čtvrtek 3. ledna 2013

2 Tip na knihu

 
Tuhletu knihu jsem si před pár lety koupila v Neoluxoru jako člen KK, ale bohužel jsem ji nechala doma v ČR a odcestovala za hranice. Od té doby na ni nepřišla řada, až teď. Pokud rádí čtete literaturu faktu a zajímá vás problematika WW2, asi už znáte jméno Guido Knopp a jeho novinářskou a dokumentární práci. Mě druhá světová válka zajímá poměrně hodně, v neděli ráno jsem kdysi pravidelně sedávala u televize a sledovala historické dokumenty, překládám sem tam českým fandům neznalým němčiny, měla jsem i tu čest tlumočit při prohlídkách bunkrů a tak vůbec. Kromě WW2 mě zajímá historie obecně, ve škole patřil dějepis k mým oblíbeným předmětům (ale já jich zas měla na druhou stranu hodně, takže to nevypovídá naprosto o ničem). 

Od Knoppa jsem četla už Hitlerovu mládež a Hitlerovy stoupence, teď tedy Stalingrad. Knopp píše jako vždycky poutavě a dokáže spoustu okolností a přelomových událostí vysvětlit tak dobře, že se vám chce číst dál a dál, jak to na sebe všechno dobře a logicky navazuje. Knížku jsem zhltla rychle, počítáno na hodiny jsem se dostala někam k číslu osm až devět, což by mě samotnou asi zarazilo, kdyby mi někdo řekl, že se jedná o literaturu faktu (kniha má 366 stránek). Kdyby taky vyučující dokázali vyprávět stejně informativně a hlavně záživně jako Knopp! A to jsem prosím zažila dobré dějepisáře.

Kromě poutavosti je čtení zábavnější i díky členění knihy. Samotné kapitoly jsou poměrně dlouhé, ale stránky jsou posety vsuvkami, vysvětlivkami, citáty a fotografiemi. Kolikrát jsem nevěděla, jestli dřív obrátit stránku a dočíst nějakou napínavou pasáž, nebo si radši nejdřív přečíst doslovné citáty z korespondence účastníků stalingradského kotle, abych si ještě líp dokázala představit, proč se děje to, co se děje. 


Jestli se o WW2 zajímáte, sáhněte po Knoppovi. Jako laikovi vám mnohé podrobně osvětlí, aniž by vás otrávil. A jestli máte v rodině zájemce o historii, případně fandy vojenství, budou vám za tuhletu knihu jako dárek k narozeninám nebo jen tak vděční. Mně je třeba vojenská technika celkem ukradená, ač s historií úzce souvisí, ale díky Stalingradu dokážu vcelku popsat štuky, T-34 atp. Možná se mi podobné "znalosti" budou hodit i v budoucnu :) Jsem totiž letos pozvaná na zájezd do Izraele právě do vojenských muzeí. Tak uvidíme.

2 komentáře:

  1. Díky za zajímavý tip na knihu! Když jsem viděla název "Stalingrad", napadla mě knížka o poměrech v Rusku (nejen) za Stalinistických čistek, která se mi dostala do ruky náhodou, ale přečetla jsem ji jedním dechem: Sašenka od Simona Montefioreho. Vzhledem tomu, že jsem se o tuto problematiku nikdy sama aktivně nezajímala, dost to mnou otřáslo .... Nedoporučuji číst v požehnaném stavu :) Roo

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak tu zapíšu a snad někdy i přečtu. Rusko mě od doby, co jsem tam měla možnost pobýt, dost fascinuje.

      Smazat

Děkuju za váš čas, který věnujete čtení článků a psaní komentářů!