středa 14. ledna 2015

45 Porody ve Švédsku aneb Když je pasažér rychlejší než mámin letmý maraton

Pod postem pojednávajícím o posilování v těhotenství (a jestli je těhotenství nemoc či ne) se rozpoutala živá diskuse o fyziologických a lékařsky vedených porodech. Nemám ponětí, jak vypadají porody v ČR (chápu, že se to může lišit v závislosti na porodnici a personálu a že některé procedury jsou stále ještě normou, např. klystýr nebo nástřih), ale můžu vám povědět, jak vypadají porody ve Švédsku. Tedy jak vypadal ten můj. Jeden jediný. Zatím - doufám, že nebude poslední. 

Koho téma nezajímá nebo naopak zajímá jen proto, aby se mohl pohoršovat, ať klikne na křížek vpravo nahoře a vrátí se, až mu bloglovin nebo RSS čtečka pošlou vyrozumění o novém článku.

Ve Švédsku se těhotenství i porod považují za naprosto přirozené životní etapy lidského života (chtěla jsem nejdřív napsat jen života ženy, ale účast mužů je nepsaným pravidlem) a tomu je uzpůsoben i státní zdravotnický systém, který se mírně může lišit jen na úrovni krajů. Většina postupů je však naprosto stejná v celé zemi. Za předporodní péči i porody mají v případě zdravého, bezrizikového těhotenství (a vlastně i porodu) zodpovědnost porodní asistentky. Tak tomu bylo v mém případě. PA má tříleté vysokoškolské vzdělání se zaměřením zdravotní sestry, odpracovaný minimálně rok v oboru a dál jedenapůlletou vysokoškolskou specializaci jako porodní asistentka. Po ukončeném studiu absolvuje/vede pod dohledem 50 porodů s pomocí mentora, než může porody vést samostatně (pokud se tedy rozhodne pracovat jako PA v porodnici). 

V rámci předporodní péče jsem u PA byla celkem devětkrát, z toho dvakrát v prvním trimestru, třetí návštěva byla naplánovaná až na 25. tt. Nikdy jsem neabsolvovala žádné vaginální vyšetření, genetické testy nebo glukózový toleranční test. Na prvním a posledním ultrazvuku jsem byla ve 20. tt (obvykle se dělá mezi 17. - 20. tt). Vážila jsem se celkem třikrát - na první návštěvě u PA, pak ve 25. tt a naposledy ve 37 tt, stejně tak často se měřila hladina cukru a množství hemoglobinu v krvi. Návstěvy u PA zahrnovaly vždy měření krevního tlaku, od 30. tt měření SF a poslech srdečních ozvů plodu. Toť vše. A ještě úplně na začátku vlastně ještě proběhl odběr krve pro stanovení krevní skupiny a Rh-faktoru. Těhotné žádnou průkazku nedostávají, ale PA během návštěv kompletuje složku s výsledky krevních testů a průběžných vyšetření, kterou pak těhotná dostane při poslední návštěvě před porodem (a po porodu se do složky přidá i partogram). Samozřejmostí je porodní dopis a společné sesumírování těhotenství v bodech - pro personál v porodnici a co největší možné pohodlí rodičky. 

Během těhotenství jsem dostala i hromadu informačného materiálu o porodu, medicínských zákrocích a tlumení bolesti při něm, vyvolávání porodu (přenášela jsem), kojení a zdravé výživě během těhotenství. Normální bývají i rodičovské kurzy a kurzy o kojení, ty jsem ale neabsolvovala. Zato jsem ocenila možnost, kterou porodnice poskytují, totiž prohlédnout si budovu zevnitř a nakouknout do pokojů. Porodní asistentky pak nabídly cca hodinovou besedu o tom, jak se na porod připravit, co by měl porodní dopis obsahovat, jak může partner/jiná podpůrná osoba při porodu pomoci, jaká vyšetření se během porodu provádějí, jak probíhá poporodní péče o rodičku, partnera a dítě atd. Hodně jsem taky ocenila obsáhlou prezentaci farmakologických i nefarmakologických způsobů tlumení bolesti, a hlavně odkaz na studie a výhody/nevýhody/rizika, která s sebou jednotlivé způsoby přinášejí. Pokoje bývají vybaveny (kromě lůžka) stoličkou, gymnastickým míčem, koupelnou s vanou, vakem a vůbec připomínají spíš větší hotelový pokoj, kam se nenásilně připletlo lékařské vybavení. Páry mají možnost si s sebou donést hudbu, pokud jim pomůže zvlášť v první době.

