úterý 15. března 2016

49 Mateřská a otcovská dovolená. Ve Švédsku a v našem podání.

Dostala jsem na blogu nedávno otázku, jak to ve Švédsku funguje s mateřskou a rodičovskou dovolenou. Odpověď je jednoduchá: Dle mého skromného názoru to funguje dobře (i když by to mohlo být ještě mnohem lepší). Dobře to funguje proto, že o děti pečují taky muži.

Než se dostanu k subjektivním zážitkům, nabídnu suchá fakta. Ať si uděláte obrázek sami/samy. Možná že už během jejich čtení přijdete na výhody/nevýhody švédského systému. Budeme se bavit o stále ještě nejčastějším rodičovském modelu, tzn. žena a muž.




Na dítě připadá 480 dnů celkové dovolené, z toho je 60 dnů (od května 2015 nově 90 dnů) vyhrazeno matce (mateřská dovolená) a stejný počet otci (otcovská dovolená). Pokud má rodič dítě pouze ve své péči, má nárok na dny druhého rodiče. Oba rodiče si "své "dny musejí vybrat, nelze je postoupit tomu druhému. Pakliže si je jeden z nich/oba nevyberou, dny propadnou. Zbytek dovolené, čili 360 dnů (480-120), resp. 300, je dovolená rodičovská, a ta bývá od úřadu nastavena na přesnou polovinu oběma rodičům, ovšem rodiče spolu dny mohou směňovat. Pak to většinou vypadá tak, že muž svoje dny postoupí své partnerce. Otec má kromě svých 60 (90) dnů ještě 10 dnů volna v souvislosti s narozením dítěte, ty si musí vybrat nejpozději do 60 dnů od porodu. Může si je vybrat celoúvazkově nebo je podělit, což znamená, že doma bude třeba 20 dnů, ovšem s polovičním příspěvkem každý den. Když už mluvíme o otcovském příspěvku během těch 10 poporodních dnů - ten činí 80 % mužova platu. 

Oba dva rodiče mají během prvního roku dítěte možnost vybrat si 30 dnů společně (mateřská a otcovská dovolená zároveň, tedy dvojitý příspěvek) do ukončeného prvního roku dítěte. Tohle považuju za skvělé mj. v případě druhého a dalších potomků - táta může s rodinou zůstat až šest týdnů a partnerce ulehčit tím, že se bude starat o starší děti, zatímco ona se dává dohromady po porodu a věnuje se hlavně novorozenci. Přičemž rodina nijak zvlášť finančně netratí.

Výš jsem zmiňovala výši příspěvku. Nejen otec, ale i matka dostávají po dobu 390 dnů 80 % ze svého předchozího příjmu. Zbytek dovolené se vyplácí příspěvek fixní, 180 SEK/den. Toto samozřejmě platí, pokud byl rodič před nástupem na rodičovskou dovolenou zaměstnaný a jeho/její roční příjem je do 445 000 SEK. Nadto ještě někteří zaměstnavatelé vyplácejí dalších 10 % z příjmu rodiče po dobu prvního roku dítěte. Teoreticky se tedy může stát, že rodič, který doma zůstane celoúvazkově, dostává 90 % ze svého příjmu.

Po vybraném 180. dni rod. dovolené rodina dostává bonus, když si rodičovskou dovolenou začne vybírat ten, kdo jí do té doby měl nejmíň vybrané (většinou to bývá otec), což znamená, že rodina dostává extra finanční příspěvek (nijak vysoký, ale přesto). Cílem je motivovat rovnoměrné vybírání rod. dovolené a tedy rovnoměrnou péči o dítě. Ještě jedna důležitá věc: do prvního roku dítěte si rodiče vůbec nemusejí ani mateřskou, ani otcovskou, ani rodičovskou dovolenou vůbec vybírat (pokud to ekonomicky utáhnou). Po dovršení prvního roku už musejí, pakliže nechtějí přijít o příspěvek v nemoci, jehož výši si sami určili svým předchozím úvazkem a platem (tohle je vysvětleno velice zhruba). Prostě je žádoucí začít vybírat rod. dovolenou celoúvazkově, když dítě dovrší první rok.  

Snad jste udrželi pozornost a pochopili základní souvislosti ohledně počtu dnů a výše příspěvku. Teď se totiž dostaneme k druhé, velice důležité části, a to je role zaměstnavatele. 

Zaměstnavatel rodičům dětí předškolního věku (do 8 let věku dítěte) musí vyjít vstříc s  částečnými úvazky. Než dítě završí rok a půl, musí zaměstnavatel rodiči umožnit být doma s dítětem na plný úvazek, pokud si tak rodič přeje. Pak se většina rodičů vrací do zaměstnání (a děti začínají chodit do školky), ovšem i tehdy má rodič ze zákona možnost pracovat na částečný úvazek (minimálně na 75 %), a to až do 12 let věku dítěte a - pokud má stále ještě "našetřenou" rod. dovolenou, může s ní práci kombinovat (ovšem pořád platí min. 75% pracovní úvazek). V praxi to vypadá tak, že první rok s dítětem doma bývá žena, a další půlrok se dítěti věnuje její protějšek. Většina dětí začíná svou předškolní docházku někdy mezi 14. a 18. měsícem a rodiče buď pracují na plný úvazek, přičemž batole je ve školce stejně dlouhou dobu (ne-li delší), nebo některý z rodičů (větinou žena) pracuje na úvazek zkrácený a potomka vyzvedává dřív.


***

Tak, tolik k faktům... Vás by ale asi i zajímalo, jaký na systém mám názor sama a jak to řešíme u nás doma. Než se k tomu dostanu, měla bych ozřejmit (aspoň těm, kteří nečetli diskuzi pod tímto článkem), že mi velice záleží na - aspoň přibližně rovném - rozdělení práce nejen v domácnosti a na jejím patřičném ohodnocení. Taky jsem si bohužel velice dobře vědoma systémové a společenské nerovnoprávnosti a patriarchálních stereotypů (žijeme totiž v patriarchátu, kde politickou a ekonomickou moc reprezentuje bílý muž a  určuje sociální status jiných skupin, povolání atp.). Jinými slovy, ráda bych jednou žila ve společnosti, kde jsou ženy zastoupeny v rozhodovacích pozicích stejně jako muži, kde dostávají stejný plat jako muži, kde muži nezabíjejí (nemrzačí, neznásilňují), kde ženy nemusejí neustále řešit prevenci (ať už se jedná o noční procházky parkem nebo antikoncepci), kde ženám nejsou vnucovány normy ohledně vzhledu, kde nemusejí poslouchat komentáře ohledně svého těla atp. Ráda bych žila ve společnosti, kde muži v domácnosti ne že jen pomáhají, ale opravdu se podílejí. Nejen tak, že berou z hotového, ale i že sami perou, řeší nákup oblečení, bot, potravin a školních pomůcek potomkům. Kde muži svoje koníčky provádějí až poté, co už děti spí a po dohodě se svou polovičkou, která má samozřejmě nárok na stejné množství volného času jen pro sebe. No, mohla bych napsat x tisíc znaků na téma "kterak jsou si ženy a muži rovni", ale nebudu vás unavovat. Já jenom, abyste pochopili, proč píšu, jak píšu. 

Naše rodičovské "volno" začalo přechodem z porodnice na rodičovský hotel, kde jsme měli veškerý komfort, který jsem si v tu chvíli dokázala představit. Ocenila jsem polohovatelné dvojlůžko, prostornou sprchu s přebalovacím pultem, dětské sestry, které sem tam diskrétně zaklepaly a pozeptaly se, jestli je všechno v pořádku. Navíc poradily ohledně kojení, balení miminka do šátku a tak vůbec byly při ruce na první stisknutí přivolávacího tlačítka. Doma pak začalo to pravé poznávání se a pokusy vytvořit jakž takž fungující rutiny. Jsem nesmírně vděčná za babynest, Minicyklistka v něm spala první dva měsíce a měla jsem ji pořád na dosah. Taky si pamatuju, jak jsem byla ráda za první návštěvu dětské sestry ze zdravotního střediska, kam jsme Minicyklistku zapsali. Jak nám vysvětlila, první návštěva se uskutečňuje vždycky doma v rodině. Byla to taková poloformální schůzka, kdy jsme dostali informační brožurky, D-kapky, knížku pohádek a říkanek pro nejmenší, následovalo vážení a měření. Dostali jsme dostali možnost probrat porod (i z mužovy perspektivy, to jsem kvitovala s uznáním, že nebyl upozaděn), mluvili jsme o rizicích poporodní deprese a jak ji rozeznat od babyblues, vůbec to bylo takové pohodové setkání. Další návštěvy se pak konaly/konají na středisku.

Když byly Minicyklistce zhruba čtyři měsíce, dostali jsme možnost se účastnit pravidelných setkání v malých rodičovských skupinách. Skupiny byly samozřejmě složeny z prvorodiček (a partnerů, ti byli takovým malým zpestřením, když se zúčastnili) a každá schůzka měla nějaké téma - např. jak přemýšlet při vybírání dětské autosedačky a bezpečnost v dopravě obecně, jak vybírat školku a na co přitom myslet, jak předcházet nemocem, infekcím a otravám a co dělat, když se něco stane. Všechno vedli lidi "od fochu", to pro mě znamenalo záruku, že mám všechno důležité z první ruky. Další schůzku třeba organizovala dietní sestra a měla připravené materiály o prvních příkrmech a jídle pro kojence, včetně na místě připravených malých porcí k ochutnání. Jiná schůzka se konala v místní knihovně s informacemi o rytmice a zpívaní pro nejmenší, dětských loutkových představeních a tak vůbec. S některými páry jsme se pak setkávali i po skončení těchto schůzek, člověk přece jen přijde na některé fígle a tipy a může se podělit o svoje. Tyhlety schůzky byly pozitivní i z hlediska, že prolomily sociální izolaci, do které rodič spadne, ani neví jak... Hlavně bylo super, když na tahle setkání přišli i tátové, velká část utvořených kontaktů využila později, když na otcovskou dovolenou nastoupili oni.


