úterý 1. ledna 2013

11 Můj rok 2012

V loňském roce se u mě udála hromada změn a vůbec událostí, které změny předjímaly. Některé byly plánované, některé spíš byly souhrou různých shod a okolností, ale pocitově bych je zhodnotila pozitivně. Podařilo se mi je všechny ustát a vytěžit z nich co nejvíc.

V lednu jsem se rozhodla, že bych svoje zkušenosti v posilovně a vůbec z pohybu mohla zúročit a dělit se o ně. Přihlásila jsem se na konkurz, vyhrála ho a fitko mi zaplatilo komplet celou teoretickou i praktickou přípravu a náklady s tím spojené. Taky jsem hlídala kočku kamarádce, která odjela na dovolenou :) Začala jsem se hlouběji zajímat o přírodní kosmetiku a vůbec číst české blogy o kosmetice - u blogu trb jsem strávila hezkých pár chvil s čajem a nohama na stole.


Únor jsem věnovala studiu publikování vědeckých prací, které jsem kvůli zaměstnání dělala dálkově. Kurz jsem úspěšně ukončila zkouškou. Dny se konečně začaly prodlužovat. Začala jsem s teoretickou přípravou k trenérské licenci - anatomií a fyziologií. Říkala jsem si, že bych měla trochu hejbnout kostrou, jestli chci zvládnout květnový půlmaratón. Pěkně mě k běhání nabudil Spartacus :)

Hned na začátku března jsem absolvovala první pětidenní školení. Sešlo se nás na šedesát kousků z celého státu, trénovali jsme třikrát denně, vše od běžeckých bloků přes aerobic, jógu, posilovací intervalový trénink až po protahování. Nejsilnější dojmy jsem si odnesla z částí věnujících se vedení dětí a mládeže a psychologické stránce trenérské práce. Taky blok o sestavování hudby ke cvičení a možnost sestavit playlisty v hudebním studiu mi učaroval. Jídlo bylo vynikající! Bohužel jsem po návratu domů onemocněla tak, že jsem mohla fungovat jako živý radiátor - a můj nejmilejší se o mě vzorně staral, jako ostatně vždy.

V dubnu mě čekala první teoretická zkouška, shrnující předchozí únorovou praktickou část. Součástí byla i jakási "case study". Začali jsme intezivněji shánět větší bydlení. Práci mi znechucovala moje líná kolegyně (nesnáším lidi, co flákají svoji práci a ostatní na to dojíždějí). Začala jsem pociťovat, že změna místa by nebyla od věci. Kreativní náladu jsem si vybila drátkováním. 


Květen byl bohatý na události. Svůj první půlmaratón jsem zaběhla za 1:49 hod. a o pár týdnů později se přihlásila na další ročník, tak se mi to zalíbilo. Ještě ztuhlá a unavená jsem o dva dny později zamířila na 400 km vzdálené místo, abych se zúčastnila dalšího trenérského kurzu. Po týdnu jsem se vrátila šťastná a naplněná, cítila jsem, že tohleto je to pravé. Měla jsem tu čest poznat spoustu báječných lidí. Takovou sounáležitost, přátelskou atmosféru a podporu jsem ještě nezažila. Kromě toho jsem se poprvé doslechla o stronglifts a jako divák se účastnila celostátního mistrovství v záchranářství. Vykovala jsem a prodala pár stříbrných šperků.


Červen byl hlavně pracovní. Přemluvena bývalým kolegou a nahlodána nedobrým pracovním klimatem na tehdejším místě jsem poslala žádost o naprosto jinou pozici a zaměstnání. Z dvou set nás osm postoupilo do dalšího kola. Zúčastnila jsem se taky cyklistického závodu na 150 km, odjela to na mtb. Posledních 20 km padal sníh. Dostala jsem pamětní plaketu, zvládla jsem trasu pod šest hodin. 


Práce a zase práce, na to padl červenec a srpen. Kromě toho jsme našli nové bydlení. Dozvěděla jsem se, že z osmi zbývalých uchazečů dostanu místo já. Mezitím už jsem změnila dosavadní fyzické pracovní místo a najednou se v práci cítila mnohem líp. Přesto jsem se začala těšit na leden a novou pozici. V červenci jsem taky začala blogovat, v srpnu získala trenérskou licenci.

Dovolenou jsem si vybrala v září a byla to fantazie! Vyhrála jsem překvapivě pouťák v terénním závodu do vrchu. Perfektně jsem si v září odpočinula a srovnala se s pracovní krizí z předchozích měsíců.