Z nefarmakologických způsobů tlumení bolesti porodnice nabízejí tlumení teplem (nahřátý pšeničný/pohankový polštář), teplou koupel, masáž, akupunkturu, TENS přístroj a obstřiky sterilní vodou/fyziologickým roztokem. Mezi běžné farmakologické metody pak patří rajský plyn (niontix), epidurál, spinál, PCB, PDB a lokální anestezie. Klystýr a preventivní nástřih hráze vůbec nejsou normou, provádějí se jen na přání rodičky. Klystýr tedy, nástřih na přání by se PA asi pokusila rozmluvit. Řekla bych, že celá předporodní péče a taky ona předporodní "beseda" v porodnici se nesly v duchu, že je to žena, která rodí a která by měla rozhodovat o tom, jaký přístup si během porodu přeje, jak si přeje tlumit bolest a jakou polohu bude preferovat. Samozřejmě s ohledem na zdravotní stav dítěte a vývoj.

Do porodnice se se průvodními znaky porodu nejede, nýbrž volá. PA rodičku diagnostikuje po telefonu, což má svoje výhody (netrávíte v porodnici delší než nezbytně dlouhou dobu) i nevýhody (i díky tomuto postupu jsem málem prošvihla dojet do porodnice včas). PA po telefonu instruuje, co dělat, co nedělat a jak postupovat. V porodnici se PA pasují do podpůrné funkce, pokud porod probíhá normálně a bez komplikací, a jak jsem vyrozuměla, ve většině případů porod chodí spíš obhlídnout, hlavně v první fázi, a instruovat rodičku ve fázi druhé a třetí. Kromě PA u porodu bývá zdravotní sestra. Lékařsky vedené porody se v případě normálně probíhajícího těhotenství a u zdravých rodiček nevyskytují. Teď zpětně si uvědomuju, že během celého těhotenství a porodu jsem neviděla jednoho jediného doktora, a jsem za to ráda, protože lékař rovná se znamení, že něco není v pořádku.

Pokud porod proběhl bez komplikací, dostane rodička svoje dítě rovnou na břicho, aby si našlo cestu k prsu. Během první, páté a desáté minuty života novorozence se počítá tzv. apgar skóre, tohle se však neděje nijak rušivě (resp. vůbec jsem to nezaznamenala). Měření a vážení se provádí přímo v porodním pokoji, já třeba jsem měla možnost zvážit potomka sama. Když to vezmu kolem a kolem, dítko jsem u sebe měla od přestřihnutí pupeční šňůry pořád. 

Potom následují čtyři hodiny, během nichž se rodina zdržuje na porodním pokoji. Personál přinese občerstvení (většinou obložené housky s džusem a čajem, švédskou vlaječkou a cedulkou s údaji novorozence a jmény personálu, který se porodu účastnil), PA sem tam chodí zmáčknout na břicho rodičce a přeptat se, jestli je všechno ok, a pokud je čas, probrat porod a otázky okolo něj - nebo si jen popovídat. Následně se rodina přesune na nemocniční hotel pro rodiče. Tam jde hlavně o nastartování produkce mateřského mléka, poskytnout rodině čas na jakous takous regeneraci a hlavně klid na seznámení se s dítětem. K dispozici bývají zdravotní sestry se zaměřením na pediatrii, které poradí s kojením, zodpoví případné dotazy a pomůžou, pokud si rodiče přejí a potřebují. Druhý den po porodu novorozence vyšetří pediatr a pak, pokud je zdravotní stav matky a dítěte v pořádku a váha novorozence v normě, už může rodina kdykoli odejít domů.

***

A jak jsem celý porod vnímala? Během těhotenství mě trochu znervózňovalo, že jako provorodička mám prakticky "rozhodovat" o něčem, co jsem ještě nikdy nezažila. Na druhou stranu mě fakt, že celý porod je jen a jen na mně (a na pasažérovi, jemuž jsem naprosto věřila), dost pozitivním způsobem nakopl. Mohla jsem být ta aktivní společně s pasažérem a to mému naturelu vyhovuje mnohem víc, než kdyby mě někdo tlačil do opačné role. Navíc - kdo jiný by měl být režisérem celé závěrečné epizody, když ne já a pasažér? Zvlášť když jsme byli tým celých devět měsíců a navzájem se známe nejlíp. Nakonec mě nervozita úplně opustila a převládlo těšení se na celou akci - věděla jsem, co můžu čekat (vybavení porodnice atp.), měla jsem možnost řídit se svým instinktem a poslouchat vlastní tělo, a taky jsem v rukou měla celou přípravu. Rozhodně jsem nešla do porodnice s myšlenkou jít něco přetrpět, hodit co nejvíc zodpovědnosti na druhé, pak rychle vytěsnit negativní zážitky a hlavně se těšit z mimina. Porodem jsem chtěla (a samozřejmě musela) zakončit úžasnou životní etapu, kterou pro mě těhotenství bylo. Zajedno jsem byla přešťastná, že celých devět měsíců probíhalo skvěle a ve zdraví, za druhé jsem cítila obrovskou vděčnost, protože ne všem je dopřáno počít a donosit vlastního potomka. Tak proč najednou udělat předěl, hop a skok a hlavně aby bylo mimino venku a doma...

