2 30 km/Týden 6: Schody

Se zpožděním zaviněným lehkou zdravotní indispozicí se vracím k výzvě z minulého týdne - třiceti kilometrům zvládnutým jakýmkoli způsobem. Trochu jsem se bála, jestli to není až moc velké sousto a jestli se od vás dočkám nějakých mailů, přesto se pár statečných našlo. Díky za vaše raporty! (Dlužím vám odpovědi, hupnu na ně tento týden.).

Villette skoubila kolo a procházky - 10 km ve středu, 7,7 km ve čtvrtek, v sobotu ráno opět 10 km a odpoledne ještě cca 3,5 km pěšky. Perfektní!

Zatímco k villette už dorazilo jaro (viz fotka), Konvička se kola kvůli sněhu musela zdržet (na horách zima, v údolí jaro) a tak opět nazula běžky. Za celý týden se kilometrů nasčítalo víc, než hlásila výzva, protože jen v úterý to bylo 30 km. 

Veronika třicítku odchodila:
Pondělí: 6,24
Úterý: 2,2
Středa: 7,96
Čtvrtek: 2,76
Pátek: 7,8
Sobota: 3,78
Celkem tedy 30,74 km. Nemůžu necitovat z jejího mailu: "Musím se přiznat, že když jsem si poprvé přečetla zadání, dost jsem se vyděsila. Třicet? Tolik?! Vzápětí se dostavil pocit nový, zvědavost, zda tolik kilometrů vůbec zvládnu za týden zdolat." Přesně o to ve výzvách jde - nehodit flintu do žita, i když zadání vypadá nereálně. Zkusit něco neznámého a případně neuspět je pro vlastní sebevědomí mnohem výživnější než váhat a nezkusit. Ani já kolikrát nemám jasno, jestli se mi podaří splnit...

Nicméně, tento týden jsem splnila a stejně jako Veronika třicet kilometrů odpochodovala. Knihovna, nákupy, pošta... Spíš courání než regulérní chůze. Původně jsem měla v plánu uplynulý týden běhat, ale přednost dostalo posilování. A protože Endomondo používám jen k běhu, neměla jsem v úmyslu svoji úterní procházku měřit, proto mi v záznu do třicítky chybí něco přes pět kilometrů. Ale splnila jsem!

Další výzva bude reprízou z loňska: 500 schodů. Stihneme to do soboty 14/3 20.00 hod.? Zkuste změřit výšku schodu a vypočítat nastoupané výškové metry. Už teď se těším na vaše maily!

A na úplný závěr se musím podělit o jednu perličku. Před pár dny jsme se s MiniCyklistkou zajely podívat na halové veteránské mistrovství Švédska v atletice. Protože za několik málo let mi bude 35, budu se taky moct účastnit, takže už teď jsem byla zjišťovat podmínky a pravidla. Nikdy jsem totiž nebyla tak dobrá, abych se kvalifikovala na klasické atletické mistrovství světa a tak jsem si do zbývajících dvou třetin života naplánovala, že budu systematicky trénovat a jednou si z mistrovství přivezu placku. A když to nebude ani na tu medaili, aspoň se velkou část života budu hýbat. Ale ať nezamluvím to letošní mistrovství:

Nejdřív jsem se smála sama pro sebe, že by byl gól, kdyby se pan senior takhle rozcvičoval před svou disciplínou. Jenže on se pán opravdu rozcvičoval. Respektive - dostával pomoc s rozcvičkou, aby se mohl zúčastnit hodu závažím ve své věkové kategorii M75... Jestli jste stejně jako já zvědaví, jak ten jeho hod probíhal, tak úplně normálně. Zaparkoval chodítko, odcupital do vrhačského kruhu a z polootočky odhodil závaží někam k osmi metrům. Mno. Dobrej, že?