Blogování mě během října začalo bavit víc a víc. Hodně času mi zabralo zařizování nového bydlení, ale všechno šlo rychle. Jak by ne, když žiju s báječným člověkem! V posilovně jsem vážněji začala se stronglifts a pozorovala rychlé pokroky. Díky známé jsem měla možnost zahájit prodej svých olejových emulzí. Vyházela jsem při stěhování zbytky dekorativní kosmetiky a na její místo nastoupily čistě přírodní alternativy, přestala jsem se cítit rozpolceně.  

Listopad si už moc nevybavuju :) Studenty jsem intenzivně připravovala na státní zkoušky a vyklízela zároveň kabinet. Forma šla rychle nahoru, výborně se mi běhalo. Vaření v prostorné kuchyni je pohádka! Pohodu mi zhatila ne příliš radostná zpráva z nejbližšího rodinného kruhu - rakovina je zákeřná. 

A v prosinci jako kdyby všechno zaklaplo na to správné místo. Občas mě přepadaly chmury a strach, ale jinak šlo všechno podle plánu. Vzala jsem si předčasnou dovolenou a odcestovala za rodinou. Při loučení s kolegy mi málem ukápla slza, tak moc se během těch posledních pěti měsíců změnilo (líná kolegyně nakonec dostala vyhazov...). Vánoce jsem si maximálně užila, s rodinou i přáteli. Po letech jsem opět potkala svou nejlepší kamarádku a i další neplánovaná setkání s lidmi, které jsem neviděla roky, mě přesvědičily o tom, že náhoda je snad někdy totéž co osud. Silvestrovský perský večírek se vydařil, Íránci jsou opravdu velice pohostinní a přátelští. Ale poměrně malí - s podpatky jsem (ač sama středního vzrůstu) převyšovala většinu íránských mužů. Svou perskou slovní zásobu jsem doplnila asi o deset nových slov :) 

A teď už se těším na rok 2013. První den nového roku se vydařil a věřím, že i následující dny budou pohodové. 

Mějte se krásně!


11 komentářů:

  1. tak to jsem ráda, že tě to u mě bavilo a pobavilo. já k tobě taky ráda chodím, sice nejsem zrovna fitness girl, ale ty se tak pěkně čteš.

    jo a pořád mi vrtá hlavou ta balzámová metoda...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tys ji ještě nezkusila? :)

      A moc děkuju za první novoroční komentář :) Taky Tě ráda čtu (a historické prvenství v mnou čtených česky psaných blozích už Ti nikdo neodpáře).

      Smazat
    2. pořád ne. pořád mám totiž doma zásoby šampónů na pár měsíců. (a to ještě toužím pořád po tom šampónu od pure fiji...)

      Smazat
  2. Není od věci udělat si takové shrnutí, člověku pak dodá energii, co vlastně všechno zvládl a že ten rok nebyl tak o ničem. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jj, někdy to nezaškodí :) Snažím se dělat taková osobní shrnutí cca každý měsíc. Hodně mi to pomáhá, potřebuju být v kontaktu sama se sebou a přezkoumávat, jestli jsem v souladu s tím, jak chci žít. Taky bilancuješ? :) A vůbec, proč už není možnost sledovat Tvůj druhý blog? Chodila jsem tam ráda ;)

      Smazat
    2. Já si píšu deník a vždy ke konci roku (nebo ze začátku roku) si přečtu o čem jsem psala celý ten rok, co mě trápilo, těšilo... a píšu si na lísteček co zlepšit. Občas se směju nad tím, co mi dělalo vrásky :D
      Blog jsem si zrušila. Je tu nespočet takových blogů a já měla pocit, že se mezi nimi ztrácím a už mě psaní ani tak nebavilo.

      Smazat
    3. Ok, chápu, i když je to podle mého škoda. Narozdíl od jiných jsem z Tebe neměla dojem, že se všechno točí kolem hubnutí a zprofanovaného zdravého životního stylu.
      Ten deník je výborná věc - já sama při psaní trpím autocenzurou a málokdy hodím na papír myšlenku, za kterou si plně nestojím, natož pak momentální pocity... V tom máš můj obdiv! Ale "instruktážní" lístečky si píšu taky :)

      Smazat
    4. Děkuju :) Ta pochvala mě těší!
      S tou autocenzurou jsem se musela taky vypořádat. Já si deník píšu už od roku 2007 a rok od roku jsem více otevřenější ve psaní.

      Smazat
    5. Tak to vcelku dodá naději, že i autocenzura je léčitelná a vyžaduje jen čas :)

      Smazat
  3. Ty jsi tak šikovná - drátkování a šperky! Krásné to je :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! Hlavně je to odreagování - ráda ve volném čase pracuju rukama. Mně se zas moc líbilo Tvoje cukroví, pěkně jste si s tím s babičkou vyhrály :)

      Smazat

Děkuju za váš čas, který věnujete čtení článků a psaní komentářů!