Sice nemám absolutně žádné srovnání s českým systémem a zvyklostmi, ale švédský systém mi velice vyhovuje. Hlavně ta flexibilnost s plánováním a vybíráním rod. dovolené a taky jakásí samozřejmost, že na péči a práci doma se podílí i otec dítěte. Z českého systému (a hlavně ze společenských norem a stereotypů) bych asi byla zoufalá. Opravdu jsem nestudovala x let na VŠ a nezvyšovala svou odbornost v zaměstnání proto, abych pak valnou většinu ztratila (tohleto sloveso je takové nešikovné a nemyslím tím, že kariéra je nadřazena dětem, jen to sloveso dávám do poměru s tím, že narozením dětí téměř nikdy netratí muž - ani ekonomicky, ani odborně) tím, že strávím čtyři a víc let na mateřské dovolené. Samozřejmě z toho důvodu, že už od začátku vydělávám míň než moji mužští kolegové, protože zaměstnavatel jaksi počítá s faktem, že jednou budu chtít založit rodinu, a tak na mě moc nesází. Nemluvě o tom, že bych pravděpodobně pracovala v nějakém "ženském" zaměstnání, které má sice důležitou společenskou roli dle mínění většiny, ale mizerný status a ekonomické ohodnocení. 


Před narozením Minicyklistky jsem sice měla v plánu, že doma zůstanu delší dobu, než jak to praktikuje většina švédských rodičů, ovšem pak jsme si s Mužem ujasnili, že vlastně chceme, aby doma zůstala hlavně Minicyklistka. Aby nemusela jít do školky už v roce nebo v roce a půl, ale spíš až ve dvou letech, a aby ani poté netrávila s "cizími" lidmi 8 a víc hodin denně. Na základě toho jsme rozpočetli rod. dovolenou tak, abychom to měli rozděleno zhruba fifty-fifty a zároveň abychom měli dostatečnou rezervu i na budoucí letní prázdniny atp. Takže to dopadlo tak, že doma jsem byla já prvních 8 měsíců, přičemž mi Muž spořil na penzi tak, jako kdybych pracovala (protože jsme šetřili s rod. dovolenou), a poté jsme oba využili možnosti pracovat na poloviční úvazek a dorovnávat to rod. příspěvkem. Samozřejmě bych ráda byla doma déle, ale dělala bych sobě (a dalším ženám) medvědí službu, kdyby mi Muž převedl všechny svoje dny. Proč podporovat nerovnoprávnost, když má člověk nástroje k jejímu odstranění? Doma se tudíž střídáme a myslím, že je to to nejlepší řešení. Zajedno oba trávíme s Minicyklistkou čas jak samostatně, tak oba zároveň, zadruhé se oba plus mínus stejně podílíme na (neplacené) práci v domácnosti a samozřejmě výchově. Tohle je pro mě hodně důležité, protože bych ráda, aby naše děti vyrůstaly v prostředí, kde vidí OBA rodiče vydělávat peníze a zároveň vidí, že titíž doma dělají zhruba stejní díl. A taky tak mají lepší možnost se dvojjazyčně rozvíjet, což Minicyklistce jde už teď překvapivě dobře. 

Je pro mě důležité, aby Muž nebyl jen tátou na hraní a na legrácky a děti přešťastné, že ho doma vůbec potkají, a já máma, která nastavuje pravidla, vychovává, pomáhá s úkoly, pamatuje si narozeniny všech v rodině atp. A přitom dělá dvě šichty. Takhle jsem si svůj život nikdy nepředstavovala a nedělám si iluze, že Muž by byl povolnější k dělbě k práce doma až po třech letech po narození mimina. Taky bych neměla zapomenout zmínit, jaké dávky uznání a empatie se mi díky začlenění Muže do celého procesu dostalo. Probdělé noci, nemoci, úklid, vaření (a že je to furt dokola), na všechno jsme opravdu dva. Tím, že nemáme babičky na hlídání, to prostě doma musí běžet hladce, každý ví, co má dělat (včetně Minicyklistky). Samozřejmě že jsem to většinou já, kdo má načteno dopředu, jak má asi vypadat psychomotorický vývoj dítěte v různém věkovém období, a výchovný směr taky určuju spíš já, zatím. Ovšem je fajn se o tom s Mužem pobavit a mít v něm parťáka, který ví, o čem mluvím. Nebojkotuje, neshazuje, nebagatelizuje. Přemýšlí, diskutuje, je důsledný v tom, na čem se usneseme.


Pamatuju si třeba, když jsme doma pořádali oslavu Minicyklistčiných prvních narozenin. Na pozvánky jsem (mimo jiné) napsala, že si nepřejeme žádné princeznovské oblečky, hračky, růžové plastové cokoli (u nás doma jedou všechny barvy a s tím jsem fakt důsledná, ale vím, že zvlášť Mužovo okolí je vyloženě ťuťuňuňu, co se týká holčiček, a zatímco kluci můžou zlobit, lítat a vybít si energii, holčičky by měly být klidné, usměvavé a poddajné princezničky - v růžovém). Nevím, co Mužovi na tohle říká jeho příbuzenstvo, ale podle toho, jak se on sám chová (a hlavně jak se chová jeho rodina), zřejmě stojí za tím, co já/my razíme. A jak nedávno řekl, svou představu o tom, že Minicyklistka bude způsobná kudrnatá holčička k potěše všech okolo, vcelku brzo opustil. Opravdu je celkem tragické slyšet, jak jsou - obecně - malé holčičky v okolí hodnoceny - "ta je ale krásná", "ta je okatá", ta má krásné vlásky", "taková roztomiloučká princezna". Kdežto u kluků se jaksi samozřejmě vyzdvihují jejich vlastnosti - "ten je ale silný na svůj věk", "ten je průbojný", "to je panečku koumák". Copak asi budou tyhle děti rozvíjet a v jakých oblastech budou hledat uznání od okolí? (Jo a Minicyklistka k narozeninám fakt nedostala nic růžového a dokonce ani žádný plast. Jen ti, kteří obdarovávali, přiznali, že vybrat něco nerůžového a přitom ne vyloženě klučičího byl velký problém. Mimochodem, všimli jste si, jak je ušito oblečení pro kluky a holky? To "chlapecké" má spoustu kapes, zesílení na kolenou, praktické detaily, kdežto to "holčičí" je sice esteticky krásné, zato však nepraktické, tenké, s krajkami a trhající se. Jojo, holčičky musejí být klidné, rozvážné a opatrné, aby náhodou něco nepotrhaly a neušpinily se. Děkuju pěkně za tyhle nenápadné náznaky, v jakou bytost by žena měla vyrůst.)


Zároveň vám můžu říct, že je zatraceně tvrdý oříšek stanovovat pravidla a výchovu tak, abychom doma dělali plus mínus totéž a podobně. I když švédský je systém mnohem rovnoprávnější než ten český (ale pořád není rovnoprávný, vždyť doma s dětmi zůstává jen 25 % mužů). Patriarchální stereotypy totiž číhají úplně všude a derou se do vašeho ideálního světa naprosto drze a samozřejmě, většinou z vašeho podvědomí a naučeného chování z původní rodiny. Nejhorší je, že jak já, tak Muž pocházíme z prostředí, kde máma buď byla doma úplně (a táta většinu roku trávil mimo domov vyděláváním peněz), resp. dřela dvě směny (a kde táta byl tatínkem na zábavu), takže je konfrontován tím, jak byl sám formován a vychováván, a tím, jak by opravdu chtěl žít a co by svým dětem chtěl předat. Protože už v dětství a poté v dospívání a dopělosti mě vždycky neskutečně sířilo, že existují dvojí pravidla, dvojí morálka - jedna pro muže, druhá pro ženy. A že z toho dost výhodně těží hlavně mužská populace. Tohle uvědomění si, jak odlišné postoje má společnost vůči ženám a mužům, společně s mou pubertou, dosti ovlivnilo moji představu, jak bych jednou chtěla žít já sama. Muž se ke svému přesvědčení, že čas strávený s vlastními dětmi nevyváží ani peníze, ani majetek, ani sobecky trávený volný čas, taky propracoval po svém.


V souvislosti s narozením dítěte musím říct, že jsem byla velice ráda za těch 10 dnů, kdy jsme doma byli všichni tři. Stmeluje to. A rovněž stmeluje, když se o děti stará i jejich otec, ač je jim jen pár měsíců. V tomto ohledu vidím velký rozdíl mezi českými a švédskými muži - tady je nemyslitelné, aby otec nebyl u porodu, natož aby zapíjel narození potomka. Samozřejmě je taky velký rozdíl mezi českými a švédskými ženami - Švédky by snad nikdy z úst nevypustily větu typu "dokázala jsem si, že se o sebe musím postarat, tak jsem teď na nějakou dobu závislá na manželovi, ale nevadí mi to". Ne. Velká část žen samozřejmě zůstává s dětmi doma víc než jejich táta, ale není to většinou jejich volba - vydělávají míň než partner, takže rodinný rozpočet míň trpí. Zas je to však o systémové nerovnoprávnosti a velkých platových rozdílech mezi pohlavími, která v důsledku znevýhodňuje opět ženy - po návratu do zaměstnání pracují většinou na částečný úvazek (mimochodem, tady mají ženy během roční mateřské dovolené ze zákona nárok na stejný platový vývoj, jako kdyby pracovaly). Vždycky mě pobaví, když někdo poznamená, že tohleto je ale volba žen. Ehm, já bych to neviděla tak jednoznačně. Btw, zaznamenala jsem v ČR názor, že až bude možno víc čerpat částečné úvazky, půjde to s rovnoprávností nahoru. Řeknu tu natvrdo, nepůjde - na částečný úvazek zas budou dělat převážně ženy.


Takže co se týká narození dítětě, byla představa mého ideálního života celkem drsně konfrontovaná s tím, jak hluboko do mě česká společnost a  výchova vtesaly to, jaká má žena být a jak se chovat. Skoro celý první rok pro mě znamenal soupeřit se svým vlastním špatným svědomím, že se Minicyklistce nevěnuju na 150 %, že pro sebe vyžaduju volný čas, že Muž se učí vařit příkrmy, prát a tak dál (protože on k péči o vlastní dítě samozřejmě nikdy veden nebyl - zatímco já jsem jako malá vozila kočárek s panenkou a byla nabádána, ať si nezašpiním ty bílé punčocháče, on si hrál se zavírákem a dělal lumpárny). Musím doplnit, že švédské okolí mi ani náznakem nikdy nenaznačilo, že svým poměrně brzkým návratem do práce a trváním na tom, abychom se doma podíleli stejně, vybočuju, zato v českém prostředí jsem se dočkala zvednutého obočí a podivných pohledů, když jsme např. seděli v restauraci a našeho kojence obstarával Muž. A mohla bych pokračovat, jak se v ČR lidi obraceli na mě a ptali se na věci ohledně Minicyklistky, ač ji v kočáru vezl/v manduce nesl manžel. Nebo jak je Muž bezmezně obdivován, protože svoje dítě dokáže nakrmit, přebalit, vykoupat a zabavit. Proboha, vždyť tohleto by mělo být naprosto normální. Ženy taky nikdo neobdivuje za to, že chodí do práce nebo že řídí auto. Nikdy jsem ani na vteřinu nepřemýšlela o tom, že bychom si platili chůvu (to až české okolí se mě ptalo, jestli doma máme výpomoc, když UŽ zase pracuju). Vždyť Minicyklistka má svého tátu?!


