sobota 9. května 2015

14 5 věcí, které mi usnadnily život po porodu

Nedávno jsem sama pro sebe rekapitulovala svůj mateřský život a došla jsem k závěrům, že: 1) těch pět měsíců uteklo strašně rychle, 2) že i novorozenci a posléze kojenci jsou podivuhodně komunikativní (svým způsobem samozřejmě) a že je snadné naladit se na jejich vlnovou délku, 3) že cvičení dělá mistra a že žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří, 4) že rituály usnadňují život, 5) že si tohle období chci zopakovat aspoň ještě jednou (jen prosím bez toho úmrtí milovaného člověka těsně před porodem).

Nejsem typ mámy, co před porodem důkladně hnízdí, maluje dětský pokoj a chystá hadříky v holčicích nebo klučičích barvách (po pravdě, ty barevné a jiné genderovské stereotypy mi lezou na nervy). V pár věcech jsem ale měla jasno už před porodem, zatímco význam jiných jsem ocenila až s příchodem Minicyklistky:

1) Babynest 
... jsem chtěla dlouho dopředu. Minicyklistka první dva měsíce prospala jen v něm a v kočáře. S Mužem jsem se shodli, že ze začátku chceme spát všichni tři v jedné posteli, a babynest fungoval jako bezpečná zóna jak pro Minicyklistku samotnou (babynest simuluje útulné prostředí dělohy), tak pro nás (abychom drobka nezalehli). Kromě toho jsem si hnízdo brávala přes den do obýváku, ještě než jsme si pořídili druhou postýlku, a nemusela jsem se tak bát, že se prcek skulí z pohovky. Hnízdo se vešlo i do kočáru, když jsme jeli někam na návštěvu, takže Minicyklistka měla svoje pohodlí kdekoli.
2) Pláštěnka s reflexy
Dobrou viditelností ve tmě jsem trochu posedlá, kdo by nebyl, když žije v zemi, kde je v zimním půlroce minimum světla a velká část dne se odehrává potmě. Na první procházce s Minicyklistkou jsem měla pláštěnu a pokračovala tak skoro celou zimu - za deště, za sněhu, ve větru, v mlze. Praktická věc, protože venku trávíme kolem tří hodin denně.


3) Čtvercovky
Ty jsem využívala a využívám hlavně jako utěrky, ručníky a podložky na přebalovací pult. Rychle schnou, dobře sají, jsou skladné. Protože jsem měla a mám hodně mléka, byly pro mě čtvercovky v prvních týdnech spásou. Zpočátku jsem s kvalitou od Imsevimse vůbec nebyla spokojená, protože plínky při praní neskutečně pouštěly chlupy a po uschnutí se z nich prášilo. V Imsevimse mi potvrdili, že některé sady pouštějí vlákna víc, takže jsem plínky posléze reklamovala a dostala jiné.


4) Šátek
Zase jedna věc, kterou jsem měla nachystanou už dlouho před porodem. Že budu šátkovat, jsem věděla jistě, příjemně mě překvapilo, že i v porodnici šátkování doporučovali a byli ochotni naučit šátek vázat a umisťovat do něj mimino. Koupila jsem Tricot slen a na zimu to byla dobrá volba, protože sám o sobě hřál, takže nahradil celou jednu vrstvu oblečení. Koupila jsem do něj speciálně ušitou deku a na krátké procházky jsme se šátkem chodili i v zimě. 


5) Fenyklový čaj
Ve Švédsku věc prakticky neznámá, aspoň za účelem kojení a předcházení koliky. Myslím, že i díky čaji se Minicyklistka vyhnula potížím se zažíváním a umělým náhražkám mléka. Navíc - já čaje opravdu můžu a vychutnávám si je, takže z mé strany jde i o zážitek chuťový a spjatý s klidem a pohodou. Nějaké fenyklové čaje jsem koupila v ČR a dovezla sem, ale nejradši mám čaje Pukka - Detox a Three fennel.

14 komentářů:

  1. Teda, hnízdečko je úžasnej vynález, hned bych se chumlala! :-) Když byli kluci mimina, asi to ještě nikdo nevykoumal ;-).
    A já jsem nadšená z kloboučku na fotce, něco takového jsem sháněla (a nesehnala :-( ) celé jaro... Ne že bych teď chtěla myslet na podzim, ale hodil by se mi!!! :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Hnízdo prý existuje od r. 2003, tak to není tak závratně dlouho.
      Držím palce, ať brzo najdeš svůj klobouk :)

      Smazat
  2. O babynest som ani nikdy nepocula. Vyzera pekne a uzitocne :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jj, je to moc dobrá věc a hlavně roste s miminem, takže se dá používat dlouho.

