neděle 10. února 2013

8 Nudíte se? Já nikdy.

Fakt ne. Nechápu, že lidi můžou mít dlouhou chvíli, já bych naopak uvítala, kdyby měl den 36 hodin. Dnes už mám odběháno, za chvíli začnu vařit oběd na zítra. Drahý se momentálně vypravuje do posilovny, takže využiju volné chvíle a pustím se do šití náhrdelníku. A v jednu začíná přenos z biatlonového mistrovství světa z Nového Města na Moravě. 

Včera dopoledne jsem byla vybírat nové boty na běhání. Většinou si projdu tři ověřené prodejny, kouknu na sortiment, nové kolekce, ceny, vyzkouším pár bot... A nechám si přes noc proležet v hlavě, kam zamířím druhý den. Většinou sahám po značkách Asics a New Balance, Saucony mě taky nezklamaly. Včera jsem to udělala jinak - zašla jsem do ortopedicko-sportovní prodejny, abych si ověřila, jestli jsem si náhodou všechny ty roky nekupovala "špatné" boty. 

Ač dlouhé roky bez zranění, trochu jsem se nechala zviklat všemi těmi pronacemi a supinacemi. Tak jsem se bosá proběhla na páse a čekala jsem zvědavě na ortel. Pan měřitel pak klikl na ikonku a na obrazovce se objevilo video - záběry na moje nohy zezadu od pasu dolů. Docela zvláštní pocit vidět sebe samou běžet a koukat zblízka na svoje nohy zezadu. Došli jsme k závěru, že mám ideální běžecký krok (aby ne, za ta léta), že pěkně dopadám na přední část chodidla a moje kotníky a kolena se nevychylují z ideální osy. Tudíž mi nehrozí jednostranné zatížení, nadměrné opotřebování kloubů ani chronická zranění. Mohl den začít lepší zprávou? Ani ne. Pak se pán poptal na oblíbenou značku, požadavky na účel, povrch a pohodlnost a donesl ze skladu krabici s botami. A to byly taky jediné boty, které jsem si vyzkoušela. Připadala jsem si jako Popelka. Slibuju, že nový přírůstek do botníku ukážu hned, jak mi dorazí domů.

Odpoledne jsem pak hloubala nad dalším běžeckým tréninkem. Do půlmaratónu zbývají všeho všudy tři měsíce. Šmarjá, to utíká! Začínám mít pochyby, jestli moje ambice nebyly až příliš vysoké. Možná i proto jsem se v týdnu utrhla ze řetězu a cvičila některé dny dvoufázově. Zjistila jsem totiž, že v práci máme v suterénu starobylou malou posilovnu spojenou s tělocvičnou. Po pracovní době se tam chodím trochu odreagovat - půlhodina stačí a peláším domů. V pátek jsme si s kolegy zablbli při intervalovém kondičním tréninku, který jsem na místě narychlo spíchla. Docela se těším, že z toho uděláme tradici.  

A taky jsem pořídila jedno fitness foto. Sama se za fitness girl rozhodně nepovažuju, protože necvičím pro vzhled, neřeším jídelníčky, nepopíjím proteinové šejky a nerýsuju svaly sacharidovými vlnami. Ale když už jsem v té posilovně zase jednou byla... 


Mějte se hezky!

8 komentářů:

  1. Odpovědi
    1. Já se zas nemůžu dočkat... :) Už aby byly doma!

      Vymazat
  2. Páni konečně vím jak vypadáš :-) Sekne ti to i v posilovně. Na nové botky se těším.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, takhle vypadám :) Děkuju! Taky se těším na nové boty. Cítím se málem trochu hloupě - hledala jsem je na internetu, abych se zatím mohla pokochat aspoň vzhledem, ale ne a ne je najít. Musím si počkat, než dojdou.

      Vymazat
  3. Jsi moc sympatická :)
    Já se nudím permanentně.. do školy chodím jen dopoledne a od jedné hodiny do večera mám volno. Ne, že bych neměla co dělat, ale lépe se mi pracuje v mém pokoji u rodičů, než na privátě.. :/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju!
      A jsem ráda, že se někdo nudí za mě! :) Rovnováha musí být... Taky se mi líp studuje jinde (chodím raději do knihovny), doma nemám tolik disciplíny.

      Vymazat
  4. Fešanda :))) jinak jsem na tom úplně stejně, mám pocit, že mám pořád na všechno málo času a tolik bych toho chtěla stihnout :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji děkuji, dělám, co můžu :)
      Další zajímavý fenomén je, že čím míň toho člověk má co na práci, tím víc nestíhá :)

      Vymazat

Děkuju za váš čas, který věnujete čtení článků a psaní komentářů!