No jo, pokračovat by se dalo dál a dál. Jak je společenská (a posléze systémová) nerovnoprávnost dětem vnucována už od narození (třeba už dřív zmíněným oblečením či hračkami), jak ji rodiče a okolí dál - většinou bezmyšenkovitě - šíří na svoje potomky. Jak už od narození hodně rodičů svoje děti kóduje a škatulkuje vlastnosti na "lepší" a "horší", klučičí a holčičí. A pokračuje to ve školce, ve škole, v zaměstnání a pak přenášením na vlastní děti... Začarovaný kruh. A k tomu si přimyslete kritiku žen ze strany mužů, kteří se samozřejmě nechtějí dělit o svoje privilegia a vykonávat neplacenou práci doma, i ze strany žen, které si musejí přisadit a udělat se lepšími v očích mužů. Ach jo.

No, ještě že každý máme možnost žít po svém. Aspoň do určité míry.

Tak  vám přeju i nadále pěkný den,
snad jsem vás touhle přednáškou a litanií v jednom příliš neunavila.
 







49 komentářů:

  1. Já říkám na tento článek wau, vůbec jsem netušila, že žiješ mimo čr a že máš dítě. Krásné čtení, musím sdílet, bude to kuprospěchu u nás. díky ti moc za to. E.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, i když teda nevím, jestli je to zrovna krásné čtení. Z některých věcí je mi totiž dost smutno.
      Ale jestli myslíš, že to bude ku prospěchu, tak jen houšť.
      Měj se hezky!

      Vymazat
  2. tento problém s rodičovstvom a výchovou dieťaťa vnímam podobne. muž "pomáha" a nie "podieľa sa". materstvo je pokrytecky považované takmer za svätú povinnosť, a žena, ak nechce deti, alebo len jedno, je za "karieristku". avšak ženy-matky sú za materstvo odmeňované rečami o vykojenom mozgu, tučnote, stratou na zárobku a následne aj na dôchodku. nepripadá mi to ako dobrý deal. viktoria

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prostě kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. A ženy jsou velice vděčným předmětem obviňování (taky jsme vychovávané k tomu, abychom chybu hledaly především u sebe. Jak příhodné.).
      Bezdětné jsou souzeny za to, že jsou bezohledné kariéristky, s matkami se jedná málem jak s retardovanými, mladým holkám se vnucuje, že aby uspěly, musí dělat to či ono a vypadat tak či onak. A běda jak některá nezapadá to šablony. No a přesně jak zmiňuješ - mateřství má i ekonomický dopad.
      Tak co s tím uděláme?

      Vymazat
  3. Ahoj Cyklistko, díky moc za článek. Jsem nadšená, že ses do toho takto pustila, šla s kůží na trh a psala i hodně osobní věci. S většinou věcí souhlasím a štvou mě taky (např. situaci v restauraci, kdy je muž obdivován a na matku pohlíženo se zdviženým obočím, znám velmi dobře :-)). Švédský systém je mateřské a rodičovské dovolené je rozhodně zajímavý. Přesto, jedna věc je pro mě trochu s otazníkem, týká se kojení. Přestože jsem přesvědčená, že muž s dítětem vše zvládne, kojit prostě nemůže. Zároveň věřím, že kojení má pro dítě velký význam nejen z hlediska nutričního a flaška (byť s odstříkaným mateřským mlékem) ho nenahradí. Proto mi vyhovuje, že jsem s dítětem doma já (i když jsem si našla způsob, jak pracovat alespoň pár hodin týdně). Jaký na to máš názor a jak je to vůbec ve Švédsku s propagací kojení? Díky, Veronika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Veroniko!
      Názor na kojení? Budu pokračovat v osobním tónu - kojím doteď a vůbec mi nepřišlo těžké skloubit kojení a práci na poloviční úvazek. Normálně jsem malou nakrmila před odchodem do práce a po příchodu z práce. Osmiměsíční dítko imho nepotřebuje jedině a pouze mateřské mléko (čili z flašky Muž mlékem nekrmil).
      No a propagace kojení... Tady se hlavně říká, že důležitá pro malé mimčo je především spokojená máma a pohodové okolní prostředí. Jestli je máma spokojená proto, že kojí, nebo proto, že se rozhodla nekojit (nechtěla/nemohla/nešlo to), je vcelku jedno. No a taky se tu pro dobré rozpoložení matky vyzdvihuje role partnera. Partner možná nemůže kojit, ale může ženě výrazně odlehčit v době mezi krmením, třeba postaráním se o svého potomka. Jo a ještě si vzpomínám, jak se mě porodní asistentka na jedné z posledních návštěv před porodem ptala, jak to plánuju s kojením. Jestli jo nebo ne, to mě přišlo celkem překvapivé, protože mě nikdy nenapadlo nekojit. Zároveň jsem byla rozhodnutá nelámat to přes koleno, kdyby to nešlo. Prostě tady respektují přání budoucí matky a mě osobně by nikdy nenapadlo soudit ženy za to, že se rozhodly pro to či ono. Je to jejich osobní rozhodnutí a nikdo jim nemá co kafrat do toho, co hodlají dělat/nedělat se svým tělem. Si myslím já.

      Vymazat
    2. Ahoj Cyklistko,díky za "přednášku".Je zajímavé si přečíst ,jak to chodí jinde.

      Vymazat
    3. Mám teď pocit, že jsem brnkla na nějakou citlivou strunu. Psala jsem svůj názor a to, jak to mám já. Rozhodně neodsuzuju nikoho, kdo se rozhodne mít to jinak. A to, že někdo dokáže skloubit rodinu, práci a koníčky, velice obdivuju. Sama se o to snažím podstatně méně úspěšně než Ty :-)
      A ještě k těm genderovým nerovnostem už od malička - to mě taky pěkně štve. Bojujeme s tím na každém kroku - hračky a oblečení, lidé kolem. Ale ještě více mě rozčiluje, když slyším, jak maminky říkají miminkám v kočárku, že "zlobí", když pláčou. Slýchám to teď fakt hodně a je mi z toho smutno.
      Veronika

      Vymazat
    4. Ale já jsem napsala stejně jako Ty svůj názor, žádné citlivé místo v tom nevnímám. Každá žena má právo se svobodně rozhodnout, jesti chce nebo nechce děti a jestli chce nebo nechce kojit. Případně kdy kojit přestane.
      Co říkají tatínkové, když jim v kočátku pláče miminko?

      Vymazat
  4. Ahoj Cyklistko, díky za článek, děti zatím vlastní nemám, ale ráda čtu tvůj blog, inspirace do budoucna se hodí.) Nemyslím si, že by třeba v ČR byl takový zájem o rodičák napůl s otcem, že by se dělili přesně na 50 %. Nebo teda to je aspoň můj pohled, tady jsme fakt ovlivněné výchovou tak hluboko, že o tom málokterou ženu napadne vůbec uvažovat..Já úplně pro rovnoprávnost nejsem, nebo jak to říct, ne že by jedno pohlaví bylo víc a druhé míň..ale já prostě auto opravit neumím, zato přítel ano, on zas nerad přišívá knoflíky a tak to je se vším, každý je v něčem dobrý a doplňuje se to, podle mě nemusí umět žena a muž to samé, stačí, když se doplní a každý dělá tu práci, která mu jde líp. A to já mám chlapa, co umí vařit, prát, starat se o mimino, takže kdybych chtěla 50:50 ve všem, není problém. Naopak on se svým dítětem doma zůstával při každé nemoci a přitom měl plat větší než matka dítěte. Ono je to všechno se vším - ženský maj prostě menší plat (jo, v zaměstnání by se to nemělo řešit, bohužel sama ze zkušenosti vím, že už u pohovoru se ptali na to, co děti, jestli budu mít, kdy - a to by mělo být tabu, do p*dele jsem je poslat nemohla, když jsem o práci fakt stála), takže když se rozhoduje, kdo zůstane doma, tak logicky ten rodič s menším platem = žena. Spíš mi přijde jako problém ten nedostatek zkrácených úvazků a i míst ve školkách. Když se žena chce vrátit do práce dřív než po 3 letech (např. v mé profesi po 3 letech doma bych byla k ničemu, zákony se pořád mění, pořád se něco nového učím, probíhají školení, změny v programech a tak), tak v ČR to je dost problém. Samozřejmě plno žen je doma rádo, práce je předtím už nebavila, na mateřskou se těšily, tak těm to neberu, když je to uspokojuje, proč ne..já třeba i ráda uklízím, vařím, nevadí mi žádná práce doma nebo na zahradě, ale děsí mě na tom, že třeba pořádek vydrží jen chvíli, má to omezený trvání, zatímco v práci něco vytvářím, takže představa, že jsem doma 3 roky a denně dělám opakující se koloběh furt stejných činností mi teda na seberealizaci moc nepřidá. Na druhou stranu už slyším, jak se říká, proč teda chci děti, když kvůli nim už teď nechci zůstat doma:D Jenže ono fakt platí spokojená máma = spokojený dítě. Takže když někoho uspokojuje být doma, nemá z toho depresi, ať s dítětem je tak dlouho, jak chce, ale když to některý ženský nebaví, tak je to podle mě u nás horší s hledáním alternativy - zkrácené úvazky, práce z domova a tak. A pro rodinu fakt není ideál, když je máma s dítětem doma "nedobrovolně", nudí se, dítě šoupne k telce (takže se nic nenaučí, nic ho nerozvíjí a líp by mu bylo ve školce, kde je program věku odpovídající) a pak se po 3 letech dostane do práce a vleze do postele prvnímu kolegovi, kterého potká:/ To je realita, znám ze svého okolí, když ty ženy doma nebyly spokojené, nudily se, tak na dítě akorát prudily, že zlobí a pak po návratu do práce byly jak utržené ze řetězu, výsledek v podobě rozvodu na sebe nenechá dlouho čekat..A to je pro dítě to nejhorší, co se může stát.
    Na druhou stranu taky záleží na jednotlivcích, jak si to kdo udělá, tak to má. Vidím to v práci - jedna kolegyně si dítě přála, už jí bylo přes 30, ale po 2 letech doma by už lezla po stěnách, tak si našla práci na zkrácený úvazek, teď už má úvazek plný, spokojená je ona i dítě. Doma by se akorát vztekaly obě a vztah by nebyl moc dobrý. Druhá kolegyně byla doma 3 roky a pár měsíců před skončením prvního rodičáku se jí narodilo druhé dítě a je nadšená.) Takže podle mě ani nejde říct, co je lepší, spíš bych v ČR uvítala možnost se vrátit na zkrácený úvazek bez přehlížení skrz prsty, ve Švédsku jak jsem pochopila to taky není nakázané, že muž musí být doma s dítětem, ale být může, jde o tu možnost.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ne, ve Švédsku rovnoprávnost "nařízená" právě že je. Proč? Protože muži by dobrovolně nikdy nepřistoupili na to dělat stejnou dřinu jako ženy (a spousta jich to pořád nedělá, ač ženy dělají totéž co muži). 90 dnů otcovské dovolené (zhruba 4 a půl měsíce), nebo to propadne a dítě bude muset jít o to dřív do školky.

      Rovnoprávnost chápeme kadá asi úplně jinak. Pro mě rovnoprávnost není umět vyměnit olej v autě stejně zručně jako můj partner nebo aby můj muž uměl zaštupovat ponožky nebo upéct svatomartinskou husu. Tohleto nejsou věci, co se doma dělají každý den. Rovnoprávnost je úplně o něčem jiném, o tom každodenním. A tom, že to každodenní (zaměstnání, péče o dítě, starost o domácnost, koníčky) by oba partneři měli dělat stejnou měrou a být za to stejně ohodnoceni (jak finančně, tak společensky).

      Jinak teda moc nerozumím tomu, když píšeš, že některé mámy jsou doma s dítětem "nedobrovolně", nudí se, nerozvíjí dítě a leze kolegům do postele. To jako tyhlety ženy nemají partnera/otce dítěte, který by doma svou ženu vytřídal, svoje dítě rozvíjel a vůbec se postaral o tom, aby se partnerka cítila dobře? Pohoda doma a (u-)spokojenost (obou dospělých) by přece měla ležet na srdci muži i ženě.

      Vymazat
  5. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  6. Perfektní článek. Uvítali bychom s manželem tento systém v ČR. Klidně by doma chvíli s malou byl, kdyby se nesnížila naše ekonomická uroveň a jeho zaměstnavatel by neměl problém se zkrácenými uvazky u chlapů... To stejný brácha. Oba jsou šikovní a umí se o malé postarat bez přítomnosti mámy.

    OdpovědětVymazat
  7. Priznam sa, ze celkom nechapem tu averziu modernych mamiciek k ruzovej farbe :) Z niekolkych dovodov, jednak, je to iba farba. Takemu decinu co ani nevie ci je chlapec alebo dievcatko moze byt farba oblecenia uplne ukradnuta, takze je to v tom veku fakt iba o pocitoch rodicov. A potom, ked su dievcatka starsie, mozeme sa na to tvarit ako chceme, ale je proste fakt, ze dievcatka maju ruzovu, kvetinky a srdieckove vzory rady. Sama som malu cast detstva prezila este v casoch za totaca, ked bol mizerny vyber oblecenia a keby som mala moznost, za ruzove princeznovske satocky by som dala pravu ruku :) Ani v dospelosti sa ruzovej nevyhybam, aj ked uz nie v takych vyraznych odtienoch, ako blondine mi ruzova a vsetky odtiene "bobulovych" farieb proste pristanu. Nemam pocit, zeby ma to nejako negativne ovplyvnilo, mam pracu, kde sa platy zvysuju podla realneho vykonu, nie podla pohlavia, moj muz dokaze navarit, oprat, ozehlit aj zostat par dni sam doma s dietatom...Este nikdy nemali zeny tolko moznosti stat sa cim chcu ako dnes v zapadnej spolocnosti, a napriek vsetkej podpore a grantom si musime priznat, ze su odbory o ktore zeny zajujem proste nemaju. Napriek tomu, ak chce zena byt leteckou inzinierkou, automechanickou alebo ITckarkou nic jej v tom nebrani. Ak si chce pritom obliekat do prace ruzove monterky, nic to nehovori o jej odbornosti, alebo ano? Viac ako riesit farbu oblecenia a reakcie okolia je podla mna neokliestovat deti, dat im moznost vyberu roly ktora im je prirodzena a akceptovat ci si uz dievca vyberie tradicnu rolu a "zenske" povolanie alebo odbor v ktorom sa zeny nevyskytuju tak casto.
    A zase z druhej strany, ak sa mamickam nepaci ponuka oblecenia pre dievcatka, nic im nebrani kupovat im chlapcenske, aspon v predskolskom veku v tom predsa nie je velky rozdiel a "dievcenske vs chlapcenske" je predsa iba label, ci nie?

    OdpovědětVymazat
  8. Yay: Na jedne strane pises, ze je dulezite dat detem moznost vyberu, na druhe strane se pozastavujes nad tim, co je tak strasneho na ruzove barve. Problem neni v barve (barvach), problrm je, co symbolizuji. Nadto, urcite sis vsimla, jak "rozmanitou" barevnou skalu maji na vyber holky i kluci. Ne, nemas pravdu, ze holcici a klucici je "iba label". Uz deti mladsiho predskolniho veku vedi naprosto presne, ze holky maji nosit "holcici" barvy (nejlip ruzovou) a hrat si s holcicimi hrackami a kluci klucici. Odkud to asi tihle caparti maji? Od rodicu (kteri si podobne jako Ty mysli, ze barva je jen barva). A urcite vis, ze i male deti trestaji odlisnosti.
    Proto me ani neprekvapuje Tvuj nazor, ze rovnopravnost je zalezitosti zen. Neni. Rovnopravnost je zalezitosti obou pohlavi. Ze zeny by mely dosahnout stejneho procentualniho zastoupeni v muzskych povolanich, je nesmyslny pozadavek chybne pochopeneho pojmu "rovnopravnost". I muzi by se meli snazit proniknout do typicky zenskych oblasti - proc to nedelaji? Proc by melo byt ukolem zen podavat stejne vykony jako muzi v muzskych oblastech? O tom rovnopravnost opravdu neni.
    Je typicke, jak shazujes zeny, ze maji veskere moznosti, ale vyzdvihujes muze (tvuj muz "dokaze" navarit, vyprat, a dokonce zustat par dni s ditetem) za cinnosti, ktere by mel zvladat kazdy dospely svepravny jedinec bez ohledu na pohlavi...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ak ja jednoducho skonstatujem, ze muz dokaze navarit aj ozehlit neznamena to, ze to "vyzdvihujem" a uz vobec nechapem ako tym vyjadrenim zhadzujem zeny. To je prave tvoje pokrytectvo a snaha hrat sa na obet.Zeny, ktore najdu nerovnost aj tam, kde ziadna nebola, tie ktorym ublizi a "zhadzuje ich" kazda veta vyslovena v propech muzov pokial nie je v okamzite a rovnakom pomere vyvazena pochvalnym vyjadrenim v prospech zien, ktore beru kazdy nahodny vyrok ako dovod preco sa citit ublizene si same robia medvedie sluzbu, a potom sa nemozu cudovat, ze ich neberie vazne ziaden "sebavedomy a svojpravny jedinec" bez ohladu na pohlavie.

      Vymazat
  9. Yay: napsala bys se stejnym implicitnim uznanim o zene, ze dokaze navarit, vyzehlit a zustat s ditetwm par dni sama?
    Kde presne ctes, ze si hraju na obet?

    OdpovědětVymazat
  10. Cyklistko, co je pro tebe typicky ženská oblast nebo profese?
    Viděla jsem muže zdravotní sestry, muže porodní asistentky (přiznám se, že to mi bylo při porodu dost nepříjemné, radši bych ženu), muže chůvu, u nás v práci bylo několik uchazečů o pozici sekretářky... Do jakých profesí se mají podle tebe ještě snažit pronikat? Kde ti muži chybí?

    OdpovědětVymazat
  11. Nedá mi to a musím reagovat na diskuzi ohledně ženské a mužské role.
    Rovnoprávnost nastane, až si lidtsvo uvědomí, že neexistují ženské a mužské role. Neexistují ženské a mužské pracovní pozice. Neexistují ženské a mužské domácí práce. Toto všechno jsou genderové stereotypy, který se s námi táhnou několik staletí (spíše tisíciletí, ale nejsem historik ani sociolog, kdyžtak mě někdo opravte). Toto všechno jsou uměle vytvořené konstrukty, které nejsme schopni prohlédnout a opustit.
    Každý lidský jedinec má určité vlastnosti a dovednosti. Tyto nejsou mužské nebo ženské. Jsou to prostě vlastnosti a dovednosti. To my sami jsme je rozdělili na ženské a mužské.
    Dnes už je jasné, že rasismus je špatný a dělení lidí na černé a bíle je špatné a překonané. Tak proč tuto optiku zachováváme u mužů a u žen (respektive u jedinců s ženskými pohlavními znaky a jedinců s mužskými pohlavními znaky)?
    Tato neustálá potřeba škatulkovat a vymezovat se k ničemu dobrému nevede.

    A ještě reakce na příspěvek od Yay:
    Vy píšete: "A potom, ked su dievcatka starsie, mozeme sa na to tvarit ako chceme, ale je proste fakt, ze dievcatka maju ruzovu, kvetinky a srdieckove vzory rady."
    To není žádný fakt, že by děvčátka měla ráda růžovou a květinky. To je opět dáno společenskou normou a tlakem, který je na děti vyvíjen již od mala. Pokud budu dceru oblékat do zelené a ona kolem sebe bude vídat jen děvčátka v růžové a bude je vídat každý den (na pískovišti, na návštěvách, ve školce apod.), bude takovéto oblečení vídat v obchodech, na dívkách v televizi a v časopisech... tak časem bude mít pocit, že růžové je jediné správné oblečení pro dívky a bude ho chtít taky. Když kolem sebe neuvidí rozmanitost a pestrost, tak se jí nikdy sama nenaučí vyhledávat a radovat se z ní.

