5 Vaše otázky, moje odpovědi

Díky za všechny otázky, které jste pokládali v době mojí dovolené! Odpovědi na ně byly příjemným rozjezdem do dalšího blogování. Takhle to u mě vypadalo během psaní, zatímco se hrál zápas o fotbalový bronz: 

A teď k odpovědím:

1) Plánuješ dělat videa?

Neplánuju. Baví mě vyjadřovat se písemně (a mám obavy, že bych ve videích odbíhala k vedlejším věcem, kterých mě obvykle napadá hromada. S mluvením na téma, které mě zajímá, to tak mám - jsem jaksi posedlá pocitem, že posluchače je nutno uvést do souvislostí, a protože souvislosti vidím všude, moje projevy se někdy lehce natáhnou.) 

Ale občas, zvlášť u cvičících článků, mě přepadne touha natočit popisovaný pohyb na video. Místo složitého vysvětlování. Když pracuju v posilovně, je to zrovna tak - předvedený cvik řekne mnohem víc než - byť perfektně vyjádřená - verbální instrukce. Naštěstí ale existuje youtube, kde za mě práci už udělali jiní, případně někdy v budoucnu použiju gify. 

2) Po čem z ČR se Ti stýská? 

Většinou to se stýskáním mám tak, že dokud nějakou mně drahou věc/vjem/zážitek nemám u sebe/nepřipomíná se mi, a pak se s ní zase musím rozloučit, neschází mi. Ale dřív jsem třeba byla mnohem sentimentálnější, to mě rozesmutnilo cokoli.  

Lidé pro mě důležití a ne vždy přítomní jsou zase pořád se mnou tak nějak v duchu, protože s nimi mám hodně odžito, odmluveno, odpřemýšleno. Někdy spolu vedeme imaginární rozhovory, představuju si, co by asi na určité situace řekli, často si vzpomenu na jejich smích, na společné zážitky... Veskrze bych mohla říct, že skoro všechno mně významné nechávám do sebe důrazně otiskovat, pak si to nesu s sebou a nechávám to v sobě žít a rezonovat. Protože hmotné věci a lidi s sebou holt na všechny svoje cesty fyzické i duševní brát nemůžu, běží si po svojí životní trajektorii a tak to má být. 

Pokud mám být konkrétnější, z ČR (z mého domova) mi nejvíc chybí vůně a atmosféra. Vůně srpnových polí, vůně lesní pryskyřice v pozdním (pořád ještě horkém) červencovém odpoledni, babí léto, atmosféra listopadového lesa a chuť blížící se zimy v krku... Občas mi chybí zvuk mých běžeckých kroků po měkkém udusaném jehličí, zpěv ptáků v líných letních odpoledních... Zvlněný profil a panoramata u nás v horách... To se mi stáhne krk, když si na tohle vzpomenu, ale pak mně hned napadne, jak šťastná jsem, že tohle všechno vnitřní bohatství mám, že jsem tohle všechno zažila. 

A taky mi někdy chybí český chleba (a topinky), domácí med, náš kocour, ale ten už je stejně dávno mrtvej... 

3) Co Ti vadí u bloggerek, co je třeba impuls k tomu, že přestaneš číst jejich blog?

Nekonzistentnost v myšlenkách, prodejnost, pozérství, jazykové chyby, tzv. užvaněné psaní (píšou, jak běžně mluví, čili většinou povrchní kecy, které nemají hlavu ani patu. Zato třeba asociativní psaní mi nevadí, ba dokonce mě velice baví.). 

Odrazuje mě neuspořádaný obsah a forma. Hromada fotek na stejné téma, minimum textu a ještě k tomu nulová výpovědní hodnota. Účelové zapojování domácích miláčků, dětí a manželů/partnerů do blogování o kosmetice nebo na jiné konkrétní, nerodinné blogové téma. 

4) Jsi zastánkyně toho, že tzv. přírodní kosmetika je nutně lepší než konvenční?

Ne, nemyslím si, že přírodní kosmetika (ať už je to cokoli, co tenhle vágní termín zahrnuje), je nutně lepší než kosmetika konvenčni. 

5) Domníváš se, že DIY kosmetika, smíchaná doma z olejů apod. je lepší než izolace účinných molekul v laboratoři, které se prsknou do krému? A proč? 

