úterý 1. října 2013

2 Plánovaný běh napříč podzimem

Že léto je definitivně v nenávratnu, jsem se zakusila na vlastní kůži o dnes ráno. Letmý pohled na teploměr a jeden stupeň nad nulou mě donutily zajít zpátky do šatny a vydolovat rukavice a čepici. Zbytek už jsem byla líná převlíkat, takže jsem vyrazila jen v tenkém tričku a vestě a stejně jsem přežila. Podzim je tady.

Na příští sezónu nemám žádné velké plány. Pořád mířím na hodinu čtyřicet až čtyřicet pět na půlmaraton. Ten první mě čeká už na konci března v Berlině, ten druhý pak o měsíc a půl později zpátky doma. Kromě toho visí v dosahu i desítka pod 45 minut. I kdyby to mělo být jen o jednu jedinou sekundu, tak ty dvě čtverky na mě působí úplně magneticky. A taky doufám, že letos ještě stihnu terénní běh koncem října u nás doma v ČR. Nějakých patnáct kilometrů lesem a přes rozoraná pole, možná už s prvním sněhem. Naposledy jsem tenhle závod běžela před dvanácti lety a už tenkrát se mi moc líbil. Podzimní atmosféra v přírodě se mi pod kůži vždycky zaryje mnohem hlouběji než třeba jarní. A kromě toho bych zase měla možnost sejít se se starou dobrou partou, společně posedět a něco ugrilovat...

Letos bych každopádně chtěla zabrat už na podzim a na jaře naopak běhat o dost míň uplynulé jaro. Prostě naběhat co nejvíc do Vánoc a konce ledna. Pak už jen ladit tempo a těšit se z každého výběhu. Letos jsem už před půlmaratónem byla docela psychicky unavená a nechci zažít stejnou malátnost ještě jednou. Nestojí to za to, vždyť se běháním neživím... Což mi připomíná, že jsem nedávno při návštěvě Göteborgu Muži ukazovala, kudy poběží, a připomněla, že by měl před půlmaratónem trochu potrénovat vytrvalost, ať se netrápí. Odpověď: "Proč bych trénoval, já poběžím pro radost!" Taky jeden úhel pohledu.
U Göta kanal do cíle zbývají už jen 4 km. 
A jak teda mám v plánu trénovat... Tak to vám ještě přesně neřeknu, ale vím, že to bude zhruba třikrát týdně a hodně v terénu, na měkkém povrchu. Jednou týdně dlouhý distanční běh, jednou týdně tempový běh a potom prokládané intervaly, fartleky, kopce. Hlavně na intervalech chci pořádně zapracovat, budou rozhodně delší než ty loňské. Při výběhu minulý týden jsem si ověřila, že čas 4:30 min/km po dobu zhruba šesti kilometrů je pro mě pohodlné, dlouhodobě udržitelné tempo, teď jde jen o to natrénovat výdrž při udržení stejné rychlosti. Prostě běžet rychle a vydržet to co nejdýl, ideálně dvacet jedna kilometrů. 

No není lepší si přivstat? Odpoledne už tak nádherné světlo není.
Ještě si určitě sestavím tabulku a pěkně si to napasuju do chlívků. Tabulky, statistiky a odškrtávání splněných cílů, na to mě celkem užije.

Taky vám musím říct, že to ranní běhání mě baví víc a víc. Půl osmé zrána a já už mám v nohách deset kilometrů, ten pocit mě nabudí na celý den. Nemluvě o klidu, který časně ráno panuje - stihnu si porozjímat, vyčistit hlavu... A večer už se pak jdu třeba jenom saunit, když je čas. Jo a ještě musím dodat, že ty nové boty do terénu odtud jsou perfektní na asfaltu. Dokonce lepší než tyto. Kdo by to byl řekl...
Jaké sportovní cíle máte před sebou vy?

2 komentáře:

  1. Jsi vážně rychlík! Já mám teď v plánu poslední běh do vrchu, pak Velkou Kunratickou a pak už asi do konce roku nic. Chtěla bych přes zimu zkusit tréninkovou metodu MAF, kdy člověk běhá záměrně na nízkých tepech (což ze začátku znamená velmi pomalu), a rozvíjí cíleně jen aerobní vytrvalost, a pak na to na jaře vybudovat i nějaký tempo.. Kdyby byla v zimě nějaká pěkná trailová desítka, to by se mi líbilo nejvíc.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak to držím palce! Co třeba nějaký mikulášský nebo silvestrovský běh v okolí bydliště?

      Smazat

Děkuju za váš čas, který věnujete čtení článků a psaní komentářů!