Výhoda (nebo nevýhoda?) toho, že na blog vyvěsíte týdenní program a chcete, aby se s vámi hýbali i jiní, je, že ho musíte taky splnit. Protože přece nejde, abyste si něco vymysleli, nechali ostatní, ať dřou, a sami se celý týden ulejvali. Kdybych tento týden nevěděla, že se do intervalů pouštějí i ostatní, asi bych se na ně vykvákla. Ne proto, že je to až zas taková dřina, ale protože jsem po delší době opět mákla v posilovně, přivodila si svalovou únavu (= břišní svaly mě bolely i při smíchu a po schodech jsem chodila pozpátku) a představa, že po odběhaném půlkilometru mě čeká 50 dřepů, mě vůbec netěšila. Navíc slezl všechen sníh a poslední dny prší nebo mží...
Jana je rychlík, jak už je skoro tradicí, mail od ní přilítl už v úterý. Asi jsem jí připravila horké chvilky těmi pětistymetrovými úseky, ale Jana si i přes absenci měřicího zařízení poradila a hodinky jí odměřily 24:20 min. Protože její potíže s nemožností pořádně odměřit vzdálenost znám, někdy se s vámi podělím o to, jak jsem podobné problémy řešila sama v době, kdy neexistovaly smartphony a internet nebyl vybavením každé domácnosti (nevím, do jaké míry to tu sledují mladé ročníky, ale ano, i takové časy kdysi existovaly).
Villette se připojila po delší nemoci. Jak jsem pochopila, "dohání" nás ostatní mílovými kroky. Oddřepovala pět set kousků a příští týden se chystá na angličáky a sed-lehy (hodně štěstí! Já jsem na sebe a svůj nápad v duchu začala nadávat při druhé sérii). Fotka je z hodinové procházky a opuštěných kasáren. Nevím, jak vám, ale mně je z takových míst lehoučce nevolno. Když už vojenské objekty, tak raději bunkry. 
Mně se, jak už jsem zmínila, do intervalů moc nechtělo, nakonec jsem si je nechala až na sobotní ráno. Pršelo, byly čtyři stupně nad nulou a já se vydala do míst, kde mám vzdálenosti odměřené záchytnými body. Prvních čtyři sta metrů je po seběhu z kopce někde u semaforu, kilometr u přechodu pro chodce, kilometr a půl označuje rozložitý jilm a o pět set metrů dál mi milník dělá menší vodopád. Do Interval Timeru jsem si naťukala tempo, odhadla, že 50 dřepů může zabrat nanejvýš 2 minuty a rozběhla se. U prvního a druhého intervalu jsem byla trochu ztuhlá, ale pak už se mi dřepovalo bez potíží. Cestou domů jsem měla tolik chuti a energie, že jsem blbla a "trénovala" výskoky do výšky (které spočívají v tom, že z výklusu naberete rychlost, pořádně se odrazíte a zkusíte se dotknout toho, co je nad vámi - dopravní cedule, most, atp.). Protože pravidelně probíhávám pod železničním mostem, byl cíl celkem daný. Rozběhla jsem se, vyletěla do výšky, zašmátrala po drsném betonu cca 2,3 metrů nad sebou (jednou jsem vzala pásmo a donutila kamarádku výšku mostu změřit). Ale doskok jsem nevybrala a odřela si kolena. Protijdoucí paní v kapuci, která celou akci s největší pravděpodobní sledovala, si musela myslet, že jsem se zbláznila...
Týden 7? Předvánoční čas bude nejspíš trochu uspěchaný a tak ho nechci komplikovat kombinacemi běhání a posilování. Ale co třeba si v klídku odklusat 5 kilometrů? Pokud chcete chodit, žádný problém.
Kolik času vám zabere 5 kilometrů v pohodlném předvánočním tempu? Pošlete mi určitě i fotku něčeho zajímavého, třeba občerstvovačky se svařákem :) Adresu znáte.
Mějte se moc hezky!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuju za váš čas, který věnujete čtení článků a psaní komentářů!