To vezmu trochu oklikou: DIY kosmetiku považuju za koníček dělaný pro potěšení. DIY je o individuálně vyladěné kosmetice vyráběné v malém měřítku nebo pro vlastní potřebu, o inspiraci a nadšení, domácím a domáckém vybavení, omezených znalostech a zdrojích, o radostné snaze napodobit a snad i překonat kosmetiku komerční. Nerozumím tomu, proč se některé DIY tvůrkyně snaží rozjet byznys prodejem vlastních výrobků? Já sama bych si takové DIY věci nikdy (nikdy neříkej nikdy, ale přesto) nekoupila. Připadá mi to neseriózní, pokoutné. Buď kosmetiku, která je schválená příslušnými úřady (a kde tudíž jedinec musí udělat hodně ústupků z dosavadních DIY principů), nebo inspiraci, která mě podnítí k vyrábění vlastních věcí. 
EDIT 140717: Napadlo mě přirovnání ke krejčovství, to asi nejvíc dpovídá mému nechápání prodeje DIY zákazníkům. Švadleně přece taky nezavolám s tím, že si přeju ušít sako na léto. Nesdělím jí jen moji konfekční velikost a přání ohledně barvy, případně druhu látky. Ne - pečlivě si vyberu látku, podšívku, nechám se změřit a několikrát si během šití zajdu na zkoušku, jestli všechno sedí. Takhle bych si představovala DIY kosmetiku prodávanou jiným.

Masově a profesionálně vyráběná kosmetika je vyráběná čistě za účelem zisku - na všech mezistupních. Tomu odpovídají investice - od surovin přes technologie po personální stránku. Opravdu ráda bych se někdy podívala do laboratoří kosmetických výrobců, na pole jejich dodavatelů, do skladů distributorů, na pracovní podmínky a platové pásky řadových pracovníků... Taková exkurze by pro mě jako pro řadového pěšáka na šachovém poli obchodních strategií byla velkým přínosem. 

Takže z toho asi vyplývá i odpověď na otázku. Pokud nevyplývá, tak jinak: profesionálně vyrobená kosmetika je imho mnohdy celkově lepší než DIY projekty (a to mluvím i o těch svých, které obstály v delším časovém měřítku). Ale mluvím pouze na základě vlastního názoru, pocitu a subjektivních zkušenostech. Pokud má být kosmetika kvalitní, jde - imho - o maximální vyabstrahování účinných složek, ale hlavně (!) o jejich vzájemnou souhru a konečné celkové působení. V tom DIY kosmetika vždycky je a bude pozadu - i problematiky sebeznalejší, zručný a rutinovaný člověk prostě čerpá jen z těch zdrojů, které jsou dostupné jen pro širší okruh konzumentů, nemluvě o vybavení domácí laboratoře. Na druhou stranu, komerčně vyrobená kosmetika funguje stejně jako posilování na mašinách ve fitku - většina si časem najde to svoje a pak při pravidelném používání dosáhne zlepšení, ale nikdy nezažije maximální možný efekt, kterého je schopen dosáhnout člověk, který na základě znalosti vlastního těla (pleti) dokáže hledat a najít svoje optimum a rozvíjet ho právě skrz DIY. 

Taky bych měla říct, že DIY fandím, čtu pár blogů, např. tenhle (Humblebee & Me) a tenhle (Point of Interest), protože autorky vědí, o čem píšou, a kromě toho kategoricky odmítají prodej vlastních věcí. Smysl DIY spatřují v inspiraci a dělení se o recepty. Já sama si DIY pečující kosmetiku dělám sama a vyhovuje mi víc než ta běžně dostupná přírodní, ale nevidím důvod se o to dělit s ostatními v každém postu nebo svoje věci dokonce propagovat/prodávat. Stejně jako se nechlubím tím, co doma každý den navařím, i když jsem si jistá, že vařím dobře a že strávníkům chutná. Protože moje kosmetika je individuální a šiju si to na míru, ovšem zas jen z těch omezených zdrojů. Ale možná mi brání hlavně fakt, že nemám koule/drzost a ambice se sebepropagovat, a snaha oslovit co nejvíc čtenářů je mi fuk.

5) Jsi na Instagramu?

Ne. 

6) Co na Tvoje blogování říká přítel?