    OdpovědětVymazat
  12. Jsem takovou nepravidelnou čtenářkou tohoto blogu a nejzajímavější pro mě jsou tvé články o rodině a životě ve Švédsku. Vždy mě nutí k zamyšlení nad svým způsobem života a prioritami.
    Ráda bych ti k tomuto tématu něco málo napsala, ale má zkušenost je natolik odlišná, že toho je hodně k vysvětlení. Zaprvé společnost v ČR je jiná, podmínky odlišné, zadruhé máme děti tři - proto jsme před 2 roky koupili dům, takže máme mnohem víc práce než dva lidé s jedním dítětem v bytě. Takže když si rozdělíme práci na to, co fyzicky lépe zvládne muž (sekání dřeva, sekání trávy, opravy všeho druhu,...) na mne skutečně zbydou ty "ženské" práce. Asi jsem dost nepochopila v čem je ta výhoda oba zvládat vše - to musí být náročné, umět vše potřebné perfektně. Já se taky jsem schopna naučit vyměnit kola na autě ale proč bych to dělala, když nemusím? Mám spoustu jiné práce. Když jsme měnili v domě okna, tak je sehnal můj muž. Když se měly děti očkovat, byla jsem to já, kdo rozhodl čím a kdy se očkovat budou. Prostě každý máme svůj okruh činností, se kterou toho druhého nezatěžujeme. Problémem totiž není práce, ale její hodnota, jak je společností vnímána. To ale není můj problém, je mi jedno co si o tom, kdo myslí.
    Stejně tak když jsme přemýšleli, jak se o děti postarat, časem vyplynulo, že ten kdo v této společnosti rodinu zabezpečí lépe, je můj muž. Já i se svým VŠ vzděláním, ale absolutně ne ambiciózní povahou, nemám šanci. Kdybych se měla vrátit do práce a můj muž by probíral rodičovský příspěvek, tak bychom byli v mínusu. Klidně bych se třeba na dva dny v týdnu vrátila do práce, ale roční dcerku nemám komu svěřit. Nehledě na to, kdo by potom vyzvedl ty dva starší ve školce a škole? I kdybych si úvazek zkrátila, při práci ve službách se často pracuje do šesti do večera a to mají všechny školky dávno zavřeno. Naopak to spíš vypadá, že se do práce ani po třech letech nebudu moct vrátit, protože nebudu moct chodit na odpolední směny.
    S první holčičkou jsem si také myslela, že hračky jsou genderově nevyvážené, ale po narození dalších dvou se mi naopak zdá, že většinou odpovídají potřebám dětí - holky si hrají jinak než syn, to je fakt. Dětem oblékám cokoli, jedinou stopku mám v případě růžové barvy na syna. Jinak u nás oblečení rotuje spíš dle velikosti, nikoli podle pohlaví. Nejstarší dcera ale měla cca dva roky ve školce růžové období, které ale samo přešlo. Já bych to být tebou tak nehrotila. Myslím, že je normální, že muži nosí jiné oblečeni než ženy, proč by to u dětí mělo být jinak?
    Je patrné, že máme zcela jiný náhled na život, ale to nepovažuji za překážku, abych se k tvému blogu čas od času nevrátila. Přeji vše dobré!

    OdpovědětVymazat
  13. Anonymni: Pro me neexistuji typicky zenske nebo muzske profese (nebo hracky, obleceni, vlastnosti atp.). Pisu tahle spojeni vetsinou v uvozovkach (nejsem v tom konsekventni). Idealni by bylo, kdyby se nejednalo o jednotlivce, ale o desitky procent. Pak teprve se zacnou dit zmeny.

    Villette! Vitej zpatky, hodne jsem na Tebe myslela!
    Naprosty souhlas, na biologicke pohlavi se bohuzel uz od narozeni (pred narozenim) roubuje pohlavi socialni. A co si budem namlouvat, byt uznavanou spolecensky znamena splnit mnohem vyssi naroky nez byt muzem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Cyklistko, já to tady pořád čtu, ale nestíhám komentovat :-)
      U článku o dětských koutcích jsem měla cukání něco napsat, ale nakonec jsem se kousla do jazyka a byla zticha. Ovšem tentokrát už to v sobě nemůžu dál držet a musím se k tématu vyjádřit.

      Vymazat
  14. Margarita: No vidis, my taky bydlime v domku, deti teda zatim tri nemame, ale... Problem je, ze hodnota prace vykonavana muzem je vyssi nez hodnota "zenskych" praci. A je jedno, ze drevo se neseka a atrecha nemeni kazdy den, narozdil od starosti o deti a domacnost. Hodnota "zenslych" praci se docka vyssiho spolecenskeho uznani, az ji bude vykonavat podstatna cast muzu. Stejne jako pece o deti a domacnost je v CR svym zpusobem podradna prace, tomu bylo i ve Svedsku - nez na rod. dovolenou zacali chodit muzi. Takze lpet na tom, ze ja jako zena tihnu k tomu, co je jaksi uzusem, nezmeni absolutne nic. Otazka je, jestli v CR existuje snaha neco zmenit. Mne se nezda. Kazdy druhy si umi stezovat a nadavat, ale kdyz by melo dojit na lamani chleba, najednou jim staci to, co maji.
    Navic, opeavdu NIKDE nepisu, ze v partnerstvi by oba meli zvladat vse. O tom rovnopravnost neni. Ale zvladat kazdodenni provoz domacnosti a vychovu vidim jako naprostou nezbytnost pro obe pohlavi.
    Ceska spolecnost sice proklamuje, jak zeny maji stejne moznosti a prilezitosti jsko muzi, ale je to lez. Hlasat tohle tvrzeni a zaroven rovnopravnost neumoznit (ekonomicky, spolecensky atp.) je pokrytecke.
    Vidis, a ja to (nejen obleceni) hrotim (? mne to jako hroceni nepripada) a rozhodne i nadale resit budu. Rada bych, aby si nase deti vybiraly samy, nechceme jim vyber vnucovat my a rada bych, aby to nedelala ani spolecnost. Takze u nas proste jedou vsechny barvy a hracky, obleceni piratske i princeznovske, a deti at si vyberou samy. Klidne at mame doma kluka, co chodi v ruzove (proc je to u Tebe stopka?) a nosi tiary. Charakter a volni vlastnosti se imho utvari jinak nez barvou obleceni.
    Preju taktez vsechno dobre a diky za navstevy!

    OdpovědětVymazat
  15. Margarita: Jeste me napadlo - vsimla sis, ze je ok, kdyz si holcicky hraji s tzv. klukovskymi hrackami a nosi klucici obleceni, ale kdyz si kluk oblika tzv. holcici barvy/obleceni a hraje si s panenkami, je povazovan za divneho a odrazovan od toho? Vcelku jasny signal o hodnotach "muzskych" a "zenskych", co ma lepsi a co horsi status.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano v tom se bezesporu shodneme - jde především o to, jaká hodnota je určitým činnostem přisouzena společností. Ale mě na tom moc nezáleží, jediné, co je pro mne směrodatné je, že můj muž si mé práce váží. Co na to většinové mínění, je mi fuk. V ČR je problém hlavně ekonomický - málokterá žena si může dovolit ten luxus, jít do práce. (paradox) Ale zde můžu mluvit za sebe, můj obor je nelukrativní a kdybych měla vydělávat já, umřeli bychom hlady.
      Můj muž se o děti krátkodobě také postará, ale chybí mu schopnost zútulňovat domov. Když jsem se po 14 dnes vrátila s novorozenou dcerkou z nemocnice (měla po narození zdravotní problém, který naštěstí zcela vymizel), uklízela jsem ještě týden. Můj muž prostě neviděl ta opatlaná umyvadla, drobný všude, zvadlé kytky,... Možná jsem konzerva, ale úloha maminky je v rodině dle mě jiná než úloha otce. Žena je pro mě nositelkou života a lásky a muž pro mne znamená sílu a ochranu. Ani jedno není víc či míň, obojí se doplňuje a pro rodinu je stejně důležité. To že společnost přechází k druhému extrému, že ženy přebírají mužské vzory, ničemu nepomůže. Ženy se ženou po porodu do práce, jakoby samy svou mateřskou roli degradovaly - jako matka nejsem nic, tak co nejdřív se musím vrátit k tomu, co je hodnotné. Co má smysl, je pochopit důležitost obou rolí.
      Růžovou bych synovi i oblékla, ale když je to růžové, zákonitě tam jsou poníci, srdíčka nebo alespoň kytičky. Já vím dcerám triko s autem obléknu,... No ale i v dospělosti žena si oblékne kalhoty, muž sukni ne. Jo chápu, co myslíš. Když si s nejstarší hraji na kadeřnici, syn taky chce sponečky, korálky, navonět. Je fakt, že mi to kdesi vzadu v hlavě přijde divné, ale všechno mu do vlásků dáme (moc to nedrží - má je krátké), navoníme ho a všichni jsou spokojení:-)) Taky s kočárkem po zahradě jezdil, já v tom problém nevidím. Ale pravdou je, že holky nikdy auta a jiné stroje na silnici nezajímaly, kdežto syn je miluje. Také jsem se s učitelka mi ve školce shodla, že kluci většinou méně rádi milují než holky. Takže tam asi nějaké dispozice budou již od narození.
      Ať se daří;-))

      Vymazat
    2. naprosto s tebou souhlasím. Role otce je jiná matky. Každá z nich je nezastupitelná. Žádná z nich není důležitější nebo lepší než druhá. Do jisté míry může matka nahradit otce a obráceně ale nikdy ne na 100%. Pochopitelně nemluvíme o výměně plenek a dalších praktických úkonech.
      Já osobně bych třeba nechtěla, aby byl můj muž s miminkem doma a já musela do práce. Pokud to má některá žena jinak, je samozřejmě dobře, pokud může zvolit řešení, které jí vyhovuje a partner ji v tom podpoří. Já jsem zase vdečná, že můžu být doma, starat se o domácnost a nemuset řešit, jestli budeme mít na jídlo nebo na splátky hypotéky. Jinými slovy, že partner poskytuje zázemí, které mi umožňuje věnovat se dítěti, protože to je momentálně moje priorita. O víkendu se partner více věnuje synovi, mám tedy čas na své koníčky.
      Vyhovuje mi to tak a neměnila bych.
      Ještě k těm hračkám, já teda nevím, ale setkávám se s tím, že holčičky si hrají s vláčky a chlapečci dostávají panenky. Dětská kuchyňka je pak považována za ideální dárek pro holky i kluky. Takže asi záleží na prostředí, ve kterém se kdo pohybuje.
      Jinak růžová i je má oblíbená barva :-) Syna nosím v šátku, který je vínovo růžový.

      Vymazat
    3. Anonymní: Jo, jenomže ta možnost volby nejen v České republice vůbec není.
      Pokud zmiňuješ roli otce a matky a že obě jsou nezastupitelné, proč se tolik manželství v ČR rozvádí? Proč je tolik dětí svěřovány výhradně do péče matky? Jak si myslíš, že probíhala výchova dětí v historii? Potomci byli přece VŽDY starostí matky a podle toho, co a jak zde diskutující píšou, jsou v ČR i nadále. Otec se podílí ve svém volném čase, když chce. Přesto už dávno není živitelem rodiny, málokterý muž zabezpečí rodinu pouze ze svého platu. Je tohle tím, co považuješ za stále ideální roli matky a otce? A pokud bych měla dedukovat ještě dál, podle Tvého argumentu by vůbec neobstála homosexuální partnerství s adoptovanými dětmi.

