6 Práce na směny a cvičení

Přeju pěkný pátek!

Včera jsem si uvědomila, jak luxusní rozvrh dne mám, a taky zavzpomínala na roky, kdy to nebylo tak úplně růžové. Pakliže při studiu brigádničíte nebo už jste v pracovním procesu a děláte na směny, možná se vám budou hodit moje zkušenosti z nočních brigád. (Pokud si chcete přečíst rovnou moje zkušenosti a přeskočit okolnosti, které mě k poznatkům dovedly, zaskrolujte až k fialovému písmu.)

Za svých studentských let jsem jsem si brala jakoukoli počestnou možnost k přivýdělku a noční nebo brzké ranní brigády byly navíc o něco líp placené. Pamatuju si na dvě dlouhodobé - při té první jsem vstávala o ve čtyři a uklízela ve sportovní hale, při té druhé jsem vstávala ve dvě v noci, abych si o půl třetí mohla převzít 4 balíky novin a obejít svůj tříkilometrový okruh. Obě měly společné to, že jsem v osm ráno usedávala do poslucháren čilá a s rozprouděnou krví a v pět odpoledne byla schopna usnout vestoje. 

Celkem jsem takhle strávila dva roky a totálně mi to přehodilo biorytmus. Snažila jsem se do převráceného dne vtěsnat ještě cvičení. Což o to, chuť by byla, ale kdy cvičit? 

V prvním případě jsem měla jasno - sportovní hala byla cca 2,5 km od mého bydliště a tak jsem v půl páté vybíhala a pojala to jako rozcvičku. V hale jsem pak lítala s mopem a šinula se s leštičem podlah (jak mě ta pomalá mašina vytáčela!). Pak jsem zase vybíhala zpátky domů (někdy jsem si trasu rozdělila na intervaly, někdy jsem to vzala delší cestou). Následovala sprcha, snídaně a škola. Odpoledne jsem ještě stíhala sem tam kolo a dvakrát týdně jsem doučovala jazyk (to byl spíš čiré potěšení než práce). Na tuhle část života vzpomínám s radostí! :)

Zato další zkušenost pro mě byla vyčerpávající a to je ještě slabé slovo. Můj den začínal ve dvě v noci, v pět jsem z brigády dorazila domů. Následovalo cvičení nebo studium. Pak zvonil budíček pro děti, chystání snídaně (dělala jsem zároveň au-pairku v rodině se čtyřmi dětmi), vykopat školáky do školy, pak sbalit sebe. V jednu po poledni jsem byla doma, ve dvě dorazily děcka. Úkoly, jídlo, úklid, večeře, uložení dětiček do postele. V devět hodin jsem byla vyšťavená a usedala k literatuře, o půl jedenácté už jsem to nedávala a upadala do kómatu. Dva týdny každý měsíc - a ty necelé dva semestry se tak strašně vlekly... Starat se ve dvaadvaceti o čtyři děti a barák, u toho studovat a vydělávat na nájem... No, vy, kteří si snad úplnou náhodou s podobnou myšlenkou zahráváte, hned ji radši zapomeňte. Zvlášť pokud máte koníčky a vlastní soukromý život. 

Kdy tedy do dnů s prací na směny zapasovat cvičení?

Využijte cestu do a z práce k pohybu - běhejte, jezděte na kole, choďte pěšky. Pokud po cestě najdete pár laviček a nebo obrubník, můžete si zaposilovat (střídavé výstupy na lavičku, kliky, dipy, plank, výpony). 

Pokud noční pracovní směnu netrávíte pohybem venku a cesta tam a zpět je vlastním pohonem nemožná, vyražte za pohybem bezprostředně po směně. I když byste nejradši padli do postele. Stojí za to přemoct únavu a něco pro sebe udělat. Mně se tenhle způsob osvědčil mnohem víc, než s cvičením čekat až po odpočinku, kdy následovaly další povinnosti. Pokud máte kolegu/kolegyni z práce, kteří se taky rádi hýbají, cvičte společně.

Využijte každou chvilku, kdy ostatní už nebo ještě spí. Případně když jsou všichni z domu. Za plného provozu ve dne (a s dětmi) je těžké se urvat. 

Udělejte si z cvičení zvyk, i když jsou směny nepravidelné. Nevypadnete z rytmu a budete ze sebe mít lepší pocit. Nepřemýšlejte nad tím, že dneska se vám ale fakt nechce - prostě naplánované cvičení berte jako součást pracovní směny. 

Pamatujte na dostatečný odpočinek! Nejen fyzický, ale i duševní. Práce na směny, zvlášť když děláte v noci a nemáte možnost se při směně prospat, je izolující. 

Podotýkám, že na noční směny jsem pracovala jen cca dva roky, poté následovaly tři roky směn ranní-odpolední, proto nemám zkušenosti s dlouhodobým převráceným biorytmem. Takže mě neberte úplně doslova, spíš jako inspiraci. Vaše zkušenosti se určitě můžou lišit! 

Mějte se!