S manželem blog nediskutuju, považuju to čistě za svůj zájem a teritorium. Jinak Muž o mém tvoření ví, má ponětí, o čem píšu, chápe smysl mého hledání informací a blogování. Ale já sama nikdy nenesu blog na přetřes při víkendové snídani. 

7) Pamatuješ si svoje čtenáře? 

Myslím, že docela jo, hlavně pochopitelně ty, co písemně reagují. Anonymy moc ne, i když si někdy říkám, jestli ta anonymní Jana, co komentuje, je ta stejná anonymní Jana, co komentovala před dvěma měsíci. 

8) Co Ti chybí na českých blozích?

Nedokážu odpovědět, nečtu jich tolik, abych mohla odpovědět obecně. Ale vlastně počkat! Chybí mi zřetelně formulovaná policy ohledně sponzorovaných příspěvků, komerčních sdělení, produktů darovaných za účelem recenze atp. Chybí mi transparentnost, konzistentnost. Připadá mi, že hromada blogerek jde prodejcům reklam na ruku jen kvůli osobnímu zisku (i ty giveaway jsou okaté). Z toho důvodu považuju velké blogy (Petra Lovely Hair, Život podle Lucie, Ordinary Life) za nepříliš (nebo vůbec) důvěryhodné a pochybuju, že malé blogy jsou na tom líp. A propos něco z jiného soudku, co s tím ale souvisí - nedávno jsem měla zajímavou, krátkou korespondenci s Pavlou Matějů z ona.idnes. Pointa šéfredaktorky z ona.idnes je, že "ženám je praktické chystat články "na míru" do ženských lifestylů, které patří v ČR ke skupině nejčtenějších časopisů- i stránek právě proto, že evidentně existuje lačná čtenářská obec... Samozřejmě nejsou všechny ženy stejné. Jenže nás živí prodaná reklama na stránkách..."
Tak to se není čemu divit, čtenářky-blogerky kopírují ženské lifestyly včetně reklamních vložek... 

9) Co bys na sobě chtěla změnit?

Vlastnost, která souvisí s otázkou číslo 2. Ne každý mně drahý člověk žije a uvažuje stejně jako já, a někteří by asi uvítali, kdybych vykazovala častější známky žití. 

10) Oblíbené knížky?

Cokoli informativního a/nebo knížky napsané (myšlenkově) bohatým, obsažným, čtivým, ale uspořádaným jazykem. Knížky, jejichž autoři mají přesah. Trendové jednohubky mě nezajímají. 

"Ahoj :) mě vždycky hrozně zajímalo, jaké národnosti je Tvůj muž.. :) + plánuješ ještě dělat cvičící výzvy / úkoly pro čtenáře?"

Respektuju přání Muže nepsat o něm příliš osobní věci, takže jen napíšu, že pochází z Asie a dlouhodobě žije v Evropě. Bude to stačit? :)

Cvičící výzvy mě hodně bavily a ráda bych v nich na přelomu podzimu a zimy zase pokračovala, otázkou je, jestli mi to větší organizační změny dovolí. Doufám že ano!

"tak mě by akorát zajímalo, proč švédsko. a taky kde přesně ve švédsku. taky by mě zajímalo, co přesně v tom švédsku pracuješ. no prostě úplně jakože ty soukromé věci a tak a taky drby a tak."

Proč Švédsko, hmmm... No tak zas oklikou. Většinu větších životních rozhodnutí dělám na základě instinktu. Chtěla jsem dodat 'jako každý člověk', ale každý člověk se na základě nejlepšího pocitu asi neřídí, zvlášť když to zavání velkým průserem... Původní plán byl vycestovat v rámci Erasma někam za hranice, ale cíleně, účelově a logicky vybrané Německo nevyšlo (někdy je dobře, když se přání nevyplní), místo toho se otevřela možnost Švédska (kam jsem se ostatně vždycky chtěla podívat, na Sever mě to od dětství bůhvíproč táhlo). Po půlroce Erasma jsem se rozhodla domů nevrátit. Bez jazyka, bez peněz, bydlení a pracovních zkušeností, bez kontaktů, rodiny a přátel jsem chtěla zkusit, jestli se v cizí zemi zvládnu postarat sama o sebe. Takže úplně prozaický důvod. 

V rámci stěhování za studiem a za prací jsem vystřídala několik měst a geografických oblastí a nakonec (prozatím) zakotvila ve středním Švédsku, v jednom menším městě. Pracuju jako státní zaměstnanec a pracovní náplň mám hodně rozmanitou a rozvětvenou, což mě baví, protože skoro nic nejde dělat rutinně. Kromě toho soukromě učím, protože mě to baví taky, ze stejného důvodu. 

