Vůbec netuším, proč se bambuckému máslu říká zrovna bambucké, protože mi jméno evokuje spíš bambus než rozložitý africký strom shea, odkud ořechy, ze kterých se máslo získává, pocházejí.... (Pokud se v etymologii slova vyznáte, honem mi napište do komentářů.).
Pro mě je shea butter nenahraditelnou složkou všech tělových a pleťových krémů, které doma vyrábím. Změkčí a zjemní kůži, poměrně rychle se do ní vstřebá (hlavně v kombinaci s míň mastnými oleji nebo tuky) a dokáže zatočit i s malými rankami (třeba oparem) a nemocnými, popraskanými rty. Má slabý UV filtr (3), protizánětlivé účinky a obsahuje vitamíny A, D, E a F. Zkoušela jsem ho otestovat v nízkých teplotách (okolo nuly) a v mokrém počasí, a na nějakou půlhodinu funguje jako mechanický odpuzovač vlhkosti. Protože se ale do hodiny vsákne, na dlouhé lyžařšké túry nebo vytrvalostní tréninky ho v zimě používat nebudu a spokojím se opět s domácí vazelínou nebo krémem na kožené výrobky.
Máslo mám mnohem raději než kokosový tuk, který mi v dlouhodobějším měřítku dokáže ucpat póry. V surovém stavu je trochu náročnější na manipulaci, protože nerozehřáté se těžko vtírá, ale stačí malé množství sevřít v dlani a je mnohem povolnější. Hodně špatně se snáší s vodou a tak vůbec nedoporučuju natírat se s ním po sprše či koupeli, pokud jste se po ní důkladně nevydrhnuli ručníkem - po kapkách vody se jen sklouzne a vpravit ho skrz ně do kůže je akorát plýtvání časem...
Podle barvy a vůně/zápachu másla se dá určit, jakým způsobem bylo vyrobeno (samozřejmě je jednodušší si to přečíst na etiketě, ale pokud máte zálibu v naprosto zbytných znalostech jako já, může se vám i tato nedůležitá informace líbit - a třeba i jednou hodit). Nejvíc zapáchá máslo při lisování za studena nebo vaření ořechů a sesbírání tuku po vyplavání k hladině. Naopak velmi slabou vůni potkáte u másla rafinovaného, kdy se tuk filtruje a čistí kyselinami a louhy. Máslo lisované zatepla je nejběžnější - odstraní nejhorší zápach, ale pokud se to s teplotou přežene, dočkáte se zrnitého, hrudkovitého tuku. Celé ořechy se většinou vyvážejí z Afriky a zpracovávají např. ve Francii nebo Švédsku.
S máslem se dá pracovat i v kuchyni (pro mě jako pro Evropanku neobvyklé, v Africe běžné), ale na chleba jsem si ho nemazala a smažit na něm topinky taky neplánuju. Dovedu si ho však představit při pečení nebo při přípravě náplní do slaného pečiva. Chutná jako pražené para ořechy nebo kešu (jo, to je výhoda doma přírodní, doma vyrobené kosmetiky - můžete se jí i najíst, aniž by vás čekalo pumpování žaludku).
Máslo se mi dobře osvědčilo nejen v pečující kosmetice, ale taky v koupelích a při přípravě vlasových masek. Do koupele dávám jednu vrchovatou lžičku másla a nechám rozpustit, další mazání po umytí odpadne. Do vlasů mi ho přijde škoda a raději upřednostňuju oleje, které se líp vymývají. Hodí se i do krémů na ruce, ale rozhodně by mi taková tuba nestála na pracovním stole v práci - máslo totiž nechává mastné fleky a trochu to trvá, než se ruce dají zapojit do normálního denního režimu. Ale v krémech na ruce a nohy, které mají svoje místo na nočním stolku, bude ideální.
Pokud se chystáte ke koupi, ráda bych upozornila na etikety. Ne všichni výrobci prodávají 100% máslo, většinou jde o směsi s mnohem nižším podílem shea... Tak pozor, za co utrácíte...
Volně čerpáno z: