úterý 13. listopadu 2012

6 Zamyšlení nad zdravotním stavem českého obyvatelstva a nad tím, jak to stát hodlá řešit

Doporučuju přečíst tento článek, než se pustíte do dalších řádků... A máte-li zájem, přečtěte si víc i na samotné stránce AIFP.

Pro mě je na článku nejzajímavější fakt, že od roku 2002 přibylo nejvíc lidí s nemocemi pohybového ústrojí. Celkově je nemocných cca 6 milionů lidí a nemoci pohybového aparátu se opět pohybují na předních místech. Co mě ale nadzvedlo ze židle, je navrhované řešení - státu se prý vyplatí investovat do modernější léčby a efektivnějších léků. To dokážu pochopit u lidí už nemocných, ale zase s výtkou... Proč investovat převážně do léků? Léky jen zmírňují symptomy, zdraví se jejich prostřednictvím nikdo nikdy nedočkal. Proč taky (raději!) neinvestovat do prevence u dosud zdravých lidí a do nemedicínských způsobů, jak status quo udržet tak, aby se nezhoršoval? Zdůrazňuji, že mluvím o nemocech pohybového aparátu, ne o např. o kardiovaskulárních onemocněních (i když princip "prevence vs. léčba" je stejný). 



Ve státech západní a severní Evropy, které jsem měla možnost navštívit, je proces naprosto opačný. Stát a podniky si zdraví svých zaměstnanců (a tím pádem státní kasy, protože o peníze jde jako všude až na prvním místě) hledí natolik, že běžná je hodina "tělesné kultury" v rámci čtyřicetihodinového pracovního týdne. Tzn. je normální odejít kterýkoli den z práce o hodinu dřív a věnovat čas udržování kondice (tělesné i duševní - a věřte tomu, že zaměstnanci tu hodinu opravdu neprobendí). Stejně tak je běžné, že zaměstnanci mají každoročně nárok na proplacení určité částky, kterou investují do permanentek (a tak je to určitě i v ČR).  

Pokud to vezmu na osobním příkladu: Jako státní zaměstnanec mám zadarmo plavání a saunu v místním aquacentru a 50% z částky za roční permici dostanu zpět (horní hranice je omezena). Podotýkám, že se nejedná jen o permanentky do fitka, ale subvencovaný je třeba i tanec, tenis, balet, kolektivní sporty atd. To jsou moje zaměstnanecké výhody. Kromě toho jsem však aktivní u nás ve fitku, které mi umožňuje cvičení zdarma na jakékoli lekci, dvakrát ročně padesátiprocentní slevu na na míru vyrobené běžecké boty a možnost cvičit zdarma v jakémkoli fitku našeho řetězce doma i v zahraničí. Že by mě stát tolik miloval? Ne, jde mu o daně, které mu ve zdraví odvedu, v nemoci už ne. 

To nepíšu proto, abych se pochlubila a pošimrala si ego! Jde mi o to, že některé vlády evidentně pochopily, že prevence stojí míň než samotná léčba. 

Je mi jasné, že problém netkví jenom v postoji vlády a ministerstva, ale taky v samotné mentalitě lidí. (A teď to možná vyzní kriticky, ale klidně se do mě pusťte v komentářích.)... Já si nemůžu pomoct, ale kolik lidí v ČR se pravidelně hýbe? A tím nemyslím jednou týdně fotbálek a pak pivko nebo fitko a pak kafíčko (nic proti pivu ani kávě). Kolik lidí - pokud už tu možnost mají (jakože ji mají všichni, snad kromě svobodných matek bez podpory rodiny) - se pravidelně ve svém volném čase dvakrát třikrát týdně sbalí a jde se proběhnout/projít/zajezdit na kole/cokoli? Abych jen nedštila síru - takových lidí znám hodně, ale to je opět dáno tím, že se pohybuju mezi sportovci. 

V mém momentálním působišti je naprosto normální, že lidí si po práci zajdou zasportovat a pak teprve jdou domů, vystřídají se s partnerem u dětí a vyčistit hlavu si jde ten druhý. Případně děti berou s sebou. To není jen o tom, že mají slevu na permanentku. Kolik lidí já v zahraničí potkávám celoročně v běžecké stopě, to mi hlava nebere (největší legrace je to teď potmě v lese - čelovky to jistí a tak pohyb milující světlušky nejsou vzácností). Zato když jdu běhat v ČR, mám les prakticky pro sebe a na ulicích na mě lidi koukají jak na mimozemšťana. 