Tak nevím, jestli to z toho soukromí stačí, drby o mně asi žádné nekolují, resp. se ke mně nic nedoneslo, jinak drby tady odsud: je tu báječně (jak si to kdo udělá, takový to má), občas mě tu některé věci pořád ještě udivují a některé štvou. Jsem ráda, že jsem odlepila zadek z pohodlného bydla a asi i dané budoucnosti po studiích a odjela uprostřed rozdělané VŠ do neznáma. Nevím, jestli bych to udělala znova, kdybych věděla, co vím teď, ale to je to kouzlo neznámého, člověk se tím prostě prokusuje ze dne na den, nemá ponětí o budoucnosti, natož o nějakém konečném bodu a odměně za svoje snažení. Ale o tom je životní adrenalin, mně asi prostě vyhovuje záměrně vkročit do prázdna a zvědavě (s úzkostí!) hledat pevný bod pod nohama. Dostat pořádně po hubě, párkrát se spálit, ignorovat rady svých přátel, "přátel" i rodiny, žít hluboko a dlouhodobě pod hranicí životního minima... No. Pak jsem se po několika letech pobytu tady stihla seznámit s Mužem, dostat zase pořádně přes držtičku v několika rundách (ne od Muže a ne doslovně), pak jsem zas konečně dopadla na dno a odrazila se. A teď už to zase začíná být trochu nuda, kterou rozptyluju krátkodobým cestováním a sbíráním sil na další mače, ale brzo se něco semele, to vím jistě.   

Ze kdy a odkud je ta fotka nahoře? 

Fotka je ze začátku května a je to po cestě do jedné vesnice, kam jezdíme kupovat domácí vejce. 

Mě by zajímalo, kolika jazyky "současně" zvládáš mluvit. Mám takový pocit, že jich ovládáš víc než tři, nebo se pletu? A taky jestli máš nějaký zajímavý tip, jak si jazyky udržovat (protože člověk nemůže žít současně ve všech zemích, jejichž jazyky mluví).

Současně chápu jako aktivně + umět pohotově reagovat. Nebo do kolika jazyků jakože dokážu simultánně přepínat? Nevím, jestli to jako ilustrativní příklad bude stačit, ale nedávno jsme v rámci dovolené projeli kus Švédska, Německo, Rakousko a ČR a všude jsem se bez problémů domluvila rodnou řečí domorodců. V práci vedle švédštiny používám angličtinu, protože fušuju do EURES (je to trochu byrokratická angličtina, ale i na obyčejnou občas konverzaci dojde). Zbytek nepoužívám každodenně, tak nemá cenu to sem psát. 

Zajímavý tip... Třeba začít psát blog o kosmetice a pohybu a čerpat informace na odborných portálech v různých jazycích, protože v češtině je to pole neorané ;) 

Nebo se obklopit rozličnou skupinou lidí, kteří mluví žádaným jazykem, vyhledat zahraniční studenty na VŠ a nabídnout učení češtiny výměnou za jejich jazyk. Nebo si aspoň s někým dopisovat (já jsem na konci devadesátých let našla pár lidí před Letternet a dopisuju si pořád, ne se stejnými, ale skrz stejnou letternetovskou seznamku, i když ta už není aktivní). Zkusila bych googlit "pen pal". Vsadit na poslech a čtení knížky zároveň (jednou jsem o tom na blogu psala), opakovat nahlas, slyšet zkrátka a dobře svůj hlas a výslovnost v reálu, ne si jenom řeč promítat v duchu. Jezdit do "svých" zemí na dovolenou, poslouchat internetová rádia. Vyhledat zajímavé rozhovory s osobnostmi, k nimž mám blízko, přečíst si otázky a samostatně formulovat odpovědi na ně. Nechat si od někoho napsat na lístečky různá témata, dát si limit třeba 90 vteřin, vytáhnout si cedulku a tu minutu a půl spatra a smysluplně nahlas mluvit, ani u toho nikdo nemusí být a poslouchat. Byla by toho hromada, ale základem je mluvit a reagovat na protihráče a pokud není protihráč, umět si druhou stranu nasimulovat sám. 

Krásné léto!