úterý 16. října 2012

2 Nejčastější mýty o kondici

Nemám v lásce články typu "nejčastější chyby", protože se zaměřují na to "špatné", ale většinou už nenabízejí správnou alternativu. Nedostatek pozitivní motivace je mi proti srsti, nejsem takhle s lidmi zvyklá pracovat. Většinou se soustředím na to, jak dotyčného posunout vpřed, jak mu dodat energii a chuť do toho, co dělá. 

Ale v poslední době jsem narazila na pár pořádných trumberů, kteří jsou skálopevně přesvědčeni o své neomylnosti. Takovým je zapotřebí na rovinu vmést, že jsou vedle, a nechat je, jak se s tím poperou. Až potom je čas je nakopnout tím správným směrem.

Takže... Hluboký nádech a...:


Kondice (a ano, i vzhled) je zboží s krátkým datem trvanlivosti. Jakmile se jí nevěnujete, půjde rychle do kytek. Někdy se musím pousmát tomu, jak někteří lidi s vážnou tváří tvrdí, že v pubertě dva roky soutěžně hráli fotbal nebo v dorosteneckém věku závodně plavali, a tak i dnes v pětadvaceti jsou díky tomu ve formě :) Asi mají na mysli svalovou paměť - to pak sedí, že lidi navyklí pohybu se do kondice dostanou snáz a rychleji než ti, kteří znají jen nízkotučnou stravu a cvičí jen otáčením před zrcadlem (nebo naopak brambůrkožrouti před televizí, to je zas druhý extrém).  

Ne že bych něco měla proti nízkotučné stravě nebo otáčení před zrcadlem (taky se na sebe ráda podívám ;)), ale tímhle způsobem esteticky a zdravotně pěkných a trvanlivých výsledků nejde dosáhnout. 

Tělo se nedá ošidit. A je to tak spravedlivé, řekla bych. Neexistují tu žádné zkratky (ani doping), protože jen dlouhodobá, systematická práce přináší růže. Je to konec konců jako s učením cizích jazyků. Jenom čas, důslednost a systematičnost vás někam dovedou. To je dobrá zpráva, ne? :)

A tak jste si asi odvodili nečastější chyby:

- je chyba spoléhat se na dostatek pohybu v dětství, už po několika týdnech nicnedělání můžete začít prakticky od nuly
- je chyba si myslet, že kondice (a vzhled) se dá ovlivnit jen stravou
- nárazové cvičení (často intenzivní a následované svalovou horečkou) je lepší než nic, ale asi jenom o 2,5 procenta
- je chyba myslet si, že stále stejný pohyb, intenzita a čas vám přinesou lepší výsledky 

Schválně, kolik znáte lidí, kteří 3x týdně běhají svých pět kilometrů v parku a po půlroce si stěžují, že a) nic nezhubli nebo b) běhají pořád stejný čas a vůbec se nezlepšili? Nebo slečen, které zvedají pořád stejné váhy (nechtějí nabrat svaly) a po určitém čase s tím praští, protože nesundaly těch svých vysněných x kilo? 

Já docela hodně - a oni ne a ne si to nechat vymluvit. 
Naštěstí je to jejich boj, ufff.  

Tak se mějte a jděte svou cestou :)


2 komentáře:

  1. To mi připomíná jedno: zhruba od 11 do 14 let jsem aktivně plavala za městský plavecký klub. Světe div se, ještě několik let potom mi různí lidé říkali: "Vždyť ty jsi závodně plavala, tak to máš kondici, ne? To tohle uběhneš jako nic" případně se hrozně divili, když jsem se rychle zadýchala, protože jsem přece před X lety plavala... Pff.
    Verunka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nad tím snad jde jenom pokrčit rameny a myslet si svoje.

      Vymazat

Děkuju za váš čas, který věnujete čtení článků a psaní komentářů!