Největší obavy jsem měla z případného nerudného personálu a z toho, že se naprosto utopím v bolesti a ztratím tak kontakt sama se sebou (no prostě si představte ženy křičící při každé kontrakci jak smyslů zbavené, do toho strohé pokyny zdravotníka, stres... To mi úplně nahánělo husí kůži.). Zároveň jsem však vůbec nechtěla bolest tlumit farmakologicky, kvůli obavám z vedlejších účinků, maximem pro mě byl rajský plyn. Ačkoli jsem byla připravená tohle předsevzetí změnit, kdyby bolest byla nesnesitelná. Spoléhala jsem se hlavně na mírnění bolesti teplem, koupele a taky na TENS. Mým jediným přáním bylo být v pohybu co nejdéle a jet do porodnice pokud možno co nejpozději, z obav, že nás pošlou zpátky kvůli nedostatečnému otevření. A protože jsem porod měla řídit sama, resp. řídit ho mělo moje tělo a pasažér, logicky jsem se svědomitě připravovala, jak to mojí povaze vyhovuje nejlíp. Načetla jsem odbornou literaturu, abych věděla, co a kdy se v těle děje a jak organismus reaguje (pasáže o komplikacích jsem přeskakovala, od toho je tam přece jen personál, aby včas zasáhl, a já měla v kompetenci personálu důvěru), celé těhotenství se hýbala, abych v případě vleklého porodu měla dostatek sil, a psychickou přípravu stočila na zpracovávání bolesti bez léků. A v této souvislosti jsem narazila na Cayenne Ekjordh. 

Následující odstavce se můžou zdát dost alternativní a sluníčkové (a Cayenne sama taková je i na můj vkus), ale nešť, podělím se. 
A vás potenciální prudiče a zdvihače obočí jsem hned v úvodu varovala!

Víte, jak se všude říká, že porodní bolesti máte pořádně prodýchávat a vůbec se soustředit hlavně na práci s dechem? Tak k tomuto jsem byla dost skeptická. Samozřejmě že dýchat je důležité, ale... Já bych dýchala tak intenzivně, že bych začala hyperventilovat, znám se na to dost dobře. Kromě toho soustředění se na dech má za úkol odvést pozornost od bolesti, což mi taky přišlo špatně. Proč od bolesti utíkat nebo proti ní bojovat? Cayenne Ekjordh, sama porodní asistentka, v jednom článku popsala, jak se k metodě přijímání bolesti dopracovala; v mládí ji při surfování v Pacifiku smetla vlna. Dezorientovaná, bez kyslíku a vyčerpaná vysílením dostat se zpátky na hladinu se vodě prostě oddala a doufala, že oceán má svůj rytmus a že jedině v tom se skýtá její šance přežít. Což se i stalo a o pár let později tento přístup začala zkoušet u rodících žen. Oceán i ženské tělo při porodu podle Cayenne žijí svým rytmem a disponují během kontrakcí obrovskou silou, která by se měla využít, ne se ji pokoušet ujařmovat nebo potlačovat. V úplně zkratce jde o to se bolesti odevzdat a nechat ji dělat svoji práci, protože ona svůj smysl má. Zachytit její začátek, nepanikařit, nechat se unášet, počkat na kulminaci a pak z vlny sestoupit a nabírat síly na další nájezd. Soustředit se na dech je bezpředmětné, protože to tělo obstará automaticky. Lehko se řekne a s trochou cviku i lehko udělá.

Myslete si, co chcete, třeba že jsem sluníčková biomatka, ale tohle bylo podle mého gusta, protože sama vím, že někdy se kus největší práce vykoná, když neděláte lautr nic, jenom následujete proud. Mně tahle metoda sedla tak dobře, že jsem málem - nechtěně - porodila doma, protože mě bolest moc neobtěžovala, nadto jsem celou dobu chodila, což jenom urychlilo první porodní fázi. Do porodnice jsme se rozjeli, až když na mě přišlo tlačení, což už se tak klidně prožívat nedalo (a to je dost eufemismus, po pravdě mi připadlo, že vždycky minutu umírám, zatímco další minutku mezi kontrakcemi jsem byla čilá jak rybička a schopná sprintovat ze dveří auta do bran porodnice). Navíc mě v tu chvíli tak trochu přepadla panika, protože jsem do té doby bez velkých bolestí rodila nějaké tři hodiny a přitom jako prvorodička byla psychicky nastavená na podstatně delší a bolestivější průběh (navíc žádná odteklá voda a jiné průvodní znaky, kromě kontrakcí tedy). Tělo a především pasažér holt nebraly ohled na moje vyčtené znalosti o průměrném porodu. V porodnici si pamatuju ten ohromný nával nadšení, když mi PA potvrdila, že teď stačí opravdu jen tlačit (pak jsem zažila takový ten pohled sama na sebe z nadhledu - ntvl, já fakt rodím - to všechno se směsicí neuvěřitelnosti, překvapení, hrdosti a nabuzenosti). A druhý nával energie a vděčnosti přišel za pár sekund na to, když mě PA instruovala, abych jen poslouchala svoje tělo jak doposud. Perfektní zpětná vazba, že jste na správné cestě. Pasažér měl celou dobu tepovku stejnou jako v klidovém stavu v těhotenství a málem se narodil v plodovém obalu. Překvapilo mě, že jsem ani nemusela nijak křečovitě tlačit - zapomeňte na scény z filmů, nakrabacená čela orosená potem, křik a sténání. Šlo to prakticky samo a trochu mě mrzí, že mi naprosto uniklo, že je to TO závěrečné zatlačení.

