pátek 19. dubna 2013

6 Bydlení, jídlo, doprava & ceny v Kurdistánu - část 1.

Post to asi bude obsáhlý, ale nešť... Pokud máte chvíli a chcete se aspoň teoreticky podívat do ohromující země, snad si užijete následující řádky stejně, jako já jsem si užila dva týdny. 

Do Kurdistánu jsme cestovali leteckou společností Dokan Air, která využívá letadel firmy Germania. Rezervace a zaplacení letenek proběhlo naprosto bez problémů. Protože Kurdové jsou v Evropě hojně zastoupeni hlavně v Německu a Švédsku, je nabíledni, že odlety do severního Iráku jsou situovány právě z těchto států. Do Sulaymaniyah jsme letěli především z důvodu zajištěného bydlení, Erbil (kurdsky Hawler) vzdálený od Sulaymaniyah tři hodiny jízdy autem ale taky určitě bude zajímavá destinace. Do Erbilu jsme se nakonec nedostali, čehož nelituju. Kvůli dešti tam na začátku měsíce panovaly lokální záplavy a zmatek. 

Jako turisté se v zemi můžete zdržovat dva týdny bez víza, poté je zapotřebí o víza zažádat, což by mělo jít i na obvodní policejní stanici ve Suleymaniyah nebo Erbilu. Na letišti je zakázáno fotografovat. Po příletu se snímají otisky prstů a rentgenují veškerá zavazadla. Bezpečnostní prohlídky při odletu ze země jsou velmi přísné a četné (při odletu jsme jich absolvovali pět, při dvou se rentgenovala veškerá zavazadla, na dalších třech následovala kontrola pasu a kontrola příručního zavazadla). Na letiště je proto vhodné přijet aspoň tři hodiny před odletem, ať se nemusíte stresovat. 




Duben nám přišel jako perfektní měsíc k cestování, protože už v květnu se teploty ocitají mezi 40-50°C, zatímco my jsme se ohřívali v příjemné slunečné lázni a teplotách mezi 25-30°C (což bylo poměrně obtížné zjistit, protože teploměry se v Kurdistánu moc nevedou, a to ani v autech). Taky příroda je v dubnu zelená a svěží, kytky kvetou, ptáci zpívají. O pár týdnů později veškerý porost zežloutne a uschne. Pokud se chystáte na túry do hor, dávejte bacha na hady (nepotkala jsem žádného, zato ještěrek nepočítaně) a obtížný terén. Nedoporučuju lézt do blízkosti vojenských prostor, televizních vysílačů a starých partyzánských (na straně Kurdů) nebo vojenských (na straně Saddáma) objektů. V prvním a druhém případě vás nejspíš zastaví vojenská hlídka a obrátí vás čelem vzad, v třetím případě narazíte třeba na staré minové pole, jako se to při přechodu hřebenů a slézání z jednoho vrcholu pohoří Azmar stalo nám... 
 



Ráda bych poznamenala, že Kurdové nejsou Arabové a Kurdistán není arabská země, i když jako dlouholetá součást arabské země Kurdistán je arabskou kulturou ovlivněný. Kurdistán jako nikdy neuznaný svrchovaný stát se rozkládá na území čtyř (někdy se uvádí i pěti) států - Turecka, Sýrie, Iráku a Iránu (Arménie). Autonomitě se těší tzv. severní Kurdistán, Kurdistán-Irák. Do českých médii se ovšem dostávají především zprávy z východního Turecka, kde je politická, ekonomická a kulturní situace Kurdů naprosto odlišná. Ale to je vcelku jedno, politiku a zkreslování médiy sem nechci tahat, i když se tomu člověk v případě Kurdů těžko vyhne. 

V Kurdistánu-Iráku (o kterém je celou dobu řeč) se mluví sorani, jazykem z indoevropské jazykové rodiny. Sorani je blízká perštině a používá zhruba stejnou abecedu. Turisté se nemusejí bát, ve městech jako Sulaymaniyah, Erbil nebo Duhok najdete i nápisy v latince, zvlášť v hotelích, nákupních centrech a turistických magnetech. Angličtinou se mimo typicky turistická místa dorozumíte jen stěží, i když samozřejmě záleží na tom, s kým a kde mluvíte (mmch, pánové se oslovují slovem "kaka" a ženy "dada"). 

