4 Návleky - do sněhu, do deště, do štěrkovitého terénu

Vůbec nejradši bych si tenhle post schovala na pořádnou zimu s metrovými závějemi, ale kdo ví, jak zimy budou vypadat v následujících letech... A ony se návleky dají používat i jindy a jinde než v zasněženém terénu, takže proč se nepodělit se zkušenostmi. 

Abych to uvedla na pravou míru - zas až tolik zkušeností s návleky nemám, používám je jen jednu sezónu. Zatoužila jsem po nich někdy na podzim v souvislosti s šestihodinovkou a po dlouhém rozvažování ohledně značky, materiálu a silikonových proužků v ponožce jsem koupila levné návleky od Adidas. Ve hře byly ještě Pearl Izumi (špatná dostupnost v e-shopech), Salomon (nebyla jsem si jistá nízkou ponožkou) Icebug (nelíbil se mi design, u obrázku to není zřejmé, ale na nártu je obří logo firmy v jedovaté zelené barvě). 

Návleky jsou určeny k ochraně boty (a chodidla) v terénu i na asfaltu. Zamezují vniku sněhu, kamínků a jiného drobného materiálu do boty a následným otlačeninám a puchýřům. Kromě toho udržují v teple achillovky a jak jsem si sama ověřila, zlepšují běžecký komfort v desetistupňovém mrazu nebo dešti. Což přeloženo znamená, že chodidla jsou v teple a ani není zapotřebí pro to používat dvoje nebo extratlusté ponožky. Pokud vám teda nepromokne /nepromrzne zbytek boty...

Z obrázků je asi patrné, jak návleky fungují a jak se uchycují. Důležité je být trochu opatrnější při jejich nasazování na chodidla (nejdřív návleky, pak boty), aby se úzká ponožka neroztrhla. 

Adidas jsem si vybrala z několika důvodů: šňůrkou na patě se návlek dá povolit nebo utáhnout v patové části, vnitřní strany návleků jsou zesílené všitou vložkou kruhovitého tvaru (když jsem při výbězích přelézala spadené stromy, přišel mi tenhle detail docela vhod), líbí se mi silikonové proužky v ponožce, které ji drží na kalhotech  a zabraňují rychlému sklouzávání. Po dvou hodinách běhu se člověk sklouzávání návleků nevyhne, ale není to žádná tragédie, přes kotník nesklouznou nikdy. A reflexní prvky taky vždycky uvítám. 

Že byly návleky levné (kupovala jsem je za 152 SEK místo obvyklých 249 korun), mi rozhodování dost usnadnilo, vzhledem k tomu, že jsem byla připravená koupit si pro začátek něco levného (a třeba i míň kvalitního) a poučit se z nedostatků před koupí vhodnějšího výrobku. Když už jsme u toho míň kvalitního: Nejvíc jsem se obávala a obávám té tenké šňůrky pod chodidlem. Že ji brzo sešlapu nebo opotřebím v kamenitém/skalnatém terénu. Kdo někdy vkročil do skandinávských lesů, ví, o čem mluvím. Pokud má člověk vykrojené boty (jako že je takových na běžeckém trhu většina), není se čeho obávat, úchytka se schová do volného prostoru mezi patu a přední část boty. Na druhou stranu to vypadá, že šňůrka by se dala v případě poškození vyměnit, což se u návleků jiných značek zdá být i stejné části docela problém. 

Podtrženo a sečteno, návleky přežily zimu, sníh a štěrk bez úhony. Hodně jsem je ocenila v mrazech, protože teplotní rozdíl v botě byl dost znát a achillovky byly dobře chráněny před chladem. Nenabírala jsem žádné kamínky nebo písek a zmenšilo se tak riziko odřenin a puchýřů (na ultramaraton ideální). Kdybych si je nepořídila, pravděpodobně je vůbec nebudu postrádat, takhle jsou pro mě malým, ale důležitým detailem při výbězích do terénu (a třeba i budoucích dálkových bězích).