2 Dva týdny do půlmaratonu a jde to ztuha

Za dva týdny budu mít touhle dobou v nohách 21 km a pravděpodobně už budu i na cestě domů. Čím víc se blíží den D, tím víc mám obavy, jestli se moje nohy dostanou z komatu, ve kterém se poslední týden nacházím. Ukrajování kilometrových porcí jde jen díky sebezapření. Chybí mi jiskra a těšení se na večerní tréninky. Psychika holt trochu stávkuje a i když by motivace měla být na vrcholu, spíš jsem jakási utlumená. Zatím se však držím, chodím běhat podle plánu a místo zbytečného prožívání a analyzování radši vypnu a jedu na autopilota. 

Od loňska jsem poskočila o osm skupin. Letos startuju ve 13.56 hod.

Objektivně bych měla být v pohodě a na čas 1:45 hod. bych měla relativně snadno dosáhnout, měřené tréninky tomu aspoň napovídají. V pondělí jsem Muže neběžce (v takových chvílích mi společnost prospěje, i když jinak jsem osamělý vlk) přemluvila k oběhnutí desetikilometrového okruhu. Trasu jsme zvládli za necelých 57 minut a běželo se mi velice pohodlně (zatímco Drahý ke konci plival krev, bojové sporty mu přece jen jdou líp). V týdnu pak následovaly krátké úseky, jeden delší pomalý běh v protivětru a v rukavicích (hrůza - květen a ještě rukavice!). Včera jsem spojila příjemné s užitečným a po trenérské lekci vlezla na pás. Venku se rozpršelo a do deště už se mi v půl osmé večer nechtělo... Rozklusu a výklusu jsem věnovala celkem dvacet minut v tempu 5 min/km, mezitím jsem trochu zvýšila rychlost a běžela půlkilometrové úseky. 

Utěšuju se tím, že časy a běžecká pohoda by měly být předzvěstí formy, kterou jsem plánovala, a tak nedělám vědu z toho, že mě běhání zas až tak nebaví... A radši prostě jen běhám. Však ty nejnáročnější tréninky už mám za sebou, následující dva týdny už mě čeká jen lehké klusání a hraní si s rychlostí. 

Dneska už mě čekají jen příjemné aktivity. Koupel, volání nejbližším, Hra o trůny... A upeču dort. Honí mě mlsná. 

Mějte se!