Co vám mám povídat - nevím, jestli jsem klikařka nebo nakolik jsem si tenhle pozitivní porod přivodila sama. Příště bych sice pár maličkostí udělala jinak, ale... Uběhlo půldruhého měsíce, ještě teď jsem však napumpovaná endorfiny, moje ego dostalo pořádný energetický kopanec a klidně bych rodila ještě aspoň třikrát. V podstatě se mi splnilo přesně to, co jsem si přála nebo zapsala do porodního dopisu - porodit zdravé dítě v pohodě a bez stresu, být v pohybu pokud možno nejdéle, nezbláznit se z bolesti, nemuset se uchylovat k epidurálu a samozřejmě vyhnout se všemožným komplikacím. Odnesla jsem si sice pár stehů (vivat rakytníkový olej), ale celkový zážitek perfektní. Kéž bych ho nikdy nezapomněla!

Především jsem ale naprosto unešená z přístupu personálu. V porodním pokoji jsem byla v akci necelou půlhodinu, přesto PA stihla pročíst dopis a pohotově zareagovat, což jsem si vybavila až zpětně, když jsem si přehrávala celý průběh znova. Sama jsem totiž byla v takovém rauši, že mi nějaký dopis přišel podružný. Opravdu profesionální a zručná čerstvě vystudovaná porodní asistentka a k tomu pohodářská zdravotní sestra, které přišly prohodit pár neformálních slov, když jsem se trochu otřepala. Jak řekl Muž - sice jsme do porodnice přišli jen na skok a neměly s námi moc práce, ale věnovaly se nám maximálně.

No, a mně se pasažér postaral o další cíl. Na svět mu to trvalo tři a půl hodiny a mě začalo hlodat, že bych se tomu času mohla aspoň přiblížit. Až někdy poběžím maraton, ne jen letmý v rámci nějakého ultraběhu jako loni (předloni!), ale opravdový maraton se startovním výstřelem a cílovou páskou.  

45 komentářů:

  1. páni, tolik zajímavých informací! Švédský systém mi přijde mnohem víc "relaxed" v tom pozitivním smyslu, akorát mě zarazilo, že nedělají test na genové mutace? To bych zrovna chtěla vědět předem. Co se týče porodu, tak mě tvůj příběh fakt dojal, jsem ráda, že to šlo tak hladce (zdravý životní styl a pohyb určitě přispěl :)), tak ideální průběh by chtěla každá, včetně mě! (V budoucnosti :D.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Testy se nabizeji az zenam po 35. roku. Informuji se i mladsi zeny (v kazdem kraji je to s informacemi jinak, je to nekdy dost na zene samotne zjistit si vsechno okolo), ale ja bych je stejne asi nechtela podstoupit.
      Taky jsem moc rada, ze to slo tak hladce, ohromne me tenhle zazitek jakoby zkompletoval, clovek na sebe zacne nahlizet zase trochu jinak.
      Mas pravdu v tom, ze svedsky system je daleko uvolnenejsi. Ja, ktera jsem procitala i ceske weby, jsem byla kolikrat dost rozdvojena, nakolik je pece odlisna a co vsechno tehotne v CR podstupuji.

      Vymazat
  2. Gratuluji k miminku :) Můžu se zeptat jak jsi to myslela s tím rakytníkovým olejem?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dekuju!
      Zdalo se mi, ze se stehy hoji pomalu na to, jak povrchove byly, tak jsem je zacala potirat olejem. Pomohlo to.

      Vymazat
  3. No, tak přesně tohle je průběh mého vysněného porodu. Začátkem těhotenství jsem začala lehce panikařit, ale pak jsme našla v okolí Prahy porodnici Neratovice, která hlásá přirozené porody a oplývá dle recenzí skvělým lidským personálem. No jo, ale momentálně s ejedná o tom, že se Neratovice uzavřou, že se tam změnily podmínky i doktoři a mně zase pomalu začíná být ouvej, když si představím, že bych za pár měsíců měla rodit v jedné ze samooblush na pacientky v Praze.
    Jsem ráda, že jsem si přečetla tak hezké a spokojené vyprávění o porodu, díky za něj ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gratuluju k tehotenstvi a preju Ti prijemne obdobi ocekavani a bezproblemovy porod!
      Jinak samoobsluha je nejlepsi (i kdyz to asi myslis jinak), ja jsem byla hodne rada, ze jsem si to sama mohla udelat, jak jsem chtela ;)
      At jste oba zdravi a dari se vam!