      Smazat
  3. taky mě babynest po přečtení článku nadchlo. Při googlování jsem narazila hlavně na švédské stránky, tak to asi bude nějaké specifikum vaší země.
    Mimochodem termín porodu mám za pár dní, tak jsem se zrovna tento týden vrátila ke tvému článku o porodech ve švédsku, abych nabrala trochu pozitivní inspirace. Je zvláštní, že celé těhotenství jsem se nebála a pevně si věřila, jak to krásně zvládnu, no, v posledních dnech začínám panikařit, tak právě hledám pozitivní a povzbuzující žázitky druhých. Petra

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ještě dodatek, uvítala bych článek o tom, jak jsi se vracela ke sportu po porodu. Měla jsem pocit, že jsem pár zmínek o tom někde u tebe četla, ale nemůžu na ně znovu narazit.
      Kdyby se ti chtělo tomu věnovat samostatný článek, moc bych to ocenila.
      PA mi potvrdila, že sportovat můžu až poté, co si dám do pořádku perineum, to jsem docela i čekala. Ale zarazilo mě, že tady (ve Francii) se s tím začíná až po šestinedělí. Prý je k tomu potřeba deseti návštěv PA, cca 2 návštěvy za týden. No, z toho mi vychází, že začít s nějakým sportem bych mohla 3 měsíce po porodu, což se mi zdá docela dost dlouho. Tak by mě zajímalo, jak se to dělá jinde.

      Smazat
    2. Asi máš pravdu - ráno jsem našla v časopise, že babynest je švédský vynález, to jsem ani netušila. Věcička je to maximálně užitečná.
      Myslím, že je úplně normální být nervózní a trochu panikařit, zvlášť když člověk neví, do čeho přesně jde. Sama máš určitě dobrý recept na vlastní pohodu ;)
      Přeju Ti klidné dny a jednoduchý porod!

      Smazat
    3. Jo a k té druhé části - já jsem u PA byla po porodu jen jednou, těsně po šestinedělí. Jinak jsem teda na nohách byla brzo, díky rychlému a snadnému porodu jsem se po pokoji courala hodinu po, ale to bylo i tím, že jsem byla maximálně nadopovaná endorfiny, navíc jsem zvyklá i ze sportu regenerovat za pohybu...

      PA tady povzbuzují k provádění Kegelových cviků co nejdřív po porodu, stejně tak krátké procházky, hlavně se tu ale mluví o dobrém držení těla a uvědomění si toho, jak člověk zapojuje svaly přes den - kojení v pohodlné poloze a s oporou zad, ergonomické zvedání mimina (např. nikdy ne současně zvedat a otáčet se - kvůli riziku vyhřeznutí plotýnek, zvedat s pokrčenými koleny, ne přes záda atd.).

      No a ten sport... V posilovně jsem byl poprvé tři týdny po porodu, byla to spíš symbolická návštěva, ale byla pro mě důležitá kvůli psychice. Lehce jogovat (ne běhat!) jsem začala měsíc po. Cítila jsem se trochu rozklížená, takže jsem to s opravdovým běháním brala opatrně. Ale už po návratu domů z porodnice jsem začala se stabilizačními cviky a dělám je doteď, cvičím je ráda a hlavně vidím a cítím výsledek.
      Asi stejně uvidíš sama, v jaké budeš kondici a co se Ti bude chtít. Drž se!

      Smazat
  4. Mě by zajímalo, jestli mluvíš na Minicyklistku česky a v jakém jazyce ji hodláte vychovávat (česko-švédsky?).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jj, mluvím na ni jen česky a budu v tom určitě pokračovat, stejně tak i Muž, který na ni zase mluví svým jazykem. Ideálně by měla ovládat tři jazyky, ale švédština pravděpodobně bude nejsilnější, pokud tu zůstaneme...

      Smazat
    2. Aha, takže muž mluví ještě jiným jazykem? No to bude mít holka slušný základ do života! Znám jednu slečnu, která mluví s jedním rodičem anglicky, s druhým hindí a protože žije dlouhodobě v Německu, s přítelem a kamarády mluví německy. Tiše jí to závidím... :)

      Smazat
    3. Tak to je terno.
      U nás jsou oba jazyky poměrně malé, i švédština je spíš kuriózní než nějakou velkou výhodou, ale čím víc jazyků znáš, tím snáz se učí další, tak doufám, že aspoň nějakou výhodu bude malá mít.

      Smazat
    4. To si piš, že bude mít výhodu! Už jenom to, že se od tebe naučí nějaký slovanský jazyk, jí výrazně pomůže porozumět všem dalším slovanským jazykům, které jsou pro zbytek Evropy naprosto nesrozumitelné.
      A že jsem tak zvědavá... Jakým jazykem mluvíš s mužem? Česky, jeho jazykem, švédsky, anglicky? Vícejazyčné rodiny mě poněkud fascinují (a ta moje česko-česká mi pak přijde hrozně nudná).

      Smazat
    5. S Mužem mluvíme švédsky, s jeho rodinou, která bydlí taky tady, kombinací švédštiny a jejich jazyka. Začínám být zvědavá, protože malá začíná slabikovat a vůbec se hodně hlasově vyjadřuje a aktivně reaguje na kohokoli, kdo na ni mluví. Což je - zatím, a jsem si vědoma, že je opravdu brzo na dělání závěrů - v kontrastu s tím, co je o vícejazyčných dětech známo. Že verbálně na tom bývají ze začátku trochu pozadu.
      A víš co? Česko-česká rodina vůbec není nezajímavá, mě už teď malinko mrzí, že Minicyklistka na tom se psanou formou češtiny asi nebude nejlíp, že jí možná budou unikat slovní hříčky atd. atd. Mě totiž čeština jako jazyk baví, měla jsem štěstí na učitelky jak na ZŠ, tak na gymnáziu, na rodiče, kteří mě vedli ke čtení, díky čemuž jsem se naučila švédsky... A tak dál.

      Smazat

Děkuju za váš čas, který věnujete čtení článků a psaní komentářů!