou. Jedno, v jaké zemi se tak děje.

    S tím francouzským systémem jsem si domyslela, že mateřská centra neexistují atp. Chápu i, že někdo, kdo je vyrostlý v jiném společenském systému a formován určitými normami, může mít pochybnosti o systému/normách, kde se rozhodl žít. Pak je otázka, co s tím udělá.

    Když jsem v předchozím svém komentu psala, že francouzští muži nechtějí o své děti starat, nemyslela jsem tím konkrétní muže (Tvého), že kašlou na svou rodinu. Problém je, že se nechtějí starat v době, kdy by jinak chodili do zaměstnání (otcovská dovolená). Takže finančně nikdy netratí - a jak už jsem psala výš, stálo jim za to přesvědčit ženy, že by měly udělat totéž, ať jsou rovnoprávné. Takže výsledek je takový, jak popisuješ. S dítětem doma není nikdo. Což mi přijde v domovině Michela Odenta dost tristní.

    Jinak mě napadla taková perlička - styl Tvého psaní. Ono se často (ne bezdůvodně) říká (hlavně muži), že zkušenosti žen jsou subjektivní, že je nelze zobecňovat na celou společnost a přikládat jim tedy váhu (přesně jak píšeš sama). Muž by přitom snad nikdy neřekl/nenapsal "já si myslím, že", nebo "nerad mluvím obecně". Kdepak, muži svůj postoj vydávají za postoj celé společnosti nebo aspoň většiny, proto většinou prorazí. Protože lidi opatrní vydávat svůj názor za většinový (většinou ženy) uvěří, že ten jejich je opravdu natolik subjektivní, že nemá prakticky žádný význam. Patriarchální stereotypy v plné parádě.

    OdpovědětSmazat
  9. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětSmazat
  10. Prave som nasla tento clanok aj diskusiu a musim povdat ze ako zene s 2 malymi na materskej mi velmi ,,sadol" - ako vysvetlenie preco sa citim obcas ,,chytena-uvaznena vo svojej pozicii" a teda logicky nepohodlne a to napriek tomu ze deti (vseobecne nielen svoje;) milujem, rada s nimi travim cas (nielen so svojmi-aj v praci:) a dopredu som planovala s nimi zostat na dlhej materskej.
    Ergo nevadi mi to travit s nimi cas, v podstate sa stavam tou jedinou osobou kt ich teraz pozna najviac, nevadi mi ani ,,obetovat sa" - vadi mi ze to prestava byt ozajstnou volbou ked si uvedomite ze inak sa to spravit vo vasej pozicii neda. Pretoze partner nie je schopny/ochotny sa rovnopravne podelit a jasle su pre mna neprijatelne-motivacia k praci za tychto okolnosti je pre mna nizka.
    Inak z mojho pohladu k tej zmene u nas nedochadza a moje skepticke ja si mysli ze ani nedojde aj z dovodu ,,priorit" postihnutej casti (tuto beriem ze cast kt pocituje nejake postihnutie su zeny-muzi tratia tiez ale nevnimaju to tak citelne). Ako nedetna zena som si nikdy neuvedomovala hlbku nerovnopravnosti (aj ked v mojom povolani je citelna, uz pocas studia priam hmatatelna) a to nielen v spolocnosti ale napriklad aj v mojom vztahu. Prave na materskej ked som sa sama ocitla v ,,najhorsej " pozicii v systeme som zistila ake je to velmi zle: cize momentalne mam najvacsiu motivaciu k zmene: bohuzial pri dvoch detoch a partnerovi ktori nielenze tuto potrebu neciti ale ,,vdaka" svojej momentalnej pracovnej vytazenosti ani nema ziadnu kapacitu toto so mnou rozoberat-nejako sa vymedzit. Predpokladam ze v takejto pozicii je vacsina zien na materskej- keby chceli ist proti prudu:neviem si ani predstavit co by to realne znamenalo-nemozete sa zamestnat na ciastocny uvazok lebo zamestnavatel nie je flexibilny, ked aj dotlacite zamestnavatela k flexibilite ak mate v tomto smere nepruzneho partnera zase sa nikam nepohnete. Po nastupe do prace za rovnakych podmienok si neviem predstavit ze mi zostane na podobne veci kapacita....aby bolo jasne frustruje ma moja pozicia, momentalne ma velmi frustruje aj moj partner bohuzial si neviem predstavit ako sa v tomto tlaku pohnut smerom ktory by posunul mna a moju rodinu tak aby nikomu z nas vyrazne neublizoval a zaroven aspon ciastoce naplnal moje predstavy.
    Tymto som sa nechctela vyzalovat dennicku-skor som chcela pokuzat na realnu situaciu zien na materskej a neskor zien s malymi detmi v praci. Patriarchalny system ich vyciciava tak ze podla mna nie je ziaden priestor na revolucnu zmenu z ich strany. Ako matku dvoch chlapcov by ma zaujmalo ako vplyvat na ich vychovu aby som aspon nejako prispela:) uvedomujem si ze ty necerpas z literatury ale zo zivota ale sama na sebe vidim aky velky vplyv ma vychova a odsledovane vzory- ja aj partner sme z podobnych rodinnych ,,okolnosti" obe matky (moja aj jeho) sa doma maximalne obetovali zatial co otcovia sa maximalne pracovne realizovali. Ja som od malicka chcela mat deti a idealne s nimi zostat doma on odmalicka videl len profesionalnu cestu. Napriek tomu ze si myslim ze system je maximalne patriarchalne nastaveny-a tym vobec nemyslim ,,stat" ale spolocnost a jej myslenie, nedokazem zmenit napriklad svoj postoj k vychove deti-ked partner nedokaze urobit zmenu a travit viac casu participaciou na vychove autamaticky citim potrebu byt ja tou co sa musi prisposobit a tento cas/podiel nahradit aby som minimalizovala negativny dopad na deti.
    S polutovanim musim povedat ze momentalne v diskusiach a clankoch viac citim ten ,,francuzsky prud" -kritiku zien ktore zostavaju dlho na materskej, negativny dopad na ekonomicku situaciu (ich konkretne aj vseobecne) a ich osobny rast pricom ako riesenie vsetky tieto ,,clanky" odporucaju koektivne zariadenia pre vychovu deti uz v rannom veku.

