Tak se nám ten letošní 8. březen chýlí ke konci... Registrovali/-y jste datum a příležitost? Ne? Ano? A jak?
Nepřijde vám zvláštní, že ženy (si) potřebují připomínat, že v 21. století ještě nedosáhly stejných možností a práv jako muži? Hmmm....
Mně se z toho, co se ode mě jako od ženy očekává, dělá občas dost špatně. Nutně to totiž vyvolává pocit nedostatečnosti a špatného svědomí (jak má "správná žena" vypadat, jak se má chovat, jaká má být matka atp.). Tak se raději o to víc soustředím ne na srovnávání se s ideálem, ale na to, co o sobě jako o ženě (a mámě) učím své děti.
Moje děti (dcera a syn) vidí, že žena může být živitelkou rodiny. Že máma může mít šéfskou pozici a rozhodovat nejen o záležitostech doma. Že máma se může důrazně ohradit, když se k ní někdo z příbuzenstva/okolí nechová s patřičným respektem, i když to pravděpodobně vyvolá velkou nevoli. Máma může být unavená a plakat. Vydat se sama na cestu - a zase se vrátit. Máma může prolenošit celou neděli místo toho, aby šla umývat okna nebo utírat prach. S mámou je legrace, bere děti za dobrodružstvím a učí je spoustu dovedností pod širým nebem. Máma není superhrdinka a je důležité se starat o to, aby jí bylo dobře. Máma se může pořádně vzteknout - a zase se uklidnit. Máma dokáže prohodit cestu od sněhu, spravit protékající okap a řídit auto stovky kilometrů v kuse. Máma dělá chyby a umí se za ně omluvit. Občas řekne: "Teď se ti nemůžu věnovat, chci mít chvíli jen sama pro sebe." Máma se stará a pečuje o svou rodinu. Potřebuje objetí a pusinky od svých dětí. A může mít chlupaté nohy a podpaží. Máma své děti bezpodmínečně miluje a jsou pro ni vždy na prvním místě.
V Mezinárodní den žen myslím hlavně na chlapce - na syny. Na svého syna. Jak je my rodiče (nejen mámy, ale především tátové) vychováváme, k čemu je vedeme. Tady má můj Muž největší zodpovědnost. Jakou představu o mužské roli našemu synovi předá? Jak mu jde příkladem?
Můj syn se možná jednou rozhodne žít se ženou a založit s ní rodinu. Snad jednou ve své partnerce bude vidět víc, než jen "typickou ženu" s tím, co její roli náleží. Tady ho leccos můžu naučit já. A snad bude někým jiným než jen "typickým mužem". Tady mu musí bezpodmínečně jít příkladem jeho táta. Nebo nemusí. Ale pokud se tátové budou chovat jako doposud, budeme si Den žen připomínat i za dalších sto let...
Milá cyklistko, Tvůj blog jsem objevila až nyní. Jsem na RD s dvojčaty (7měsíců). A musím říct, že ne všichni muži jsou typičtí Češi. Nám se s mužem povedlo něco nevídaného zde v ČR (a taky hodně lidmi v mém okolí opovrhovaného, protože tak to přece nemá být). A víš co? Mně je to šumák, hlavně, že nám to vyhovuje.
OdpovědětVymazatStudovala jsem 5let VŠ matematického směru a pak dalších 5 let dělala doktorát. Vypracovala jsem se vysoko a na důležitý post. V 6ti měsících dvojčat jsem se vrátila na 0.5 úvazku a doma je v té době muž. Vše zvládá a považuje to za samozřejmost a já taky. Dítě má rodiče 2. Výhodou je, že muž má flexibilní práci a upravil si ji podle mě.
Ale okolí na něj hledí jako na svatý obrázek, jak je to neskutečné. Už nekomentujem..
7 měsíců, 5 let, 6 měsících, desetinná čárka. http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=785 Když už se věnujete číslům, můžete je i správně psát ve větách. V dobrém. ;-)
VymazatHele nebuď hnědopich, i když máš pravdu. Ta dáma to už stejně nesmaže a nenapíše znova a správně. Buďme rádi, že vůbec něco napsala. ;o)
OdpovědětVymazat