2 "Posiluju třikrát týdně, ale pořád nevidím výsledky,"

... těmito slovy začal naši společnou lekci jeden z mých klientů. Poznáváte se v tom někdo?

Příčin může být samozřejmě hromada. Nedostatečná zátěž (jste na sebe moc hodní), dlouhé pauzy mezi sety (do posilovny si chodíte popovídat se známými), málo nebo naopak moc opakování (vzhledem k tomu, jakých výsledků chcete dosáhnout), nedostatečné procvičení svalu (jeden izolovaný cvik na jeden sval) nebo špatná technika. Případně nevhodná skladba stravy. Příčin může být samozřejmě mnohem víc nebo můžou být propojené.

Takhle vypadá správný dřep

Georgovi (= klient) stačilo jenom nastavit pomyslné zrcadlo. Někdy je lepší držet se jako trenér zpátky nechat svěřenci volné ruce. Tak jsem se upozadila a sledovala, jak si George vede při svém obvyklém cvičení. A brzo jsme odhalili, kde leží kámen úrazu - posiloval sice s velkými váhami, ale vinou špatné techniky vůbec neměl šanci k nějakému růstu. Řekněme, že na legpressu zvládnete 120 kg - ale už ve výchozí pozici máte úhel mezi stehenní kostí a bércem větší než 90 stupňů, tím pádem je rozsah pohybu o mnoho menší. Když si pak nastavíte výchozí bod správně, možná vám nejen 120, ale třeba i 90 kg bude připadat jako sci-fi a váhu budete muset ještě snížit. Jo, tohleto dokáže zasadit pořádnou ránu egu. A tak by se dalo pokračovat cvik za cvikem. Milý George to vzal sportovně, přesto mu přes občasná upozornění technika ujížděla. Jak se člověk něco naučí špatně, je přeučování pořádná fuška. 

Takže Georgovi stačilo málo - nemuseli jsme vůbec doplňovat cviky nebo upravovat počet setů a opakování. Stačilo nastavit správně stroje, váhu zvedat tahem místo švihem a pokusit se sval cítit nejen fyzicky, ale i mentálně. A stejně krásně klidně spouštět váhy dolů, aktivně klást odpor gravitaci. Technika by vždycky měla být prioritou číslo jedna, ne číslice na čince. Ono totiž nejde v delším časovém úseku o nespokojenost s pomalým vývojem, ale hlavně hrozí zranění. 

Pěkné pondělí!