Občas potřebuju pořádný kopanec do zadní části těla. Hlavně ve chvílích, kdy jsem trochu nalomená, ať už vlastní blbostí nebo okolnostmi, a pozoruju, že se začínám litovat. Ne že bych k sobě byla nějak extra tvrdá, ale na sebelítost není vždycky čas (pláč vám jaksi uprostřed cyklomaratonu nebo v práci ve stresovém období k ničemu není) a tak zbývá jedině sebrat se a se vztyčenou hlavou a nejistou dušičkou dokončit, co je právě zapotřebí. A uvědomit si, že existují i horší věci.
Nejradší mám filmy, kde hlavní hrdina dostane pořádně po držce (i opakovaně) a umíněně se sr*čkami brodí dál. A nemusí nutně dosáhnout svého cíle.
Nordwand / North face
Toniho Kurze už jsem jednou zmiňovala. Když jsem na film koukala poprvé, neměla jsem o historii zlézání Eigeru ani potuchy, proto jsem bláhově počítala s tím, že konec nebude tak černý jako omrzliny hlavního hrdiny. No, spletla jsem se.
Touching the Void / Pád do ticha
Další lezecký napůl film, napůl dokument. Zoufalá situace, kdy smrt ne a ne vás vysvobodit, a na přežití přitom máte minimum síly.
Gattaca
http://www.youtube.com/watch?v=DmaXrzsWhaY
Nešetřete síly na zpáteční cestu, když cílem není vrátit se.
The Kid
http://www.youtube.com/watch?v=7lMtEpiONRI
I když nějak přečkáte tu hroznou matku hlavního hrdiny, pořád se na konci budete cítit dosti převálcovaně.
Out of Africa / Vzpomínky na Afriku
http://www.youtube.com/watch?v=TPjYvFUfV00
Měla jsem farmu v Africe... Tvrdohlavost je vlatně jen pevná vůle.
Kon-Tiki
Neplavec na 8000 kilometrů dlouhé cestě po moři. Dobrodruhové žijící pro moře a hory se nehodí pro manželský/rodinný život!
Pěkný víkend!
Děkuji za tipy, i když se mi ten výběr místama zdá moc masochistický. :-)
OdpovědětVymazatUrčitě budu u koukání trpět.
Ne u všech. I když... Některé (skoro všechny) jsou hodně slzopudné.
VymazatLíbí se mi, že u tebe vždycky najdu inspiraci na kvalitní filmy. Nezmiňuješ žádné americké trháky a já si můžu rozšířit obzory :) Mám dost amerických slátanin a čím dál častěji si pouštím severské nebo japonské filmy.
OdpovědětVymazatPád do ticha jsem viděla a během filmu jsem si několikrát říkala, ať už proboha umře a netrápí se.
(Mimo téma: děláš na tom článku o sestavení běžeckého plánu nebo jsi na něj zapomněla?)
Děkuju, Lúco. Měla jsem z toho filmu stejný pocit. Bylo to pro mě jako diváka chvílemi dosti utrpení.
VymazatNa článek jsem nezapomněla, objeví se tu pozítří.