I přes velkou dávku empatie mi naprosto chybí schopnost porozumět lidem, kterým je pohyb cizí. Kterým cvičení připadá nepřirozené a sport nesmyslný. Chápu, že ne každý má štěstí na aktivní rodiče a že existují tací se špatnou koordinací, kterým pohyb znechutil třeba tělocvik ve škole a výsměch spolužáků (nebo rovnou hloupé poznámky učitelů). Ale přesto... Vždyť i z toho se dá vyrůst a najít si svoji oblíbenou formu.
Pro mě je pohyb stejně přirozený jako dýchání. Stokrát raději popadnu kolo než udělat pár kroků k autu, cvaknout ovladačem a šlápnout na plyn. A co teprv normální chůze nebo výšlapy do schodů místo čekání na výtah. Každodenní pohyb pro mě rozhodně není ztrátou času. Stejně tak cvičení - nebýt něj, byla bych ve svém věku o dost sešlejší, držení těla nic moc atd. Koukám občas na sedavé lidi o pár let mladší a ta shrbená záda, kulatá ramena a postavy typu "muffin" jsou dost tragické.
Pohyb, cvičení a sport jsou pro mě:
- radostí, že moje tělo funguje
Kdo někdy zažil stav, že tělo nefungovalo tak, jak má, a znovu se vrátil do sedla, nepovažuje svoje fyzické schopnosti a hranice za samozřejmost.
- potěšením, protože i malá fyzická námaha je lepší než žádná
Těch pár kroků denně navíc se za pár měsíců nasčítá, stejně jako se časem sesumírují hodiny strávené vsedě před počítačem.
- cestou k sebepoznání
Nikdy bych neměla takovou víru v sebe sama, kdybych se nevystavovala/nebyla vystavena fyzickému nepohodlí, nepřízni počasí, propadům a výpadkům, chybnému plánování ze svojí strany atp. Někdo tomu říká mrzačení se (což vypovídá víc o konkrétním člověku než o adresátovi), ale takovým lidem naprosto uniká duševní rozměr toho, čemu se člověk rád a cílevědomě věnuje.
- investicí do budoucna, do sebe a do své duševní pohody
Viz druhý bod. Věřím tomu, že moje dnešní cvičení se mi zúročí. Nemusí to být zítra ani za pár týdnů, ale s jistotou vím, že v obdobích, kdy nebudu mít možnost být tolik aktivní/budu jakkoli strádat, bude z čeho brát. A ze stejného důvodu se rychle vrátím do původní formy. Vím, že nic nedělám na dluh (a to neplatí jen o cvičení).
- úlevou v psychicky vypjatých obdobích
Pohyb/cvičení/sport mi vždycky pomohly ze s*aček. Můžu být vzteklá/rezignovaná/na dně/plná negativních emocí, ale fyzická námaha mě z toho vždycky dostala. Ať už se jednalo o čištění kurníku nebo ubrečené pobíhání po lese.
- regenerací po fyzicky náročných výkonech a nemocech
Regeneruju mnohem rychleji, pokud se u toho trochu rozproudí krev. Stačí procházka nebo lehké protažení, abych se zase začala cítit sama sebou.
- katalyzátorem
Pohyb/cvičení mi vždycky dokázaly napovědět, kam se přesune jazýček vah. Když se cítím na hromádce, jdu se lehce zpotit. Buď jsem do příštího dne fit, nebo se nachlazení rozjede naplno.
- lékem a prevencí
Při většině běžných zdravotních indispozicích nesahám po tabletách a pilulkách, ale přemýšlím o příčinách a jestli bych se z toho nemohla dostat svépomocí. Bolest hlavy léčím čerstvým vzduchem, uvědomělejším dýcháním a přísunem vody. Na namožené svaly mi nejvíc pomáhá lehké protahování a masáž. Na menstruační bolesti zabírá nazutí maratónek a vyběhnutí na čerstvý vzduch. Vím, že každý má svoje způsoby, jak se obtíží zbavit, mně pomáhá "problémy" z těla a z mysli vytřepat a nechat je někde na cestě. Muž mi nedávno řekl: "Ty bys jednou na náhrobku měla mít napsáno -To chce jenom to trochu rozhýbat-..."
Pěkné podzimní pondělí!