8 Konečně jsem taky jednou vyhrála!

Nejen zásluhou poctivého tréninku, ale úplnou náhodou. Jakou zkušenost s různými soutěžemi, kde se výherci losují, máte vy, nevím, ale já pokud si něco neurvu rychlýma nohama nebo bystrým mozkem, tak se mi Štěstěna snad vyloženě vyhýbá. Jednou jsme se na toto téma bavili s kamarádem z dětství - on je člověk, který jakoby chytá vibrace nadcházejících událostí ze vzduchu a ke všemu se tak nějak samozřejmě přitočí, aniž by se vyloženě musel snažit. Výsledkem toho je, že se Štěstěnou má skoro milenecký vztah, a pokud ho právě nelíbá ona, tak ho inspiruje nějaká múza. A je si toho vědom. Když jsem mu vyprávěla, že teda i já se sem tam, občas, dočkám toho, že jazýček vah se vyhrocené situaci přikloní na mou stranu (když jsem předtím udělala maximum pro to, abych uspěla), poznamenal jen skoro soucitně: "Jo aha, ty jsi člověk, kterej si štěstí musí zasloužit..."

 

Což taky ilustruje výstižná reálná příhoda - když se on chtěl naučit hrát na klavír, co myslíte, že se stalo? Prostě se jednoho dne ve výtahu dal do řeči s nějakou ženskou, ze které se po půlminutě vyklubala hudebnice (že hru na klavír vyučovala, na to si můžete s jistotou vsadit). A když jsem já pracovala na splnění svého snu stát se překladatelkou/tlumočnicí? Studium, kurzy, vyhledávání kontaktů. A po třech letech jsem zjistila, že v baráku o dvě patra výš bydlí sousedka-překladatelka (mám od ní autogram v jejím překladu Inkoustového srdce). To bude asi tím, že nejezdím výtahem, ale chodím po schodech...

Od včerejška jsem ale Štěstěnou omilostněná i já - v adventní soutěži, kterých v blogosféře probíhají stovky, jsem vyhmátla balíček s krémem od Herbfarmacy. A dokonce jsem se ani nemusela snažit.

 

Pěkný čtvrtek!