      Vymazat
    2. Jojo, "samoobsluha na porody" bylo myšleno hodně pejorativně =) Spíš tak, že na Tebe nikdo nemá čas, nic Ti neřekne a v rámci urychlení se dělají dost často nástřihy jako běžná praxe, rození v jedné určité poloze, vyplňování formulářů a souhlasů klidně v době kontrakcí a jako tečka budeš ležet v dlouhé chodbě plné ostatních rodiček oddělené jen clonami.. Tomu se chci za každou cenu vyhnout, tak doufám, že se to povede.
      Moc děkuji a celé vaší rodince přeju také hodně zdraví a spoustu šťastných dní, M.

      Vymazat
    3. Já jsem skoro stejně porodila svoji druhou dceru v čr.V jedné malé okresní porodnici kousek od Brna.Ale měla jsem u sebe krom manžela ještě svoji zaplacenou PA,která spolu s manželem dávala pozor co se okolo mě děje.Šlo to,ale samozřejmost jako ve švédsku to zdaleka není.To co popisuje cyklistka mi zní jako krásný sen.Jak se u porodu ve švédsku kontrolují ozvy miminka?

      Vymazat
    4. Mitsuuko: Brr, tak z toho se mi ježí chlupy. Budu držet palce, ať Tě takový scénář nepotká a ať se daří a jsi zdravá! A malý/malá Mitsuuko taktéž. A děkuju moc za přání.

      Monika: Jj, bylo to jako sen, jsem hodně vděčná. Ozvy se kontrolují normálně přes CTG.

      Vymazat
  4. Wow, tak tento článek mě naprosto odrovnal (v pozitivním slova smyslu). Musím říct, že ze svého okolí znám jenom ty případy "no bylo to hrozný, ale nějak jsem to přežila a oba jsme v pořádku a to je hlavní". Prostě neochotný personál a zásahy lékařů, jen aby se celá záležitost urychlila :-(
    Děkuji, že ses podělila o takovou velmi osobní zkušenost. Dává mi to naději, že normální a přirozený porod je možný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Urcite mozny je! Ja jsem se pred porodem snazila soustredit jen na ty pozitivni pribehy. Ve Svedsku je zvykem bavit se hodne otevrene (kdyz uz se teda clovek dostane tak blizko) - nektere kolegyne a dokonce i jeden kolega me tak tak vybudili a natesili na porod a na materskou, ze bych tohle jednou rada udelala i pro jine. Zenska solidarita!
      Kdyz naopak nektere zenske v okoli zacaly se svymi negativnimi zazitky, tak jsem je jednoduse poprosila, jestli bychom si radeji nemohly povidat o necem jinem.

      Vymazat
    2. Dělám to samé - negativní příběhy stopuju hned v začátcích, nechci je slyšet. Stalo se mi to párkrát ze začátku a jak jsem pak byla třeba i měsíc rozhozená do další kontroly a ujištění, že je vše v pořádku, to si nechci už zopakovat. Naopak doporučuju číst a poslouchat jen ty pozitivní příběhy, člověk se pak naladí na takovou klidovou a příjemnou vlnu. Mně hodně pomohly příběhy uvedené na stránkách "jemnezrozeni", které mě tak nadchly, že od té doby se na svůj porod hrozně těším =)

      Vymazat
  5. Díky moc za článek. Takhle nějak bych si svůj porod představovala taky.
    Před necelýma 2 týdny jsem se poprvé setkala ve Francii s porodní asistentkou. Když jsem jí sdělila, že bych chtěla rodit co nejpřirozeněji, pronesla se zamyšleným výrazem: "přirozený porod ve Francii... hmm... jak probíhají porody v Česku?"
    Prý bude záležet na jakou porodní asistentku kápnu zrovna v porodnici. Ale prý je v jedné nedaleké porodnici v procesu podepisování smlouva, která umožní externím por. asistentkám přistup k porodu, tudíž bych si tam mohla vzít svou. To mi dodalo trochu naděje.
    Moc vám oběma gratuluju a přeju, ať se vám daří skvěle. A kdybys náhodou měla chuť popsat, jak probíhá mateřská a výchova ve Švédsku, velmi takový článek uvítám.
    Zjistila jsem, že ČR a Francie jsou v tomto diametrálně odlišné (např. ve Francii matky nastupují zpět do zaměstnání cca 8-10 týdnů po porodu, moc nekojí, kolikrát ani ty dva měsíce, co jsou s miminkem doma, protože jim to přijde omezující a únavné, přítel doteď nemůže pochopit, proč chci za každou cenu kojit a já si připadám, jak úchylný exot. A zastávají názor, že mimino musí mít okamžitě svůj vlastní pokoj a spát v něm, když jsem zmínila před partnerovou rodinou, že bych chtěla mít miminko aspoň zpočátku v ložnici, pustili se do mě, jako bych se dopustila nejtěžšího zločinu), tak by mě zajímalo, jaké jsou zvyky a postoje v jiných zemích. Pokud tedy by se ti do takového článku chtělo.
    Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byvam vo Fr a viem, ze francuzi si velmi zakladaju na slobode. Takze sa milo pousmej, nezabudni pochvalit ake zaujimave veci Ri prave povedali, ALE Ty sa zariadis takto ( a pevnym hlasom bez zachvenia povies ako si to predstavujes)!!! Uvidis, ze stiahnu chvosty a nechaju Ta. HLavne ziadne rozculovanie, zostan zdvorila a mila :-)