    OdpovědětSmazat
  11. aktiez som fascinovana fenomenom zenskej/materskej kritiky- aktualne napriklad ked (temer) ziadna zena nepripusti ze nieco vo vychove/starostlivosti o dieta urobila zle. Toto je zdrojom mnohych vasnivych diskusii na roznych forach-jasne je to prirodzena ludska vlastnost vymedzit sa voci kritike a zastavat svoj nazor o to urputnejsie o co vacsie pochybnosti pocas diskusie ma - zaroven mam ale pocit ze par stupnov naviac dodava este fakt ze zeny starostlivost/vychovu poskytju same a je to casto jediny zdroj ich realizacie a teda aj nejakho ,,profesneho" sebavedomia

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dekuju za komentar, ...! (Skoda, ze jsi nenapsala jmeno/prezdivku.)

      vystihla jsi to presne. Nerovnopravnost zena pociti v plne parade s narozenim deti, a v tu chvili ma zaroven nejmin moznost (a prostredku) dysbalanci zmenit/ovlivnit.

      Ptas se jak ovlivnit vychovu synu, abys prispela k rovnopravnosti. Predne - skoda ze takhle neuvazuje Tvuj partner (a nejen on samozrejme, nybrz vetsina muzu), protoze to on ma momentalne nejvetsi moznost s problemem neco udelat. Nuz, nezbyva jen horce konstatovat, muzi by sli sami proti sobe, kdyby se pokouseli neco zmenit. Jim staci nedelat nic a hrat mrtve brouky a tahle lhostejnost jim porad bude vynaset bonusy, vyhody a moznost maximalni seberalizace.
      Kdybychom my meli syna, vychovali bychom asi takto: Predne - naucit ho, ze zenino "ne" ma stejnou vahu jako muzovo. A pak predevsim - naucit ho komunikovat, vyjadrovat se verbalne (a ne agresivnim chovanim. Empatie! Vim, ze osobnostni rysy clovek nezmeni, ale daji se ovlivnit (vytrenovat) jejich projevy (jak negativnim, tak pozitivnim smerem). Strasne mi treba vadi, ze rodice u chlapcu predskolniho veku omlouvaji, kdyz tihle provokuji devcata tak, ze je honi, biji, delaji jim naschvaly, a holky dostanou vysvetleni, ze "ale tohle je normalni, oni takhle projevuji svuj zajem o tebe". Co se kluk nauci, je, ze je normalni chovat se (vic ci min) agresivne k zenam, aby si vynutil pozornost. A holka se nauci, ze nejake to placnuti po zadku v dospelosti (pohvizdovani na ulici, verbalni urazky) jsou vlastne O.K., protoze muzi takhle normalne ocenuji jeji atraktivitu. Z vlastni zkusenoti: Manzeluv synovec se chova presne, jak jsem popsala vys. Na navsteve u nas doma jsme mu jasne dali najevo, ze takove chovani netrpime. Svagrova sice byla trochu rozhozena, ze ji umravnujeme syna, ale na to ja pecu, u nas doma plati nase pravidla.

      Pak taky verim (a dukazy vidim v okoli) na vlastni vzor, vyber obleceni, hracek atp. Kupovat klukum hracky, ktere odrazeji volnocasove ZAJMY dospelych muzu (auta, PC hry atp.), zatimco holky dostavaji hracky odrazejici kazdodenni PRACI V DOMACNOSTI (nadobicko, miminka, kocarky atp.)? Jako opravdu? Tohle proste u nas doma neexistuje. Vychova k rovnopravnosti je slozita, a je to mravenci prace. Z vlastni zkusenosti vim, ze to chce (aspon ze zacatku) poradnou davku sebereflexe, nez clovek svoje uvazovani jakz takz zautomatizuje. A je to beh na dlouhou trat. Ale vyplati se to, verim tomu. Mela bys ale mit podporu partnera a mit spolecne hodnoty, jestli budes na vychovu sama, pujde to tezce.

      Drzim palce, nevzdavej to!

      Smazat
    2. Jeste bych chtela vyzdvihnout to, co pises v zaveru. Zeny jsou v patriarchatu obecne (a matky zvlast) neskutecne kritizovany, hodnoceny, souzeny, obvinovany. Muzi i zenami zaroven. Uvitala bych, kdyby zeny zacaly uvazovat jinak. Prestat strilet do vlastnich rad. Prestat soudit matky (za cokoli - ze kouri na piskovisti, ze je jim milejsi updatovani FB nez vlastni dite, ze nekupuji ekologicke potraviny atd. atd. atd.). Zamerte se na muze. Co delaji (nebo spis nedelaji) oni? Kdyz uz musite soudit a hodnotit, sudte a hodnotte muze. Prestante ale hazet vinu na zeny.

      Smazat

Děkuju za váš čas, který věnujete čtení článků a psaní komentářů!