      Já jsem si třeba dodnes myslela, že úlohou lidí, kteří se rozhodnou založit rodinu, je poskytnout dětem lásku a citové zázemí, pravidla a předpoklady pro optimální osobnostní vývoj a rozvoj. Tohle podle mě zvládne jakákoli kombinace jedinců bez ohledu na pohlaví.

      Je mi bohužel líto, ale snad všechny diskutérky tu při diskuzi o rovnoprávnosti zmiňují jen úlohu žen. Ženy už se mužům téměř vyrovnaly. Teď je na mužích, aby ženy začali dohánět v "ženských" doménách.

      Taky tu snad z většiny komentů cítím víc či míň vyřčenou obavu ze ztráty "ženskosti", pokud by muži začali vstupovat do "revíru" žen a vzali na sebe větší zodpovědnost za péči a výchovu dětí. Mohla by třeba i tahle obava zapřičiňovat, že se rovnoprávnost je v ČR fakt mizerná?

      Vymazat
    4. Výhradní péče matky..ale to je pořád dokola to samé - ženy mají horší postavení v práci (protože jak už tu bylo napsané, hlavně v menších firmách zaměstnavatel počítá s tím, že půjdou na mateřskou a tím pádem do nich neinvestuje jako do zaměstnance - muže).
      A tím, že ženy mají horší postavení v práci, tak svoji moc uplatňujou doma, znám dost ženských, které si tím, že doma všechno udělají sami něco snaží dokazovat a muže shodit, že je neschopný.) A tak i v případě rozvodu často jde jen o moc, vidím to na vlastní oči. S přítelem se rozešla bývalka, měla jiného chlapa, mají spolu dítě a ona příteli vyhrožovala střídavou péči..jenže on si ji moc přál, aby o dítě nepřišel jako skoro každý táta v ČR, to jí neříkal samozřejmě a střídavka dopadla:D Jenže to má druhou stranu - zase - děti vidí kolem sebe jen kamarády rozvedených rodičů, kteří jsou všichni u mámy, tátové na ně prdí nebo v lepším případě dostali 1x za 14 dní víkend a dítě, které žije ve střídavce je exot a nelíbí se mu to:( Tohle mi přijde jako nejhorší stránka, dospělí si svoji roli ve společnosti můžou vybrat, záleží na každým, jestli bude remcat, ale o změnu se nepokusí, bohužel děti volbu nemají a odnáší to. A tohle si myslím, ve Švédsku funguje naprosto jinak, tam je střídavka pravidlo pokud se nemýlím. Nevím, co je správné, ale není dobré tady u nás, když se chlap na rodinu vyprdne kvůli milence a tak jsou děti v péči matky, táta si je nikdy nebere a ženská nemá ani hodinu volného času, celá péče je na ní. A opak - chlap, který třeba zůstane sám a chce mít střídavku, tak ho ženská všemožně ničí, i když nejsou spolu, třeba i nevědomě, a to dítě pak ani samo k tátovi nechce..jenže ve finále škodí jen jemu, ne bývalému partnerovi. K tomu když se přidá, že ostatní děti jsou jen s matkou, tak nevím, kudy z toho ven.

      Vymazat
    5. Anononymní: Tak jako střídavka je tu skoro pravidlem, ale taky proč. Protože švédští muži se prostě o svoje děti starají od kojeneckého věku a jsou s nimi zhusta doma poté, co partnerka odejde do práce (na plný úvazek). Vím, že strašně moc českých mužů by si přálo střídavku a všichni takoví nadívají na feministickou mafii, kterí v rozvodovém řízení přiřkne dítě ženě, ale málokdo z českých mužů slyší na to, že si za to z velké části můžou sami.
      Kdyby prostě byli doma se svými dětmi od věku pár měsíců, vypadalo by to v rozvodových řízeních úplně jinak, za tím si stojím. Jenomže čeští muži s tímhle pořád mají hrozný problém.

      Vymazat
  16. Margarita: A proc Ti vadi kyticky a srdicka na synovi? Mas strach, ze z neho vyrosye gay, nebo z jakeho duvodu Ti to vadi?
    Takze jestli jsem to pochopila spravne, jsi zastancem tradicnich socialnich roli. Nevadi Ti, ze diky tomu, ze takhle premyslis (nejen Ty, ale vetsina), zeny vydelavaji mnohem min penez za stejnou praci, jsou diskriminovany, byvaji casteji obetmu znasilneni atp.? Nevadi Ti, ze diky podobnym nazorum deti casto po rozvodu vyrustsji v peci matky, protoze neni ulohou otce se o nem umet postarat jinak nwz vydelavat a chranit? Kde je porom ten muzsky vzor a role otce, na kterou se odvolavas, kdyz se rozvadi kazde druhe manzelstvi (cimz nechci rict, ze deti z kazdeho rozvedeneho manzelstvi skonci jen v peci matky, ale je to porad vetsina).
    Mmch, pred cim ma podle Tebe muz v rodine chranit? Kdyz jsem nad tim sveho cadu premyslela ja, tak je to sila a ochrana pred jinymi muzi. Protoze svete div se, jsou to v drtive vetsine muzi, kteri nemaji skrupule mrzacit, znasilnovat a vrazdit. Takze muz by mel ochranovat rodinu pred jinymi cleny "sveho druhu", ze?
    Proc si myslis, ze zeny, ktere po porodu jdou driv do prace, neznaji svou pravou hodnotu? Proc si myslis, ze tim degraduji svoje materstvi?
    Pises, ze je dulezite pochopit smysl obou roli. Myslis tim pravdepodobne smysl, ktery tyto role mely naposledy snad v praveku. Doba se zmenila a to dost razantne. Chyba neni v emancipaci zen, ty se proste vzdy musely prizpusobit tomu, co rozhodli muzi, chyba je, ze nylovy pokrok ucinila muzska cast obyvatelstva. Proto tolin muzu (a zen) plive na emancipaci - nedovedou se totiz smirit s tim, ze doba se zmenila, a zuby nehty se drzi jakychsi pravekych hodnot mpeaveho muzstvi a zenstvi...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Omlouvám se za překlepy, píšu většinu komentářů z mobilu.

      Vymazat
    2. Jsme na tom stejně - dokonce se mi zadařilo napsat, že kluci méně milují (místo malují).
      Jasně, že na orientaci to vliv mít nebude. Ale jak už jsem psala - na muži by ti třeba šaty připadaly OK?
      Nemyslím si, že znásilňování žen se děje jen proto, že jsou ženy vnímány ve své tradiční roli. Znásilňují je muži, kteří si léčí své mindráky, nemají respekt vůči druhé osobě, mají úchylné sexuální choutky, ... Tradici z tohoto viníš neprávem. Ano děti jsou svěřovány matkám, ale jak jinak to vyřešit? Střídavou péči neuznávám - možná jak pro koho, ale já sama nesnáším změny a svůj domov si chráním. Neumím si představit, že bych se měla třeba každý měsíc stěhovat. Možná, že některým dětem to může vyhovovat, ale některé si díky tomu nebudou připadat doma nikde.
      Ty tedy tvrdíš, že muži i ženy jsou stejní? Že myslí a fungují stejně? Vždyť z biologické podstaty se liší - hormony dělají své,... To, co ženě vysvětlovat nemusím, můj muž kolikrát nepochopí, ani po hodině.
      Pravěku bych sem netahala - vždyť ještě na počátku 20. stol. byly role jasně a tradičně dány. Ve středověku byly vesnice zcela běžně pleněny, muži museli svou rodinu bránit nejen před těmito nájezdy, ale i před smrtí hladem. Já ti nevím, jak jinak bych ti to popsala, ale já vnímám ženu, jako bytost s ojedinělou magií dávat život a tento život pak udržet a živit svou láskou, dokud není soběstačný. Nevím o jiné hodnotě, která by měla větší cenu. Jsem pyšná, že jsem žena! Kdo jiný by se měl dětem věnovat, když ne já? Jasně, když nemůžu, muž mě nakrátko zastoupí. Taky nejsem žádná supermatka a potřebuji načerpat sílu jinde. Přijde mi, že pokud dnes jsem s dítětem doma, jsem blbka a flákač. Ale když začnu pracovat nejlépe po šestinedělí, jsem borka, co TO dokázala. Ale o dítko se někdo starat musí, ta práce nezmizne, jen byla delegována někomu jinému. Proč je to tak správně? Proč se o dítě nemá starat maminka? To je to, co nechápu. Dnes jsou takové ženy vyzdvihovány a dávány za příklad, jakoby to, co je spojeno s prací kolem dítěte a domácnosti mělo hodnotu nulovou.
      Snad tyto komenty nebudeš brát nijak útočně, vůbec to tak neberu, jen se snažím vysvětlit svůj postoj a pochopit zase tvůj;-)

      Vymazat
    3. Ještě mě napadlo, že možná namítneš, proč se tedy o péči o dítě nepodělit s tatínkem. V ČR jsou obecně nižší platy a aby bylo možné uživit rodinu v níž se jeden stará o dítě, je nutné mít nadstandardní příjmy. My máme tři děti, platíme hypotéku a proto, aby se o nás muž postaral, musí za to něco svému zaměstnavateli nabídnout. To znamená, že pro něj musí být něčím nadstandardně zajímavý. V případě mého muže to znamená, že v práci tráví dost času, je k dispozici na telefonu a ve firmě zastává pozici, v níž je těžko nahraditelný. Kdyby měl 3x odejít na několik měsíců na rodičovskou, zaměstnavatel by ho poslal někam. Pokud chceš mít v ČR větší rodinu a neživořit od výplaty k výplatě, musíš pracovat na 100%. Takže abychom mohli slušně žít (tím nemyslím nějaký luxus), musí jeden z nás buď nadstandardně vydělávat (viz. pracovní podmínky, popsané výše) nebo do práce musí oba - ale pro mne je nepřípustné (v mých podmínkách i nemožné) roční dítě svěřit jeslím nebo prarodičům. Proč mít děti, když se pak o ně stará někdo jiný.
      Ze svého okolí znám dost rodin, v nichž si více dětí dovolit nemohou finančně. Protože by ani jeden z rodičů toho druhého s dětmi neuživil. Ano s rodičovských příspěvkem si moho přivydělat, ale kam dám to dítě? Kdo mi ho pohlídá?

