Tohle je můj denní chleba posledních pět dnů - zledovatělá břečka tvrdá jako kámen. Špatně se na ni došlapuje, ještě hůř se z ní odráží, ale přesto běhání na takovém povrchu (kromě nemalých rizik) nese i nějaká pozitiva - člověk se naučí číst terén a zapracuje na své běžecké technice. Ani nesmeky se na tohle nehodí, vzhledem k tomu, že bych je musela sundávat a nasazovat co půl kilometru. Včera se mi zoufale nechtělo jít běhat, nejradši bych byla zůstala v teple a koukala na film. Nakonec jsem se donutila a překvapila samu sebe - okruh o necelých osmi kilometrech jsem běžela v průměru za 5:15 min/km, aniž bych se výrazně hnala. Zato pak jsem si zase zdřímla u televize... Ani už si nepamatuju, kdy naposled jsem viděla nějaký film celý.
A takhle někdy blbnu v polední přestávce v práci - zalezu sama nebo s kolegy do piditělocvičny trochu se zpotit. Osm stanovišť, půl minuty na každém v maximálním tempu, tři okruhy. Obávala jsem se, že kolegové mě za tohle cvičení budou nenávidět - ale kupodivu se jim to líbí. Zatím.
Včera jsem se po cestě domů odměnila (vstupní zkouška v práci dopadla dobře, ač z práva jsem měla trochu vítr) a koupila si pár knih (ukážu jindy). Každoroční únorové slevy k tomu přímo vybízejí.
A pozítří už je tu březen...