      Vymazat
    2. Ja jsem si svou PA taky nevybirala. Mela jsem trochu strach, na koho kapnu, protoze moje zkusenosti z predporodni pece nebyly zrovna nejlepsi, takze jsem hodne zvazovala i dulu. Nakonec jsem pracovala na sobe a na sve priprave. To bylo to nejlepsi, co jsem mohla udelat, protoze nikdo zvenci by mi klid a nadhled stejne nedodal, kdybych si je nevypiplala sama.

      Ohledne te vychovy... To teda koukam, jak je to ve Francii odlisne! Me tu zaujalo par nasledujicich veci:
      - Ve Svedsku se hodne zduraznuje fyzicky kontakt s novorozencem, nejlip kuzi na kuzi hned po narozeni, co nejdele.
      - Rodice maji hned po porodu moznost vypujcit si sal/satek a naucit se do nej mimino vazat.
      - "Doporucena doba" kojeni je 6 mesicu, zaroven nikdo ve zdravotnictvi zenu neodsuzuje, pokud kojit nechce nebo nemuze.
      - Jinak se nikdo do vychovy nemota, spani mimina ve spolecne posteli s rodici je obvykle (s par bezpecnostnimi zasadami).
      - Otec i matka maji 60 dni placeneho rodicovskeho volna, ktere si museji (!) vybrat. Zbylych 390 dni rodicovske si muzou rozdelit, jak chteji. Zaroven rodina dostane financni bonus, pokud je otec doma stejne dlouhou dobu jako matka.
      - Zamestnavatel je povinen vyjit rodicum vstric se snizenym uvazkem do veku osmi let ditete nebo do te doby, nez zacne chodit do skoly (pokud si pamatuju spravne).
      atd. atd.

      Ad svedske zvyky a postoje ve vychove... Taky jsem narazila na par kulturnich rozdilu. Vychova je imho vec kazde rodiny (a nekdy jen jednoho z rodicu), dulezite je si stat za tim, co clovek chce a povazuje za spravne.

      Drzim palce a preju hodne zdravi a odvahy!

      Vymazat
    3. Bože můj chudáci francouzátka. Ad vlastní pokoj, starší dcera v něm má postýlku od tří let, ale pořádně v ní začíná spát až teď v pěti letech. Mladší dcerka bude mít v březnu dva. Stále je 2-3x denně kojená a spí vedle mě v posteli - mám přiraženou její postýlku u sebe, odšroubovali jsme na jedné delší straně šprušle úplně pryč a ani ona ani já si zatím neumíme představit, že by to bylo jinak :-) Mimochodem manželský život tím nijak netrpí ;-) Obě děvčátka jsou jinak velmi samostatné a bez problému zvládnou i nocleh u babičky, takže žádná závislost na matce.

      Vymazat
  6. Gratuluju k takovému hezkému porodu, dobře se to četlo.
    Já za sebe můžu říct, že i v Česku to jde podobně, což je dobře. Mám za sebou dva porody (2010 a 2011), oba rychlé, pohodové, jen s výbornou PA (lékař přišel až úplně na konec), žádný nástřih ani klystýr. A věřím, že velkou zásluhu na tom má přístup a myšlení, nepřipouštěla jsem si žádné coby kdyby, naopak jsem se na porody těšila. Dokonce i příchod více než 4kilového syna se obešel bez poranění. Na oba vzpomínám ráda a těším se na někdy příště :)
    Vám přeju hodně zdraví a štěstí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Presne tak - pristup a mysleni jsou klicove, na tech jsem pracovala nejvic a dobre jsem udelala.
      Gratuluju k pozitivnim zazitkum a preju hodne stesti!

      Vymazat
  7. Ahoj,
    mam podobne zusenosti z Cech jako Barbora, jediny problem je stale traveni dvou noci v porodnici, coz jsem u druheho ditete nechtela. Priste bych sla na ambulantni porod nebo podepsala reverz. Oba porody nastesti do hodky a pul byli kluci venku. To mam tak vysneny pulmaratonsky cas :-D