      Vymazat
    4. Tak hlavně já neposuzuju lidi podle oblečení. Takže ne, muž v šatech by mi divný nepřišel, přišel by mi opravdu OK. Stejně mi přijde OK, když lidi mají x kilo oceli v obočí a nose nebo když váží 150 kg. Je to čistě jejich volba a věc, a já nemám právo je soudit.
      S tím znásilňováním se velice pleteš - muži jsou si vědomi statusu, který ve společnosti mají (symbol síly), protože si ho sami vytvořili, a neváhají ze své pozice kontrolovat i násilím vše, co jim k tomu připadne vhodné. Znásilnění není o sexu, je to o kontrole, o důkazu moci. Znásilňují i otcové, kteří jsou okolím popisováni jako vzorní tátové a partneři. Opravdu si myslíš, že mezi muži je tak velké procento úchylů?
      A proč se snažíš vysvětlovat pozadí mužů, kteří znásilňují, ale jsi hned hotová s odsudky žen, které jdou po porodu do práce?

      Já nikde netvrdím, že muži a ženy jsou stejní. To si domýšlíš sama. Píšu, že si mají být rovnocenní a rovnoprávní. Ale nejsou. K mužům a ženám je přistupováno odlišně hned po jejich narození (a kolikrát i před, kdy rodiče mermomocí chtějí znát pohlaví dítěte, aby už už mohli nakoupit výbavičku jen v modré či růžové). Tyhlety stereotypy jsou příčinou nerovnoprávnosti a nerovnocennosti. Nic jiného. Biologicky jsme odlišní, ale biologicky jsme odlišní i ženy mezi sebou a muži mezi sebou. Přesto jsou muži a ženy házeni do růžového či modrého pytle jen kvůli tomu, jestli se narodili s penisem či vagínou. Taky bych mohla argumentovat stejným příkladem, jaký uvádíš - svému muži vysvětluješ hodinu, a stejně Ti nerozumí. Já se snažím o totéž a má to stejný výsledek. Mně však nic vysvětlovat nemusíš, já jsem tam, kde jsi a s Tebou většina žen (a samozřejmě mužů) byla před takovými sedmi osmi lety. Dneska už jsou pro mě společenské stereotypy, zdánlivá rovnocennost a strukturální nerovnoprávnost až příliš průhledné, než abych se podle zažitých norem řídila.

      Víš, proč je práce vnímaná hodnotněji než rození a výchova? Protože patriarchát. Protože muži. Nerodí, nepečují, mají veškerý čas a prostředky (politické, ekonomické) k tomu, aby určovali (a že to dělají odnepaměti), co je opravdu hodnotné. Odsuzuj muže, ne ženy. Ty si ani dnes mnohdy ani neškrtnou, natož aby něco mohly ovlivňovat - jak politický, tak ekonomický či společenský vývoj. A ano, takové ženy jsou vyzdvihovány a dávány za příklad - protože tancují podle toho, jak pískají muži. Protože mužské hodnoty jsou ty nej a žena, která se jim přiblíží, je skoro stejně dobrá jako muži (píšu skoro stejně, protože jako rovnocennou ji muži nikdy brát nebudou, ani kdyby do práce šla hned druhý den po porodu).

      Komenty neberu útočně, jen musím říct, že cokoli, co zde v diskuzi zaznělo, pro mě není nic nového. Been there, done that. Teď jsem někde jinde a zpátky už se nikdy nemíním vrátit.

      A jako odpověď na Tvůj druhý komentář: Vím, jaká je v ČR situace. Ale opět - proč z toho vinit ženy? Mně by rozhodně nenapadlo vinit české ženy z toho, že se nechtějí dělit o péči o dítě, či že vůbec nechtějí děti. ČR je stát, kde sociální a rodinná politika nemá prioritu. Za tohle opět nemohou ženy, že nechtějí rodit (a chtějí se věnovat kariéře). Za to poděkujte mužům, ti na české politické scéně tvoří většinu.

      Vymazat
    5. Asi začínám chápat, jak to myslíš. Já neodsuzuji ty ženy, ale média, jak jim za takovéto jednání tleskají. Přitom si nikdo moc neuvědomuje, že je to právě jen proto, že přebírají "mužské práce". To není ta cesta, kterou by se ženy měly vydat. Dovedu pochopit, co je k tomu vede, ale s rovnoprávností to nemá podle mě nic společného. Násilnických mužů se v žádném případě nezastávám - podle mne si na ženách takto léčí své mindráky a měli by se spíš jít léčit. Pokud by měl zdravé sebevědomi, přece si nebude dokazovat svou moc na druhé fyzicky slabší (většinou) ženě.
      Já pohlaví dopředu nikdy neznala a výbavičku měla bílou. Fakt nepěstuji růžové andílky a silného modrého klučinu. Nevím, jak to vypadá ve tvém okolí, ale u nás mi nepřijde, že by to někdo takto striktně rozlišoval.
      A jo politické nastavení rozhodně není prorodinné. Pokaždé se pozastavuji nad tím, že důchod je o několik tisíc vyšší než rodičovský příspěvek, přitom to ten důchodce má sám pro sebe, kdežto rodič pro sebe a dítě (děti).
      Myslím, že kdybychom spolu měly možnost diskutovat osobně, nakonec bychom asi nějakou shodu našly. Takto to řešit písemně telefonem není úplně zn. ideál.

      Vymazat
    6. Tak taky je docela dobré dotáhnout do konce, kdo média vlastní a sestavuje jejich obsah.

      Jinak ohledně modrého a růžového oblčení - nesouhlasím. Před pár dny jsem se vrátila z dovolené v ČR a 99 % (Pha, Morava a náhodní kolemjdoucí na trase) mělo Minicyklistku za kluka jen proto, že měla modrou kombinézu. Takže to není o mém okolí, to je o českém okolí. Které očekává kluky v modrém a holky v růžovém.

      Vymazat
    7. Jééé, na tohle musím reagovat :-D V pondělí jsem byla s dcerou pro jídlo a měla jsem ji v šátku. Na hlavě měla čepičku a na nohách mé tlusté ponožky (aby jí nebylo zima)
      Prodavačka byla pořádně zmatená z té barevné kombinace. Povídá mi: "Čepičku má růžovou a ponožky modré, tak nevím, je to holka nebo kluk?"
      Já jsem v tom oblíkání totiž dost jednoduchá - prostě jí navlíknu první co mi přijde pod ruku a neřeším, zda to k sobě ladí a jakou to má barvu (na rozdíl od mojí mamky a ostatních matek na cvičení pro děti). Hlavně, že je to čisté a hodí se to podle počasí.

      Vymazat
    8. Villette: Jj, poznávám :( Ta urputná snaha cizích lidí mít na první pohled jasno, s kým mají tu čest, a na základě toho kojenci hned podsouvat ty či ony atributy.

      Vymazat
    9. souhlas. v cr "musi" mit holcicka ruzove a cervene, kluk modre. prave na hrudi houpu desetidenni dceru. ma na sobe body modrobile, ponozky take. proste jsme podedili obleceni hlavne po klucich. a nam to s muzem vubec nevadi, ruzovou oba nesnasime. pokud ji mala casem bude chtit, je to jeji vec. ovsem okoli na nas tlaci, ze holka by mela mit holcickovske. kamaradka ma kluka a rada by jej oblekala do zelene a bile. taky misty problem. obchody jsou plne ruzove a modre.
      mimochodem, muj muz se zapojuje od narozeni zcela automaticky. umi ji prilozit lepe nez ja a vse krome laktace mleka. je uzasny, ale proto jsem si ho vzala, protoze nikdy necekal az mu nachystam obedcapod. proste se stridame. on me taky neobdivuje, ze umim pouzit vrtacku nebo vymenit dusi na kole, byt je samozrejme rad.
      myslim, ze za to muze fakt, ze zil par let sam a vi, ze nadobi se samo neumyje. stejne jako ja vim, ze policka ve spajzce ma povolene sroubky a jeden z nas je musi utahnout.
      jo as rodicovska. budu celou ja. muz ma typicky muzske povolani a ja zase typicky zenske. jeho plat je dvojnasobny memu a splacime hypoteku na dum. u nej v praci alwe pujde domluvit nejaka prace z domu jeden den v tydnu. u me snad nejaka dohoda taky.

      Martina

      Vymazat
  17. Dovolím si napsat pár postřehů k některým bodům, které jsou zmíněny v komentářích výše. Píšu pouze obecně, neberte to, prosím, nikdo osobně.
    Rodičovský příspěvek (dále jen RP) je v ČR tak nízký, že prostě druhý z rodičů musí do práce, aby byla zachována ekonomická situace rodiny. Proč je RP tak nízký? Protože společnost si neváží výchovy dětí. Toto je bludný kruh - RP je nízký, proto na rodičovské dovolené (dále jen RD) zůstává rodič, který bere méně. To je ve většině případů žena. Tzn. žena má od zaměstnavatele nižší plat (protože přece časem půjde na mateřskou, tak proč jí platit víc), méně si spoří na důchod, pak je x let doma s dětmi a má problémy se do práce zase vrátit. Pokud by byl RP vyšší, tak věřím tomu, že by se našlo více rodin, kde budou oba rodiče trávit více času péčí o dítě. Společnost v ČR si stále neváží práce ženy mimo práci - za hodinu úklidu berou soukromé uklízečky kolem 100 Kč. Dá ženě, která si uklízečku neplatí, někdo tyto peníze? Když se spočítá kolik by stály domácí práce, které dělá žena a které dělá muž, kdo by vydělal víc?
    Navíc RP je dán plošně - výše je stejná pro všechny bez ohledu na to, jaký byl předchozí příjem. Pokud tedy budu pokračovat ve stereotypu, že doma na RD je žena, kdo a proč jí určil, že za výchovu dítěte dostane každá 220 000 Kč? To pak samozřejmě motivuje ženy, které vydělávaly více, aby se vrátily do práce dříve (např. i proto, že nechtějí být na někom ekonomicky závislé). A mnoho žen (neříkám všechny), které vydělávaly méně to nemotivuje, aby se do práce vrátily.
    A takto by se dalo pokračovat donekonečna.
    Ja zcela souhlasím s Cyklistkou. Svět se mění, lidstvo se mění. Pokrok se nedá zastavit. V minulosti de jezdilo v dostavnících a pralo se v neckách. Dnes máme auta a pračky. Proč nejsme takto progresivní i v dalších oblastech?
    Podle mě jsou v ČR lidé málo otevřeni novým věcem. Proto ráda čtu blogy lidí, kteří myslí a žijí "jinak". Vždycky mě to nakopne, abych se zamyslela nad svým životem a zkoumala své vlastní myšlení a jednání.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohužel, je to tak. A nejen v ČR. Práce po práci, tj. péče o děti, o domácnost, veškeré maličkosti okolo běžného provozu , to dělají ženy zadarmo a vždy dělaly (samozřejmě kromě těch najatých na zrovna tohle).

