středa 19. listopadu 2014

10 Moje cvičení ve třetím trimestru

Jestli si jste si stejně jako já mysleli, že s pohybem budu pokračovat i v poslední třetině těhotenství, měli jste pravdu. Ona je to totiž čím dál větší radost a zábava! Asi proto, že jsem se pořád ještě nedostala do velrybího stádia, naopak se cítím čilá a zdravá jako rybička...


Klidně bych sem mohla zkopírovat část textu z jiného postu: cílem mých aktivit je udržet kondici, sílu a ohebnost, samozřejmě s ohledem na momentální stav. Změnily se jen prostředky a metody. Kladu víc důrazu na držení těla, každodenní běžný pohyb (chůze do schodů místo používání výtahu, kolo místo MHD atp.) a při cvičení důraz na správnou techniku. O nějakých sportovních výkonech momentálně nemůže být řeč, ale kdo by to taky čekal... Nenechávám se svazovat časem, prostě se hýbu tak dlouho, jak je mi to příjemné, a klidně si cvičení rozdělím do dvou bloků - něco odcvičím hned zrána, než jdu do práce, něco večer. Tepovku neřeším, při letmých kontrolách na crosstraineru/elipticalu jsem se pohodlně vešla do 140 tepů/min. Díky novému bydlení mi k mému potěšení narostla vzdálenost do zaměstnání, a tak mám deset kilometrů denně na kole k dobru.

Oblíbené aktivity:
- posilování s thera-bandem (hluboké zádové svaly, ramena, biceps, triceps, modifikace mrtvých tahů, posilování beder, boků a hýžďových svalů)
- cvičení s násadou od smetáku (protahování šíjových, zádových a pažních svalů, svalů trupu a zadní strany nohou)
- posilování s gymn. míčem (dřepy, posilování pánevního dna, beder a hlubokých zádových svalů)
- protahování (pozdrav slunci, některé jogínské cviky)
- procházky
- eliptical/crosstrainer
- jízda na kole
- uvolňovací a dýchací cvičení

Intenzita ani zátěž pro mě nejsou důležité, cvičení a pohyb obecně jsou pro mě hlavně potěšením. Díky nim jsem doteď nezaznamenala problémy, které s sebou těhotenství obvykle přináší - bolest kloubů nebo svalů kvůli nárůstu váhy a přesunutí těžiště, potíže se spánkem, otoky, lehká inkontinence atp. Jsem sice o dost těžší, vlastně jsem přibrala víc, než jsem čekala, ale ne co do objemu, spíš co do kompaktnosti. Pořád nosím stejnou velikost a vlastně i oblečení, což mě dovedlo k nevyhnutelnému závěru, že v břiše se krčí malý wolverine s kostrou z adamantia. Kila nesu lehce, fyzicky i psychicky, ostatně to by imho mělo být smyslem cvičení obecně - zvládat zátěžové situace bez větších potíží. Díky posilování a snad i popíjení želatiny (nebo je to placebo efekt?) jsem se navíc zbavila i bolestí pánve a mrzutosti, které se na mě po nedávném balení/vybalování krabic a stěhování sesypaly. 

Převládající pocit posledních týdnů je... Vděčnost. Jsem vděčná za dosavadní průběh, za každý den v dobrém rozpoložení a za svoje a především pasažérovo zdraví. Kéž bychom se tak skvěle měli pořád!

10 komentářů:

  1. Musím přiznat, že ač jsem na tvůj blog přišla hlavně kvůli tomu, jak píšeš o kosmetice, nakonec jsou pro mě nejzajímavější články o cvičení v těhotenství. Ne že by se mě to zatím týkalo, ale kamarádky si postupně pořizují první, druhá, třetí... mimina a od nich vím, že i v druhém největším českém městě je to s cvičením pro těhotné bída. Jak jsi psala v jednom svém předchozím článku - mohou chodit plavat a na těhotenskou jógu, ale to je tak všechno. Jedna zkoušela pokračovat v orientálních tancích, ale nesehnala k tomu dostatečně znalou lektorku a s postupujícím těhotenstvím cítila, že jí to už nedělá dobře, ovšem sama si to cvičení nezvládla nastavit tak, aby jí vyhovovalo. A v tom vidím hlavní potíž - pokud na to člověk nestačí sám, proškoleného rádce aby tu hledal jako jehlu v kupce sena.
    Pokud na toto téma ještě nějaké články napíšeš, budu moc ráda, třeba z nich sama taky za čas budu čerpat :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To bude asi tim, ze tehotenstvi se povazuje tak trochu za nemoc a s tim je spojeno i riziko zodpovednosti. Nevim, kdy presne tenhle nahled zacal prevladat, ale treba moje babicka (80+) naprosto sdili moje nazory na pohyb a je skoro jeste vic hardcore, zatimco moje mama (50+) se radsi kousne do rtu a nerika na moje aktivity nic, i kdyz by asi chtela.
      Treba se ten trend nekdy zmeni, s tehotnyma se zacne jednat jako se zdravyma lidma a od toho se bude odvijet i nabidka aktivit.
      Clanky se asi jeste objevi, ted jsem zvedava, jak se moje aktivity odrazi v prubehu porodu a po nem a v jakem stavu budou brisni i jine svaly nasledujici tydny a mesice po porodu.

      Vymazat
    2. Je veliká škoda, že už nemám babičky, abych se jich zeptala, jak těhotenství prožívaly. Jedna měla mezi prvním a posledním porodem 17 let, možná zažila i nějaké změny v tom, co tehdy doporučovali lékaři. Ale vzbudila jsi mou zvědavost, zkusím si o tom něco zjistit :)

      Vymazat
    3. Obávám se že se ten pohled nezmění hned tak. Je to podobný problém, jako když začnete s většinou české populace debatovat na téma přirozený porod. Vždycky se na vás sesypou s tím že jste "hysterka která chce lékařům kecat do práce" Naposledy jsem se dozvěděla, že jít do porodnice s porodním plánem znamená despekt k lékaři který tolik let studoval aby mohl zodpovědně přivádět děti na svět.
      Lidi prostě mají zažito že těhotná= nejen nemocná, ale i nesvéprávná. Není prostě nic divného, že když jde těhotná po ulici, tak ostatní komentují co nese, jak je oblečená atd atd... Prostě v České republice okamžikem početí je vaše tělo veřejným statkem a vy jste až ta poslední kdo o něm může rozhodovat. Možná to je přehnané, ale občas to na mě tak působí.

      Vymazat
    4. Fakt nemám představu, jak to s těhotnýma v ČR je a jak se na ně nahlíží. Jestli se imho má něco změnit ve prospěch těhotných, budou se o to muset prosadit samy ženy. Muži těžko budou nějakou změnu iniciovat.

      Vymazat
  2. Se článkem to moc nesouvisí, ale hrozně se mi líbí, jak miminku říkáš pasažér :D

    OdpovědětVymazat
  3. Nedávno se kolegyně z práce podivovala nad tím, že v sedmém měsíci řídím auto (jak se jako pásám). Načež jsem ji dorazila, že jsem se naučila a pravidelně topím v našem novém domě dřevem a uhlím. Rozuměj na konci těhotenství házet do kotle lopaty uhlí,... Tak jsem jí řekla, že mladší syn rozhodně váží mnohem víc než ta lopata a za den ho zvednu určitě víckrát. Takže tak,...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vždycky dostanu vynadáno na odběru krve, že mám těžkou tašku. Sestřička je totiž super opatrná, a tak mi pomáhá zpět do čekárny tím, že mi vezme kabát a tašku. A vždycky to slíznu. Přitom kožená kabelka, do které se vejde A4, peněženka, klíče, diář, hřeben, mobil, balzám na rty a nějaká knížka pro ukrácení čekání. Nic zbytečného netahám. Asi si pořídím osobního nosiče a po zbytek těhotenství budu pro jistotu jen ležet.

      Vymazat
    2. Ježišmarjá, já ty rozdíly v přístupu vůbec nechápu. Geografická vzdálenost jenom nějakých 1500 km a kulturní náhled jak nebe a dudy. V den TP jsem byla v posilovně a seniorky, co tam byly cvičit, mě vyloženě povzbuzovaly, že při porodu a po něm mi svaly a kondice budou ku jen prospěchu. Je mně jasný, že ne každá má možnost se do posledního dne před slehnutím hýbat jako já, ale... Doufám, že vy těhotné v ČR máte snahu si svoje názory prosadit a obhájit je.

      Vymazat

Děkuju za váš čas, který věnujete čtení článků a psaní komentářů!