2 Velikonoce ve Švédsku

Nejdřív jsem měla v úmyslu popsat, jak se slaví Velikonoce tady ve Švédsku, ale nakonec to od objektivního popisu sklouzlo tak trochu k tomu, jak slavíme Velikonoce u nás doma a jak vnímám tradice obecně. Takže na základě tohoto postu negeneralizujte ;)

Ale! Nejdřív zpátky k Velikonocím, pro mě hlavně svátkům jara a probouzející se přírody. Kalendářní souvislosti ve Švédsku jsou pro mě mnohem srozumitelnější než je tomu v českém kalendáří, kde se mi zdá, že se od tradic hodně odhlíží nebo že jsou jakoby odtržené od sebe. Ale možná je to tím, že jsem věkem trochu "zmoudřela" (tady si trochu fandím) a souvislosti aktivně vyhledávám (to si nefandím, to je pud sebezáchovy). Předpřípravou na velikonoční období je už masopustní úterý, kdy se pečou, plní, prodávají a ve velkém pojídají sladké žemle plněné mandlovou hmotou a bohatě ozdobené šlehačkou. 

Teď nastane krok mimo Evropu, ale pořád jsme u mě doma: 21. března nastává astronomické jaro a s ním pro některé nový rok. 21. března slaví Naw-rúz [nauroz] - nový rok - Peršané a další národy. Taky se zapalují veliké vatry, přes/skrz něž ti odvážnější skáčou, ti oparnější stojí opodál. Líbí se mi, že starý rok symbolicky končí zimou a nový rok tak rovnou optimisticky začíná jarem. Na "perského silvestra" se bohatě hoduje a sváteční tabuli zdobí mj. - hádejte co? - malovaná vejce a narcisy. Pro mě, která vždycky hledala spíš vlastnosti spojující než důvody k rozdílnostem, je Naw-rúz příjemným předvelikonočním zpestřením. 

Naw-rúz - štastný nový rok!

Po 47 dnech od masopustního úterý nastávají velikonoční svátky. Na Zelený čtvrtek, který dodržuju hlavně v jídelníčku, odlítají podle staré tradice čarodějnice na svých koštětech na kopec Blåkulla (nevím přesně, jestli je to kopec, vycházím z názvu - kulla znamená vrch, kopec), kde si pár dní užívají se Satanem, aby se pak na Velikonoční neděli vrátily zpět domů. Tahle tradice pochází ze 17. století, tedy zhruba z doby, kdy i u nás  (= ČR) probíhaly čarodejnické procesy. Na Zelený čtvrtek se ve Švédsku krátí pracovní doba, všichni se domů vracejí dřív, aby se mohli věnovat sobě navzájem a přípravám na Velikonoce. Ve městě můžete potkat zmalované děti (s pihami kolem nosu a na tvářích jako evidentně mají i čarodějnice) a březovými větvičkami v rukou (= koště). 

Doma se pak děje něco, čemu se říká "pyssel". To slovo mám moc ráda, označuje jakoukoli ruční tvorbu. Muž by na tomto místě určitě poznamenal, že "pyssel" se u nás děje konstantně, hlavně mojí zásluhou. Často je to pyssel při pečení, pak s korálkami, jednou zarovnávám okraje na stříbrných špercích, jindy zase probíhá pyssel ve formě drátkování nebo nimrání se s mým mtb, tzv. cyklopyssel atd. atd.

Malé čarodějnice s koštětem

Na březové větvičky se připevňuje zbarvené prachové peří, peče se, zdobí vejce (co jsem si všimla, tak spíš převažuje jednobarevné ponoření do roztoku s potravinářskou barvou, zdobnější práce a dekorace kraslic je tradice staršího data) a vůbec. Jinak jsem tu na jedny Velikonce zdobila vejce ve škole s dětmi a české tradice malování voskem a barvení cibulovými listy se jim moc líbily. U nás doma jsem letos březové větvičky "oblíkla" do žluto-bílé kombinace. 