    OdpovědětVymazat
  8. Můžu mít jeden dotaz ohledně sportu v těhotenství? Vím, že jsi to poctivě studovala. Nevíš, jak je to s plaváním, konkrétně s kraulem? Jestli nějak nevadí to vytáčení trupu do stran. Jsem teď v 6. měsíci.
    Snažila jsem to najít na netu, ale nacházela jsem diskuse, které nepůsobily moc důvěryhodně a ještě jsem narazila na hrůzostrašné historky, ve které dotyčná líčí, jak dostala křeče do břicha uprostřed bazénu, že nebyla schopná se ani pohnout a kdyby nebyl vedle ní manžel, tak se utopí, tak jsem to radši zavřela. Nechci číst o tom, co všechno se může pokazit. Prostě jsem jen chtěla zjistit, jestli je některý plavecký styl méně bezpečný než jiný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rekla bych, ze vytaceni trupu nijak nevadi - pokud nevadi primo tobe. Taky jsem hodne resila ruzne aktivity, ale dostala jsem radu: delej vsechno, na co jsi zvykla, telo si samo rekne. Pokud jsi zvykla se hybat a naslouchat signalum, melo by vsechno byt v pohode. Ja se tim budu ridit i priste.
      Preju prijemny zbytek tehotenstvi a hodne zdravi!

      Vymazat
  9. Gratuluji a vítám pasažéra v našem velkém světě :) A nejvíce jsem zvědavá na ten maraton! Do toho! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejdriv me v kvetnu ceka pulmaraton. Maraton asi az koncem roku nebo pristi rok. Jsem zvedava a tesim se!

      Vymazat
    2. Mě čeká též jeden 1/2 maraton v květnu (trailový- na ten jsem hodně zvědavá) a pak další v červnu :) Na maraton si zatím netroufám, mými cíly jsou teď spíš trailové závody, které mě tuze lákají =) Zatím jsem totiž zkoušela pouze silnici...
      Tak ať se daří, přeji hodně zdaru, jak v rodičovské dráze, tak v té běžecké :)

      Vymazat
    3. Děkuju a ať se Ti v trailových závodech daří!

      Vymazat
  10. Panejo!... já než jsem otěhotněla, tak jsem chodila běhat, jenže první tři měsíce byli docela peklo, šílené nevolnosti a únava, takže v podstatě z práce jen do postele. Teď ve čtvrtém je mi lépe, ale v podstatě také jen spím. Takže mně teď zpětně mrzí, že jsem se předtím pohybu a hlavně cvičení nevěnovala více, abych ho teď mohla alespoň lehce zúročit. A jaký bude porod jsem zvědavá, já jsem registrovaná v Motole, takže to asi bude péče jak na běžícím páse.. no uvidíme. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To prece nevadi, s pohybem se da zacit i v tehotenstvi (fyzicka se bude hodit i po porodu, jak se presvedcuju dnes a denne), jenom ho rozumne prizpusobit momentalni kondici.
      Gratuluju, drzim palce, preju hodne zdravi a at se dari!

      Vymazat
  11. Číst to, to je balzám, v Čechách bys to měla rozhodně složitější a musela si vše vybojovat, taky bych chtěla takový porod :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přijde mi jako strašná škoda, že žena si musí vybojovat, jak by si přála rodit... Dost to prozrazuje o přístupu k pacientům a k ženám jako bytostem vůbec :/
      Ještě jsem si vzpomněla na dřívější diskuzi tady na blogu - vůbec si nedovedu představit, že by personál v porodnici uvažoval o porodu jako o "hnusné, krvavé záležitosti", ve Švédsku je tohle nazírání na náplň vlastní profese úplně nemyslitené.
      Až to bude aktuální, Marinko, ať máš na svůj porod hezké vzpomínky!

      Vymazat
  12. Ten rakytníkový olej jste používala na hojení čistý?Přemýšlím nad kombinací se šípkovým olejem a levandulí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jj, jen čistý, nad nějakými kombinacemi jsem vůbec nepřemýšlela. Na viditelné části těla bych ho samozřejmě musela dost zředit.

      Vymazat
    2. Já kvůli kamarádce, co se zrovna vrátila z porodnice, kde jí nějaký dobrák udělal slušný nástřih a pěkně prosím mimo kontrakci! Říkala že to byl parádní zážitek :-(

      Vymazat
    3. Ten porodník samozřejmě, ne ta kamarádka.

      Vymazat
    4. Souhlasím!Navíc dítě prý nebylo v tísni.Jenže ona skoro v leže s nohama "do praku" a docházely jí síly po třičtvrtě hodině tlačení...No prostě české porodnictví :-(

      Vymazat
    5. Souhlasím!Navíc dítě prý nebylo v tísni.Jenže ona skoro v leže s nohama "do praku" a docházely jí síly po třičtvrtě hodině tlačení...No prostě české porodnictví :-(