Přála bych si, aby pohyb a zdraví byly chápány jako dvě související věci. Zdravý člověk je přece výdělečný člověk. Kéž by pohyb byl víc než jen výsadou určité vrstvy, která si ho může dovolit. A kéž by se s přirozeným pohybem začínalo už u dětí - nejen ve školkách, ale i doma v rodině. Protože pohyb je zadarmo. Přála bych si, aby lidi (ano, i vy, politici a zástupci farmaceutických společností) pochopili, že lidské tělo JE stvořeno ke zdraví a k pohybu, a našli cestu zase zpátky sami k sobě. 

P.S.: Zkrátka a dobře - myslím, že je účinnější řešit příčinu a ne důsledek.
P.P.S.: Nekvalitní strava a nevhodné složení (a kolik lidí do sebe cpe náhražky čehokoli, je napováženou)  je stejné zlo jako nedostatek pohybu. 


6 komentářů:

  1. Ráda bych jen poznamenala, že i maminka bez podpory rodiny (a že jednu takovou znám) může s kočárkem a dokonce dvěma dětmi chodit venku na procházky... Na procházky může chodit každý!!
    Lidi nejsou vedeni k pohybu a radši kysnou před PC nebo televizí... Nechci, aby mé děti takhle dopadli... A tak sama sebe vedu ke sportu, abych byla zářným příkladem :o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To bezpochyby. Zrovna procházky a vůbec pohyb venku jsou k mání kdykoli a zadarmo. Otázka je, jak lidi k pohybu přimět. Vlastní příklad táhne nejvíc, ale stejně...

      Vymazat
  2. Zrovna dneska jsem se zamýšlela nad něčím podobným. Můj příspěvek je víc zaměřený na stravu, ale budu ráda, když mi napíšeš co si o tom myslíš.

    Je to tak, souhlasím. Všude jinde se zaměřují na prevenci a osvětu, kdežto tady řeší až následky. Což je bude stát daleko víc peněz a efekt nebude tak velký.
    Jsem státní zaměstnanec a výhody, krom stravenek nemám žádné. A dodržování úředních hodin moc nenapomáhá najít si čas na sport. Příspěvěk na pernamentku či na palvání bych uvátala. Ale chodími bez toho. Konkrétní problém mám spíš s využítím bazénu. Já si mohu jít zaplavat až po práci, cca v šest hodin večer. Proč by nemohly být různé tréninky póla, či plavání odpoledne, víc po škole? A důchodci chodit plavat dopoledne? ...ale to je z jiného soudku...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je škoda, že ani důchodcům (potažmo pracujícím) nevycházejí vstříc lepším plánováním. U nás ve fitku je plavání a cvičení pro důchodce nasměrováno na ráno nebo dopoledne a u konkurence zrovna tak.
      Chtělo by to asi lepší provázanost systému a spolupráci se zřizovateli pohybových aktivit + dlouhodobější, promyšlené plánování. Jinak to asi lepší nebude.
      Mrknu na tvůj blog později.

      Měj se!

      Vymazat
  3. Já to vidím stejně, pracuji ve zdravotnictví, jsem státní zaměstnanec a výhody? Nulu nula nic... Opravdu nemám na to chodit do posilovny, na nějaké aerobiky, pravidelně na bazén atd., běh nezvládám a tak je cvičení doma pro mě ideální. A vyhovuje mi. V létě jezdím do práce na kole, inlinuju, prostě pohyby, kde nepotřebuju investovat. A sama to vidím třeba na mojí máti, ta je líná něco dělat a já tak dopadnout nechci. Je mi jasný, že v 50ti už to člověku je asi tak trochu jedno, ale proč to jeden zvládá a druhý ne?? Já se po tom, co najela na lepší způsob života, cítím fakt skvěle! A doktory vyhledávám maximálně na preventivní kontroly, díky bohu... A jednou až budu mít děti, hodlám je vést stejným stylem jako mám já.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to jen o vlastním rozhodnutí. Zvyky a způsob života rodičů se na potomcích podepíšou nejvíc, a je docela alarmující, kolik dospělých si to neuvědomuje. Zas na druhou stranu nikdy není pozdě začít jinak.
      Já mám na svou padesátku naplánovaných hromadu aktivit :) Uvidíme, jestli se toho ve zdraví dožiju :)

      Vymazat

Děkuju za váš čas, který věnujete čtení článků a psaní komentářů!