Velikonoční výzdoba u nás

Taky nesmím zapomenout, že se nakupují bonbony a sladkosti. Na váhu a ve velkém a obchody se předhánějí v co nejnižších cenách. Takže si kupříkladu můžete koupit kilo jakéhokoli vlastnoručně namíchaného mixu (plněné pralinky, klasické pralinky, belgické plody moře, fudge s různou příchutí, marmeládové koule - ty miluju, ale jsou těžké, do kila se jich nevejde tolik jako třeba pěnových banánů nebo marshmallows, lékořice sladká i slaná a spousta dalšího) za krásných 39,90 SEK.  (Podle wikipedie se v roce 2010 snědlo ve Švédsku v období Velikonoc 6 000 tun bonbonů.) Bonbony se pak plní papírová vajíčka o různém průměru. Taková vejce pak jakože dětem někde schová velikonoční zajíc, ale zajíc jako symbol Velikonoc, jako je tomu třeba v Německu, tady nijak neprorazil. Možná tak jako klasická čokoládová postavička. 

Velký pátek, který se ve Švédsku jmenuje Dlouhý pátek, se počítá ke svátkům a nepracuje se. Já většinou razím na procházku do lesa, jestli někde k poledni neuvidím otvírání pokladů. Většinou nic nenajdeme, takže se z lesa vracíme obohaceni "jen" čerstvým vzduchem a dobrým pocitem. Velký pátek je čistě církevně slaveným dnem. 

Bílá sobota je svým pojetím hodně podobná Štědrému večeru - jídlo je servírováno formou švédského stolu (tento terminus technicus ve Švédsku vůbec neznají) a podává se velmi zhruba totéž co při štědrovečerní večeři (nakládaný sleď, losos, zapečené brambory s cibulí a rybou), navíc často s jehněčím masem. Jinak se pokrmy liší lokálně, hodně rodin má svoje vlastní tradice, kterých se drží, i když se přestěhují do jiné části země. Na řadu přicházejí taky papírová vejce plněná bonbony. Mně dělá extra radost marcipán, ten mám moc ráda. Všechno se zapíjí velikonočním "moštem" (chuťově se podobá sladší kofole s míň bublinkami), který zase má v oblibě Muž. Narcisy a žluté chryzantémy nesmějí jako součást výzdoby na prostřených stolech chybět. A taky se zapalují ohně, ty mají držet v dosahu čarodějnice vracející se z Blåkulla-sletu. 

Pro mě je Bílá soboty dnem, kdy se pouštím do pečení mazanců a domácího chleba (s cibulí, sušenými rajčaty, s ořechy atp.). Když je počasí příznivé a teplo delší dobu, chodím trhat mladé kopřivy a přidávám je do chleba. Večer se pak sejdeme s přáteli nebo příbuznými a trávíme čas společně. 

Velikonoční neděli a pondělí jsou z církevního hlediska významné dny, pro mě jsou však spíš dozníváním Velikonoc a časem oddechu, to je část, kdy Velikonoce vyloženě vnímám jako svátky jara. Ráda chodím do přírody nebo jen tak na procházku prázdným městem, dodržuju tradici zdobení vajec (jakkoli čímkoli, ráda kombinuju papír a korálky) a v teple kuchyně inhaluju u sporáku výpary z vosku :) Letos je nádherné počasí, sníh se drží jen na těch nejstinnějších místech. Řehtačky ani pomlázky se tu nevedou, obávám se, že mrskání žen (ač pro krásu) by se nestekalo s pochopením. Stejně tak nalívání kořalky šmigrustům je mi silně prosti srsti. Tyhle (snad lokální) tradice jsem nikdy neměla v oblibě, přišly mi takové ... dehonestující, a zvlášť ta druhá jmenovaná naprosto mimo v době Velikonoc. No. Schází mi smysl pro určité tradiční prvky... 

Hezké Velikonoce vám všem, ať už pro vás představují cokoli!