      Rodinná politika v ČR je velice podivná. Až mně někdy přijde, že cíleně. Ale to je teď jedno. Buď jak buď, i ve Švédsku se pořád omílá, že na rodičovskou jde málo mužů, navzdory tomu, že RP se odvozuje z příjmu rodiče. Platové rozdíly jsou totiž pořád natolik veliké, že rodina finančně tratí, pokud by na rodičovskou (kromě těch 90 dní) šel muž. Proto se hodně diskutuje o tom, že RP se má určovat ze součtu příjmů obou rodičů, což by imho mohlo pomoci. Ale nevím, jak by mužská ješitnost nesla, kdyby partnerka měla RP odvozený z mužského platu a že by se jí to vlastně promítalo i na výši penze... No, třeba je to cesta vpřed.

      Vymazat
  18. On je to prostě běh na dlouhou trať.. Ve Švédsku to jistě takto nebylo odedávna a současná situace bude výsledek rozhodně přinejmenším dlouhých desetiletí, kdy se postoje postupně měnily.
    K tomu aby se muži, jejich postoje k ženám, postoje žen k ženám i k mužům změnily i u nás, také bude zapotřebí čas. Změny se dějí, vidím to kolem sebe, čím dál více (hlavně mladších) mužů se začíná dobrovolně podílet i těch pracích, které jsou těmi našemi starými zabejčenými dědky považovány za podřadné, jen to prostě bude asi ještě chvilku trvat, než to naši chlapi budou považovat za tak samozřejmé, jak je to třeba ve Švédsku (a jak by zasluhovalo). Ještě v osmdesátých letech by se muž mezi jinými muži znemožnil, kdyby ženě s domácími pracemi víc pomáhal, získal by cejch podpantofláka. Tehdy ženě muselo stačit k rovnoprávnosti, že může (musí) chodit do práce - co by ještě chtěla víc?
    Až po revoluci se to začíná uvolňovat a ozdravovat, pomalinku, polehounku, ale přece. Ty staré psy už těžko učit novým kouskům (vidím to na svém muži, snažím se o to bez většího valného výsledku už dvacet let, v sedmnácti jsem si holt hloupá vybírala chlapa podle jiných parametrů, než jestli myje nádobí:), ale můžeme tak vychovávat naše syny a dcery, aby ani jedni nepovažovali za samozřejmé, že je bude někdo obskakovat nebo že by to měli dělat oni.
    S politickou situací je to horší, u nás (přijde mi) si stát opravdu neváží dětí, ani práce a finančních výdajů kolem nich. Tady lék neznám, ať je u vedení kdokoliv, situace se nijak zvlášť nemění..
    Malinko vám to ve Švédsku závidím, ten přístup mužů i okolí, já už ve svém životě nejspíš velkou změnu nezažiju (rozvádět se kvůli tomu nechci:), tak aspoň budu dělat všechno proto, aby další generace na tom byla líp.

    Lea

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak ve Švédsku lidem nechybí snaha změnit situaci, když něco nefunguje, a netrvá to generace. Celkem zásadní rozdíl oproti ČR, jak jsem párkrát dost hořce uvědomila. Bohužel tu pořád není platová rovnoprávnost atd., ale ve srovnání se zbytkem světa...

      Vymazat
  19. Paradni clanek a i super diskuze. Bohuzel mi prijde, ze stale trosku nepochopeno od nekterych. Sama jsem ted v jinem stavu a kdyz se zminim o tom, ze chci po roce zpatky do prace, tak jsem za naprosteho exota. Radis mlcim o tom, ze se po trech mesicich chci vratit k par hodinam tydne prace ciste ze zajmu.

    Jakykoli naznak toho, ze dite bude mit preci i tatinka, ktery se o nej jiste zvladne postarat je asi jako kdybych rekla, ze se o dite bude starat nahodnej clovek z ulice:D Debata o rovnopravnosti hnedka smeruje prave k tomu, co tu nekdo zminoval, ze muz seka drevo a ja rada stupuju ponozky a co je na tom spatnyho, ze jo....a posledni dobou nejak ztracim energii na to vysvetlovat, ze o tom ale ta rovnopravnost vubec, ale vubec neni.

    Tim chci rict, ze za prve, ac je to pro me nepochopitelne, spolecnost tu zmenu nechce. Tim myslim vetsinova. Sama jsem tim sokovana, protoze jsem si vzdycky myslela, ze na tom, ze zensky jsou u nas doma s detmi dlouho doma castecne i proto, ze jinou moznost nemaji, se shodnem.

    Pak jsem otehotnela, zacala se bavit s okolim a zjistila, ze neshodnem. Ze spousta zen naopak doma chce byt dlouho a spis si rady tak jako postezuji, ze je ten rodicak nizkej, ale vlastne jim to svym zpusobem vyhovuje. A mne by to ani nijak nevadilo, kdyby me porad nekdo netvrdil, ze mne to musi vyhovovat taky.

    A jeste bych rada zminila, ze ty penize zas takovej otres nejsou, jen clovek nesmi sedet doma ty 4 roky. Jedna z komentujicich nade mnou mluvi o nizkym rodicaku, ale zapomina, ze predtim clovek pul roku pobira 70% hrube mzdy, coz je "temer" stejne jako mzda cista, takze prvniho pul roku jsme doma taky za nejakych 90% platu...

    S cim s vetsinou diskutujicich souhlasim je ten trend posledni doby (v CR) brat matky jako povl. Nevim, jestli se to zhorsilo, nebo jestli si toho jen jako tehotna vic vsimam. Zacina to nevinnym postovanim radoby vtipnych kolazi "all my friends having babies and getting married and here I am thinking what country should I visit next...". No a konci to presne tou kauzou "jak si matky dovoluji jit do kavarny s ditetem". Tady by me fakt zajimalo, jak je mozny, ze matka s ditetem na kline obdrzi od ostatnich hostu casto otravne pohledy, ale kdyz se nekde usadi s miminem chlap, tak se vsichni rozplyvaji, jak je to cool a sexy a jakej je ten chlap pasak....tak nevim. Smutny, sere me to:D

    Omlouvam se za esej, ale clanku k tematu, ktere maji hlavu a patu jako ten tvuj je jak safranu, tak jsem se ted vypsala ze vseho:D

    Lina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V pohodě, eseje nevadí, když jsou k věci.
      A že by se toho dalo napsat ještě mnohem víc, co?

      Ne, máš pravdu, společnost změny nechce. Mně vždycky pomůže, když identifikuju, kdo že přesně ty změny nechce. Především muži. A na paty jim šlapou ženy, které jsou tak indoktrinovány patriarchálními hodnotami, že by si ani ve snu nepřipustily, že jsou to právě ony, kdo jsou zároveň jeho oběťmi a slepými šiřiteli. Nene, ony si přece takový život svobodně vybraly - vybraly si, že doma dělají neplacenou práci (a dělají ji samozřejmě s radostí), že vydělávají o x procent míň v zaměstnání v porovnání s mužským kolegou, samy si vybraly své růžové oblečení ve skříni, samy si vybraly, že na ně muži pískají a hlasitě komentují jejich přednosti (aspoň se cítí žensky) a tak dál. Samozřejmě je všechno jejich svobodná volba, chraň bůh, aby někdy byly ovlivněny svým okolím. Kdepak. A taky se mi "líbí", jak týrané ženy (a společně s nimi většinová spoečnost) často říkají, že "já jsem si za tohle mohla sama, neměla jsem provokovat". Nemluvě o dalších a dalších stereotypech.

      Matky se jako póvl berou snad úplně všude, mi přijde. Není vděčnější skupiny k souzení a veřejnému hodnocení. Soudí muži, soudí jiné matky, soudí bezdětné ženy. Kdo nesoudil, ať hodí kamenem. Taky jsem soudila. Teď si dvakrát rozmyslím, jestli vůbec mozku povolit nějaké dedukce, když jsem svědkem situací žena-dítě/děti. Většinou si to zatrhnu už v začátku. Protože - jak píšeš - mnohem trefnější je zaměřit se na otce. Krmí, koupe, přebaluje? No je to king. "Vyzkoušel" si rod. dovolenou? Tak to je fakt dobrej.

      Prostě narodit se s vagínou/penisem znamená být od počátku formován určitým směrem, bohužel jsme na tom my s vagínou od začátku podstatně hůř ve všech oblastech, které v tomhle světě mají status (a samozřejmě je to naše volba).

      Přeju pohodové těhotenství a víru ve vlastní schopnosti ve výchově potomka! Má to smysl.

      Vymazat
  20. Milý deníčku, chtěla bych žít ve světe s mírumilovnými vílami a jednorožci..

    OdpovědětVymazat
  21. Překontrolovat eToro, největší sociální investiční síť na světě, kde miliony klientů vydělávají kopírováním obchodních rozhodnutí našich nejlepších obchodníků.

    Obchod odkudkoli - Čas jsou peníze. Obchodujte na počítači, tabletu a mobilu

    Otevřené obchody na eToro - 227,651,647

    OdpovědětVymazat
  22. Ahoj, přečetla jsem si Tvůj článek a musím říct, že je hrozně osvěžující zas jednou narazit na někoho s podobnými názory. Ve svém okolí se celkem málokdy s někým shodnu a když už čtu nějaký feministcký text, jde zpravidla o dílo někoho, kdo se feminismu věnuje profesionálně. Tys to parádně vystihla na základě své vlastní každodenní zkušenosti. Vnímám to stejně. Mně se třeba po dlouhém usilovném hledání povedlo najít manžela, se kterým si v tomhle směru velmi dobře rozumíme. Ale stejně ta odlišná výchova dělá svoje. On třeba nemá problém se zabývat zábavou, zatímco já pořád vidím nějakou práci v domácnosti, která se musí udělat. :) Do určité míry jsem pořád "manažerkou domácnosti", která ví a říká, co se má koupit, že je třeba umýt okna..., i když si domácí práce dělíme snad celkem spravedlivě. Přitom vím, že on je taky naprosto schopen vést domácnost. Někdy je asi i potřeba se smířit s tím, že to nebude přesně tak, jak bych to udělala já. Ale vnímám tam jakousi tendenci to velení ohledně domácnosti nechat na mě. Holt síla zvyku. Ale zas je vidět, že společnost se mění. Můj otec třeba nedělal doma vůbec nic a dneska už občas něco i udělá. :D Ještě jednou díky za článek, potěšil mě.

    OdpovědětVymazat

Děkuju za váš čas, který věnujete čtení článků a psaní komentářů!