      Vymazat
  13. Pasažér je pěkné pojmenování :-D Přesně popisujete můj vysněný porod - bez stresu a hlavně tak, abych byla svou paní, abych já rozhodovala o tom, co bude nebo nebude, ne aby na mě nějaká sestra křičale "dýchejte", "tlačtě".. Bohužel v mém okolí mi toto žádná porodnice nebyla schopná zaručit :-( Naštěstí jsem miminko přivedla na svět v doprovodu skvělé porodní asistentky a mého muže doma. Z porodu jsem si tedy také odnsla krásný zážitek, jen mě to stálo mnohem víc úsilí. Kéž by i v Čechách byl takový přístup jako je ve švédsku standard...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kéž by...
      Za porod doma Vás obdivuju, já bych si na něj napoprvé vůbec netroufla, napodruhé či napotřetí možná, ale nevidím důvod, protože teď už vím, že v porodnici to bude ok. Stejně jsem však byla ráda (a budu ráda i v budoucnu, pokud to tak zase bude), že jsem do porodnice přijela akorát na posledních pár minut druhé doby porodní, on se ten porod změnou prostředí i tak pozastavil.
      Mně totiž vyhovovalo nejvíc, že jsem mohla být ve své vlastní bublině a odkoučovat si sebe prakticky sama. Ale to nejdůležitější: Bravurně to zvládla především Minicyklistka, za to jí patří velký dík.
      Gratuluju k úspěšnému porodu a hezkému zážitku! Ať jste zdraví a daří se vám!

      Vymazat
  14. Ahoj cyklistko :-) krásný článek, jak čtu tvůj blog a různé komentáře, tak bych se za tebou nejraději odstěhovala, Švédsko je mi čím dál tím víc sympatické ve svých přístupech! Chtěla bych se tě zeptat, jaký je u Vás přístup k očkování dětí, co vše je povinné (doporučené) a jak se k tomu staví MZ a hlavně jaký je na to tvůj osobní názor. Určitě to teď u mini-cyklistky řešíš. Děkuju za odpověď :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Pavlo!
      Tady je očkování dobrovolné. Dostala jsem ústní i písemné informace o vakcíně (hexa) a mohli jsme se tak rozhodnout, jestli očkovat či ne. Naše sestra je skvělá, radši očkování oddálila, než se přišlo na to, co Minicyklistce způsobuje vyrážku (seborea). Jinak rodiče můžou rozhodnout o vakcínách, které standardem nebývají (třeba TBC). Můj dojem je, že rodiče mívají velkou volnost a samozřejmě i zodpovědnost za svoje rozhodnutí, nezažila jsem však, že by někdo na někoho koukal skrz prsty.
      Můj názor na očkování? No, vzhledem k tomu, že Švédsko je bohaté na lidi ze všech koutů světa a uprchlíci se nemusejí podrobovat vstupním lékařským prohlídkám, si myslím, že očkování má svoje opodstatnění. Sama jsem denně v kontaktu s lidmi z minimálně tří světadílů a protože už jednou jsem musela na infekční oddělení kvůli podezření na tuberkulózu (byla jsem v kontaktu s nakaženým), jsem vcelku ostražitá.

      Vymazat
    2. Děkuju ti za obsáhlou odpověď, vidím, že Švédsko vede oproti ČR už o několik bodů :-) Tenhle přístup i k očkování je prostě dospělý a progresivní, líbí se mi, že zdravotnictví a stát se svými občany jedná jako rovný s rovným. Studuji si informace o porodnictví, těhotenství a pohybu v něm, očkování apod. protože chci samozřejmě v budoucnu děti a zatím nejsem spokojena, co se dozvídám... Přijde mi, že v ČR se s ženami a matkami (samozřejmě i s muži) jedná trochu jak s nesvéprávnými a neinteligentními tvory, trochu jak s dětmi, spíše hůř. Asi si za to trochu můžeme i sami, protože stále mnoho lidí nepřemýšlí, neodůvodňuje, nezkoumá a slepě věří všemu. Nelíbí se mi, když mi někdo například nakáže proti čemu všemu MUSÍM očkovat své vlastní děti, když neuposlechnu, nemůžu je dát do školky, pošlou na mě sociálku, hygienu a zaplatím pokutu, to není hezký přístup, vůbec se nikdo nezajímá o mojí sovobodnou volbu a důvody, proč jsem se tak rozhodla. Další případy, které mě hnou žlučí je například české porodnictví, kde ty jejich zajeté přístupy většině lidí přijdou naproto ok a nepřemýšlí, že to lze udělat jinak... Nikdo nepoužívá selský rozum, nedávno jsem se zapojila do diskuze na sociální síti ohledně cvičení v těhotenství, chci to určitě provozovat podobně jako ty, ale ženy mě ukamenovaly, lidi si myslí, že je to nemoc a nechtějí změnit své názory. Bojím se, že se takhle nepohneme dál. Samozřejmě je vše můj osobní názor a nechci odsoudit celou ČR, tuto zemi miluju a proto mě to trápí.

      Vymazat
  15. Krasny clanek, cetla jsem jednim dechem. V zari mem jet na oar tydnu do Svedska na staz do nemocnic a porodnic a po tomto se moc tesim! Dekuji a preji,at se Vam dale dari! Eva

    OdpovědětVymazat
  16. Dekuji za super clanek! Ceka me staz ve Svedskych nemocnicich a porodnicich jako sestru, tak se po tomto moc resim. Dekuji a preji,at se Vam dari. Eva

    OdpovědětVymazat

Děkuju za váš čas, který věnujete čtení článků a psaní komentářů!