Pár užitečných frází, foneticky přepsaných:

Čony (kaka/dada).        Dobrý den/Jak se máš?
Babura, baji čana?       Promiňte, kolik to stojí? 
To navičje?                    Jak se jmenuješ?
Ama čije?                      Co to je? 
Chuahafiz.                      Na shledanou.

My jsme se dostali do kontaktu jak s vysokoškolsky vzdělanými lidmi, tak s lidmi negramotnými, a angličtina mně byla platná jak mrtvému zimník v obou případech. Zas na druhou stranu musím přiznat, že jsme se nepohybovali po "turistických stezkách". A abych Kurdům nekřivdila, ceny zboží vám v angličtině v pohodě řeknou skoro kdekoli :) Plus domluva rukama/nohama funguje všude. Jo, kdybyste náhodou uměli arabsky, raději tak nemluvte - Arabové jsou v Kurdistánu trpění a těší se respektu, ale nejsou příliš oblíbení. 



Když už jsem zmínila ceny - platí se dináry a dá se smlouvat. Peníze jsem si vyměňovala až na místě a za 1 000 SEK jsem dostala 195 000 dinárů, což mi bohatě vystačilo na celý dvoutýdenní pobyt. Ovšem bydlení jsme měli zadarmo, večeře a snídaně prakticky taky, takže peníze jsme utráceli za dopravu, občerstvení na túrách, dárky hostitelům a nejbližším atp. Pro ty, kterým se nechce přepočítávat výš uvedené měny na české koruny - 1300 dinárů odpovídá zhruba jednomu dolaru.

Pár ukázek cen běžně dostupného zboží: 









 















Za balenou vodu zaplatíte cca 250 dinárů (půl litru) běžně v obchodech, v restauracích za tutéž vodu dáte až 750 dinárů. Voda z kohoutku se obecně v Kurdistánu pít nedoporučuje a nedělají to ani místní. Chleba je kapitola sama o sobě. Zajedno ho existuje několik druhů - třeba nan (podobá se vzhledově velké palačince), do kterého se rolují třeba kousky masa a zeleniny, nebo samun (z kynutého těsta) podávaný většinou ke snídani a v restauracích k masu. Nebo kolera, těsto potřené jogurtem nebo kyškou a pečené v kamenné peci. Chleba je vý-bor-ný! Zvlášť mi chutnal nan a kolera, ještě zatepla vytažené z pece. V každé městské čtvrti existuje několik obchůdků a zároveň pekáren, kde se chleba peče a prodává. U nás byl k dostání 8 placek nanu za 1000 dinárů. 




Je libo Galaxy S2 za 370 dolarů nebo Galaxy S3 Mini za 260 dolarů? 

Galaxy S3 byl k dostání za 400 dolarů, v bílé a červené variantě pak za 420 dolarů.

Platební kartu klidně nechte doma, bankomaty se vyskytují jen v supermarketech typu Metro, Zara nebo City Star a slouží hlavně k výběru peněz. Kartou se neplatí nikde. Jediný bankomat, který jsem viděla mimo obchodní centra, byl pokryt prachem a vypadal nepoužitý dobrých sto let :)




Tak, to by bylo takhle na úvod... :) 
Mějte se!

6 komentářů:

  1. Děkuju za překlady těch frází, ty na někoho vytasím a budu dělat chytrou! :D A podle fotek to tam vypadá dobře, až ta raketa mě trochu vyděsila :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jj, je tam hezky. Očekávala jsem rozbombardované domy a ulice, chudobu, ale názor jsem si musela setsakramenstky opravit.
      Prázdných patron, střel atp. se toho za městem válí hodně.

      Smazat
  2. Fotky jsou moc krásné, hlavně ta kytka!
    Mám základy arabštiny (eh, umím číst :D) a dokonce jsem i ty nápisy přečetla! :D Měla bych se tomu jazyku věnovat víc.
    Kurdistán vypadá pěkně :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Je tam krásně. A Mužův iPhone fotí líp než můj foťák, kytka je jeho. V dalším postu bude něco spešl pro Tebe ;)

      Smazat
  3. Nádherná příroda, ale bála bych se zlodějů, když tam všechno jede cash. Naštěstí vy jste to zvládli v pořádku :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Po tom, co jsem viděla, Kurdistán považuju za bohatou zemi (mimochodem, benzín/nafta stojí cca 15 Kč/litr). Žebrání se ale vyskytuje, hlavně cikánské děti chodí s nataženýma rukama a nedají se odbýt.

      Smazat

Děkuju za váš čas, který věnujete čtení článků a psaní komentářů!