sobota 27. října 2012

4 Jak jsem se stala osobní trenérkou

Moje začátky v posilovně byly tápavé. Ač jsem se hýbala odmalinka (dělala jsem později závodně atletiku a cyklistiku), v pubertě jsem razantně musela zapracovat na posílení svalů. Jinak to nešlo, protože druhou alternativou byl invalidní vozík. Proto kromě pravidelného plavání přibyla i posilovna. Začínala jsem někdy ve svých šestnácti v posilovně v tátově práci. Vybavení bylo poskrovnu. Pamatuju si, že tam byly žebřiny, dvě sklapovací lavičky, pár jednoruček o nejmenší váze sedm kilo, jedna velká činka a pár kotoučů, boxovací pytel a několik párů rukavic na box. Dva rotopedy. A taky žíněnky!

Tohle fáro mě přivedlo k posilování

Jak už to známe z pohádek, kde nestačí síla (a to mně tenkrát nestačila), musí nastoupit vynalézavost :) A tak jsem začala vymýšlet posilovací sestavy, kde nebyly zapotřebí činky, ale kde jsem mohla posilovat s vlastní váhou

Na sportu se mi vždycky líbilo, že vedle zdraví v sobě snoubí i nástroje k "sochání" svého zevnějšku. V knihovně jsem si horlivě začala půjčovat staré výtisky časopisu Muscle and Fitness a hltala teorii o posilování a výživě. Jména jako Jay Cutler, Ronnie Coleman, Miloš Šarčev, Mandy Blank nebo Timea Majorova atd. mě provázela zhruba další tři roky. Moje záda se díky plavání, posilování a protahování pomalu lepšila, lékaři přestali vyhrožovat invalidním vozíkem. 

Timea se mi líbila,
dokud do sebe nezačala řezat.
Roztomilá Mandy Blank
Bylo pro mě jaksi samozřejmé, že i na vysoké jsem si s radostí zapsala tělocvik - posilovnu. Brzy jsem si však chtěla zkusit život na vlastní pěst a ve dvaceti se přestěhovala do zahraničí. Otevřely se mi nové obzory. Nejen co se týče pohybu. Dodneška mám ve zvyku vyhledat v novém městě fitness centrum s posilovnou jako jedno z prvních center mého pozdějšího působení :) Nějak se potom v tom či onom městě cítím víc doma. A co je fitko pro tělo, to je knihovna pro duši, bez těch dvou to nejde :)

Chvíli poté, co jsem zakotvila v mém nynějším bydlišti, jsem opět vyhledala fitness centrum. Po asi půlroce cvičení jsem se rozhodla, že bych se ráda angažovala víc, a tak jsem sebrala odvahu a vedle každodenního studia a zaměstnání se stala i recepční. Pracovala jsem zadarmo, stejně jako dalších mých zhruba sto kolegů. Oslovila mě myšlenka, že radost z pohybu a možnost pracovat na svém zdraví by měly být dostupné každému, že by se za takové věci neměly platit horentní sumy. Navíc, získala jsem tak i možnost zúčastňovat se zadarmo všech lekcí. Jako milovník pohybu jsem si nemohla přát víc :)

Tady jsem trávila něco málo ze svého volného času
Kromě prodeje permanentek, rezervování míst, zodpovídání dotazů atp. jsem během své směny provázela i zvědavé návštěvníky, kteří si chtěli celé naše fitness centrum prohlédout. Moje směny byly skvělou výplní volného času. Klienti, pokud jsou spokojení, se rádi vracejí ve stejný den a čas, aby si zase zacvičili, a tak jsem pár z nich poznala i blíž. Totéž platilo i o lektorech a instruktorech. Tenkrát jsem objevila i další věc: Většina lidí je po cvičení velice uvolněná a spokojená, rádi si popovídají a domů jdou po pracovním dnu odpočatí a nabití novou energií.

Recepce už mi nestačila, chtěla jsem lidi sama vést k pohybu a být napomocna v jejich úsilí pracovat na svém zdraví a dobré duševní pohodě. A tak jsem se v lednu přihlásila na konkurz. Vyhrála jsem ho a fitness centrum mi zaplatilo půlroční kurz osobní trenérky. V srpnu jsem získala licenci a kromě posilovny mám licenci k TRX, kettlebells, intervalovému posilovacímu tréninku. Zvládnu namixovat hudbu a teoreticky vystavět lekce spinningu, kondičního intervalového tréninku a body pump-lekcí. Pracuju s jednotlivci, ale i ve skupinách o cca 50 lidech. Ráda se věnuju cvičení s tělesně i duševně postiženými lidmi. Instruktáže a lekce pořád dělám ve svém volném čase, vedle zaměstnání na plný úvazek a studia. 

Moji pomocníci při tvoření lekcí
Dnes jsem díky posilování a pohybu vůbec v lepší kondici než většina mých vrstevníků. Beru pohyb jako nedílnou součást svého bytí a jako naprostou samozřejmost pro každého zdravého i nemocného člověka. 

Přála bych si, aby víc a víc lidí našlo cestu k pohybu a aby jim aktivní život přinášel radost. 

Ať pohyb přináší radost i vám!

4 komentáře:

  1. :) si mojí inspirací. Je mi 17, ale pohyb je můj život už snad od 10 let. Nemůžu si představit jeden den, kdy bych nic nedělala, proto taky uvažuji, že si po maturitě udělám licenci třeba na fitness trenérku, nebo tak. Obdivuju tě, že jsi to dokázala a šla si za svým snem. S pozdravem Klára

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Klárko!

      Neboj, tvoje nadšení ti ukáže cestu k vysněnému cíli. Pak stačí už jen zapracovat a těšit se z cesty, která tě k němu zavede. Ať se ti tvůj sen podaří splnit a ať máš hned v zásobě další :)

      Pěkný den!

      Vymazat
  2. S chutí jsem si tenhle článek přečetla, je úžasné, co jsi dokázala :) Je hodně pravdy na tom, že když člověk něco chce a jde si za tím, dokáže to!
    Sportuju odmalička, in-line brusle v létě, zimní bruslení v zimě, jízda na kole, teď jsem se odhodlala ještě přidat cvičení doma, baví mě to a stalo se to nedílnou součástí mého života :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Musím trochu nepokorně říct, že mně to tak úžasné nepřijde, ale moc děkuju! :) Mám jen chuť zkoušet nové věci a pak už to chce jen dotáhnout do konce; na tom nic není a dokáže to každý, kdo chce.

      Je super, že tě pohyb baví, to je nejlepší předpoklad se tím zabývat dlouhodobě. Ať ti drží zdraví!

      Měj se hezky a díky za komentář :)

      Vymazat

Děkuju za váš čas, který věnujete čtení článků a psaní komentářů!